Beáta Holá: Naučme experty mluvit lidsky

Beáta Holá

Čemu se věnujete ve vašem vzdělávacím centru?

Ve vzdělávací organizaci KTP http://www.ktp-qualification.eu/uvod/ pomáháme vzdělávacím institucím vyvíjet a inovovat metodické materiály a vzdělávací programy. Momentálně se věnujeme také vývoji metodiky pro výuku finanční gramotnosti pro dospělé. Pustili jsme se do toho, když jsme zjistili, že napříč Evropu existují hromady materiálů o finanční gramotnosti - všechny ale mají společnou jednu věc: vytváří je experti na finanční gramotnost, ale málokdy je zatím didaktika - přemýšlení o tom, jak to zprostředkovat lidem. Materiály jsou často psané odborným jazykem. Někdy se mi při pohledu na takový materiál stává, že se ptám sama sebe, jak díky tomuhle chtějí vysvětlit něco člověku, který má finanční gramotnost opravdu špatnou. Třeba lidem, kteří nemají vysokoškolské vzdělání, neakademikům, lidem, kteří mají v životě potíže nebo patří k sociálně slabším skupinám.

Takže jste měli pocit, že sice existuje nějaký produkt, ale není dobrý?

Přesně tak. Rozhodli jsme se, že se zaměříme na to, co na trhu už existuje, a dáme tomu nový kabát. Aby vznikly materiály, které i když se budou používat na jednorázových kurzech nebo školeních, tak budou mít velký efekt. Oslovilo nás několik institucí, které se zabývají finanční gramotností napříč Evropou, zda bychom se s nimi nezapojili do projektu FinLico, který pomůže vytvořit tvořivé vzdělávací materiály pro dospělé. Reflektují to, že normální smrtelníci nerozumí terminologii pojišťováků.

A jste první, kdo s něčím takovým v Česku přišel?

Podobné aktivity už existují. V Čechách se tomu věnují 3-4 firmy, neziskovky a v rámci prosociálních aktivit finanční gramotnost vyučují také velké banky nebo poradenské společnosti. Většina ucelených programů je však věnována výuce finanční gramotnosti do škol. Na dospělé se systémově moc nemyslí. Pro nás je zajímavé to, že poradenské společnosti měly zájem o spolupráci s námi, protože už delší dobu cítily, že něco takového je potřeba. Že jejich školení mají skulinu, kam bychom se právě my mohli trefit.

Jak vypadají materiály, které by měly pomoci člověku stát se finančně gramotným?

To, co jsme vytvořili, je sada kreativních materiálů, které by měly vést ke změně přemýšlení. Velkoformátové plakáty, pohlednice, animovaná videa, desková hra ... Všechny jsou mířeny na lidi, kteří nemají skoro žádné informace o finanční gramotnosti.  Proto jsme se snažili pracovat s velkým zjednodušováním. V existujících kurzech se lektoři snaží natlačit všem svůj přístup, např. Obálkovou metodu pro zacházení s penězi. Ale to nevyhovuje každému.

Mám pocit, že v českém vzdělávání v tomhle oboru chybí propojení expertních znalostí finančníků a koučingového přístupu -  vytvořili jsme vzorové materiály, které pomohou lektorovi odhadnout, kdo je na jakém startovním bodu.

Třeba díky půlhodinovému rozhovoru, který je s vámi o samotě veden na začátku kurzu. Díky němu si vytvoříme takový váš malý profil. A taky na počátku workshopu v týmu proběhne společný test finanční gramotnosti, kde vám budou otázky promítány a všichni společně se budete radit a hledat odpovědi - bude to týmová spolupráce, všichni na tom budou podobně a zároveň to není nic náročného.  Hlavním úkolem lektora je na začátku zjistit, jak na tom jste, jaké osobní pojmy si asociujete a jak jste různorodí. Potom teprve mohou lektoři z širokého spektra metod vybrat ty, které budou nejvhodnější.

Vycházíte ve vašich lekcích z metod kritického myšlení?

Snažíme se především zohledňovat různé styly učení.  Proto je hodně věcí vizuálních nebo kombinují více metod k přijímání informací. Úplně na začátku jsme sesbírali všechny materiály, které se použily k výuce finanční gramotnosti v České republice - Slabikář finanční gramotnosti, brožurky, veškeré deskové hry. Pak jsme se jimi probírali a zjistili jsme, že jsou strašně složité a rozhodně to nejsou materiály, které lidem mohou pomoci prakticky. Pracujeme hodně s kontextem gamifikace - zapojujeme herní elementy do učení. Jednak proto, aby lekce probíhaly co nejzajímavěji a taky proto, abychom podpořili udržitelnost. Lidi si rádi hrají hry, a když jim představíme napínavou hru na kurzu, tak je pravděpodobné, že v ní třeba budou pokračovat i doma.

Jak lidé, kteří se nikdy nesetkali s nějakým stylem kreativní výuky, reagují na vaše lekce? Nemají zpočátku problém přijmout takový způsob výuky?

Strašně záleží na lektorovi, jak lekci podá.

Lektor má dvě velké funkce. Jedna je ta, že se na začátku zajímá o to, co od semináře účastníci čekají, a druhá věc je ta, že pokud pracuje autenticky a metodám věří, tak i autenticky a důvěryhodně působí.

Důležité je, že nikoho do ničeho nenutí. Když vidí, že je skupina spíše konzervativní, tak se po prvním sezení snaží o přehodnocení a výběr spíše konzervativnějších metod. Nezapojujeme ale nic extrémního ... dáme účastníkům třeba nedokončené plakáty či pohlednici a oni je mají doplňovat. Pracujeme s něčím, co by lidem nemělo připadat nějak excentrické.

Kdo chodí do vašich kurzů? Jsou to lidé, kteří sami cítí, že mají nějaký problém či tíživou situaci a vyhledají vás, nebo jsou to lidé, které za vámi někdo pošle?

My jsme metodici, zajímá nás proces výuky. Jsme inspirátory a pomocníky. Naučíme lektory, jak s materiály pracovat a ti pak vzdělávají klienty. Nejužitečnější jsme pro lektory tím, když jim ukážeme další možnosti, jak se při výuce vrátit z expertní úrovně na úroveň obyčejného, středně nebo málo finančně gramotného, člověka.

Materiály vytváříme tak, aby je mohlo používat několik různých vzdělávacích institucí - jednak to budou lektoři pracující pro úřady práce - ti potom budou pracovat s klienty z úřadu práce. Pak střední školy - jsme zapojeni do procesu vytváření standardizovaného kurzu finanční gramotnosti pro středoškoláky spolu s jednou z finančních poradenských společností. Taky máme zájem o materiály pro specifické cílovky, jako jsou nevidomí lidé nebo týrané ženy. Protože oni právě představují velmi ohroženou cílovou skupinu. Třeba nevidomí díky omezené možnosti zjistit všechny potřebné informace mohou být snáze manipulovatelní. A u týraných žen je to důležité, protože ty ženy, které pomoc vyhledají, se často ocitnou velmi rychle bez příjmu a neví, jaké jsou tu pro ně možnosti. V materiálech jsou hlavně témata jako osobní gramotnost, individuální rozpočet, rodinný rozpočet, dluhy, oddlužení, půjčky, jak pracovat s finančními produkty atd.

Od kdy by se měla finanční gramotnost vyučovat?

Myslím si, že by bylo výborné, kdyby s výukou finanční gramotnosti začínali rodiče. Rodiče lze kontaktovat třeba přes mateřská centra, knihovny nebo přes internet. Bylo by skvělé, kdyby o některých základních věcech s dětmi běžně mluvili - hodnota peněz, význam peněz, přebírání drobné zodpovědnosti za rodinné výdaje, např. nákup potravin. Není to ale úplně jednoduché, někteří rodiče by se mohli bát, že když s dětmi budou probírat finanční situaci, že to děti „vybreptají".

Nikdo ale neříká, že se před dětmi musí probírat výše platu. Je třeba ale dobré mluvit o hodnotě peněz, jejich koloběhu a tom, na co vše rodiče musí vydělávat.

A není to inspirace na další vzdělávací materiál, který by z vaší strany mohl vzniknout? Mohl by třeba pomoci rodičům ujasnit si, co dítěti v této oblasti předat, o čem je vhodné se s ním bavit a kdy ...

Určitě to není jednoduché, ale o tomto tématu jsme se již bavili. Pracujeme teď především na materiálech pro dospělé. Každopádně budeme naše materiály prezentovat v rámci Dne finanční gramotnosti. Stejně jako je Den matek nebo Den otců, iniciuje organizace Partners vznik každoročního Dne finanční gramotnosti, který připadá na 8. září.

Když bych byla člověk, který cítí, že má nějaký problém se svou finanční situací, je nejlepší jít za vámi nebo mám vyhledat někoho jiného?

Je zajímavé, že v ČR neexistují běžně kurzy pro dospělé.  Nejjednodušší cesta je určitě internet - existuje spousta testů či cvičení na internetu. Samotnou funkci poradenství mají zajišťovat buď finanční poradci, nebo občanské poradny - o těch se obecně ví málo. Ale jsou v každém větším městě a měly by poskytovat občanské služby, mezi které finanční gramotnost patří. U finančních poradců je obecně potřeba být opatrný a hledat dobrého finančního poradce.

Jak poznám dobrého finančního poradce?

Na začátku věnuje velmi podrobnou pozornost mapování osobní bilance člověka - příjmy, výdaje, životní styl, kde má existující produkty, co je pro něj důležité. Nenutí klienta podepsat nějaké smlouvy hned na prvním sezení.

Nesnaží se mu prodat produkty, které jdou špatně na odbyt, např. životní pojistky mladým lidem, atd.  A možná, že hned na začátku pomůže klientovi uspořit nějaké peníze tím, že se podívá na stávající produkty a nabídne klientovi alternativy, které mu viditelně pomohou ušetřit. A ještě jedna důležitá věc - snaží se na klienty mluvit jim srozumitelným jazykem. V Čechách jsou lidé hodně podezíraví, ale když najdete dobrého finančního poradce, je to jako rodinný lékař, jen na peníze.

Myslíte si, že internet a snadný přístup k informacím, mění roli lektora finanční gramotnosti?

Podle mě nebude lektor nikdy nahraditelný. I když máme neustálý přístup k informacím, tak nám pořád chybí někdo, kdo udává nějaké hodnoty, kdo nám říká, které informace jsou kvalitní a které ne. Na internetu je všechno, ale jak se v tom orientovat a jak si nastavit kritéria kvality jsou přesně ty hodnoty, které nám předává lektor. On je ten, kdo nás provází. A to byl i důvod, proč jsme se do projektu pustili. Materiálů je spousta, ale nikdo je nepoužívá. Je to tím, že buď nejsou snadno nalezitelné, nebo uživatelům nějakým způsobem nevyhovují.  A zároveň lidé, kteří mají finanční gramotnost špatnou, nejsou obvykle googlovací typy.

V jaké chvíli hledá člověk lektora nebo poradce, který mu pomůže?

Experti, se kterými jsme ve spojení, zastávají názor, že lidi obvykle svou finanční situaci probírají ve chvíli, kdy začnou řešit rodinu, bydlení, popřípadě investice a velké půjčky. Problém ale je, že to procitnutí bývá skoro ze dne na den. Pokud zjistím, že bych letos chtěla hypotéku a letos si na ni začnu spořit, tak už je skoro pozdě. Jen část lidí přemýšlí dostatečně dopředu a má nějaký finanční plán, většina to ale je spíš tak, že finanční situaci začnou řešit až ve chvíli, kdy je to nutné.

A není to pořád ještě ten lepší případ? Kdy přijde mladý člověk, který má příjem, a chce se poradit, jak nejlíp začít spořit? Co lidé, kteří přicházejí ve chvíli, když už nemají žádné finance a jsou třeba zadlužení?

Samozřejmě varianta, kdy člověk nemá nic naspořeno a hledá hypotéku, je pořád ještě dobrá. Protože se dá třeba pracovat s tím, že člověk vezme jinou práci nebo pracuje sám na sobě, aby měl třeba lepší pozici. Mnohem extrémnější jsou případy, kdy za finančním poradcem přijde člověk, který je extrémně zadlužen nebo má za sebou několik exekucí.  Ten člověk je ve spirále dluhů už úplně na dně - přišel o důvěryhodnost, přišel o možnost si kdekoli půjčit - situace je taková, že finanční poradce má jen velmi malé možnosti a svázané ruce. Někdy pomůže institut oddlužení, ale ten se taky nevztahuje na každého.

Není vaše role v podstatě dost pesimistická?

Je fakt, že tím, že tu finanční gramotnost sama neškolím, tak se moc nepotkávám s lidmi, u kterých bych třeba viděla, že se během kurzu nic nezlepšilo.  To by určitě bylo frustrující. My jen vytváříme na základě poptávky materiály, které nabízíme dál a vidíme obrovský zájem. Vidíme, že je to potřeba, experti to hledají, na úřadech práce jsou naše materiály velice vítány, protože tamní karierní poradci potřebují jednoduché pomůcky, které by mohli veřejnosti ke zlepšení finanční gramotnosti nabídnout.

Jak je možné propojit výuku finanční gramotnosti s knihovnami? Je knihovník vhodným člověkem, který by se měl stát lektorem finanční gramotnosti?

Pro mě je to nový obzor, který se mi otevřel a rozhodně vím, že se tím směrem hodláme dál ubírat. Budeme to konzultovat s finančními poradci, pro které jsou knihovny úplně nová zajímavá cílová skupina. Pro knihovníka by asi bylo těžké stát se lektorem finanční gramotnosti, protože nemá tak hluboké znalosti na to, aby dokázal na většinu otázek uspokojivě odpovědět. Ale může se stát výborným zprostředkovatelem, který vidí velmi dobře, co za cílovou skupinu knihovnu navštěvuje. Je třeba schopen poptat vhodný kurz. Finanční poradce už pak může jen přijít a službu poskytnout na klíč.

Druhá věc je ta, že knihovník může začlenit do aktivit nebo do vybavení knihovny dílčí elementy - pozve někoho, kdo se financím věnuje a uspořádá besedu. Nebo uspořádá tematický den pro děti - například mohou pracovat s dětskými postavami, které řeší ve svých příbězích peníze.  Nebo v knihovně vystaví plakáty.

Knihovníci mají určitě moc otevřít bránu finanční gramotnosti.

Pokud knihovna vytvoří kampaň, ve které deklaruje, že se od klasické knihovnické funkce posouvá k funkci vzdělávací, pak to do toho může perfektně zapadnout. Pokud na sebe třeba upozorní nějakými akcemi, tak o tom budou všichni účastníci vědět a zvyknou si na to. Pokud lidé věří své knihovně a považují ji za arbitra kvality, pak spíš využijí jí poskytované materiály.

Jaká by měla být role knihoven v informační společnosti?

Ta úplně původní role byla o zprostředkování knih, moudrosti a informací. Teď je podle mě správný čas navázat na tuto roli moderní formou a rozšířit ji o vzdělávací funkci. Hodně zajímavý je kontext neformálního vzdělávání jako vzdělávání, které má stejnou hodnotu a kvalitu jako formální. Poté, co opustíme střední nebo vysokou školu, tak už nenalézáme moc standardizovaných systémů, jak na sobě pracovat dál. Vzdělávání si už pak vyhledáváme sami a většinou se jedná právě o neformální vzdělávání - třeba jazykové kurzy. Knihovny a vědecká centra jsou přesně ta místa, která sama o sobě generují neformální vzdělávání. Podle mě se knihovna rovná vzdělávacímu centru se spoustou přidaných hodnot. Je důležité, aby to pochopila veřejnost. Knihovna je komunitní centrum, kde si půjčuji informace, potkávám lidi a zároveň tam můžu navštěvovat akce, které jsou navázané na strategii knihovny.

Jaký smysl vidíte v e-knihách? Je to trend, který se prosadí?

Je to trend, který bych vůbec nezatracovala. Umožňuje snadnější vydávání knih. Třeba autorům, kteří jsou hodnotní, ale nemohou si dovolit vynaložit finanční prostředky na náklad knihy. Spoustě lidí vyhovuje čtení na Kindlu, iPadu... Nebude to ale znamenat zánik knih klasických. Už jen proto, že spoustu lidí z elektronického čtení bolí oči, jiní zase mají potřebu si na knihu sáhnout. Oceňují sazbu, oceňují grafický design obálky, jakým způsobem je kniha vizuálně pojatá. A kam by se poděly osobní knihovny? Ty přece často tvoří významný interiérový prvek, ozdobu místnosti a bývají v nich knihy předávané z generace na generaci. Tištěné a elektronické knihy jsou dva paralelní směry, které oba mají svůj smysl.

Nestane se tedy ze čtenáře klasických knih spíš sběratel umění než čtenář v pravém slova smyslu?

Já si myslím, že spousta lidí má různé důvody, proč používají tištěné nebo naopak elektronické knihy. Já to mám tak, že někdy bych si s sebou ráda vzala na cestu víc knih, tak si je pak radši vezmu v elektronické podobě. Stačí se prostě smířit s tím, že lidi jsou různí. A různým lidem vyhovují různé věci. Tím pádem se ani nebojím, že by jedno médium ohrozilo druhé. Trh a rozličnost médií zaručí, že každé médium bude mít pořád své uživatele. To je jako s klasickou hudbou - stále bude mít své publikum.