Chlapec v pruhovaném pyžamu

25. 6. 2009

Autor titulu: John Boyne

Žánr: současná lit.

Přebal knihy:

Popis knihy:

Chlapec v pruhovaném pyžamu je příběh devítiletého Bruna, syna vysoce postaveného nacistického vojáka, který donucen se ze dne na den přestěhovat z krásného domu v Berlíně, do mnohem menšího a méně pěkného domu na osamělém místě. Bruno je nešťasný, protože musí opustit své přátele a na novém místě nemá nikoho, s kým by si mohl povídat a hrát. Z okna svého pokoje však vidí dlouhý plot a za ním řadu baráků a komíny a tisíce lidí a nechápe, proč za nimi nemůže chodit a nemůže si hrát s místními chlapci. Jednoho dne se vydá na procházku podél plotu a po cestě potká stejně starého chlapce jménem Šmuel. Oba chlapci se spřátelí...

Tato kniha je někdy charakterizována jako kniha pro děti, ale stejně jako autor, ani já s tímto příměrem nesouhlasím. Ačkoliv je psána pohledem devítiletého chlapce, neznamená to, že by ji mohly číst jen děti. Právě naopak - jedinečný pohled nevinného dítětě, které neví nic o koncentračních táborech, konečném řešení židovské otázky a holocaustu, je to, co je na knize nejvíce poutavé. Neboť Šmuel je samozřejmě Žid a baráky za plotem jsou budovy koncentračního tábora Osvětim.

Některé pasáže skvěle vystihují nesmyslnost celého protižidovského běsnění. Čtenáře zasáhne například rozhovor chlapců o hlavních symbolech této zrůdnosti - hákovému kříži a židovské hvězdě, kdy chlapci porovnávají, čí tatínek nosí na pásce pěknější znak. 

Úryvek z knihy:

Bruno vstal, sourozenci stály nyní poprvé svorně vedle esbe a dívali se na to, co se děje necelých dvacet metrů od jejich nového domova.

Všude, kam se podívali, viděli lidi, velkké a malé, mladé a staré, kteří všelijak pobíhali. Někteří ale stáli ve skupinách v pozoru s připaženýma rukama a hlavu drželi co možná vzhůru, před nimi rozkročený voják, ústa se mu prudce otvírala a zavírala, jako by hlasitě křičel. Jiní zase šli v řadě z jednoho konce tábora na druhý, před sebou tlačili naložené kolečko, ti se znenadání vynořili odněkud, kam nebylo vidět, a to kolečko strkali před sebou někam za baráky, kam také nebylo vidět. Ti, co stáli u domků ve skupinách, se vůbec nehýbali a dívali se upřeně k zemi, jako by hráli  hru na nevšímavou. Pár se jich opíralo o berle a spousta z nich chodila s ovázanými hlavami. Další nesli na ramenou lopaty a vojáci je odváděli někam, kam zase nebylo vidět.

Bruno a Gretel pozorovali oknem stovky lidí, ale vzhledem k tomu, kolik tam bylo postavených baráků a kam až se táhlo to oplocené prostanství, museli jich tam být tisíce.

...

Bruno dál pozoroval ty stovky lidí, míhající se sem a tam, dělající to či ono, a napadlo ho, že všichni ti malí a velcí chlapci, tátové a dědečkové, strýcové a lidi, co žijí sami a nemají žádné příbuzné, takoví se konec konců najdou v každé ulici, zkrátka ti všichni mladí a staří měli dohromady jedno společné: každý z nich byl oblečen do šedivého pruhovaného pyžama a na hlavě měl čepici ze stejné látky.

"Je to opravdu zvláštní," zamumlal a konečně se odvrátil od okenního skla.

Fotogalerie

Štítky: Read or Die
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

2 komentáře

Obrázek uživatele Jana
26. 6. 2009
Vřele doporučuju stejnojmenný film, který měl premiéru teď někdy na jaře... A nezpomeňte si vzít s sebou průmyslové balení papírových kapesníků... :)
Obrázek uživatele admin
Anonym
2. 7. 2009
Moc a moc díky za tip. Knížku jsem si včera koupila. Dnes dočetla. A myslím, že mám na dlouhou dobu o čem přemýšlet. Úžasně napsané.

Přidat komentář

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback