Ang3l

13. 1. 2012

Mé dny jsou rychlé.
Vzpomínka na ně je intenzivní, přesto vypadá jako šmouha.
Jako když kolem vás proletí vlak.
Ale nestěžuju si.
Můj svět je plný objevování a nových věcí.
Všechno pěkně ráz na ráz.

Někdy mám ale chuť zdivočet.
Pak se odevzdám proudu, aby mne nesl.
Ráda cítím jeho sílu, věřím mu.
Ve spirále i po vlnách mne unáší a já cítím jeho letmý dotek.
Pak se moje vědomí otevírá a já si uvědomím sama sebe.
Oni tomu ale říkají risk.
Ztrácím sice pevnou půdu pod nohama, ale otevírají se mi nekonečné možnosti, plné obrazů, vůní, inspirace a nových, intenzivních vjemů...
Kdo to nezažil to může jen těžko pochopit.
Přesto se někdy trošku bojím, že se dostanu jednou moc daleko...
Ale věřím si.
Důležitý je kvalitní materiál, a ten já mám.
Je přece důležité důvěřovat těm okolo.

A teď promiňte, musím si objednat…

 

 

 

Kladete si otázky? Skutečně? Hledáte odpovědi?
Don't follow the white rabbit, FFollow the white line.
@Infomnia

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback