Cesta

Popis knihy:

Muž a jeho syn putují po cestách zpustošenouzemí k moři. Putují po silnicích, procházejí prázdnými městy. Kolem nich jsou jen ohořelé stromy a všudypřítomný popel.

"Zdědili planetu, která se bez ustání otáčí kolem své osy. Nesmiřitelná temnota. Slepí psi ulice na zběsilém útěku. Drtivá nicota černého vesmíru. A někde v doupěti se dvě štvaná zvířata třesou jak liščata. Vypůjčený čas a vypůjčený svět a vypůjčené oči, aby se nad ním mohlo plakat."

Lidé se bojí sebe navzájem. Jejich jediným cílem je najít něco k jídlu. Každý den je honbou za plechovkami jídla, starými zásobami, za něčím co zbylo z minulého světa a zároveň útěkem před ostatními lidmi. Lidé se bojí navzájem stýkat, nevěří si - ve jménu přežití se z některých z nich stali vrazi.

Otec se synem putují k moři, utíkají před zimou ve světě, kde sluneční paprsky těžkou procházejí skrze oblaky popelu. Otec je ostražitý, uvědomuje si nebezpečí, která je cestou mohou potkat, chrání syna. Ví jak vypadal svět předtím a ví, že naděje je pro ten současný svět jen prázdné slovo.

"Možná mu vůbec poprvé došlo, že pro kluka je on sám jakýsi mimozemšťan. Obyvatel zaniklé planety, jehož historky jsou podezřelé. Nemohl pro chlapcovo potěšení vystavět svět, o který přišel, aniž by zároveň nezhmotnil i tu ztrátu, říkal si, že chlapec si tohle možná uvědomuje líp, než on sám. Snažil se vybavit si ten sen, ale nedokázal to. Zbyl po něm jen pocit. Napadlo ho, že ho třeba přišli varovat. Před čím? Že nemůže v chlapcově srdci zapálit to, z čeho, v jeho vlastním  zůstal jen popel. Dokonce i teď nějaká jeho část zalitovala, že tenhle ráj vůbec našli. Nějaká jeho část si vždycky přála, aby už byl konec."  

Cesta je snahou o přežití, o záchranu. Má tahle cesta smysl ve světě, kde se naděje na lepší zítřek vytratila?

• Přidat komentář
• Verze pro tisk