Český trh elektronických knh. Část II.

Stať řeší elektronické čtení v České republice. Cílem je komplexní shrnutí této problematiky. Zabývá se fenoménem elektronické knihy ve vztahu k technologickému vývoji současnosti. V druhé části Jakub Fryš poukazuje na problematiku autorského zákona a existující možnosti zabezpečení e-knih.

1.  Autorský zákon

Zákon má být stručný, aby si jej nezkušení lidé snáze zapamatovali.

Seneca

1.1.     Elektronická kniha - pojem neznámý

Kopírování, zálohování, půjčování a prodej. Základní úkony, které by každý z nás, čtenářů, v souvislosti s knihou tištěnou i elektronickou občas rád využil. S nástupem e-knih není tato otázka plně vyřešena ani u nás, ani v zahraničí. Kodifikačně ustanovenou e-knihu a její půjčování má v současné době pouze Velká Británie. Je e-kniha software, audiovizuální dílo či běžný produkt? Podle jakého zákona má být smluvně řešen prodej? Má být použita kupní smlouva? Licence?

Z pohledu našeho autorského zákona se nerozlišuje kniha papírová a elektronická, přesto se každá řídí jiným předpisem. Rozhoduje zde forma záznamu. Pokud jde o text na hmotném nosiči (papír, DVD), podléhá obsah a jeho šíření pod §14 Rozšiřování. Pro díla v nehmotné formě (například na internetu) se řídíme §18, který se již zabývá „sdělováním díla veřejnosti".[1] E-kniha se nesmí kopírovat, půjčovat, tisknout, prodat dále... Prakticky si ji můžete jen sami přečíst.

Prodej by měl správně být realizován formou licence. Nejedná se o kupní smlouvu a reklamaci na spotřební zboží ve lhůtě 24 měsíců podle §620 občanského zákoníku tedy nelze uplatnit. Tato možnost by musela být písemně zakotvena přímo v obchodních podmínkách (podle obchodního zákoníku). Otázkou však zůstává, jak by se takováto reklamace prováděla. Někteří prodejci to řeší individuálně, a pokud je problém například ve špatně zvoleném formátu či titulu při nákupu, jsou většinou ochotni se zákazníkem problém řešit. K poškození e-knihy může těžko dojít. Co se týče prvotního mylného zhodnocení kvality obsahu a následných pokusů o vrácení, prodejci stačí uveřejnit textovou ukázku díla. Zákazník má možnost nahlédnout do knihy stejně jako v kamenném knihkupectví a rozhodnout se, zda do knihy peníze investovat či ne. Tyto náhledy a ukázka díla se pomalu stávají standardem a samozřejmostí. Nově se začínají objevovat také knižní trailery, které běžně fungují jinde ve světě a například Amazon je hojně využívá. Bohužel, po vaší smrti se veškeré e-knihy musí vymazat, protože licence je nepřenosná.

1.2.     Problémy při vydávání e-knih

Příchod e-knih značně ztížil práci při řešení smluv, neboť u starších titulů mají nakladatelé dle zákona povinnost získat na elektronickou verzi práva zvlášť. Při vydání nové papírové a elektronické verze knihy tak musejí sepisovat dvě smlouvy. Přesto je vydávání novinek snazší. Práva k dílu se vyřeší najednou. U těch starších, ke kterým má nakladatel pouze práva k tištěné podobě, musí znovu pracně získávat souhlas i k verzi elektronické. Autorem počínaje, překladatelem a grafikem konče. Dokonce mohou nastat situace, kdy jeden z autorů souhlasí s jejím vydáním v podobě e-knihy a druhý ne. Dále se nemusí vždy podařit spojit se s překladatelem. Někdo z této skupiny lidí také mohl v průběhu času, hypoteticky, zemřít. Pak dílo podléhá době hájení a nakladatel ho vydat v této podobě nemůže.

Problematika platnosti práv po smrti autora je také jedním z aktuálních témat diskuze. Současných 70 let je dlouhá doba a jakýsi přežitek minulosti. Veřejnost a knihovny tak usilují o její snížení.

1.3.     Nebezpečná lobby

Namísto zjednodušování a modernizace autorského práva, dochází díky lobby nadnárodních organizací k přesnému opaku. Jde o organizace typu OSA, BSA, IFPI, RIAA a další. Podle mého názoru jsou tyto organizace přímým důkazem nesprávně nastaveného a zkostnatělého autorského právního řádu v informační době. Informace se ve světě postupně stávají stále hodnotnější a žádanější komoditou. Současná legislativa brání jejich přirozenému šíření a volnému toku. Zároveň tím komplikuje šíření vzdělání. Těmto společnostem a dalším soukromým subjektům dává do rukou velikou moc. Vzpomeňme na poslední roky prosazování smluv o filtraci obsahu internetu či zamezení přístupu k určitému obsahu a sledování koncových uživatelů. Na toto navazovalo odpojování uživatelů od internetu a trestní řízení.

Příkladem budiž listiny typu ACTA, SOPA či PIPA, za kterými stojí vlády některých západních zemí s výše zmíněnými organizacemi v zádech. Kontroverzní mezinárodní smlouvu ACTA[2] přijala i Evropská unie. Vzhledem k možnostem trestněprávního stíhání a represím z listiny vycházejících, je nutná ratifikace jednotlivých vlád členských států. Ačkoliv byla u nás ACTA podepsána, premiér Nečas její ratifikaci začátkem roku 2012 pozastavil a v současnosti probíhá její analýza a diskutují se možné dopady.

Loňské rozhodnutí Rady Evropské unie v otázce prodloužení délky zachování práva k dílu z 50 na 70 let také bylo na objednávku této lobby. V posledních dvaceti letech jde totiž 20 % zisků právě do prasátka OSA, která tuto křížovou výpravu proti pirátům vede.[3] Proti tomuto kroku vystoupila na politické scéně u nás Pirátská strana.

Autorský zákon již dlouho nehájí zájmy autorů. Celému trhu znemožňuje přijít s novými efektivními modely prodeje a distribuce a jsme tak nuceni spokojit se s nepříliš dobrými kompromisy. Právní předpisy a obchodní modely by měly být po úpravách na takové úrovni, aby dokázaly zpřehlednit trh pro vydavatele i zákazníka a všem zjednodušit komunikaci a snížit byrokratickou náročnost. Zároveň musí být natolik jasné, přehledné a účinné, aby žádné další organizace na ochranu autorského práva nemusely existovat a parazitovat na trhu. K tomu povede jen a pouze otevřená diskuze mezi všemi dotčenými subjekty: autoři, nakladatelé, knihovny, prodejci a také uživatelé a zástupci z řad odborníků.

1.4.     Stahování a šíření audiovizuálních děl

Jak je to vlastně v současné době se stahováním knih z internetu podle českých právních norem? Co se týče vytvoření elektronické verze tištěné knihy (skenování, focení, OCR), umístění na internet a jiných způsobů šíření, jedná se samozřejmě o nelegální trestnou činnost. Jiná pravidla ale platí pro stažení takto nalezených děl. Pokud si stáhnete kopii pirátského titulu, následně ho užíváte pro vlastní potřebu, nepoužijete ho pro své obohacení a nebudete ho šířit dále, z pohledu práva je vše v pořádku. Tento výklad potvrzuje i soudní znalec a vysokoškolský pedagog prof. Vladimír Smejkal. Zároveň však s tímto zněním zákona vyjadřuje svůj nesouhlas a stahování by trestal také.

Podle mého názoru je stahování prokazatelně chráněných autorských děl z míst, kde je zřejmé, že je uveřejnil někdo neoprávněně (typicky všeobecně známé servery na Internetu), využíváním plodů trestné činnosti a mělo by být rovněž stíháno jako tzv. podílnictví. Poškozuje autory a vydavatele stejně, jako ti, kdo díla nelegálně šíří."[4]

Logiku a etický základ návrh prof. Smejkala rozhodně má. Osobně se však obávám, že vymyhatelnost podobné změny v zákoně by byla téměř nemožná a odhalení takové činnosti by bylo možné až při prohlídce počítače.

1.5.     Novelizace na obzoru

Autorský zákon v současné podobě nepočítá s možnostmi, kterými digitální verze dnešních dokumentů disponují (prakticky neomezené kopírování a jednoduché šíření po síti). Na novelu si ještě minimálně rok počkáme. Odhady hovoří o přelomu let 2013 a 2014. Důležitější než rychlost přijetí novely bude její kvalita. Věřím, že většina aktuálních otázek zde bude vyřešena a čtenář, autor, nakladatel, prodejce i knihovna budou z jejího obsahu těžit a posunou náš elektronický knižní trh zase o něco blíže realitě.

Nespoléhejme na to, že se kvalitní zákon vytvoří sám. Připomínkujme současné návrhy a předkládejme své. Pokud to neuděláte vy, někdo jiný ano - a jak je známo, více hlasů je lépe slyšet.

2.  Možnosti zabezpečení e-knih

Nehovořte o chybách, ty budou hovořit samy za sebe.

Winston Churchill

2.1.     Otevřený formát bez ochran

Systém zabezpečení e-knih dnes nabízí v základě čtyři možnosti. Tou první je žádnou ochranu neaplikovat a ponechat e-knihu v otevřeném formátu. Poskytuje jednoduchost a svobodu čtenáři. Velká část autorů a nakladatelů ovšem přistupuje k dalším úrovním zabezpečení, protože mají obavy - a leckdy oprávněné - z nelegálního šíření jejich děl. Jiná otázka je pak efektivita těchto řešení.

2.2.     Tvrdá ochrana

Synonymem pro tvrdou ochranu elektronických děl se stalo Adobe DRM. Jde o softwarové řešení. Zdrojový soubor dat je zašifrován a přistupovat k němu může pouze jeho registrovaný majitel. V současnosti je již použitelné, základní problémy byly odstraněny. Proti obecnému chlácholení jde výsledek mého osobního experimentu, kdy jsem se za asistence zkušené mladé knihovnice, která již tímto procesem několikrát prošla, pokoušel využít přístup k elektronické knize prostřednictvím služby ebrary. Pro jednoduchost jsem využil notebook. Několikerá instalace, registrace, přihlašování, aktualizace a instalace zásuvných modulů a plug-inů mě překvapila. Celkový čas dosáhl dvanácti minut! To nejlepší nakonec: Po označení textu ze staženého dokumentu lze tento, velmi slušně naformátovaný, bez problému prostým ctrl+c a ctrl+v vykopírovat do textového editoru a uložit. V čem tedy má spočívat ochrana jsem nezjistil. Že nejde o ojedinělý případ jsem se přesvědčil i u jiných služeb a podobné zkušenosti má spousta dalších uživatelů. A tam, kde by ochrana dokonce fungovala, stačí znalému uživateli několik sekund, maximálně minut k jejímu odstranění za pomoci volně dostupných softwarových nástrojů z internetu.

Tvrdé DRM reprezentuje pouze uživatelskou překážku ve svobodě nakládání s jejich e-knihou a zákazníka do určité míry omezuje. „Ochrana, tak jak je nastavena dnes, ve výsledku v zásadě připravuje čtenáře o jakési základní svobody, které byly doposud se čtenářskou aktivitou neodmyslitelně spjaty - svobodu půjčit knihu jinému čtenáři, prodat ji antikvariátu, koupit si výtisk anonymně, bez toho, aby byl zaznamenán do jakési databáze, v mnohých případech dokonce i o svobodu přečíst si danou knihu dvakrát,"[5] shrnuje Lenka Křupalová.

Tuto formu ochran u nás v začátcích využívala větší část nakladatelů. Mezi nimi i průkopník mezi e-knihami Jan Melvil Publishing v čele s Tomášem Baránkem:

„Tvrdá ochrana děl není skutečným řešením, ale zejména u novinek je jistou ochranou před prodělkem investora. Kniha nás v okamžiku vydání, těsně před prodáním prvního kusu, stála cca 200-400 tisíc. Zvažte, zda byste v tu chvíli jako nakladatel souběžně vypustili do oběhu soubor, který lze jednoduše zbavit vodoznaku a sdílet kamarádům."[6]

Přiklání se tak k řešení tvrdého DRM před sociálním. Podstatnou informací je, že v době tohoto prohlášení bylo Baránkovo nakladatelství jediné v ČR, které vydávalo novinky v elektronické podobě.

Hana Žáková z nakladatelství Kosmas se staví k DRM odmítavě. V jejím zrušení vidí větší svobodu pro nakladatele. „DRM podle mého názoru není do budoucna tou správnou cestou a domnívám se, že to pochopí i největší američtí nakladatelé. Amazon totiž získává stále větší podíl na prodejích jejich knih a může s nakladateli mnohem více manipulovat. Ve chvíli, kdy by nakladatelé začali prodávat e-knihy bez DRM, převaha Amazonu přestane být tak zásadní."[7] Zároveň dodává, že na trhu dochází k postupnému uvolnění a pozornost se upírá od ochran směrem k výsledku, tedy konečné tržbě. „Nakladatelé nás v současné době oslovují sami s tím, že mají zájem e-knihy prodávat a DRM už není pro nakladatele tak velká bariéra jako dříve. Ti samí nakladatelé, kteří se ještě v roce 2011 odvolávali na smlouvy s překladateli, s majiteli autorských práv, že e-knihy vydávat bez tvrdého DRM nelze, dnes na DRM už nelpí. Soustředí se spíše na to, kolik jejich e-knih se prodá než na to, jestli je někde volně ke stažení."[8]

Podobný názor sdílí také Olga Biernátová: „Tvrdé DRM v České republice kazí prodeje. Je to prokazatelné. My jsme měli distributory s tvrdým DRM a ty prodeje byly desetinásobně nižší. Jde to vidět i v současné době kdy Martinus přechází na sociální ochranu, Wooky přechází na sociální ochranu a myslím, že už tu nezůstane skoro žádný distributor, který by pracoval s tím tvrdým DRM, což je specifikum toho českého trhu, protože v zahraničí se s tímhle nesetkáte."[9]

V České republice dochází k masovému ústupu od tvrdého DRM. Zákazník dává jasně najevo, že o takové zabezpečení nemá zájem. Přechod k jiným formám ochrany je ale celosvětový. Hlavně v menších státech nemá proprietární řešení ani tvrdé DRM prostor na úspěch.[10]

2.3.     Sociální ochrana

Schůdnější volbou v oblasti DRM je tzv. ochrana sociální. Ta neomezuje čtenáře v technických věcech jako ochrana tvrdá. Spočívá ve vyznačení osoby majitele e-knihy, popř. jeho bydliště nebo IP adresy přímo v dokumentu. Může to být v zápatí knihy, formou vodoznaku nebo zcela skrytě. Díky ní lze zpětně dohledávat, kdo na internetu knihu rozšířil. Krásný příklad bylo veřejné pokárání Martiny nakladatelstvím Kniha Zlín, když zveřejnila jednu z jejich e-knih na serveru uloz.to.[11]

Touto cestou se u nás vydal eReading, který nabízí e-knihy ve formátech PDF, ePUB a MOBI. Sociální ochranu využívá také Kosmas. „Sociální DRM, které používáme, je pro nakladatele dostatečnou alternativou," hodnotí jeho implementaci Hana Žáková.[12] Většina nabídky Palmknih je také chráněna touto formou. Ke stejnému řešení přechází nově také Wooky u velké části svého obsahu. Jedním z důvodů tohoto kroku mohla být i zpráva SČKN. Podle ní se v Česku prodá 85-90 % e-knih v otevřeném format, tedy bez ochrany nebo se sociálním DRM.[13]

2.4.     Uzavřená platforma

S vlastním řešením přišel jako první americký Amazon. Místo softwarové ochrany vsadil na vlastní čtečku a vlastní formát e-knih. Zákazník není omezován jako v případě tvrdé DRM, zato nekoupí obsah nikde jinde, než právě u Amazonu. Proto společnost vsadila na dotované čtečky Kindle a snaží se je prodat co největšímu počtu uživatelů, což se i vzhledem k jejímu prvenství, kvalitě zařízení i ceně, celosvětově daří. Ve stopách Amazonu se v Česku původně vydala společnost Wooky. Je s podivem, že zařízení s technologií elektronického inkoustu představila firma až v roce 2012 a do té doby nabízela pouze tablety. Na druhou stranu je pravda, že český uživatel má hlouběji do kapsy a sáhne raději po jednom univerzálnějším zařízení jako je tablet, než aby si pro každou činnost kupoval zařízené nové. Přesto je Euromedia se svým eBux obchodem a Wooky platformou jedním z největších prodejců e-knih u nás. Nicméně za to může spíše její velikost a počet vydávaných titulů, než proprietární řešení, od kterého ustoupila.

Nikdo snad nevěří tomu, že DRM je spásnou ochranou, která by měla zastavit pirátství. K čemu tedy velkým nakladatelům tvrdá ochrana a vlastní platformy slouží? Cory Doctorow na svém blogu uvádí, že DRM je spíše pojistkou proti konkurenci.[14] Tvrdá ochrana i uzavřený systém, jak je dnes postaven, určitě potvrzují jeho slova.

Problematiku zbytečných ochran vyzdvihují i lidé v zahraničí. Jedním z nich je Piotr Kowalczyk: „I was running a series of workshop about ebooks in late 2010 and publishers were highly concerned about ebook piracy. I hope I explained the nature of this potential source of piracy: distribution channels are missing the target. And vice versa - Kindle users do not have access to distribution channels."[15] Zde naráží na do očí bijící fakt, že většina uživatelů ve světě i u nás má jako čtečku Amazon Kindle, která otevřené formáty vyžaduje. Jinak by lidem zůstal pouze obsah na Amazonu, který je stále pouze v anglickém nebo jiném cizím jazyce.

2.5.     Kdo ochrání papír?

Čemu ovšem příliš nerozumím: proč se podobné ochrany proti kopírování a šíření neřeší u knih papírových? Vždyť při prvním pohledu na jakékoliv větší warezové úložiště knih člověk jasně vidí, že dvě třetiny z nich jsou postaru skenované papírovky. Tam, kde byl člověk dříve šikovný a trpělivý, vznikla také OCR verze a textová podoba (RTF, PDB apod.). Na zdroji textu to ale nic nemění. Kopírování a stahování knih tu bylo mnohem dříve, než vůbec fenomén e-knihy mohl vzniknout. Když tu elektronická verze požadovaného textu není, vždy je možnost ji získat z té fyzické. Dokonce i v dnešní době můžeme uvést jeden příklad za všechny: Začátkem června 2012 u nás nakladatelství Talpress vydalo překlad fantasy bestselleru Tanec s draky. Tuto knihu bylo možné na internetu nalézt oskenovanou a excelentně upravenou ve formátu PDF již dva dny po jejím vydání. Fakt, že slušnější komunity nově vydané knihy hájí a příslušné servery tento obsah po nahlášení brzy stáhly, přesto nepopírá stejnou míru získatelnosti hledaného titulu nelegálním způsobem i papírovou cestou.

2.6.     Poučení multimediálních trhů

Souhlasím s názorem Vladimíra Tichého, který ve svém článku o elektronických knihách připodobňuje trh e-knih k trhu hudebnímu.[16] Zákazníci byli ochranami doslova znechuceni a hromadně si na ně stěžovali. Nakonec v hudebním odvětví ochrany zmizely docela. Nejinak je tomu na trhu počítačových her. Zde DRM nevymizelo úplně, ale velké firmy od něho postupně upouštějí, protože prostě nic neřeší. Ostatní kreativní průmysl doplácel hlavně na to, že nenabízel digitální verze své produkce ke koupi online, ale pouze na hmotných nosičích, za velké sumy a ještě s ochranami - tedy přesný opak, než je třeba ke zvýšení zájmu uživatelů o jejich legální pořízení. Mezi společnostmi, které DRM implementovaly, došlo ke značnému poklesu prodejů. Musely přijít jiné modely distribuce a marketingu. Také se pomalu začíná měnit cenová politika.

Ten kdo chce, knihu si najde a stáhne a DRM ochranu jednoduše odstraní. Následně může spokojeně dílo užívat a kopírovat ho dále bez ochrany a bez omezení. Stejně to funguje u ochran hudby, softwaru a her. Pokud je o produkt dostatečný zájem, komunita se postará o jejich prolomení. Čím je titul očekávanější a zajímavější, tím rychleji je ochrana prolomena.

V tomto celkem věrně kopírujeme západní trh, aniž bychom se poučili z jejich tamních přešlapů a zkusili řešit věci jinak, po svém. Vydavatelé mohou s odstupem času analyzovat problémy, které zasáhly podobné multimediální trhy. Ty na to ve své době nebyly připravené. Trh elektronických knih má tedy značnou výhodu. Na internetu se objevuje celá řada takovýchto názorů a komentátoři často vydavatele nešetří: „Je škoda, že se vydavatelé knih nepoučili z hlouposti vydavatelů hudby a filmů a opakují stejné chyby. Zřejmě naivně doufají, že výsledek bude jiný a budou se strašně divit, když nebude. Piráti se stali důležitým prvkem regulace trhu s hudbou, filmy a softwarem a totéž bude platit i u knih," píše corwin78.[17]

2.7.     Válečná sekera zakopána, konečně

A jak by se zachovali nakladatelé v případě, že by veřejnost požadovala upuštění od používání DRM ochran? Téměř 42 % respondentů z řad nakladatelů uvedlo, že tato skutečnost by jejich záměr prodávat e-knihy vůbec neovlivnila, jak vyplynulo z výzkumu trhu e-knih Gabriely Obstové. 19,4 % by odstranění systému ochran naopak ovlivnil a 24,2 % neví, jakým způsobem by se zachovalo.[18]

Stojí na zhodnocení, zda by se nevyplatilo zaměřit se na vybudování širší nabídky, zabezpečit jednoduchý nákup a stažení, sjednotit a otevřít formáty pro všechna zařízení a přitáhnout tak mnohem více nových zákazníků, namísto investování času a peněz do realizace tvrdé DRM ochrany. Zároveň věřím, že pokud by toto nastalo, přesvědčí to velkou část současných pirátů k nákupu.

Dva roky nám trvalo, než jsme na přišli na to, že tvrdé DRM zákazník nechce a samotná ochrana nic neřeší. Jeho prosazování silou byla chyba, která o sobě dala vědět velmi malou poptávkou a uživatelskou kritikou.

(Pozn. redakce: Pokračování v příštím čísle.)

