Autorskepravo.knihovna.cz: Seminář o autorském právu

Dne 20. 4. 2011 se v budově Národní technické knihovny, u příležitosti Světového dne knihy a autorského práva (23.4.) a Světového dne duševního vlastnictví (26.4.), konala minikonference, která se věnovala problematice autorského práva. V Ballingově sále se při této příležitosti sešlo hned osm odborníků z různých sfér, kteří předestřeli svůj pohled na autorský zákon a na připravovanou novelu.

Akce se konala v rámci projektu „Portál autorského práva nejen pro knihovny", který je realizován jako jeden z projektů předmětu Aplikační seminář. Za to, aby projekt vůbec vznikl, bojovaly všechny členky týmu na zahajovacím setkání v Křižanově zuby nehty a tímto seminářem se snažily dokázat, že projekt má opravdu smysl a to, čemu se chtějí věnovat, je potřebné. Podle ohlasů se dá soudit, že vše proběhlo nad očekávání dobře. Přinášíme vám stručný souhrn toho, co jednotliví přednášející ve svých příspěvcích předložili početnému publiku. Pokud by vás tato krátká zpráva navnadila a chtěli byste se dovědět více, videozáznamy všech přednášek jsou vystaveny zde.

Účastníci minikonference pořádané projektem Autorskepravo.knihovna.cz

Mgr. Adéla Faladová - Aktuality ze světa autorského práva

Příspěvek Adély Faladovové z Ministerstva kultury ČR byl jakýmsi úvodem do celé problematiky semináře. Nejprve se věnovala pojmu „duševní vlastnictví", který je základem autorského zákona a autorských práv. Tento zákon existuje přibližně 300 let a jeho cílem je především chránit práva autorů. Jedním z velkých problémů je fakt, že rámec autorského zákona je připraven především pro profesionální autory, kteří ze svých děl dostávají zisk, přičemž vůbec neřeší situaci amatérských autorů (jejich situaci by mohly řešit licence Creative Commons).

Poté se přednášející věnovala tomu, co je aktuálně projednáváno různými organizacemi, které se duševním vlastnictvím zabývají. Například WIPO se zabývá výjimkami a omezeními práv (pro knihovny, pro zrakově postižené apod.), ochranou práv vysílacích organizací (televizí, rozhlasu - v současné době neexistuje smlouva, která by reflektovala technický pokrok, internetové vysílání apod.). Také je zde řešena ochrana filmových herců (převod práv herce na výrobce. Specifickou problematikou je ochrana folkloru - tu má málokterý stát zakotvenou v legislativě, proto by ji WIPO chtělo ošetřit. Evropská unie v současnosti pracuje na návrhu směrnice na prodloužení doby ochrany práv ke zvukovým nahrávkám a na vydání Strategie pro duševní vlastnictví. Tento dokument by měl ošetřovat autorská i průmyslová práva. Z oblasti autorských práv zmínila Adéla Faladová zejména úpravu problematiky osiřelých děl, kolektivní správy práv a licencování užití on-line a vymahatelnosti práv.

Poslední část přednášky se věnovala připravované novele autorského zákona v ČR. Práce na „zveřejněné" novele byly přerušeny v létě 2010 v souvislosti se změnou vlády, obnoveny byly nedávno. Na konec března 2011 byla stanovena lhůta veřejných konzultací. Hlavní témata, kterým se chce novela věnovat, jsou osiřelá díla, transparentnost kolektivní správy a změna systému zpoplatnění kopírovacích služeb. Další návrhy budou případně zařazeny podle připomínek z veřejné konzultace. Podle předpokládaného průběhu prací by do září 2011 měly být zpracovány všechny návrhy, mezi říjnem 2011 a lednem 2012 by mělo proběhnout vnitřní a meziresortní připomínkové řízení, v únoru a v březnu 2012 bude návrh zákona předložen ke schválení vládě a Parlamentu a datum předpokládané účinnosti je 1. 7. 2013. To, co by mohlo práce na novele zdržet a zkomplikovat, je právě nově připravovaná směrnice EU.

Dr. Zdeněk Matušík - Knihovny a připravovaná novela autorského zákona

Zdeněk Matušík představil ve své přednášce důsledky plynoucí z novely autorského pro činnost knihoven. Novinkám v zákoně je potřeba se věnovat a zakomponovat je do služeb knihoven. Jako příklad uvedl pan Matušík změny, které po novele z roku 2008 proběhly v meziknihovní výpůjční službě a ve službě E-book on demand (zdražení, omezení počtu kopií). Ve výsledku tyto úpravy dost často přinášejí menší využívání služby. Pan Matušík také představil podněty, které Národní knihovna společně se SKIPem předložila Ministerstvu kultury k připravované novele. Patří sem například zahrnutí digitalizace dokumentů a problematika digitálních knihoven, úprava osiřelých děl, změna přerozdělení odměn za výpůjčky (odměna by vzrostla na 1 Kč za výpůjčku a dělena by byla následovně: 45% pro autory literárních děl, 15 % pro autory výtvarných děl a 40 % pro nakladatele). Podle pana Matušíka byly návrhy většinou odmítnuty.

S novelou také velmi těsně souvisí úprava poplatků za kopírování v knihovnách. V souvislosti s tímto tématem byli posluchači seznámeni s nepříjemnou skutečností, že návrh paušálních poplatků za kopírky v knihovně je možná zapříčiněn i přístupem samotných knihovníků. Z 6000 knihoven v ČR přiznává kopie pouhých 552. Z toho 181 knihoven uvádí do 100 kopií za rok a 312 knihoven do 1000 kopií ročně. Častým jevem jsou také přesně zaokrouhlené počty kopií tak, aby dávaly kulatou sumu. Je otázka, zda je tento jev zapříčiněn trendem méně častějšího kopírování nebo „nepoctivostí" knihovníků.

Na závěr přednášející představil oblasti, ve kterých Národní knihovna a SKIP doufají ve změnu: stanovení přijatelnější výše odměn za kopírování, vymezení díla komerčně nedostupného, oprávnění knihoven zhotovovat archivní/konzervační kopie na nové platformy, zpřístupňování obsahu Národní digitální knihovny (na terminálech v knihovnách), půjčování příloh tištěných publikací, zpřístupňování elektronického povinného výtisku (Webarchiv) a skutečnost, že veřejné instituce by za užití osiřelých děl platily až od okamžiku, kdy se držitel práv přihlásí (tedy nikoli zpětně).

Za velký problém pan Matušík považuje fakt, že v České republice chybí rozhodnutí státu, jak podpoří přístup k informacím.

Doc. JUDr. Jiří Srstka - Autorské právo a elektronické knihy

Na začátku svého vystoupení reagoval pan Srstka na předchozí přednášející. Názornou ukázkou potvrdil tvrzení Adély Faladové, že autorský zákon je složitý. Dále se věnoval užití děl na internetu. Ke každému dílu nemá práva pouze autor, ale také osoby, které Jiří Srstka nazývá „investory", jedná se o nakladatele (u knih) nebo producenty (u filmů). Také vysvětlil pojem kolektivní správa. Kolektivní smlouvy usnadňují licencování a jedná se o pouhou částečku autorského zákona. Kolektivní správce autorských práv nezastupuje všechny, pouze ty, kteří o to mají zájem.

V případě e-knih by si provozovatelé portálů měli práva vypořádat přímo s autorem díla, nakladatelé často nemají oprávnění k tomu, aby dali svolení s vystavením díla ve volném elektronickém prostoru, ačkoli si myslí, že ano. Je také důležité odlišit to, že zatímco čtenář, který si koupí tištěnou knihu, s její koupí získá i práva k ní a může ji dále prodávat, ale ten, kdo má e-knihu ve své čtečce není její vlastník, ale pouhý „konzument". Vlastníkem práv je stále provozovatel portálu, na kterém byla kniha zakoupena. Pokud čtenář e-knihu např. vystaví na internetu pomocí sítě peer to peer, stává se uživatelem, ovšem neoprávněným. Distributor e-knih není totéž jako distributor knih tištěných. Zatímco v případě prodeje tištěných knih je vlastníkem knihy stále nakladatel a knihkupec bývá ve většině případů pouhým distributorem, v případě elektronických knih by měl distributor být vlastníkem práv.

Jiří Srstka dělí autory na tři skupiny: první skupinou jsou autoři z tzv. „staré školy", kteří nikdy nedopustí, aby jejich díla byla vystavena elektronicky; druhou skupinou jsou autoři, kteří vydávají knihy tištěné i elektronické za předpokladu, že jejich odměna se tím nesníží a třetí skupinu nazývá pan Srstka „grafomany", kteří pro to, aby se jejich knihy dostaly ke čtenářům, udělají cokoli, a proto klidně nabízí své knihy i zdarma.

Do oblasti elektronicky dostupných knih spadá i skenování knižního fondu v knihovnách. V tomto případě nepostačují principy „velkých práv", ale bylo by třeba situaci řešit pomocí extendive collective licensing.

Jiří Srstka nestihl přednést všechno, co měl v úmyslu, zbytek jeho příspěvku je podrobně rozepsán na stránkách pořádajícího projektu autorskepravo.knihovna.cz.

Kapacita Ballingova sálu byla účastníky zcela naplněna

JUDr. Aleš Kout, SČKN Praha - Vydávání e-knih

Svou přednášku uvedl Aleš Kout omluvou práva jako takového, podle něj je potřeba na zákony pohlížet s určitou shovívavostí, protože právní úpravy nemohou flexibilně sledovat aktuální situaci a nové technologie stejnou rychlostí, jakou se ve společnosti objevují, nikdo nemůže předjímat budoucí technologický vývoj.

Základním postulátem autorského zákona je všeobecná dispozice autora s dílem.

Podle Aleše Kouta patří mezi e-knihy většinou braková literatura, v menší míře literatura odborná, v tomto případě ale přednášející pochybuje o užitečnosti převodu této literatury do elektronického formátu. Podle pana Kouta z jednání s Ministerstvem kultury a ostatních zúčastněných stran o novele vyplynulo, že s největší pravděpodobností nebude nový zákon členěn a podmínky pro e-knihy budou zahrnuty v podmínkách obecných. Elektronické knihy jsou odbornou veřejností považovány za sdělování díla veřejnosti, opozice proti tomu namítá, že tomu tak není, protože, stejně jako u tradičních tištěných knih, je k získání knihy potřeba provést nějaký úkon (přijmout licenční podmínky, zaplatit poplatek...).

I Aleš Kout zmínil práva, která k dílu mají jeho upravovatelé (korektoři apod.), ale užívací práva má pouze ten, kdo dílo zakoupí a tato práva platí pouze pro jeho osobní užití, nikoli pro veřejné.

Mgr. Iva Burešová - Open access, Institucionální repozitář AV ČR a Digitální knihovna ČR

Iva Burešová v semináři nezastupovala právníky, ale představila některé z alternativních cest, jak zveřejňovat autorská díla. Nejprve se věnovala problematice Open Access - otevřeného přístupu. Tento způsob publikování je zaměřen především na recenzované odborné články a měl by zaručovat volné a neomezené čtení, stahování, kopírování, sdílení, ukládání, tištění, vyhledávání a hypertextové propojování dokumentu, přičemž je ale nutno citovat autora. Pod Open Access jsou většinou publikovány online Open Access časopisy, které se dělí na komerční (autoři hradí náklady na publikování sami, většinou pomocí grantů) a nekomerční, volný web a institucionální repozitáře. Iniciativa Open Access vychází z myšlenky, že vzhledem k tomu, že daňoví poplatníci už v podstatě sponzorují vědu, měli by mít i bezplatný přístup k jejím výstupům. S Open Access souvisí dvě publikační cesty - zlatá cesta znamená přímé publikování; pod názvem zelená cesta se skrývá postprintová archivace.

Martin Lipert, eReading s.r.o. - On-line forma a myšlení: příprava a zabezpečení e-knih

Přednášející nejprve představil eReading jako první komerční projekt, který zprovoznil platby za e-knihy a umožnil jejich poskytování na profesionální úrovni a ve všech formátech. Základním tématem přednášky Martina Liperta byla informace, že prodej a poskytování e-knih vyžaduje nové business modely přizpůsobené současným technologickým novinkám a současným zákazníkům. Tito zákazníci mají méně trpělivosti a je pro ně třeba hledat jiné propagační cesty. Martin Lipert své vystoupení zaměřil především na zástupce vysokých škol, kteří mohou nové postupy aplikovat na digitalizovaná skripta.

K otázce zabezpečení knih přispěl Martin Lipert prohlášením, že veškerá ochrana je zbytečná, stejně ji jednou někdo prolomí.

Mgr. Lukáš Gruber, NK ČR - CC licence a knihovny

Licence Creative Commons nejsou opozicí k autorskému zákonu, ale jsou jeho nadstavbou. Peníze by neměly být jediným způsobem, jak se dostat k dílům. Tyto licence se týkají děl dobrovolně poskytnutých. Určují, co a za jakých podmínek můžeme s dílem dělat. Tyto možnosti jsou naznačeny pomocí jednotlivých licenčních prvků, z jejichž kombinací vyplývá 6 typů licencí. Tyto licence jsou mezinárodně srozumitelné. Mají praktické využití. V přednášce byly ještě zmíněny tipy, jakými je možné vyhledávat licencovaná díla v internetu.

Jakub Michálek, Česká pirátská strana - Pirátství je informační otevřenost

Přednášející hned v úvodu napadl autorský zákon tím, že tento zákon by se vlastně autorským nazývat neměl, protože chrání více nakladatele, vydavatele atd. než autory. Navrhuje ho přejmenovat na „kopírovací" zákon. Prohlásil, že užívání díla (zpívání písničky, čtení knihy, sledování filmu) neznamená jeho znehodnocování, ale spíše zviditelňování.

Stát by měl mít danou politiku, která podporuje a neomezuje výměnu informací, které se v současné době stávají důležitou komoditou. Přednášející by také zkrátil dobu ochrany autorských práv, kterou nazývá kopírovacím monopolem. Navrhuje tuto dobu zkrátit na 10 let, což by autory motivovalo ke vzniku nových děl.

Projektový tým se v současné době věnuje především tvorbě obsahu webových stránek a modulů e-learningového kurzu, můžete se tedy těšit na nové informace z oblasti autorského práva. Od účastníků semináře jsme také dostali mnoho zajímavých podnětů a postřehů, na základě kterých vás možná budeme moci překvapit novou, minimálně stejně úspěšnou, akcí.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback