Blanka Odutová: „Máte-li rádi knihy, ale jste povahou introverti, zvolte si radši práci u katalogu, než přímou práci s lidmi.“

Blanka Odutová s mníškem v klášteře Lamayuru v Ladakhu.

Kolik Ti bylo, když jsi poprvé v životě šla do knihovny a jak na Tebe tato zkušenost působila?

Do knihovny jsem začala chodit v podstatě hned, jak jsem se naučila číst. Moji rodiče byli knihomolové, hodně nám jako dětem četli a posílali mě do knihovny pro knihy pro celou rodinu.  Což bylo v době normalizace docela problematické, dobrá literatura se schovávala pod pultem, pokud neputovala z knihoven rovnou pryč jako nežádoucí. Paní knihovnice mě vždycky něco pro rodiče „podstrčila". Knihovna byla součástí mého života, chodila jsem tam často a některé knihy, i přes omezený výběr daný dobou, ve mně zanechávaly hluboký dojem. To mě na knihách fascinovalo, bavilo a zajímalo!

Zrodila se v Tobě právě v tomto okamžiku touha pracovat jako knihovnice?

Upřímně řečeno mě ani nenapadlo, že budu někdy pracovat jako knihovnice!

Zajímaly mě spíš knihy a jejich obsah, než knihovna a to, co se v ní (pracovně) děje.

To, že bych v ní mohla pracovat, mě napadlo až mnohem později, spíš jako eventualita, co bych se svou náklonností ke knihám a k literatuře mohla dělat.  

Co Tě přimělo jít studovat Informační vědy a knihovnictví na FF MU?

Jednoznačně potřeba doplnit svoje znalosti v oboru, ve kterém pracuji a který se vyvíjí opravdu rychle, zvláště s rozvojem nových informačních technologií. S tím souvisí i schopnost se udržet na trhu práce, protože dnešní společnost se s lidmi okolo 50. roku věku nijak nemazlí - buď člověk umí a stačí (a má na to i ten potřebný „papír"), nebo by se mohl rychle dostat do problémů s vlastní nezaměstnaností.  

Informační vědy a knihovnictví patří spíše mezi humanitní obory, byla i střední škola, kterou jsi studovala, humanitně zaměřená?

Studovala jsem nejdřív gymnázium, které mě dalo velmi solidní základ v humanitních i přírodovědných předmětech, maturovala jsem např. i z matematiky. Byla to velmi dobrá škola, když nyní srovnávám znalosti tehdejších a současných středoškoláků. Pak jsem studovala ještě Střední knihovnickou školu - pomaturitní studium. Tam jsem se naučila všechno potřebné okolo provozu knihovny, ráda vzpomínám i na výborné lekce ze světové literatury.

Tíhla jsi již na střední škole ke knihovnám a knihovnickému oboru?

Já jsem zvláště na gymnáziu opravdu tíhla spíš k těm knihám a příběhům a tajemstvím v nich ukrytých! 

Zdálo se mi skvělé, že kniha někdy dokáže změnit pohled člověka na život, nebo dokonce změnit jeho celou životní filozofii.

To mě nakonec dovedlo ke knihovnickému oboru a knihovnám jako k místům, která právě tohle mohou lidem zprostředkovat.

Co Ti tři roky studia na vysoké škole daly (kromě VŠ titulu) a co vzaly?

Daly mi určitě to, co jsem od studia očekávala tj. doplnění a rozšíření znalostí, které se v oboru dají uplatnit. Taky myslím, že jsem začala o oboru uvažovat v daleko širších souvislostech. Navíc jsem na škole poznala hodně nových, zajímavých lidí a osobností mezi spolužáky i vyučujícími.
Naopak vzaly mně spoustu času, spánku a energie, kterou jsem po ukončení studia musela ještě dost dlouhou dobu „dobíjet".

O čem pojednávala Tvoje bakalářská diplomová práce a proč sis vybrala toto téma?

Vybrala jsem si práci na téma tzv. komunitních knihoven, jakým způsobem by se poznatky z této oblasti daly uplatnit v praxi konkrétní knihovny. Zajímala mě nejlepší praxe ve vybraných knihovnách, použila jsem metodu benchmarkingového průzkumu. Bylo to pro mě velmi zajímavé téma, protože jsem v knihovnách poznala při psaní práce řadu výborných lidí a hlavně výborných aktivit, které mě inspirovaly ve vlastní praxi. 

Je o Tobě známo, že jsi velká cestovatelka a navštívila jsi mnoho (pro nás) exotických zemí. Podařilo se Ti v nich zajít i do knihoven?

Zřejmě máš na mysli mou cestu po Indii a Ladaku. Tato oblast mě lákala už dlouho a stejně dlouho trvalo, než se mi cestu podařilo uskutečnit. Navštívila jsem hlavně knihovny při buddhistických klášterech v oblasti Ladaku, které na mě zapůsobily svou neopakovatelnou atmosférou, kde byly v přítmí uchovávány staré i novější spisky, zabalené v brokátových látkách a upevněné v dřevěných deskách jako ve vazbě. Mniši se k nim chovali jako ke svátostem.

Jaké jsou, podle Tebe, největší rozdíly mezi např. knihovnou v Ivančicích a touto knihovnou?

Tyto knihovny nebyly určeny pro širokou veřejnost, jako je např. naše knihovna, ale pro účely vzdělávání mnichů. Něco jako veřejnou knihovnu (pro širší vrstvu obyvatel) jsem viděla jen u jednoho novějšího kláštera a u jednoho kulturního střediska ve větším městě. Většina lidí zde nezná knihovnu v našem slova smyslu.

V čem si myslíš, že je knihovna v Ivančicích, ve které pracuješ, výjimečná a liší se od ostatních knihoven?

Pro mě je výjimečná hlavně dobrým a sehraným kolektivem, kde každý má svou jedinečnou roli, přitom se všichni dohromady a rádi starají o zájmy svých čtenářů a o kvalitu a úroveň knihovny.

Pokud nevládne v týmu knihovny harmonie a jednota cílů, tak výjimečnou atmosféru v knihovně nevytvoříme, ani když se budeme topit ve spoustě aktivit.

Mezi veřejností celkově panuje názor, že knihovnám čtenáři ubývají, protože stále více lidí má málo času na čtení a také na to zajít si do knihovny vypůjčit knihu. Jak se knihovna v Ivančicích snaží „bojovat" proti úbytku čtenářů?

Podle údajů zaznamenaných automatizovaným systémem nám v posledních letech čtenáři neubývají, a to ani v kategorii dětí a mládeže, ani v kategorii dospělých.
Doufám, že je to jeden z ukazatelů, který by mohl naznačit, že jsou u nás lidé se službami knihovny spokojeni.

Myslíš si, že může být knihovníkem kdokoliv, tedy i někdo, kdo knihovnictví nemá tzv. „v krvi"?

Nevím, jestli se někdo rodí přímo s několika promilemi knihovnictví v krvi! V knihovnictví se, podle mého názoru, mohou uplatnit rozdílní lidé na různých pozicích, (zvláště ve větších knihovnách), důležité je, aby je zrovna ta konkrétní práce aspoň trochu bavila.  

Jaké vlastnosti, podle Tebe, by měl člověk mít, pokud by se chtěl stát knihovníkem? A jakým lidem bys toto povolání určitě nedoporučila?

Měl by mít v sobě alespoň určitý smysl pro řád (kvůli plánování, ekonomice, katalogizaci a vůbec onomu pověstnému pořádání informací), zároveň být kreativní (kvůli různým akcím knihovny, marketingu, při zavádění různých inovací), mít rád lidi, být empatický, komunikativní a zvláště ve vedoucích funkcích umět jednat s lidmi.

Pokud o sobě někdo ví, že sice má rád knihy, ale je spíš založením introvert, tak ať volí práci raději někde v ústraní kanceláře nebo u katalogu, než v provozu a přímé práci s lidmi.

Kdyby ses znovu rozhodovala a měla si vybrat své povolání, zvolila bys stejně, nebo by sis vybrala něco jiného?

Myslím, že bych si dokázala představit mnoho jiných povolání, která bych mohla dělat. Ale vždycky by to asi byla práce s lidmi a pro lidi aspoň trochu užitečná.