[1] Česká republika. Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). In: Zákon č. 121/2000 Sb. 2000, 36/2000 Sb. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/autorsky/cast1h1.aspx

[2] Anti-Counterfeiting Trade Agreement. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-10-15]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Anti-Counterfeiting_Trade_Agreement

[3] Lobbisti ovládli Evropu: Zákaz kopírování prodlužen o dalších 20 let. Zisk shrábne OSA!. Pirátské noviny [online]. 16.9.2011 [cit. 2012-10-14]. ISSN 1804-5197. Dostupné z: http://www.piratskenoviny.cz/?c_id=33381

[4] DOČEKAL, Daniel. Je stažení nelegální kopie e-knihy legální či nikoliv. Zeptali jste se, zde je odpověď. Bookz.cz [online]. 24.7.2012 [cit. 2012-10-15]. Dostupné z: http://www.bookz.cz/wordpress/2012/07/24/je-stazeni-nelegalni-kopie-e-kn...

[5] KŘUPALOVÁ, Lenka, ref. 9, s. 43.

[6] DĚDIČEK, Dominik. O elektronických knihách v Česku s Tomášem Baránkem [rozhovor]. Cnews.cz [online]. 16.8.2012 [cit. 2012-10-10]. ISSN 1804-9826. Dostupné z: http://www.cnews.cz/clanky/o-elektronickych-knihach-cesku-tomasem-barank...

[7] VYLEŤAL, Martin. Hana Žáková (Kosmas): DRM není do budoucna tou správnou cestou. Lupa.cz [online]. 21.2.2012 [cit. 2012-10-10]. ISSN 1213-0702. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/hana-zakova-kosmas-drm-neni-do-budoucna-tou-sp...

[8] Tamtéž.

[9] Olga Biernátová, ref. 59.

[10] KOWALCZYK, Piotr, ref. 33.

[11] Jak Kniha Zlín kvůli knížce na Uloz.to postrašila Martinu. Lupa.cz [online]. 30.3.2011 [cit. 2012-10-09]. ISSN 1213-0702. Dostupné z: http://www.lupa.cz/zpravicky/jak-kniha-zlin-kvuli-knizce-na-uloz-to-post...

[12] Tamtéž.

[13] Prodeje e-knih za první pololetí 2012, ref. 57.

[14] DOCTOROW, Cory. Doubling Down on DRM: Hachette U.K. dabbles in extraterritoriality. In: Publishers weekly [online]. 13.8.2012 [cit. 2012-10-14]. Dostupné z: http://www.publishersweekly.com/pw/by-topic/columns-and-blogs/cory-docto...

[15] KOWALCZYK, Piotr, ref. 33.

[16] TICHÝ, Vladimír. Elektronické knihy. Duha [online]. 25.5.2012, 2/2012 [cit. 2012-10-09]. ISSN 1804-4255. Dostupné z: http://duha.mzk.cz/clanky/elektronicke-knihy

[17] CORWIN78. Piráti. In: Pirátské noviny [online]. 27.12.2011 [cit. 2012-10-10]. Dostupné z: http://pn.piratskasit.cz/?disc=1&c_id=33487

[18] OBSTOVÁ, Gabriela, ref. 16, s. 64.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

1 komentář

Obrázek uživatele Bonda
19. 2. 2013

Tenhle odstavec zní hodně nekompromisně: 

Autorský zákon již dlouho nehájí zájmy autorů. Celému trhu znemožňuje přijít s novými efektivními modely prodeje a distribuce a jsme tak nuceni spokojit se s nepříliš dobrými kompromisy. Právní předpisy a obchodní modely by měly být po úpravách na takové úrovni, aby dokázaly zpřehlednit trh pro vydavatele i zákazníka a všem zjednodušit komunikaci a snížit byrokratickou náročnost. Zároveň musí být natolik jasné, přehledné a účinné, aby žádné další organizace na ochranu autorského práva nemusely existovat a parazitovat na trhu. K tomu povede jen a pouze otevřená diskuze mezi všemi dotčenými subjekty: autoři, nakladatelé, knihovny, prodejci a také uživatelé a zástupci z řad odborníků. 

Zajímalo by mě, jestli autor těmi parazity myslí kolektivní správce autorských práv. 

 

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback