Blok expertů | Rozhovor s Danem Francem

18. 2. 2015
6. 11. 2014 byl hostem Bloku expertů Daniel Franc, který se krom jiného věnuje rozvoji uživatelských a vývojářských komunit ve společnosti Google a od ledna 2015 působí již naplno jako programový manažer Googlu. Před přednáškou s názvem “Globální komunity místo umírajících institucí” jsme si povídali o potenciálu a hrozbách rychlého rozvoje technologií, o proměnách společnosti, ale také o Google User Groups nebo o českém školství.

Liveblogging z přednášky je dostupný zde

Anglický komentář i záznam přednášky jsou k dispozici zde

 

Ve své anotaci k přednášce píšete, že do dvaceti let kvůli automatizaci a technologickému pokroku zanikne padesát procent všech profesí. Není to příliš černá představa?

To jsou hausnumera, může to být šedesát procent, může to být dvacet. Důležité je, že pracovní trh se velmi mění a existují profese, které zaniknou. Nutno však říct, že spousta nových profesí na druhou stranu vznikne. To číslo jsem si úplně nevymyslel, vychází z výzkumu Oxfordské univerzity, který tvrdí, že v první vlně zmizí profese plně automatizovatelné, například dispečerka taxi služby nebo zalévač rostlin. To všechno budou řešit roboty. Ale jednoduché, nijak sofistikované. V druhé vlně se pak objevují věci jako samořiditelná auta, inteligentnější systémy pak dokáží nahradit lidi i ve složitějších činnostech.

 

Zmiňujete-li samořízená auta - jedna věc je testování Google vozidla v provozu a druhá reálně fungující doprava obdobným způsobem. Nemáte pocit, že je to jako se studenou fúzí? Že bude za padesát let a vždycky to tak bude?

Řekl bych, že to bude daleko dříve. Google začátkem roku představil další prototyp samořiditelného auta, Tesla nedávno představila systém řízení, který se samořídícímu mechanismu velmi blíží a Mercedes Benz na letošním CESu přišel také s funkčním řešením. A to nikdo nečekal, v určitých oblastech jde vývoj dopředu ještě rychleji, než čekáme.

 

Jste tedy technooptimista?

Ano, jsem technooptimista. Zároveň jsem si však vědom věcí, které technologie do společnosti přináší a na které není společnost nutně připravena. V tom souboji “dobra” a “zla” u mě stále převažuje vize, že se nám podaří technologie uchopit tak, aby ve společnosti působily dobro. Ať už si pod tím každý představí, co chce.

 

Zmiňujete, že už dnes mizí celá profesní odvětví, že se nejedná jen o hudbu budoucnosti. Jaké mohou být příklady odvětví, které technologie pohřbívají?

Máte velké korporace, které vyrostly na ekonomice staré doby, kdy jejich ziskovost byla dána chováním a možnostmi, které se dnes mění. Celý průmysl tištěných médií má třeba velký problém. A tato odvětví na to reagují různým způsobem. Můžou technologie sami používat a měnit paradigma, ve kterém fungovali dříve. Potom tu máte menší firmy, může to být třeba taxislužba Uber, která peer-to-peer mechanismem propojuje lidi. Dříve zákazník potřeboval agenturu, která zajistí propojení taxíku a zákazníka, nyní ji nepotřebuje. Stačí mu relativně nesofistikovaná aplikace a například tyto klasické taxikářské firmy budou mít do budoucna problém.

 

Mluvíte o tištěných médiích, která se transformují do digitálního světa. Aktuálně je u nás vidět skok od volného obsahu k placenému, což s tím asi také souvisí. Musí se tak staré modely businessu přizpůsobovat nové době, jinak zmizí? Nemají na výběr?

Popravdě nevím. Mění se určitě chování spotřebitelů, i když jejich potřeby mohou zůstávat stejné. V době před-digitální jste svou potřebu zábavy naplnil s pomocí dvorního kašpara nebo televize, teď si hodíte na klín tablet nebo si pustíte film na internetu. Firmy, které profitovaly ze schopnosti dobře naplňovat tyto potřeby postaru, mají novou konkurenci. A té se musí přizpůsobovat.

 

Je tato změna, tento současný růst, bezprecedentní?

To je zajímavá otázka. V dějinách už se několikrát společnost jako celek akcelerovala díky technologiím. Typicky průmyslová revoluce je příklad tohoto trendu. Ten ovšem nedopadl v nějakých ohledech úplně dobře. Náskok technologií proti staré společnosti 18. a 19. století, která není připravena na přesun lidí do měst, na nové pojetí práce, způsobil velké pnutí ve společnosti.

Různí komentátoři se pak snaží přijít na to, proč došlo ke dvěma světovým válkám. Ač příčiny politické jsou jasné, mluví se o jakémsi kulturním zpoždění. Kultura společnosti nestíhá ten tlak technologií, přestává platit starý řád a nový jakoby ještě neexistuje. Kdybych chtěl být pesimista, tak máme slušně nakročeno k podobnému stavu, kdy společnost nemá odpověď na zanikání celých odvětví, na růst technologických firem a podobně. Zároveň ale realita není stejná jako v devatenáctém století.

 

Co globální úroveň - státy a kontinenty. Jak se například ono stahování technologických talentů a špiček do několika světových center projevuje?

Já to vezmu od nějakých dílčích věcí. Jedna myšlenka je, že regiony, které budou zůstávat ve starém světě, nebudou schopny tak rychle reagovat, až je technologie dostihnou. Případně že zdroje, které v globalizované společnosti tečou poměrně volně, skutečně odtečou jinam. Druhý pohled je generační pohled. Generace digital natives proti dinosaurům, lidem nad třicet let řekněme, kteří nevyrostli na digitálních technologiích. Je tu rozpor, který je těžký zejména pro tu starší generaci.

Můžeme se dívat i perspektivou rozvojových zemí versus vyspělý svět. Já hodně cestuji do rozvíjejících se zemí, například relativně pokrokových afrických zemí typu Keňa nebo Nigérie. A teď si řeknete Afrika, co tam vlastně mají? Ale když přijedete, cítíte obrovskou dynamiku ve společnosti. Oni vidí v technologiích budoucnost a vidí, že znalosti, jak je využít, jsou k dispozici v globálním světě. Konkrétně v těchto zemích jsou výborné technické univerzity, které produkují špičkové odborníky a ti pak jezdí přednášet třeba na konference do New Yorku. Zdá se, jakoby rozvojové země přeskočily určitou fázi a navázaly na velmi digitální svět. Třeba úplně přeskakují desktopy a notebooky, pro ně je mnohem dostupnější smartphone. Já se na tyto regiony dívám s velkou nadějí, technologie tu mohou pomoci určitou mezeru dohnat.

 

Člověk by laicky čekal, že společenství zaostalejší budou dále zaostávat, ale situace může být i naopak.

Přesně tak. Celé další téma je i zapojení žen do technologií. V muslimských zemích a oblastech blízkého východu by člověk i kvůli stereotypu o postavení žen obecně čekal, že zapojení žen do technologií bude tristní. U nás je to přece taky docela průšvih. A potom na technické konferenci vidíte, že polovina účastníků a prezentujících jsou ženy. A mluví o velmi složitých technických tématech. Tady vidím i prostor pro nějakou inspiraci, jak ženy do technologií zapojit více. Jsou samozřejmě hlasy, které tvrdí, že situace je tam taková, protože jsou ženy utlačované zase v jiných oblastech společenského života. Z toho co jsem viděl je tam zapojení žen do technologické oblasti ale vyšší než u nás nebo v Severní Americe.

 

Vraťme se možná o krok zpět k tématu rychlosti rozvoje technologií a společnosti. Říkáte, že školství a stát nestíhá. V jakém smyslu?

Začnu od základních škol. Pokud polovina profesí zanikne, ptejme se, jaké zůstanou. Zůstanou profese neautomatizovatelné, tvořivé, kde je hlavní nějaký lidský vstup nebo vedení. Otázka je, jestli základní školy na tyto profese děti připravují. Základní školy, alespoň ty které nenaskočily na vlnu nové doby, připravují na svět mechanizované práce.

Podobně u středních škol. V ČR proběhla nedávno úvaha o tom, kam směřovat střední školství do budoucna. Významný hlas měla komise odborníků, což se mi libí, jde o multidisciplinární záležitost. Jenže v této komisi bylo mnoho zástupců klasického mechanického průmyslu, kteří hájí svoje zájmy. Výstupem komise bylo doporučení rozvoje přesně těch oborů, o kterých některé studie tvrdí, že zaniknou.

Vysoké školy aktuálně prochází velmi zajímavým vývojem. Tam působí rozvoj technologií pro vzdělávání, jako jsou MOOC kurzy, klasické e-learningy, vůbec digitální obsah pro instituce založené na klasických skriptech. A s touhle proměnou se vysoké školy perou a často ji nezvládají, existuje problém střetu kultury vysokoškolských institucí a otázky, jak se popasovat s otevřeným přístupem ke znalostem a informacím. Před lety jsem dělal v ČR s jednou paní docentkou něco jako MOOC pro 200 studentů angličtiny. Ona ze strany instituce zažila silnou averzi k tomuto přístupu ke vzdělávání a potom toho dokonce nechala. Druhým problémem je stav, kdy se v oblasti digitálního průmyslu situace mění každý rok a univerzita není připravena na tak častou aktualizaci studijních programů a učitelského sboru.

Vrací se i spor digital natives, kteří jsou zvyklí informace si vybírat a sdílet s ostatními, a profesorů, kteří hodinu a půl čtou přednášku ze skript. A mladší generace jim to už nebude brát.

 

A z pohledu státu jsou ta klíčová témata jaká? Zastaralost legislativy? Otevřenost veřejné správy?

To je obrovský propletenec. Technologický boom zasahuje každou oblast lidského činění včetně veřejné správy a vlády. Můžeme vysledovat několik rovin. Jedna z nich je, jak může stát jako instituce využít technologie ke svému blahu. Potom jak se stát postaví k nějakému rozkližování společenské koheze, o kterou by měl dbát. Prudce vznikají nové věci a pořádky a jak na to stát reaguje? Jsou země, které jsou relativně malé, a když se dostanou správní lidé na správná místa, mohou mít velký společenský dopad. Dávají se příklady Pobaltí a Estonska, kde stát může skvěle použít technologie a zároveň legislativně, i za pomocí různých programů, uvolnit dynamiku ve společnosti. Pak jsou státy, které se brání a vnímají technologický pokrok jako porušení statu quo. Protože ten umožňuje zachovat tradiční mocenské struktury.

 

Není například zpožďování legislativy za technologickým pokrokem přirozené? Musí se nějak vyfiltrovat, co z novinek se ujme a co ne, vývoj se musí určitým způsobem usadit.

Samozřejmě. Já jsem býval v mládí anarchista, s postupem času jsem však naznal, že stát není úplně hloupý, pokud drží nějakou kohezi a netříští se organicky pod rukama. Proti tomu však stavím tezi, že na úrovni určitých institucí samořídící a organický systém, založený na jiných principech než klasická hierarchická struktura, může pomoci společnosti popasovat se hned s několika problémy. Jedním z nich je právě vzdělávání v komunitních strukturách. To je práce, které se věnuji v Googlu. Vytváříme společenství lidí, kteří se peer-to-peer metodou dopracovávají ke znalostem, které jim klasické instituce nejsou schopné stejně dobře nebo stejně rychle zprostředkovat.

 

Podívejme se na komunity, které máte v názvu své přednášky. Spojení globální komunity, globální komunitní strategie, co si pod tím můžu představit?

V případě Googlu podporujeme iniciativy lidí, kteří se na dobrovolné bázi potkávají mezi sebou nad technologickými tématy, která jsou pro ně zajímavá a přínosná. Ta témata jsou aktuálně hlavně ve třech oblastech, je to softwarový vývoj, učitelství a podnikání. My v každé z těchto oblastí podporujeme, aby se čas od času například tady v Brně potkali lidi nad konkrétním tématem. Přijde tam třicet lidí, je tam nějaký expert a tvoří se společné vazby. Tento projekt, Google User Groups, shodou okolností vznikl u nás a později se rozšířil po světě a vyrostl v globální záležitost. Jenom dnes se koná tak dvacet třicet setkání v různých městech po celém světě. Organizátoři těchto setkání si sami vytváří agendu a formát setkání, my v Googlu máme partnerskou roli a pomáháme jim v tom.

 

Dobře, jde tedy o neformální setkání, kde se diskutuje, předávají se znalosti, může jít o hackathon, kde se něco tvoří. Proč Google tyto iniciativy podporuje?

Řeknu nejdřív, proč to Google nedělá. První myšlenka co člověka napadne je, že Google chce tlačit skrze tato setkání svoje produkty. My jsme to ale v Googlu postavili záměrně tak, že ti, co mají tyto komunity na naší straně na starosti, jsou od prodejních oddělení co nejdál to jde. Marketingový efekt tady samozřejmě je, např. tím že se o Googlu hovoří, tak se šíří povědomí o značce a tom, jaké služby a produkty jsou k dispozici. Není to ale žádná metrika, kterou bychom u těchto akcí sledovali. Naším cílem je, aby vznikaly zajímavé aplikace a zajímavé firmy, které jsou založeny na digitální technologii, a to je i misí komunit, kterým jsme partnerem. Je za tím úvaha, že dynamické firemní prostředí a zajímavý software, který je lidem a firmám k dispozici, pomáhá nejen nám, ale všem: lidem, firmám a ekonomice.

 

Jakým způsobem konkrétně komunity podporujete?

Je to obecně nějaká údržba pískoviště, na kterém si mohou ti lidé v přeneseném slova smyslu hrát a vytvářet komunitní aktivity. A toto pískoviště tvoří několik věcí. Jednak dohled nad kulturou těchto skupin, snažíme se odfiltrovat určité negativní vlivy, třeba že si na setkání nebude dělat obchodní propagaci nějaká konkrétní firma, ale ani Google. Potom péče o organizátorský sbor, společné srazy nebo vzájemné propojování a školení. Jsou tu i jakési finance, které se dají využít jak na malá setkání, tak i na větší akce. Organizuje si je však ona komunita.

 

Jak se dá potom celý koncept fungování zespodu, které je založeno na aktivních lidech, jež se chtějí potkávat, přenést do zkostnatělých struktur a institucí?

To je přímo fenomenální téma. Já se občas na personalistických konferencích bavím s lidmi, kteří dělají ve firmách, jež se globalizují díky spolupráci na dálku. Prochází přerodem od geografické centralizace k decentralizaci. Ono se u nich ukazuje, že zmíněná decentralizace znamená pro jednotlivé segmenty firmy poměrně velkou autonomii, na kterou firma není vždy připravená. Zároveň to propojení na dálku dává jednotlivým pobočkám pracovní potenciál jejich kolegů po celém světě. S nimi se potom propojují způsobem velmi podobným tomu, který funguje v uživatelských komunitách. Takže některé z komunitních principů se nejen dají do firem přenést, ale v zásadě se přenést musí.

 

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback