Babí léto, univerzitní knihovna ve Vilniusu a my

Zpráva informuje o mezinárodní letní škole pro studenty oboru informačních studií a knihovnictví, která se konala 4.–17.9.2011 ve Vilniusu. Dozvíte se v ní, co všechno během prvního týdne svého pobytu viděli, zažili, naučili se a ochutnali studenti KISKu v tomto českými turisty a knihovníky opomíjeném městě.

Bylo nás pět: Adéla Ťažká, Gabriela Šimková, Zuzana Vrbová, Pavlína Omastová a Viliam Vateha. Do Vilniusu, hlavního města Litvy, jsme přiletěli v doprovodu Ivy Zadražilové v neděli odpoledne. Přivítalo nás nádherné slunečné a teplé počasí, jakého jsme si v létě v České republice příliš neužili. Pěkné počasí ale nebylo důvodem naší návštěvy. Přijeli jsme, abychom spolu s dvaceti dalšími studenty knihovnictví ze čtyř různých evropských univerzit (Humboldtova univerzita v Berlíně, Vídeňská univerzita, Vilniuská univerzita a Státní univerzita knihovnictví a informačních technologií v Sofii) absolvovali dvoutýdenní maraton přednášek, workshopů a exkurzí. A o co přesně šlo?

Před několika lety se v hlavě Katharine Tolkühn z knihovny Humboldtovy univerzity zrodila myšlenka uspořádat mezinárodní intenzivní studijní stáž v rámci programu Erasmus. Protože doposud žádná podobná letní škola v oboru informačních studií a knihovnictví neexistovala, tak tento nápad uspěl a získal od Erasmu finanční podporu na tři roky. Hlavním cílem projektu bylo umožnit studentům partnerských univerzit, aby si osvojili teoretické i praktické znalosti týkající se zejména stavby nových knihoven. První ročník letní školy se totiž konal v Berlíně v roce 2009, kdy Humboldtova univerzita dokončila stavbu nové univerzitní knihovny (Jacob-und-Wilhelm-Grimm-Zentrum). Druhý ročník se konal ve Vídni v roce 2010, kdy Vídeňská univerzita otevírala novou budovu knihovny pro lingvistiku a komparativní literaturu. Letošní závěrečný ročník byl spjatý se stavbou nové knihovny Vilniuské univerzity. Nové budovy knihoven byly sice hlavním, ale nikoliv jediným námětem letní školy. Každý den přinesl nové téma.

Dámy a pánové, seznamte se!

Oficiální program začal v pondělí. Ráno jsme se sešli v univerzitní kavárně, kde jsme si při vydatné snídani vyslechli organizační pokyny. Především jsme ale měli první možnost seznámit se se svými mezinárodními spolužáky a s některými vyučujícími. Většina studentů se ale ještě v novém prostředí styděla, a tak se všichni drželi po skupinkách v národních týmech.

Po snídani jsme se přesunuli do jedné ze seminárních místností v univerzitní knihovně, kde jsme vyslechli přednášku Ireny Kriviene, ředitelky této knihovny. Ta nám představila novou budovu knihovny, která je ve výstavbě, a její plánované služby. Přednáška některé zaskočila, protože místo slibované angličtiny probíhala v němčině. Byla to ale výjimka. Přednášející uvedla výroky o tom, jak by knihovna mohla fungovat:

„Do knihovny chodím, kdy chci. Mohu v ní pracovat i o půlnoci. Nikdo mě nekontroluje, protože zaměstnanci knihovny mi věří. Když  jsem unavený, můžu v ní spát. Když mám hlad, můžu se v ní nasvačit a nikdo se na mě nebude zlobit. Včera jsme si v knihovně s kamarády povídali o basketu[1] a nikdo nás neokřikoval, že jsme hluční a ať přestaneme rušit."

Ne vše je sice realizovatelné, ale na něco už v nové budově narazíme. Jsou to především: nonstop otevírací doba, volný výběr knih chráněných RFID technologií, týmové studovny, relaxační prostory, útulné studijní prostory pro rodiče s malými dětmi, přístroje pro samoobslužné půjčování a vracení knih a společenské prostory (konferenční sál, výstavní sál, kavárna, knihkupectví a náměstí před knihovnou).

Odpoledne byla řada na nás studentech, abychom ostatním vysvětlili, jak je možné získat knihovnické vzdělání v naší zemi. Ukázalo se, proč jsou rakouští studenti letos stejně jako loni na první pohled nejstarší. Knihovnictví totiž studují většinou až v postgraduálních programech  organizovaných čtyřmi velkými akademickými knihovnami. Některé tyto studijní programy jsou dokonce placené, obdobně jako třeba MBA kurzy. V Bulharsku, Litvě a Německu lze knihovnictví běžně studovat na bakalářské, magisterské a někdy i doktorské úrovni. Pouze český tým zmínil střední knihovnické školy. Je otázka, zda v ostatních zemích tyto školy vůbec neexistují, nebo zda se studenti z časových důvodů věnovali pouze vysokoškolskému vzdělávání.

První školní den jsme zakončili prohlídkou historické budovy knihovny z 16. století. Prohlédli jsme si různé studovny od velkých sálů, přes malinkaté podkrovní místnosti až po historickou astronomickou věž. Navštívili jsme studovnu historických svazků, kde jsme viděli zajímavosti jako nejmenší a největší knihu, a restaurátorské pracoviště, jehož pracovníci nám ukázali, jak opravují poničené listy historických knih.

Exkurzí ale pondělní program nekončil. Večer jsme šli na společnou večeři do restaurace nabízející tradiční litevská jídla. Velkým přínosem večeře bylo, že jsme na ní museli sedět v mezinárodních týmech, ve kterých byla každá univerzita zastoupená jedním studentem[2]. To nás donutilo opustit bezpečnou náruč národních týmů, překonat strach z konverzace v cizím jazyce a začít se seznamovat se studenty z ostatních zemí. Co se jídla týče, měli jsme výbornou studenou polévku z červené řepy a kefíru, která je ochucená koprem, a syté zepeliny, což jsou bramborové knedlíky plněné mletým masem. Svým tvarem připomínají vzducholoď (mně připomínali taky citróny). Zepeliny jsme zapíjeli místním pivem a ciderem, který je v Litvě také velmi oblíbený.

Nové budovy knihoven

Tak znělo téma druhého dne, který jsme začali na tom nejpříhodnějším místě. Tím místem bylo staveniště nové Vilniuské univerzitní knihovny. Koncepci nové budovy, která se nachází u lesa na kraji města vedle vysokoškolských kolejí, nám představil přímo její architekt, což jsme velmi ocenili. Knihovna má připomínat prvek typický pro místní krajinu: skupinu kamenů. Skládá se proto ze tří budov nepravidelného tvaru spojených atriem s neobvykle tvarovanou střechou. Stěna knihovny, která sousedí s přilehlým borovým lesem, bude celá skleněná a všechna studijní místa k ní budou natočená čelem, aby čtenáři mohli pohledem do lesa ulevit unaveným očím.


Budoucí nová budova Vilniuské univerzitní knihovny. Uprostřed: Olaf Eigenbrodt a Katharine Tolkühn.

Po obědě jsme stavby nových budov probírali teoreticky s Olafem Eigenbrodtem z Humboldtovy univerzity. Olaf Eigenbrodt se podílel na projektu výše zmiňované budovy Grimm-Zentra. Jako my máme Ladislava Kurku, Němci mají Olafa Eigenbrodta[3]. Tento přednášející nás nezahlcoval fakty, ale diskutoval s námi nad otázkami co je to kvalita, jak ji měřit a jaké vlastnosti má do dobrá budova knihovny. Na tyto otázky jsme se snažili opovědět i během navazujícího workshopu. Na workshopech bylo nejdůležitější to, že jsme pracovali v mezinárodních týmech, které měly po celou dobu stejné složení jako při pondělní večeři.  Díky tomu jsme se přirozenou a nenásilnou formou poučili o rozdílech v knihovnické praxi v jednotlivých zemích.

Netradiční piknik s národními tradicemi

I v úterý večer nás čekal společenský program. Byl to piknik, který se kvůli špatnému počasí nekonal v botanické zahradě, jak bylo původně plánováno, ale opět v univerzitní kavárně. Pro tuto příležitost si měly národní týmy připravit prezentaci v libovolné formě o tom, co je pro jejich zemi typické. Litevský hostitelský tým nám nabídl bylinkový likér a stromeček ze sladkého těsta a zazpíval několik litevských písniček. Bulhaři připravili studenou polévku z okurky a bílého jogurtu.


Tradiční litevský stromeček ze sladkého těsta.

Němci nám rozdali německé vynálezy (sáčkový čaj, sáčkový cukr, gumové medvídky a Niveu) a pak nás naučili oblíbenou německou dětskou hru, ze které se vyklubala hra zdomácnělá i v České republice. Byla to tichá pošta, tentokrát ale s dlouhými a krkolomnými německými slovy z knihovnické terminologie. Rakušané nás nechali hádat významné rakouské osobnosti (Sigmund Freud, Arnold Schwazenegger, Wolfgang Amadeus Mozart, ...) jako v pořadu O poklad Anežky České. Zřejmě zapůsobil fakt, že jsme s Rakušany byli dlouho v jedné monarchii, protože jsme uhádli nejvíc osobností, čímž jsme si zajistili slušnou porci Mozartových koulí.

My jsme se rozhodli nechat tradice i historii spát a převlečení za pivaře, houbařku, vodačku, cyklistku a hokejové fanynky jsme předvedli, co mají současní Češi rádi a co dělají ve volném čase. K tomu jsme servírovali různé české a slovenské nápoje a pochutiny jako Becherovku, Borovičku, Hermelín, lázeňské oplatky, Hašlerky apod. Projevilo se, že na KISKu táhnou studenti i učitelé za jeden provaz, protože Iva Zadražilová byla jediná vyučující, která se zapojila do prezentace svých studentů.

Informační gramotnost a informační služby

První středeční přednáška se jmenovala Modely informačního vzdělávání a jejich implementace v akademických institucích a přednesla ji Žibutė Petrauskienė z Vilniuské univerzitní knihovny. Tato přednáška byla bohužel pouze monotónním teoretický výčtem třinácti modelů informační gramotnosti s krátkým seznamem projektů informačního vzdělávání z různých zemí, což ji nominovalo na nejnudnější a nejméně zajímavou přednášku celé letní školy. Myslím si, že by bylo užitečnější věnovat se několika málo modelům podrobněji, než je jen všechny vyjmenovat. Svým způsobem to na konci přednášky řekla i sama přednášející:

„Existuje množství modelů informační gramotnosti; mají různá jména, vycházejí z různých metodologií ... ale na druhou stranu jsou si velmi podobné a mají hodně společného. Možná není tak důležité, který model zvolíte pro zavedení informačního vzdělávání. Je důležité hlavně zavést informační vzdělávání v každé akademické instituci."

Další přednášku s názvem Inovativní služby knihoven přednesla Marija Prokopcik, taktéž z Vilniuské univerzitní knihovny. Tato přednáška byla o poznání zajímavější, přesto v ní nebylo řečeno nic nového, co bychom už neznali z KISKu. Přednášející vyprávěla o potřebě inovací v knihovnách, možnostech webu 2.0 a sociálních sítí, digital born dokumentech, generacích digitálních domorodců a digitálních imigrantů apod. V navazujícím workshopu jsme měli za úkol vymyslet dvě až tři inovace. Většina návrhů se točila kolem implementace prvků webu 2.0 do internetových stránek knihoven a knihovních katalogů, kurzů informační gramotnosti v různých  podobách a budování školek v knihovnách.

Odpolední přednáška Ivy Zadražilové byla příjemným zpestřením. Věnovala se projektům, které se realizují na KISKu: od NAKLIVu, přes PARTSIP, po projekty z Aplikačního semináře. Velký úspěch měla studentská videa (Knihy nekoušou, Nebojte se do knihovny, Pomsta knih). Opět se potvrdilo totéž co loni - v ostatních zemích takové projekty nemají a moc nám je závidí. Na workshopu jsme vypracovávali úkol z Kurzu práce s informacemi. Jednalo se o úkol definování tématu pomocí mentální mapy, určení klíčových slov, výběr synonym, souvisejících, nadřazených a podřazených pojmů a rozšíření a zúžení tématu. Všechny týmy ho zvládly na jedničku.

Nové budovy knihoven v Litvě

Čtvrtek byl ve znamení exkurzí. Jako první jsme navštívili novou lékařskou knihovnu v Kaunasu, což je druhé největší litevské město. Během polské okupace Vilniusu ve 20. a 30. letech 20. století bylo dokonce hlavním městem. Už při této exkurzi jsme narazili na to, že litevští knihovníci zřejmě milují PowerPoint. Všechny exkurze totiž probíhali tak, že jsme byli nejprve usazeni v zasedací nebo konferenční místnosti, kde nám někdo ze zaměstnanců pustil a odvyprávěl powerpointovou prezentaci se základními informacemi o dané knihovně (počet svazků, počet čtenářů, ...) a přehledem služeb, které nabízí. Pak jsme si více či méně samostatně prošli budovu.

Lékařská knihovna v Kaunasu je podobná jiným moderním knihovnám - je to velký open space s propojenými patry a volným výběrem knih. I přes větší množstvím skla a betonu na mě ale působila útulně a domácky. Většina jejích čtenářů jsou medici z místní lékařské univerzity. Nejvíce mě na knihovně zaujaly dvě věci: to, že knihovníky vůbec nerozházelo, když studenti v jedné týmové studovně začali slavit narozeniny, k čemuž přímo ve studovně vybalili dort se zapálenou dortovou fontánou, a staré ročníky časopisu Burda v knihovních skladech. V této knihovně nám navíc předvedli i práci s RFID asistentem a automatickou vracečku knih.


Knihovna lékařské univerzity v Kaunasu.

Druhou navštívenou knihovnou už nebyla knihovna odborná, ale knihovna veřejná. Jednalo se o veřejnou knihovnu v Uteně, což je jedno z nejstarších litevských měst, které se nachází na severovýchodě země. Tato knihovna má kromě hlavní nové budovy několik desítek poboček po celém kraji. Opět se jedná o vzdušnou a transparentní budovu. Knihovna v Uteně nám díky svým bílým interiérům nepřišla zdaleka tak útulná jako knihovna v Kaunasu. Dětské oddělení na nás i přes barevné sedáky působilo dokonce smutně. V této knihovně nás nejvíce zaujala počítačová hra, která pomáhá školákům vylepšit si školní známky. Místní knihovníci totiž zjistili, že po škole chodí do knihovny hodně dětí, které zabíjejí čas hraním her. Knihovníci se proto spojili s učiteli a vymysleli hru, s jejíž pomocí si děti opakují školní učivo. Body, které při hraní hry v knihovně získají, hlásí svým učitelům a ti je musí povinně zohledňovat při známkování. Konkrétní forma zohlednění není nijak závazně předepsaná. Ačkoliv hra byla původně určená dětem se slabým prospěchem, brzy se stala tak populární, že ji hrají i premianti. V současné době je do ní aktivně zapojeno přes tisíc dětí (Utena má přes třicet tisíc obyvatel).


Část dětského oddělení městské knihovny v Uteně.

Nové budovy knihoven a PR

Posledním tématem prvního týdne byl marketing a PR. Patečními přednášejícími byly Pamela Stückler, vedoucí PR Vídeňské univerzitní knihovny, a Katharina Tolkühn z PR oddělení Grimm-Zentra. Jejich přednášky se mi líbily nejvíc ze všech, protože byly prakticky zaměřené a protože z přednášejících bylo znát, že jsou pro svou práci zapálené. Kromě zopakování základních věcí jako jsou např. markentingový mix, corporate indentity, nutnost PR nejen vůči čtenářům a veřejnosti, ale i vůči zaměstnancům a fakt, že marketing není pouze reklama, přednášející uvedly především příklady z vlastní praxe.

V případě Grimm-Zentra mě zaujalo, že průsvitné tašky s logem, které slouží čtenářům pro přenášení věcí v těch prostorách knihovny, kam se s vlastními zavazadly nesmí, se stávají vyhledávaným „módním doplňkem" i mimo knihovnu. Z prezentace Pamely Stückler mě zase zaujala akce Noční směna. Ke konci školního roku byla knihovna otevřená až do ranních hodin (normálně zavírá „už" ve dvě v noci) a studenti měli možnost pracovat na svých seminární, diplomových a jiných pracích. V případě, že si s něčím nevěděli rady, knihovníci byli připravení jim pomoci. Ať už se jednalo o doporučení vhodných zdrojů, pomoc s citacemi nebo jen o slůvka povzbuzení a dodání sebedůvěry při psaní.

Páteční výuku jsme zakončili workshopem, při němž jsme měli naplánovat oslavu k příležitosti otevření nové budovy Vilniuské univerzitní knihovny. Nápady byly různorodé, od uspořádání studentského hudebního festivalu po stavbu modelu knihovny z vyřazených knih.

A jak to bylo dál?

O víkendu  jsme si mohli od přednášek odpočinout. V sobotu byl pro nás připravený výlet do malebného městečka Trakai, který byl cenným zdrojem informací o litevské historii. V neděli jsme se na vlastní pěst vydali na pětihodinovou cestu vlakem do Klaipédy a na slavné pláže poloostrova Kurské kosy, který patří mezi světové dědictví UNESCO. Vyprávění o prvním týdnu našeho pobytu je tedy u konce. Pokud chcete vědět, co jsme viděli a zažili v druhém týdnu, přečtěte si pokračování zprávy od Adély Ťažké... (pozn. redakce: Pokračování článku bude vydáno v příštím - listopadovém - čísle Inflow.)



[1]    Basketbal je litevský národní sport a pro Litevce má takový význam, jako má pro nás hokej.

[2]    Na knihovnické letní škole asi nepřekvapí, že nás do mezinárodních týmů rozdělili podle abecedy. V prvním týmu tedy byli ti studenti, kteří byli v národních týmech podle příjmení první v abecedě atd.

[3]    Toto přirovnání trochu pokulhává kvůli věku, protože pan Eigenbrodt je výrazně mladší. Nejen věkem, ale i vzhledem a stylem výuky mi pan Eigenbrodt připomínal Michala Lorenze.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback