Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2012

Tato zpráva shrnuje dění třináctého ročníku konference s názvem Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě. Tato konference se uskutečnila 28. - 29. listopadu 2012 v prostorách Národního archivu v Praze. Autorka podrobně popisuje většinu příspěvků, které na této konferenci zazněly. Některé však, z důvodu omezeného rozsahu práce, pouze zmiňuje.
Ve středu 28. listopadu byl v dopoledních hodinách slavnostně zahájen již třínáctý ročník konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě. Tato konference se konala v prostorách budovy Národního archivu v Praze, kde se již od brzkých ranních hodin scházeli účastníci s očekáváním toho, co jim letošní ročník dvoudenní konference nabídne.

Program - 1. den (středa)

Konferenci slavnostně zahájil Vít Richter, který je již léta předsedou Svazu knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP), a zároveň je také ředitelem Knihovnického institutu Národní knihovny České republiky. Poté předal slovo Evě Drašarové, která účastníky přivítala a stručně pohovořila o projektu Národní digitální archiv.

Jako první přednášející vystoupil Adolf Knoll z Národní knihovny ČR, jehož příspěvek nesl název S (knižním) kulturním dědictvím do světa. Adolf Knoll se věnoval především Europeaně a Manuscriptoriu. Na úvod publiku vysvětlil, jak Europeana vznikala. Věnoval se TELu, což byl pilotní projekt společenského portálu pro evropské národní knihovny. TEL byl zároveň jedním ze zárodků Europeany. Dále se věnoval rozdílům mezi portálem a digitální knihovnou. TEL a Europeana patří mezi portály, které účastníky pouze informují o existenci dokumentu a nasměrují ho k němu, zatímco Manuscriptorium je digitální knihovna, která je sama vlastníkem obsahu. Dále se věnoval také výhodám a nevýhodám knihovnických digitálních úložišť a portálů ve srovnání s Googlem. Hovořil o omezenosti Europeany a TELu oproti komerčnímu Googlu apod.

S dalším příspěvkem, který nesl název Linked Heritage - koordinace standardů a technologií za účelem obohacení Europeany, vystoupila Alena Součková z Institutu umění. Přednášející upozornila posluchače, že v Europeaně nejsou jen literární a jiná textová díla. Europeana obsahuje i ostatní digitální objekty, jako jsou kupříkladu obrázky, videa apod. Europeana sama žádné dokumenty nedigitalizuje, pouze zprostředkovává přístup k objektům, které již zdigitalizoval někdo jiný. Jejími současnými úkoly je mimo jiné získat objem nových dat, zlepšit kvalitu jejího obsahu a zlepšit kvalitu vyhledávání, získávání a využívání dat. Aby mohla Europeana zvýšit objem svých dat, je třeba zapojit také soukromou sféru, která by se mohla stát jejich cenným zdrojem. Cílem je také zlepšit metadata jednotlivých datových souborů. O chod tohoto projektu se starají jednotlivé pracovní skupiny. Hlavní pracovní skupina je italská. Ta se stará o projektový management a projektovou koordinaci. Další dílčí úkoly mají na starosti různé evropské země, kterých je do projektu zapojeno celkem dvacet jedna.

Bohdana Stoklasová na konferenci přednesla svůj příspěvek s názvem Knihovny.cz aneb dostupnost digitálního světa kdykoli, odkudkoli a kdekoli. Projekt Knihovny.cz je spojen s  Koncepcí rozvoje knihoven na léta 2011 - 2015. Snaží se tedy plnit některé její body. Hlavním cílem je především dosáhnout propojenosti knihoven tak, aby každá knihovna byla rozhraním do celé sítě knihoven a knihovník byl schopen poskytnout uživateli komplexní službu. Portál knihovny.cz by měl být tedy dostupný kdykoli, odkudkoli a kdekoli. Při naplnění tohoto hlavního cíle projektu je však třeba splnit velmi mnoho cílů dílčích. To znamená, že jejích splnění ještě hodnou dobu potrvá. Bohdana Stoklasová dále ukázala výhled stavu tohoto projektu na rok 2015 a na rok 2020. V roce 2015 by měl být v pilotním provozu centrální portál, do kterého budou připojeny pouze některé knihovny. On-line platby by již měly být běžnou záležitostí, autorská práva by měla být z velké části vyřešena prostřednictvím kolektivních správců a úroveň meziknihovních výpůjčních služeb by měla být v tomto roce na průměrné úrovni. V roce 2020 by měla být úroveň MVS již vysoká, knihovny by měly sdílet finance, zdroje apod. V této době by již měla být kvalita knihoven vyrovnanější a menší obecní knihovny by měly nabízet shodné služby jako knihovny velké. 

Čtvrtý příspěvek v pořadí nesl název Budování Virtuální depozitní knihovny. S příspěvkem na konferenci dorazil Tomáš Foltýn z Národní knihovny ČR. Tomáš Foltýn na úvod vysvětlil, jaká byla motivace vytvořit Virtuální depozitní knihovnu. Tou motivaci byl především fakt, že neexistuje dostatečná záruka trvalého uchování knižního dědictví. Jako jedny z hlavních cílů projektu přednášející označil vytvoření automatizovaných nabídkových a poptávkových agend, vytvoření metodik pro uchovávání a správu konzervačních knižních sbírek, vytvoření metodiky pro výpočet optimálního počtu exemplářů atd. Řešitelé tohoto projektu jsou Národní knihovna ČR, Moravská zemská knihovna a Vědecká knihovna v Olomouci.

Po přednášce Tomáše Foltýna následovala přestávka, po které vystoupil Tomáš Hanzlík, který publiku představil téma OAI - PMH harvester a provider - jednoduše a rychle. Po něm vystoupila Helena Hrnčířová z Krajské knihovny Vysočina. Téma její přednášky neslo název Krajská digitalizační jednotka Kraje Vysočina - dosavadní průběh a aktuální stav. 

Velmi zajímavý byl příspěvek Tomáše Lachmana z Národního filmového archivu. Název jeho příspěvku byl Europian Film Gateway (EFG) 1914 - I. světová válka on-line. EFG je dvouletý projekt, který byl odstartován letos. Účastní se ho dvacet pět evropských institucí a je pokračováním projektu EFG, který probíhal v letech 2008 - 2011. Tomáš Lachman popsal publiku, na úvod, cíle tohoto projektu, jimiž je především digitalizace šesti set padesáti čtyř hodin filmového materiálu a cca pěti tisíc šesti set nefilmových materiálů, jako jsou kupříkladu fotky, plakáty, periodika, scénáře atd. Digitalizované materiály jsou zaměřeny na 1. světovou válku. Jsou to buď materiály, které v tomto období vznikly, a nebo vznikly později, ale k tomuto období se vztahují. Jejich cílem je vytvořit zajímavý způsob prezentace tohoto období. Koncepce projektu je rozdělena do několika pracovních balíčků, na kterých pracují různé státy světa.

Databanka společné historie Šumavy a Bavorského lesa - Digitalizace archivu Musea Fotoateliér Seidel byl název příspěvku Tomáše Trantýra a Petra Hudičáka. Nejprve vystoupil Tomáš Trantýr, který publiku popisoval, jak se svým týmem digitalizoval materiály výše zmíněného muzea. Jejich úkolem bylo mimo jiné převést do digitálních formátu sedmdesát tisíc devět set šedesát skleněných negativů a plochých filmů a dále okolo čtyřiceti čtyř tisíc políček svitkových filmů a kinofilmů. Podmínkou bylo, že se při procesu digitalizace nesmí filmy rozstříhat ani jinak poškodit. Na tomto projektu se účastnilo mnoho odborníků a vyškolených pracovníků. Když svou část příspěvku doprezentoval Tomáš Trantýr, vystřídal jej Petr Hudičák, který divákům ukázal několik nesmírně zajímavých zdigitalizovaných historických fotografií

Projekt Europeana Newspapers, který přijel představit Aleš Pekárek, se dostal na řadu před druhou přestávkou prvního dne konference. Aleš Pekárek je jedním z členů asociace Liber (Asociace evropských vědeckých knihoven). Cíle a záměry projektu Europeana newspapers přednášející popsal hned na úvod své přednášky. Pravděpodobně nejdůležitějším z nich je učinit z Europeany největšího poskytovatele pan-evropské digitální sbírky novin. Tento projekt má celkem sedmnáct partnerů z dvanácti zemí, mezi které bohužel zatím nepatří ani Česká ani Slovenská republika. Jedním z výhod technického řešení tohoto projektu je možnost vyhledávání slov v oskenovaných článcích novin.

Další přednáška nesla název Digitalizace spisů Mimořádného lidového soudu Praha - příklad ochranné digitalizace archivního fondu. Jejím autorem je Jiří Vichta ze Státního oblastního archivu v Praze. Cílem tohoto projektu je digitalizace fondu Mimořádného lidového soudu Praha z let 1945 - 1948. Tento fond obsahuje přibližně osm tisíc osm set padesát spisů. Důvodem, proč se rozhodli zdigitalizovat právě tento fond, je především jeho historická hodnota a stále se zvyšující míra zájmu badatelů o tuto oblast. K digitalizaci jsou vybírány pouze některé spisy, a to podle určitých zásad. Digitalizace probíhá velmi pomalu, aby bylo dosaženo co nejkvalitnějších záznamů, a badatelé měli tedy komfortní přístup k těmto zdigitalizovaným spisům.

Martina Orosová z Pamiatkového úradu SR v Bratislave přijela do Prahy s přednáškou nesoucí název Digitálny archív pamiatkových objektov. Přednášející hovořila o digitalizaci kulturních památek. Zdůraznila, že kulturní památky nejsou pouze státní, ale často bývají ve vlastnictví fyzických a právnických osob. Tyto památky se snaží zpřístupnit široké veřejnosti. V posledních letech bylo kupříkladu zdigitalizováno okolo dvou tisíc památkových objektů. Tyto objekty mohou být jak movité, tak také nemovité. Důraz se klade především na digitalizaci slovenských hradů, které budou digitalizovány různými způsoby (laserové skenování, fotografické skenování, digitální fotogrammetrie atd.).

Další dvě přednášky se věnovaly projektu Interpi. První z nich nesla název Projekt Interpi: harmonizace pravidel, standardů a postupů aplikovaných v paměťových institucích.  Přednášející Marie Balíková nejprve nezasvěceným posluchačům přiblížila projekt Interpi. Jedná se o znalostní bázi paměťových institucí. Dále hovořila o základních prvcích, které jsou v této bázi využívány v procesu popisu datových souborů. Jedná se o entity, vztahy, atributy a typy neboli třídy entit. Zdůraznila zde především důležitou roli vztahů mezi jednotlivými entitami. Poté hovořila o knihovnických standardech, o jejich výhodách a nevýhodách a neopomenula se věnovat také standardům v archivech. Zdůraznila především potřebu jasných požadavků na národní autority. Její přednášku dále doplnil Pavel Kunt, který mimo jiné popisoval problémy s metadatovým popisem v archivech. Ukázal prakticky na příkladu etikety z lahve vína, jaké jsou problémy v zařazování entit do jednotlivých tříd a mnoho jiných problémů spojených s archivním popisem.

Další přednáška, která se věnovala projektu Interpi se nazývá Prototyp nástrojů pro zpracování entit v paměťových institucích. Této tématice se věnují Naděžda Andrejčíková a Jana Šubová, které navázaly na předcházející přednášku, která se zabývala spíše harmonizací pravidel, než samotnou praxí. Přednášející Jana Šubová hovořila především o editaci popisných záznamů. Knihovny, galerie a archivy používají odlišné způsoby popisů. V Interpi se snaží, ve způsobu zpracovávání editačních údajů, o kompromis. Dále se přednášející zabývala postupem při samotné editaci. Popsala publiku jednotlivé editační kroky, jako jsou přihlášení, otevření editace, ověření, zda již záznam existuje a vytvoření záznamu entity. Cílem projektu je vytvořit metodiku pro toho zpracovávání. Tato metodika by neměla být vytvořením něčeho nového, ale měla by spojovat a doplňovat metodiky ostatní.

Přednáška Michala Denára, z Městské knihovny v České Třebové, byla velice příjemným poslechovým zážitkem středečního odpoledne. Michal Denár přijel do Prahy představit projekt Osobnosti regionu. Česká Třebová má velký zájem na přiblížení významných osobností regionu široké veřejnosti. Všimli si, že veřejnost o tuto oblast jeví poměrně velký zájem. Na internetu jsou však informace dosti roztříštěné. Jako knihovna se tedy rozhodli tyto informace uspořádat a vytvořit web. Tento web by měl být uživatelsky přívětivý, příjemný na pohled, intuitivní atd. Rádi by do projektu zapojili i ostatní paměťové instituce, školy, spolky, firmy, vydavatele lokálních periodik atd.

Projekt s názvem abART divákům představil Jiří Hůla z Archivu výtvarného umění. Jiří Hůla s týmem vyvíjejí systém abART. Jedná se o informační systém, který zpracovává a zpřístupňuje informace o současném výtvarném umění. Základem této relační databáze je šest kategorií (osoba, skupina, instituce/místo, výstava/akce, dokument a pojem). Informace, které v této databázi můžeme najít, nejsou přejímány automaticky, ale s odkazem na pramenné zdroje. Momentálně je testována nová verze tohoto systému, ve které je možno vyhledávat také fulltextově.

Poslední středeční přednáška byla v režii Petra Kocourka, který přijel ze Státního oblastního archivu v Plzni. Ten publikum seznámil s tématem Otevřená brána k historickým pramenům.

Program - 2. den (čtvrtek)

Ve čtvrtek, v devět hodin ráno, zahájil druhý den konference Jan Mottl ze společnosti AiP Safe s.r.o., který hovořil o Národní digitální knihovně. Název jeho přednášky byl Národní digitální knihovna po roce a jak dál.

V dopoledním bloku druhého, a tedy posledního dne konference vystoupil Martin Lhoták se svým příspěvkem Systém Kramerius jako řešení pro českou digitální knihovnu. Nejprve se systému Kramerius věnoval z hlediska jeho vývoje. Kramerius je vyvíjen již od roku 2003, a u jeho zrodu stála především Národní knihovna České republiky. Systém Kramerius je v současné době instalován poměrně hojně. Některé instituce používají verzi Kramerius 3, jiné instituce vlastní novější, vylepšenou verzi Kramerius 4. Od  roku 2013 začnou odborníci pracovat na vývoji další verze, která bude mít v pořadí již číslo pět. Při jeho vývoji by tvůrci chtěli jít směrem k mobilním aplikacím, neboť se jedná o současný trend. Dále se přednášející věnoval samotné digitální knihovně. Hlavní cíle České digitální knihovny jsou například: agregace a zastřešení obsahu z ostatních digitálních knihoven v České republice, vytvoření jednoho funkčního rozhraní pro vyhledávání a prezentaci informací.

Eliška Pavlásková představila divákům svůj příspěvek s názvem Modely zralosti dlouhodobé ochrany digitálních informací. Již na úvod své prezentace předeslala, že se bude věnovat především modelům vhodným pro malé repozitáře. Posteskla si, že v České republice chybí společná metodika pro dlouhodobou ochranu digitálních informací. Existuje však mnoho kvalitních modelů, dle kterých se mohou instituce řídit. Hovořila o modelu Jisk Aida Toolkit, který je dle jejího názoru velmi komplexní. Dalším modelem je LOC (Levels of digital preservation). Tento model je mnohem jednodušší a skládá se ze čtyř úrovní, kterými jsou: Ochraň - poznej - monitoruj - oprav. Dalším z modelů, které Eliška Pavlásková zmínila je model Arma, který má fází celkem pět. Na závěr svého příspěvku se přednášející věnovala certifikacím.

Přednášku s názvem Repozitáře v paměťových institucích - ano či ne? prezentovaly Tereza Simandlová a Bohdana Frantíková z Národní technické knihovny. Na úvod přednášky se přednášející zamyslely nad tím, co vlastně paměťové instituce produkují. Mezi jejich produkci patří kupříkladu dotazníky, metodiky, časopisy apod. Tyto výstupy své činnosti obvykle umisťují na web, kde jsou tyto informace roztříštěné a špatně dohledatelné. Řešením tohoto problému je digitální repozitář. Přednášející divákům uvedly pár příkladů institucí s funkčními digitálními repozitáři. Neopomněly zmínit Masarykovu univerzitu, dále Univerzitu v Pardubicích nebo Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně. Svůj digitální repozitář vytvořila také Národní technická knihovna. Dále se přednášející zamyslely nad tím, co vlastně potřebuje instituce, která by si chtěla vytvořit repozitář vlastní. Důležité je sehnat schopné lidi, kteří mají potřebné znalosti - nezbytné k jeho tvorbě. Dále je důležité mít kvalitní vnitřní politiku, počítačový hardware a software. Pokud však instituce vlastní repozitář vytvořit nemohou nebo nechtějí, je možné některé druhy literatury (šedá literatura) vkládat kupříkladu na Národní úložiště šedé literatury (NUŠL).

Karel Koucký z Národního Archivu se přijel s diváky podělit o své poznatky z konferencí, které navštívil. Jeho příspěvek se jmenoval Digitalizace a dlouhodobé uchovávání digitálních dat jako téma mezinárodních konferencí Archiving 2012 a The Memory of the World in the Digital age: Digitization and Preservation (UNESCO). Těchto konferencí se zúčastnil jako jeden z pozorovatelů. Jeho úkolem bylo vyhodnotit tyto konference z různých hledisek a poté podat o jejich průběhu zprávu. Konference Archiving 2012 se konala ve dnech 12. - 15. května 2012. Přednášející ji zhodnotil jako velmi zdařilou. Konference byla organizována do přednáškových bloků, krátkých interaktivních referátů a krátkých odborných kurzů. Konference s názvem The Memory of the World in Digital age již, dle názoru Karla Kouckého, dopadla v hodnocení o něco hůře. Jednalo se o konferenci UNESCa, která se zabývala zpřístupňováním a uchováváním digitálních památek v různých částech světa. Přednášející hodnotil negativně především rozložení jednotlivých přednáškových bloků.

Další přednáška nesla název Tritius - nový universální knihovnický systém ve službách památkové péče. Svůj projekt Tritius přijeli představit Pavel Hájek z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích a Jiří Šilha ze společnosti Lanius s.r.o. Přednášející Jiří Šilha úvodem představil divákům systém Tritius. Jedná se o nový systém, který je určen nejen pro knihovníky, ale také pro ostatní instituce. Je plně webový, tudíž není potřeba jej instalovat na PC. Při vývoji tohoto systému se odborníci snažili, aby byl univerzální. Tritius pracuje ve standardu Unicode a podporuje FRBR. Jeho součástí je také inovovaný katalog Carmen. Systém je spustitelný na všech běžných internetových prohlížečích a lze jej spustit na všech druzích tabletů i i-phonů apod. Dostupnost k tomuto systému je garantována tři sta šedesát pět dnů v roce, dvacet čtyři hodin denně. Jiří Šilha poté předal slovo Pavlu Hájkovi, který mimo jiné seznámil publikum s tím, co vlatně v tomto systému lze najít. Tritius tedy odkazuje na mapy, plány území, restaurátorské dokumentace apod. 

Další příspěvek nesl název Databáze Provenio - výzkum knižní provenience v Knihovně Národního muzea. Na toto téma hovořili Jaroslava Kašparová a Richard Šípek.

Projekt Sharebrary představila publiku Martina Snozová z Kabinetu informačních studií a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Její příspěvek nesl název Sharebrary: Ověření specifického způsobu sdílení v prostředí knihoven. Přednášející na úvod popsala myšlenku sdílené spotřeby a motivace, které její projektový tým vedly k vytvoření webové platformy sharebrary.cz. Dále se věnovala popisu samotného prostředí. Jedná se o webové prostředí, které bylo cíleně vytvořeno pro sdílení věcí, kompetencí a nápadů mezi studenty a vyučujícími na KISKu a  knihovníky z praxe. Výstupem projektu Sharebrary však nebude pouze ono zmíněné prostředí, ale také metodika, která může dále sloužit jako podpůrný materiál pro další jednotlivce, týmy či instituce, které se budou touto oblastí chtít zabývat v budoucnu také.

Další příspěvek se věnoval tématu Vývoj digitálních technologií ke zpřístupnění kartoték badatelů. Toto téma v Praze představila Olga Čiperová ze společnosti AiP Beroun s. r. o.

Retrobi: Softwarová aplikace pro zpřístupnění digitalizované lístkové kartotéky Retrospektivní bibliografie české literatury 1775 - 1945 byl název příspěvku, se kterým vystoupil Vojtěch Malínek z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Původní lístková kartotéka Retrospektivní bibliografie české literatury 1775 - 1945 obsahuje kolem jednoho a tři čtvrtě milionu excerpt (výpisků - pozn. autorky), které byly pořízeny z článků a textů z oboru české a světové literatury a některých příbuzných oblastí jako je kupříkladu historie, žurnalistika, divadlo apod. Systém Rertobi tedy zpřístupňuje široké veřejnosti tuto zdigitalizovanou lístkovou kartotéku. Přednášející hovořil o problémech, které při digitalizaci jejich tým potkaly. Jedním z největších problémů byla různorodost kvality digitalizovaných materiálů. Některé z nich byly rukopisy, jiné strojopisy. Bylo třeba detekovat prázdné strany, kontrolovat integritu dat apod. Samotná webová aplikace je, dle přednášejícího velmi komplexní. Jednou z důležitých funkcí je kupříkladu možnost fulltextového vyhledávání. Tento systém byl spuštěn na jaře roku 2012 a v současné době má dvě stě registrovaných uživatelů, sedm set unikátních návštěv v měsíci a průměrně okolo padesáti návštěv za jeden den.

Dalším přednášejícím byl Petr Žabička z Moravské zemské knihovny, který publiku přednesl svůj příspěvek s názvem Zpřístupnění obrazových a zvukových dokumentů v Krameriu. Přednášející uvedl jako jednu z nejdůležitějších motivací, proč tento projekt vznikl fakt, že v České republice zatím neexistovala fonotéka. V Moravské zemské knihovně se tedy rozhodli zdigitalizovat mimo jiné staré gramodesky. Vybudovali speciální pracoviště pro digitalizaci zvukových nosičů. Při výběru materiálů pro digitalizaci se zaměřili především na šelakové gramodesky, které byly vyrobeny do 60. let 20. století. Dále přednášející popisoval, jak samotná digitalizace probíhala. Popsal jednotlivé fáze, počínaje očištěním digitalizovaného materiálu, přes samotnou digitalizaci, opatření výsledného souboru metadaty, až k závěrečnému zpřístupnění výsledného souboru.

Poutavou přednášku na téma K sofistikovaným možnostem využívání starých map digitálními metodami publiku představil Milan Talich. Velmi zajímavý byl také příspěvek Martina Hankovce a Jakuba Kaiseršata nazvaný Aplikace DigiArchiv z pohledu administrátora a operátora: Systém, metody, postupy.

Markéta Hrdličková představila publiku svůj příspěvek Historické mapy v digitálním světě: Digitalizace mapových souborů ve Státním oblastním archivu v Třeboni. Na úvod poznamenala, že její přednáška bude popisovat proces digitalizace mapových souborů především z pohledu archiváře. K digitalizaci byla prozatím vybrána pouze malá část archiválií. Byly vybrány pouze materiály vztahující se k tématice velkostatků v Třeboni. Jedná se o čtyři tisíce tři sta padesát osm historických map a stavebních plánů. Všechny tyto materiály jsou uskladněny v prostorách Třeboňského zámku a to ve vhodných podmínkách pro jejich dlouhodobé uchování. Markéta Hrdličková poté divákům prezentovala několik zdigitalizovaných map, jejichž originály jsou velice cenné. Zdůraznila také nezbytnost digitalizovat a kvalitně zpřístupnit všechny detaily na těchto materiálech, neboť právě tyto detaily jsou pro badatele velmi cenné.  

Téma, s názvem Užití identifikátoru URN: NBN v prostředí České republiky, přiblížili divákům Ladislav Cubr a Zdeněk Vašek z Národní knihovny.

Pavel Mlčoch ze společnosti Musoft s. r. o. přednášel na téma Automatizace procesů v pamětových institucích. Představil divákům sbírkový evidenční systém s názvem Museion. Jedná se o velice propracovaný, moderní systém, který pomáhá pracovníkům paměťových institucí v procesu evidence jejich sbírek. Tento systém je z velké části automatizovaný, ušetří tedy uživateli mnoho času. Přednášející popsal některé z jeho automatizovaných procesů. Mezi výhody tohoto systému tedy patří kupříkladu automatizované zpracování multimédií, proces převodu z prvního stupně evidence do stupně druhého či komunikace s jinými registry (např. Europeana).

Závěr konference patřil Vítu Richterovi, který si připravil krátkou přednášku na téma Co možná přinese novela Autorského zákona pro zpřístupnění digitálních dokumentů? Po svém příspěvku se s diváky rozloučil a konference tak dospěla ke svému konci.

Závěrem

Třináctý ročník konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě byl stejně jako ostatní ročníky velice příjemným, informačně vydatným prostředím. Vystřídalo se zde mnoho zajímavých příspěvků, které se věnovaly projektům, na kterých se jednotliví řečnící v současné době podílejí. Vít Richter, který je jedním z hlavních pořadatelů této konference, letos na jejím úvodu podotkl, že každým rokem uvažuje o tom, zda konferenci znovu pořádat. Každoročně se však objeví tolik zájemců o účast či přednesení příspěvku, že jej to znovu, o potřebě pořádat tuto konferenci, přesvědčí. Já pevně věřím, že se i příští rok najde mnoho zájemců a všichni se tak sejdeme na již čtrnáctém ročníku této konference.

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback