V tomto týdnu Mendelova univerzita v Brně porazila akademického čuníka, napekla a vyvalila sudy z univerzitních sklepů. Tak v prostorech svých a v prostorech hotelu Avanti hostila a spolupořádala jedenapůldenní konferenci Bibliotheca academica (dále jen BA). BA je tradičním setkáním zástupců převážně akademických knihoven zastoupených v Asociaci knihoven vysokých škol (AKVŠ). Zastřešujícím letošním tématem byla Kvalita: smysl, kritéria, hodnocení.
Co je kvalita a čím určit míru kvality ve veřejném sektoru, na to se ptal první příspěvek docenta Aloise Fialy z VUT. Vnímání kvality závisí především na arbitrech, to je na příjemcích naší služby. Pro tvůrce kvality je tak rozhodující nasadit funkční a udržitelný systém řízení kvality: být schopen plánovat, kontrolovat a zlepšovat a především komunikovat.
S měřitelnou kvalitou našich institucí souvisí akreditační procesy. Pro akreditovanou instituci je důležité si definovat vlastní poslání a cíle a současně mít potenciál svých cílů dosáhnout. Akademická knihovna má poskytovat nejen informační zdroje, ale být aktivním aktérem v dosahování cílů své instituce. Inženýr Miroslav Svoboda z Anglo-americké univerzity se řečnicky ptal, a já nechám tuto otázku otevřenou, zda je cílem kvalita nebo leží kvalita v dosahování cílů?
O tom, že stanovení si kritérií kvality těsně souvisí i s hledáním vlastní role knihovny, pak podle mého hovořily i příspěvky z praxe. A vůbec to, co je knihovna a jakou roli má a jaké sebevědomí má projevovat, to bylo tenkou červenou linií nejen této konference a nejen této debaty.
Součástí konference byly sponzorské příspěvky společností Albertina icome Praha, Ebsco, Elsevier a Clarivate Analytics. Tyto a další firmy pak pochopitelně měly i své stánky a prezentace v předsálí. Konkrétně prezentace Elsevieru pak dojala k slzám upřímnou láskou ke “knedlik” z Czechie, kterého si prezentující, jejíž jméno nechci zkomolit a proto jej neuvádím, kupuje třeba pět šišek. Dojem z Elsevieru vzápětí poněkud zhoršilo zhodnocení stavu o vyjednávání národních konsorcií s velkými vydavateli v Německu, Rakousku, Finsku, kde je to právě Elsevier, se kterým je obtížná dohoda. Na to navazovala závěrečná a nejvášnivější prezentace a debata o penězích a vývoji projektu CzechELib, tedy centra pro pořizování elektronických informačních zdrojů. Přiznám se, že na tuto oblast nejsem odborník a proto ji ponechávám bez komentáře.
Velice zajímavým příspěvkem byla prezentace a související workshop magistry Věry Ondřichové. O kvalitě vnímané a kvalitě skutečné a o stereotypech nejen o knihovnících. O tom, že lidský mozek stejnou věc vnímá lépe, pokud ji považuje za exkluzivní, cennou. O významu dobrých referencí. A ve výsledku o tom, jak si vychovat uživatele závislé na knihovně (nadsázka). Mozek miluje jednoduché cestičky, miluje stereotypy a na workshopu jsme se bavili a zamysleli nad tím, jak nahradit škodlivé stereotypy těmi pozitivními. Jako příklad dobré praxe sloužila knihovna Univerzity Palackého v Olomouci.
Michal Denár a vůbec komunita kolem systému Koha by měli zřejmě radost z příspěvku inženýra Lukáše Budínského o nahrazování jednoho mohutného, všehoschopného knihovnického systému (Aleph) řadou spolupracujících open source řešení, které je možno modifikovat, přičemž zásadním kolečkem ve zlínském akademickém soukolí je právě systém Koha.
Svůj prostor mělo také informační vzdělávání a informační gramotnost. Téma u kterého chceme my jako odborníci či lidé z oboru věřit tomu, že roste jeho význam. Knihovny by jej měly poskytovat a měly by spolupracovat v této oblasti nejen s učiteli a studenty, ale i dalšími odděleními, například s PR nebo studentskými spolky. Zohlednit by měly i potřeby absolventů. Pozoruhodné v tomto směru jsou aktivit center akademického psaní, o kterých byl jiný seminář AKVŠ, IVIG.
To byla ve veliké zkratce hlavní náplň letošní Bibliotheca academica. To a prohlídka Brna a Zahradnické fakulty v Lednici. A také “docela chutný raut”. A ekologický podtón konference, jenž se vyznačoval tím, že jsme byli požádáni o navrácení visaček ( :-/ ), ale na druhou stranu jsme byli ušetřeni igelitky letáků ( :-) ) a obdrželi tématický, znovupoužitelný plastový hrnek ( :-) ). Ekologický podtón však zněl trochu falešně například proto, že hotel Avanti nenabídnul koše na tříděný odpad a voda se krom karaf podávala v plastových lahví.
Na závěr nenabízím žádný soud, odmítám bezobsažně tvrdit, že konference byla "přínosná a zajímavá", každý si jistě z příspěvků vzal to, co mohl. Uzavírám svůj příspěvek největší záhadou konference: Setkají se ředitelé knihoven a chtějí se dobrat toho, jaký berou v průměru plat. Nicméně žádný nechce nahlas přiznat, jaký je jeho vlastní plat a zároveň nemají mobil, ani tužku a papír, aby si částky sdělili tajně. Jak se doberou k částce, kterou berou v průměru?
0 komentářů
Přidat komentář