Akt čtení aneb "čtenářské flow" slovem i obrazem

Dějiny čtení od Alberta Manguela jsou krásnou a podnětnou knihou předkládající akt čtení ve svých nejrozjásanějších i nejbarovějších odstínech - tu temnou část představuje například pohled na čtení Franze Kafky: „To, co potřebujeme jsou knihy, které nás zasáhnou jako nejbolestivější rána osudu, jako smrt někoho, koho jsme milovali víc než sami sebe, které nás přimějí cítit se, jako kdyby nás někdo vyhnal do lesů, daleko od přítomnosti jakéhokoliv člověka, k sebevraždě. Kniha musí být onou sekerou na zamrzlé moře uvnitř nás. Tomu věřím.“ & tu euforickou notu zase otázka Rebeccy Westové deroucí se jí na mysl po přečtení Krále Leara: „Co je to proboha za pocit? Jaký vliv na můj život mají vrcholná umělecká díla, že se cítím tak dobře?“… Oceán mezi tím vyplňuje autor mistrným popisem tohoto fenoménu, který nám odkrývá hloubku možností přístupu k němu. Čtenář knihy se postupně dovídá o antickém čtení s recitací, středověkém klášterním čtení v tichosti, renesančním prožitkovém čtení, novověkém společenském předčítání, moderním autorském čtení, čtení v soukromí (např. v posteli ) apod.

Dle mého soudu kouzlo této knihy vyjadřuje nejlépe výrok o tom, že jde o „Milostný dopis adresovaný čtení.“ (The New Yorker).

Příspěvek Flow… od blogerky connie je taktéž zdařilý – otevřel diskusi pohrávající si s tímto zde aktuálním termínem a mě navedl k tomu, že po přečtení výše uvedené knihy jsem si akt četby soukromě označila jako „čtenářské flow“ (a zároveň to zveřejnila i na Inflow, takže o nějakém soukromí už nemůže být žádná řeč ).

Co teď s tím vším?

Tento příspěvek nyní věnuji třem ukázkám „čtenářského flow“ očima malířů, kterým se zdál pohled na čtení natolik inspirativní, že jej neváhali uchopit jako téma svého uměleckého projevu:  

1) Dvojice

Paolo a Francesca

Anselm Feuerbach : neoklasicismus & neorealismus

Dva milenci, Paolo a Frencesca, se k sobě tisknou pod stromem a čtou si verš v básni, která je přivede do záhuby: Paolo se dotýká rukou brady; Francesca drží otevřeno knihu a dvěma prsty zakládá stránku, ke které se nikdy nedostanou.

2) Muž

Čtenář Dostojevského

Emil Filla : expresionismus

Čtenář Dostojevského vypadá, jako by při čtení knihy, již dosud svírá v sinalé ruce, upadl do transu (opravdu zdařilá ukázka „čtenářského flow“, taky jsem s oblibou čítávala Dostojevského…).

3) Žena

Žena čtoucí dopis

Gerard ter Borch : baroko

Bez komentáře….

„Říci, že autor je čtenářem nebo čtenář autorem, vidět knihu jako lidskou bytost nebo lidskou bytost jako knihu, popsat svět jako text nebo text jako svět, to jsou způsoby pojmenování čtenářského mění.“

(Alberto Manguel)