7 věcí, kterých se vystříhat, když píšete knihu

Ve čtvrtek 29.10. zavítal na pravidelný #blokexpertů Michal Kašpárek s přednáškou na téma „7 věcí kterých se vystříhat, když píšete knihu“. Měli jsme tak možnost nahlédnout do každodenní praxe a přístupů publicisty na volné noze, který tu a tam bere do rukou knihu (respektive e-book) nejen pro potěchu své duše. V rámci 60 minutového příspěvku (dostupný také z archivu bloku expertů) jsme se dozvěděli, jakých základních chyb bychom se měli vyvarovat při psaní knihy, zejména z oblasti literatury faktu. Pokud jste autorem takové knihy, která se dostala do hledáčku Michala Kašpárka, můžete tento příspěvek číst také jako 7 důvodů, proč má právě vaše kniha tak špatnou recenzi.

Video i liveblogging najdete na webu KISKu.

Ukousli jste si moc velké sousto

Co nestačil Buddha roztočit v Antilopím háji na počátku věků, snažíte se vtěsnat do útlé příručky pro všechny, kdo hledají odpověď na všechno. Jak být v životě skutečně šťastný, vydělat spoustu peněz, nepropadnout depresi, provozovat zoologickou zahradu a obletět přitom svět dvouploštníkem za 90 dní? Chcete se navíc opírat o fakta a skutečně něco sdělit? Zpomalte a ukrojte si menší sousto. Podle Michala Kašpárka je vždy lepší psát vše o něčem malém, než něco málo o všem. Zvláště pak v literatuře faktu je dobré přistupovat k vašemu tématu s otázkou, na kterou je ve vašich silách v průběhu stránek nalézt argumentačně dobře vystavěnou odpověď. Má nést vaše kniha podtitul „Budoucnost zelené planety bez války a hladu“? V pořádku. Mezi milovníky sci-fi najdete jistě své věrné čtenáře.

 

Pište o tom, proč je v 21. století dobré provozovat zoologickou zahradu nebo jak se žije v Česku konvertitům k buddhismu. Vyberte si, zaměřte se.

 

Podléháte „klamu přeživších“

Máte za sebou první semestr podnikové informatiky a právě vycházíte z večerního kina místo toho, abyste se chystali na zítřejší zkoušku z obávaného mikra. Vysoká škola vám leze krkem a po nocích sepisujete do šuplíčku malé povídky o lesních zvířátkách s nadpřirozenými schopnostmi. A kouříte trávu. Hodně. Ten film vám změnil život. Jasně, kdo dneska potřebuje titul k tomu, aby se stal bilionářem? Zítra ráno vstanete a do garáže svých rodičů v Dolních Počernicích pozvete pár svých kamarádů. A začnete chodit bos. Protože Steve Jobs.

Pozor. Podléháte klamu přeživších. Co horšího se může stát? Že se o tom rozhodnete napsat knihu, ve které svým čtenářům doporučíte stejný postup. Protože Steve Jobs.

 Michal Kašpárek

Plete si korelaci a kauzalitu

O pár let později vás zaměstnají v pojišťovací agentuře a vy v transu nad svou výplatní páskou nabydete dojmu, že je ten správný čas napsat knihu 10 tipů a triků jak se stát úspěšným a slavným (v osobním i profesním životě). Kapitola první – Sundej boty. Protože Steve Jobs.

„Nemám rád svý boty, protože vždycky když v nich spím tak je mi špatně“ –

Ludva (kamarád Michala Kašpárka)

I Mojžíš si nejprve zul boty, než přistoupil k hořícímu keři. Jaroslav Dušek taky chodí naboso a jak je to úspěšný herec. A teď pozor: Nikdo z nich nemá vysokoškolský titul. Náhoda?

 

 

Další z častých přešlapů v literatuře faktu spatřuje Michal Kašpárek právě tam, kde si autoři pletou kauzalitu s korelací. A vyvozují závěry.

 

 

“Korelace (z lat.) znamená vzájemný vztah mezi dvěma procesy nebo veličinami. Pokud se jedna z nich mění, mění se korelativně i druhá a naopak. Pokud se mezi dvěma procesy ukáže korelace, je pravděpodobné, že na sobě závisejí, nelze z toho však ještě usoudit, že by jeden z nich musel být příčinou a druhý následkem. To samotná korelace nedovoluje rozhodnout, protože korelace neimplikuje kauzalitu.“

(Korelace. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Korelace)

Dnes již známým příkladem takového zacházení s fakty pro nás může být Malcolm Gladwell, autor bestsellerů jako The Blink (2005) nebo The Tipping Point (2000). Proč byste si i vy měli s těžkým srdcem přeskládat domácí knihovničku, zařadit Gladwella vedle Richarda Bacha a zapálit vonnou svíci se můžete dočíst například v recenzi jeho zatím poslední knihy David and Goliath (2013) od Ch.F.Chabrise na stránkách The Wall Street Journal.

 

Bulšitujete (kydy a možná hovadiny)

Nabádáte čtenáře k vystupování z komfortní zóny a Michal Kašpárek má zaděláno na další smutnou recenzi o bulšitu.

 

 

Podobenství o zkoušce nebo přednášce, na kterou jste se nemohli adekvátně připravit (protože vám pes sežral poznámky i s iPadem) se vyloženě nabízí. Nezbývá, než se soustředěně zadívat do hvězd (z okna) a říkat nahlas slova, která se vám vybavují v souvislosti s tématem, o kterém chcete mluvit. Jakákoliv slova. Nejlépe ta často používaná, tak často, že vám úspěšně uvízla v hlavě. A tak Inspirujete k otevřenosti a předkládáte chytrá řešení. Inovujete. Flexibilně. Vyznáváte hodně kreativní a proaktivní přístupy k růstu. Vlastně netušíte, co ta slova znamenají, co víc – je vám to jedno. Aby to mělo říz, přidáte tam ještě kousek akceschopnosti (a když není akceschopnost, dáte tam místo toho smysl). Teď už to jen zamíchat a můžete začít vařit z vody #BabicaApproved.

Zvláště pokud píšete literaturu faktu, měli byste se podle Michala Kašpárka vyhnout takovým formulacím, která zavánějí bulšitem. Marně jsme si během přednášky lámali hlavu nad tím, jak tento výraz přeložit do češtiny. Nabízí se „hovadiny“ nebo „kydy“. Aniž bychom sklouzli k vulgarismům můžeme „bulšitování“ popsat jako situaci, kdy se ve svém textu oháníte formulacemi a pojmy za cílem dosažení konkrétního efektu. Třeba aby to znělo zajímavě. Nesnažíte se lhát, ale pravdu taky nehledáte.

Určitě je dobré vyhnout se bulšitování taktéž při psaní akademických prací, například diplomky. A pokud vámi přeci jen cloumá zvědavost, jak že takové poetické kydání vypadá, vyzkoušejte si to nanečisto třeba tady.

 

Slibujete nebe, strašíte peklem

A vlastně tak trochu působíte na emoce čtenáře. Stejně jako v případě některých výše uvedených přešlapů na poli literatury faktu platí i tady, že přání je otcem myšlenky. Své o tom podle Michala Kašpárka ví například Naomi Klein. Možná máte i nějaká ta data a důvěryhodné zdroje, ale pak se neudržíte a přejdete rovnou k závěru. Svět se žene do záhuby a může za to kapitalismus. Nebo uzeniny. Nebo náboženství. Ale když začnete jíst řapíkatý celer – vyváznete.

Něco, co jste prostě věděli od začátku a nemohli jste se dočkat, až to ve třetí kapitole vybalíte. Snažili jste se být poctivý, ale nakonec má čtenář stejně dojem, že pod postelí schováváte taroty nebo Muldera a Scullyovou. Prstem ukážete na konkrétní příčinu nebo řešení všeho a komplexní téma vyřešíte na 300 stranách projektem nula.

 

 

Opakujete se

Je to jako absolvovat během tří let několik desítek přednášek v různých kurzech a mít pocit, že jste to už všechno slyšeli. Protože to učí ten stejný člověk, který zahnízdil a nezbývá mu, než vykrádat sám sebe.

Opakujete se. Napíšete knihu. A pak se z nějakého důvodu rozhodnete napsat další, které dáte pouze jiný název a nové obrázky. Michal Kašpárek říká, že tak trochu Žižkujete.

 

Schováváte se za moudré citáty

 Známý nešvar life-coachingu a pojišťováků. Určitě je v pořádku se tu a tam odkázat na moudrou autoritu. Někdo řekl někdy něco, co ještě lépe vystihuje vaši myšlenku. Inspirace. Pokud ale nemáte co říct a schováváte se za moudré citáty, je to problém. Jestli je vám navíc jedno, jestli to ten Gandalf takhle skutečně řekl, jste na nejlepší cestě do literárního pekla.

Přednáška Michala Kašpárka byla přínosná především v rovině sdílených osobních zkušeností a praxe. Recenze z jeho klávesnice sledujte na Finmag.cz.

 

Zdroje

 

 Foto: Barbora Tvrdoňová

Zdroj titulního obrázku: https://about.me/kasparek.

 

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback