Blok expertů | Rozhovor s Ing. Tomášem Hládkem

16. 10. 2014
Ve čtvrtek 2. 10. 2014 byl hostem Bloku expertů Ing. Tomáš Hládek z České bankovní asociace, odborník na problematiku platebního styku a peněžního oběhu. V obsáhlém rozhovoru jsme otevřeli tématiku nových technologií bezhotovostního placení, virtuálních měn nebo také finanční gramotnosti.

Liveblogging z přednášky si můžete přečíst zde.

 

Na Vašem LinkedInu máte uvedeno, že jste vystudoval obor Computer Science na ČVUT. Jak jste se dostal k tematice financí?

Velmi jednoduše. Vystudoval jsem technickou kybernetiku a po skončení svých studií jsem získal stipendium od Státní banky Československé, která v té době byla jednou z mála institucí, jež provozovala poměrně rozsáhlou komunikační síť. Všechny krajské pobočky byly napojeny na centrálu a byly schopné vyměňovat si data, což bylo na tu dobu neuvěřitelné. V provozu byl i systém automatizace bankovních operací, kde jsem začal pracovat jako analytik/programátor. Chvíli jsem pracoval i v komerční bankovní sféře.

Po několika letech jsem se na nabídku centrální banky vrátil a profesně zažil dělení Československa i vstup do EU. Ač se to nezdá, tak nastavení finančních toků a systémů včetně odpovídající legislativy byly jednou z podmínek přistoupení České republiky. Časem jsem se od bezhotovostních softwarů dostal i k problematice peněžního oběhu, výroby peněz, padělků nebo ochranných prvků.

 

Máte pocit, že jste se ve své profesi posunul od doby, kdy jste se věnoval čistě softwaru a technice, jinam?

Ano, výrazně. Sice s tím přijdu do styku, ale postupně jsem se stal poradcem guvernéra centrální banky, a poté mi bylo nabídnuto místo v České bankovní asociaci, kde jde právě o problematiku koordinace IT projektů, přístupu k bezpečnosti, kybernetizaci, digitalizaci a vlastně i platebního styku. To mám nyní na starost.

Dal bych dohromady Ohmův zákon a Maxwellovy rovnice, jiné elektrotechnické věci jsem ale asi pozapomněl. Na druhou stranu moje právní povědomí se značně rozšířilo a jednoznačně bych šel studovat práva, pokud bych se měl teď přihlásit na školu.

 

Potřeboval jste si časem pro výkon profese doplnit právní nebo ekonomické vzdělání?

Ano, ale v praxi. Nebyl čas dělat akademickou kariéru nebo nějaké kurzy. I když musím říct, že momentálně o tom tak trochu uvažuji v souvislosti s tím, že jsem začal učit a v této oblasti je to oceňováno.

 

My jsme už trošku nakousli témata, kterými se zabýváte, jak vypadá Váš pracovní den?

Je to hodně různorodé. V současnosti se bankovní asociace snaží v několika oblastech o určitou změnu. Jedna z činností, které se věnuji, je koordinace Komise pro platební styk. Ta pracuje na základě činností zhruba dvanácti odborných komisí z různých bank. Celkem je těch lidí okolo 400 a tato komise je docela aktivní. Bez kooperace mezi bankami to nejde. V tuto chvíli například běží projekt, který má za cíl sdílení podnětů ohledně zabezpečení a možností ohrožení. Více než 95 % vstupů do banky je dnes elektronicky a ne na papíře.

Další oblastí je legislativa. Existuje řada institucí, které mají právo prolomit bankovní tajemství a zeptat se banky, jestli u ní máte účet. Protože jste například něco provedl. Nebo se Vás týká exekuce. A třeba tyto exekuční výzvy k součinnosti, jak se to nazývá, jsou zasílány elektronicky a automaticky se na ně odpovídá. Exekutor se tedy táže elektronicky a očekává se, že dalším krokem bude taky elektronický exekuční příkaz. Pro tyto příkazy už jsou nastaveny systémy, ale ve vyhlášce stanoveny nejsou. Takže v posledních týdnech se věnuji třeba této legislativní úpravě.

Kooperujeme i se zahraničními asociacemi, připravujeme pravidelná setkání vybraných evropských zemí, vždy zaměřená na jednu tematiku, takže si teď vyměňujeme třeba návrhy témat. Jde především o koordinaci a komunikaci, propojení informací a lidí.

 

Kde vidíte spojnici mezi financemi, bankovnictvím a tématy, která informační studia a knihovnictví řeší?

Určitě u informačních studií. Dnešní svět bez dostatečného množství informací nemůže fungovat, bez automatizace si ho nedovedeme představit. Důležité je získání informací, jejich zpracování a použití v reálném životě. Elektronizace či digitalizace do oblasti finančnictví pronikla takovým způsobem, že si nikdo nedokáže představit, že nepůjde měsíc proud, že zaměstnanci místo do počítače začnou psát do knihy. V České republice je například v průměru 5 000 000 všech bankovních transakcí denně.

 

Když se vrátíme k otázce legislativy, myslíte si, že současný právní stav odráží dostatečně rychlý vývoj informačních a komunikačních technologií?

Řekl bych, že je to lepší v oblasti finančnictví, než v oblastech jiných, nicméně ve všech oblastech právo klopýtá za reálným životem. Existují systémová rizika vzniklá právě kvůli technologiím, například na základě jejich rychlosti. A právo se je snaží postihnout.

Narážíme ale na bariéry. Když například přijdete na Ministerstvo spravedlnosti a snažíte se prosadit do legislativního dokumentu něco ve formě, kterou digitální svět dávno zná - třeba samo popisující se data, standart XML a podobně - tak neuspějete s odůvodněním, že tomu nikdo nerozumí. Žádný právník tomu nerozumí. Situace je avšak mnohem lepší než třeba před 20 lety.

 

Je toto klopýtání práva za technologickým rozvojem logický a přirozený stav?

Ano, na druhou stranu snažit se popsat a upravit vše, co je nové a možná se neudrží, je zbytečné. I když existuje pro ilustraci technologie, která dlouho tápala ve slepých uličkách, až se z ní stalo něco samozřejmého. To jsou platební karty. Jejich předchůdci se objevují už před sto lety, v padesátých a šedesátých letech na jejich zavádění v USA dokonce zkrachovalo několik bank. A dnes bez nich svět nefunguje - přesto české zákonodárství kartu zná až poslední desetiletí.

 

Jedním z výrazných trendů v placení je dnes bezkontaktní bezhotovostní styk, například pomocí NFC, jak se k těmto možnostem stavíte?

Velmi kladně. Je tu zajímavý vývoj, který se týká tohoto trendu. K rozvoji, jež nastal v České republice, v okolních zemích nedošlo. V nárůstu počtu transakcí a penetraci těchto systémů na trhu jsme za poslední dva roky nejlepší v Evropě.

 

Proč to tak podle Vás je?

To je zajímavá otázka, navrhoval jsem to dokonce jako diplomovou práci. Odborníci se shodují na tom, že Češi si rádi hrají, že podporují nové věci. Dříve byly více zažité určité stereotypy, jako třeba že placení kartou dlouho trvá. To však záleží na připojení obchodníka ke své bance. Velké markety jsou dnes připojené trvale, podobně jako když je někde Wi-Fi, tam je spojení velmi rychlé. U bezkontaktních karet se čekání dokonce potlačilo. Do stanoveného limitu, nejčastěji 500 korun, jde o off-line transakci a teprve až se obchodník později terminálem spojí s bankou při jiné transakci, data se odešlou.

Využívání bezkontaktního placení se výrazně kladně projevilo i na počtu transakcí kartami. Snížila se také průměrná částka transakce. Zajímavé také je, že lidé více důvěřují kartám, než placení mobilem, byť je to podobné.

 

Zatímco bezkontaktní karty jsou rozšířené, právě mobilní placení, využívání nejrůznějších hodinek nebo platebních nálepek, tolik ne. Je to strachem o zabezpečení takových zařízení?

Ano, je to dáno asi právním povědomím a opatrností Čechů. Je to trošku podobné jako s automatickým inkasem. U nás musíte bance oznámit, že jste někomu dovolil, aby Vás inkasoval. V Německu je to obráceně, ten komu jste dovolil Vás inkasovat, řekne bance, že jste mu toto svolení dal. Vaše banka nemá šanci si to zkontrolovat. Všichni důvěřují tomu, že si nikdo netroufne sáhnout na Váš účet neoprávněně.

 

Vraťme se k mobilnímu a bezkontaktnímu placení, bude to podle Vás časem, během pěti deseti let, velmi rozšířený způsob placení?

Myslím si, že ano, přicházejí přeci jen mladší generace. A možná budou i jiné způsoby placení, které si dnes ani nedokážeme představit. To, co umí můj mobil dnes, před deseti lety rozhodně neuměl. Jakmile se ještě lépe vyřeší otázka zabezpečení - autentizace a autorizace platby, bude spousta věcí pro různé hackery těžší a pro klienty budou tyto systémy důvěryhodnější.

 

Bojíme se tedy zatím oprávněně?

Technicky to je domyšlené dostatečně a chováte-li se zodpovědně, možnost napadení je poměrně malá. Bude však existovat vždycky. Jde částečně i o vzdělávání. Stejně jako si nemůžete třeba napsat PIN na svoji kartu a očekávat, že jste chráněn.

 

Vymizí jednoho dne hotovost úplně?

Možné to je, ale já se toho nedožiju. Je pravda, že v některých zemích, typicky severských, se o tom hovoří více a hotovost používají v poměrně menší míře. Paradoxně však zároveň s růstem bezhotovostních plateb stoupá objem hotovosti mezi lidmi každý rok o 5 až 10 procent, a to na severu i u nás. Jak je to možné, zůstává do jisté míry záhadou.

 

Před nedlouhou dobou zaplatil v České republice první student školné pomocí Bitcoinů, semestr ho stál 2,3 BTC. Jak se díváte na virtuální měny?

Převážnou část života jsem strávil jako centrální bankéř, takže pro mě to měna není. Dívám se na ně velmi skepticky. Nejde o elektronické peníze, i ty mají svoje pravidla a toto schéma je nectí. Nemáte žádnou jistotu, že Vám někdo reálnou měnu za Bitcoin vydá. Stát, potažmo centrální banka, ručí za svou měnu a její stabilitu, za tzv. virtuální měny neručí nikdo.

 

Právě nezávislost na státu jako správci této měny bývá prezentována jako výhoda.

Pokud jste sledoval vývoj kurzu těchto platidel v posledních letech, tam přeci byly skoky ze dne na den o stovky procent. Přitom to není komodita, která podléhá vývojům na trzích, je to naprosto nepředvídatelné a náchylné k manipulacím. Není za takovým systémem žádná hodnota podniku, žádná reálná hodnota.

 

Takže bez státní kontroly se podobné virtuální měny nikdy neuchytí jako rovnocenné těm klasickým?

Ano, myslím si to. Pokud mluvíme o měnách, mluvíme o důvěře. Zatím převládá v odborných kruzích skepse.

 

Mluvíme o nových technologiích a elektronizaci ve spojitosti s placením, neprohlubuje toto směřování digitální propast? Podívejme se třeba na starší generace.

Nemyslím si, že by to byl problém. Určitě nemůžeme paušalizovat. Pro příklad můj tchán i tchýně umí pracovat s platebními kartami, mobilem nebo počítačem. Jiní lidé třeba umí pracovat s počítači, ale s kartami si nerozumí. Často však senioři mají v rodině ostatní příbuzné, kteří jim poradí. Navíc jak se přirozeně mění generace, tak budou stárnout čím dál více technicky zdatní jedinci. Takových zlomů společnost zažila mnoho a vždy se s nimi vypořádala.

 

Na KISKu vznikl i projekt s cílem zvyšovat finanční gramotnost. Jak je na tom Česká republika jak s výukou, tak i s mírou finanční gramotnosti napříč společností?

Řekl bych, že se situace zlepšuje. I ve vzdělávacím procesu je vidět snaha. ČNB i Ministerstvo financí se aktivně zapojují. Centrální banka sponzorovala například vydání učebnice pro základní školy s tematikou finanční gramotnosti. Je ale evidentní, že lidé, nejčastěji s nižším vzděláním nebo starší, mnohdy naletí nebo špatně odhadnou svoje finanční schopnosti.

Možná, že právě množství případů klopýtání a finančních problémů iniciovalo vývoj ve vzdělávání. To se soustředí na mládež, ale pozor - těmi obětmi jsou často starší lidé, kteří žili značnou část života v době, kdy takové spektrum finančních možností a služeb ani neexistovalo. Určitě ne s takovými nástrahami. A to je nebezpečné.

 

Jaké oblasti a jaké formy v rámci vzdělávání k finanční odpovědnosti jsou tedy nejdůležitější?

Tak bezpochyby vzdělávání dětí. Ale například i univerzity třetího věku mohou sehrát svou roli. I když ty jsou spíše pro lidi, kteří mají i v pokročilejším věku zájem se rozvíjet. A to nejsou většinou ty skupiny, na které finanční problémy doléhají nejvíce. Je tu spousta asociací, varování a článků, ale také zavádějících informací. A tady se informační gramotnost s tou finanční potkává velmi úzce. Témata jsou jasná - úvěry, exekuce, neschopnost odhadnou příjmy a výdaje. Otázky zodpovědnosti a bezpečnosti ve spojitostí s technologiemi ale také.

 

Jaké pozice může ve finanční sféře zastávat absolvent informačních studií a knihovnictví, vidíte nějaké typické uplatnění?

To je těžká otázka, neznám Vaše sylaby. Samozřejmě jakmile má tento člověk rozvinutou informační gramotnost, může se věnovat analytice a algoritmizaci. Nemusí umět přímo programovat. Má-li navíc znalosti nějakých trhů a investic, je takový absolvent pro bankovní sektor cenný.

 Titulní foto: Ludvík Hradílek, Aktuálně.cz

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback