Chodí na Aljašce medvědi do knihovny?

Reportáž z Aljašky

Proč Aljaška? 

Na otázku, proč jsem si vybrala Aljašku, asi nemám jednoznačnou odpověď. Vždycky mě lákala příroda, sever a dálky. Nemám ráda teplo a t‎‎‎‎‎ýden u moře v nějaké horké zemi je pro mě spíš utrpením než dovolenou. Viděla jsem kdysi seriál Zapadákov a ten mi učaroval.  Země, kde je tak dlouho sníh, který‎ miluju, a v létě se většinou lidi nepotí a můžou chodit ve svetru, to je přesně něco pro mě.

Vítejte na Aljašce... Visitor centre v Anchorage.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vždycky jsem však jenom snila, ale letos jsem se rozhodla jednat. Buď teď anebo nikdy. Zvážila jsem okolnosti, které mohou ovlivnit můj výlet a podle nich jsem začala pátrat po vhodné variantě, jak se na Aljašku dostat. Bohužel moje pracovní povinnosti mi nedovolují více než 3 týdny dovolené najednou. Nemám řidičák. Cestovat po Aljašce bez auta je celkem na nic, všechno je daleko od sebe. Nejsem až takový dobrodruh, že bych byla schopná sama stopovat v naprosto neznámé zemi. Po přečtení nabídky českých cestovních kanceláří, které nabízí Aljašku opravdu velmi draze (předraženě!), jsem se poohlédla po nějaké zahraniční cestovní kanceláři. Při mé oblíbené činnosti - googlování - jsem narazila na cestovní kancelář ze San Francisca - Green Tortoise. Pak už to šlo rychle, zaplatila jsem zájezd kartou, zabookovala letenku a bylo zaděláno. Teď už jsem se mohla jen těšit.

Sraz před začátkem zájezdu, zelený autobus přijíždí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vzhledem k tomu, že vybraný zájezd u Green Tortoise byl jen na 14 dní, rozhodla jsem se letět ještě o pár dní dříve, abych se "aklimatizovala", tj. abych si uvědomila, že opravdu,  opravdu jsem na Aljašce.

Green Tortoise

O této cestovní kanceláři bych se chtěla zmínit o něco víc. Specializuje se na Adventure Travel a velmi sympatické na ní je to, že je celosvětově známá a účastníci zájezdu jsou většinou ze všech koutů světa a v mnoha případech se jedná o jednotlivce, takže jsem si nepřipadala tak úplně ztracená. Také je velmi nízkorozpočtová. Čtrnáctidenní autobusový poznávací zájezd včetně jídla a ubytování v kempech a na tábořištích stál o více než polovinu méně než zájezd s českou cestovní kanceláří. Navíc jsem měla intenzivní kurz angličtiny k tomu zdarma, neboť jsem byla jedinou Češkou na palubě zeleného autobusu. Politiku cestování Green Tortoise jsem si hned velmi oblíbila. Cesta probíhá ve speciálně upraveném autobuse. Ten dovoluje vzájemnou komunikaci větší skupiny lidí, navíc rozhodně neplatí, že kdo si kam sedne napoprvé, bude tam sedět pořád. Zvykem bylo sednout si tam, kam má člověk zrovna chuť. Velmi pohodlná byla zadní část, kde se dalo ležet a dospávat v baru ztracené noční hodiny.

Zadní část autobusu se dala využít i k hazardním hrám...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vaření po dobu zájezdu je kulinářským zážitkem. Útroby autobusu skrývají nejeden prostor pro skladování čerstvých potravin. Připravy jídel se účastní všichni, nejen řidiči/průvodci v jednom. Společně se též uklízí polní kuchyně a umývá nádobí. Vše probíhá v družné zábavě a za popíjení místních nápojů. Řidiči mají dopředu nachystané recepty a musím říct, že vše bylo vynikající, zdravé a hlavně velmi pestré - velké možnoství ovoce a zeleniny, ryb a různých druhů příloh. Jediné, co mi chybělo, byl "normální" chleba. Ten americký nasládlý toustový "chleba" jsem po týdnu začala nenávidět:-).

První společná večeře - losos.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cestování není nijak hektické. Často se zastaví na jednom místě na víc dní, aby měli účastníci čas na různé aktivity a poznání místa. Program není organizován, ale řidiči často poradí, co vše je možné podniknout. Vstupné a poplatky za dílčí výlety či aktivity nejsou v ceně zájezdu. Díky tomuto způsobu cestování jsem si udělala letos kamarády v USA, Austrálii, Skotsku, Irsku, Anglii, Německu a Rakousku.

Trasa zájezdu zaujímala jen malou část Aljašky, nicméně za 14 dní nelze stihnout víc, pokud nechcete strávit celou dobu pouze v autobuse. Takže jsme jeli okruh Anchorage - Matanuska Glacier - Valdez - Denali Highway - Denali - Crow Creek Mine - Homer - Hope - Anchorage.  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

První dojmy

Jako naprostý nováček v USA jsem samozřejmě netušila, že při nakupování alkoholu je nutné se prokázat průkazem s fotografií, a to nejen proto, abyste dokázali, že je vám více než 21 let, prostě se musí prokázat každý. Cizinci musí mít výhradně pas. Toto netuše, v prvním supermarketu v oddělení s lihovinami (jak je zvykem, bylo mimo ostatní sortimentu, tudíž jsem chvilku zmateně hledala) jsem bezelstně chtěla zakoupit lahev vína nemaje u sebe pas (chyba!). Po přemlouvání se nechala prodavačka umluvit na brněnskou šalinkartu, na níž je moje fotka a datum narození:-).  V dašlích obchodech už tak vstřícní nebyli, tak jsem si navykla nosit pas pořád u sebe (samozřejmě nejen kvůli nákupu lihovin:-)). 

Všechno je strašně daleko. Pokud Vám někdo řekne, že je to hned za rohem, cca 10 minut daleko, pak počítejte s půlhodinou svěží chůze. Místní jsou totiž zvyklí jezdit autem:-).

Všude jsou hory. Nízké, vysoké, zelené, skalnaté, sněhem pokryté, stromy porostlé. Krásná příroda člověka obklopuje pořád a neustále. Z centra Anchorage můžete na jedné straně zahlédnout moře, na druhé obrovské pohoří. Upřímně řečeno, po celou dobu výletu jsem byla u vytržení. Příroda je na Ajašce opravdu nádherná, divoká, nepřístupná a nedotčená.

Eagle River Valley

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po třech dnech strávených v Eagle River, malém městečku u Anchorage, kde probíhala moje výše zmíněná aklimatizace, jsem se 3.8.2008 dostavila v 9.00 ráno na místo v Anchorage, kde měl začít zájezd s Green Tortoise. Postupně se tam shromáždilo všech cca 35 účastníků zájezdu a za chvilku se objevil u zelený autobus.  Ihned jsem pochopila, že tohle bude přesně moje parketa. Všichni byli milí, usměvaví a naladěni na stejnou notu jako já. Složité seznamování bylo zbytečné, člověk se hned cítil jako doma a než jsme večer přijeli na první tábořiště, bylo to jako bychom se už dávno znali.

Stanování

První večer jsme stanovali u ledovce Matanuska. Ohromená tou nádherou jsem zůstala stát s otevřenou pusou, a to jsem ještě netušila, že mě čeká stanování na mnoha dalších nádherných místech. Stanovali jsme buď v kempech, které měly sociální zázemí v podobě kamenného domu se sprchami a prádlenou, nebo na tábořištích, kde nebylo nic nebo (velmi čisté a voňavé) toi-toiky. Ať tak nebo tak, vždycky se jednalo o krásné, čisté místo a v žádném případě nepřipomínalo typický kemp, kde je stan na stanu. Za sprchy se ve většině případů platilo, ale i když to nebylo zrovna nejlevnější, příjemný byl aspoň fakt, že Vám dali čistý ručník, abyste si nemokřili svůj. Usušit ručník na Aljašce není zrovna lehké. Někde byla k dispozici dokonce soukromá kabina - sprcha se záchodem a umyvadlem - člověk se mohl opravdu vyřádit.

Stanování u ledovce Matanuska.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Počasí bylo studené. Dle místních nejstudenější léto za posledních 80 let. Prý byla hodně dlouhá a krušná zima. Na okolních vrcholcích byl sníh a v noci teplota občas sestoupala k nule. Téměř pořád pršelo a dost často byla mlha. Přesto, že jedna z nejstudenějších nocí na Denali Highway mě donutila vzít si na spaní i čepici a rukavice, bylo pro mě stanování jeden z největších zážitků této cesty. Nemohla jsem se nabažit toho, že otevřu zip stanu a vidím ledovec, hory, údolí, tundru či moře.

Stanování na Denali Highway

 

 

 

 

 

 

 

 

Na několika místech jsme se setkali s doporučením nenechávat potraviny a kosmetiku ve stanu, aby na nás náhodou nepřišel medvěd. V národním parku Denali na to mají v kempech speciální kovové zásobníky, kam si stanaři ukládají jídlo a toaletní potřeby na noc, v tábořištích Crow Creek Mine nebo v Hope jsme všechny věci nechali v autobusu. Že to není jen strašák na turisty nám potvrdili kempaři v Crow Creek Mine, kteří zaslechli medvěda obcházet mezi stany noc před naším příjezdem. My jsme však byli připravení. Po prostudování příručky "Jak se chovat, potkáte-li medvěda" jsme uložili nebezpečné věci na bezpečném místě a vesele se uložili ke spánku v naději, že medvěd si zrovna nás nevybere na svou noční návštěvu.

Pozor na medvědy!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ledovce

Na Aljašce je spousta ledovců. Některé spadají do moře, jiné jen tak leží v údolí. My jsme navštívili několik z nich. Zmíněný ledovec Matanuska ležel v nádherné scenérii mezi skalnatými vrcholky a dovoloval, abychom se po něm mohli projít. Matanuska je nejdelší ledovec na Aljašce, je dlouhý cca 27 mil a dá se k němu dojet autem. Na lodi jsem se podívala k ledovci Portage, kam jsem jela z Anchorage (ještě před zájezdem s Green Tortoise) a při stanování v městečku Valdez jsme jeli lodí po tzv. Princ William Sound (sound je název pro úžinu, moře zasahující hluboko do pevniny) k ledovcům Columbia a Meares. Mlha, zima, ticho a kry plující vedle lodi způsobily, že tento výlet působil jako výprava do ledového království. Kromě ledovců, které jsme navštívili, je možné dost často vidět ledovce na okolních horách. Jak jsem se dozvěděla, na Aljašce je kolem 100.000 ledovců, takže se není co divit.

Ledovce byly krásně modré, Portage Glacier.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Denali

Národní park Denali byl jedním z nejočekávanějších zážitků na naší cestě. Bohužel dva ze tří dnů v Denali strávených byla mlha a hodně pršelo, takže jsme si krásu okolní přírody nemohli natolik užít. Přesto jsem v Denali strávila jeden z nejhezčích dní na Aljašce, a to když konečně třetí den mlha a déšť ustaly, na jeden den se ukázalo sluníčko a teplota dovolovala odložit jednu teplou vrstvu. Vydali jsme se na celodenní výlet na místo zvané Eielson. Denali - Eielson

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cesta do nitra parku byla neuvěřitelná, lemovaná obrovskými nekonečnými scenériemi, kde si člověk připadá ještě menší než je. Obrovská údolí protkaná říčkami jsou obklopená ohromnými zasneženými vrcholky hor. Noc před naším výletem sněžilo, takže byly mírně zasnežené i okolní planiny tundry. Medvědi, losi, vlci a sobi volně pobíhající kolem cesty ještě umocnili dojem z nedotčené, divoké a krásné přírody. V Denali se nachází nejvyšší hora USA Mt. McKinley (domorodci nazývaná původním názvem Denali), bohužel jsme neměli to štěstí, abychom viděli její vrchol, který byl schovaný v mracích.

Sob Caribou v Denali.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pokud někdy budete v Denali, nezapomeňte navštívit vyhlášenou restauraci Salmon Bake, kde kromě vynikajícího jídla "míchají" skvělou Frozen Margaritu, která mi učarovala hned po horských scenériích Denali. Navíc tato restaurace disponuje skvělou službou svážení a rozvážení hostů zdarma. Do městečka, kde se nachází, je to z kempu daleko, takže jsme nabízeného shuttlu hojně využívali.

Frozen Margarita

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Crow Creek Mine

Malé bývalé městečko, kde se rýžovalo zlato, na mě působilo jako skanzen. Uprostřed lesnatých kopců se krčí pár malých dřevěných domečků, které představují pozůstatek z dříve slavného těžebního místa. Vedle se nachází tábořiště, kde jsme strávili jednu noc. Místo má bohatou historii a nabízí pro návštěvníky za poplatek 10 USD za den vyzkoušet si rýžování zlata. Dle místních obyvatel je ho zde ještě dost. Pár mil odsud je lyžařské středisko Alyeska resort, kde najdete jediný pětihvězdičkový hotel na Aljašce.

Crow Creek Mine

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Homer

"A quaint little drinking village with a fishing problem" je docela výstižná charakteristika městečka Homer, nacházejícího se na Kenai Peninsula jihozápadně od Anchorage. Kempovali jsme tu tři dny na pláži na místě nazvaném Homer Spit, což je něco jako výběžek pevniny do moře. Žije to tu rybařením, hlavně lovem halibutů. Homer Spit je pokryt malými domky, v nichž jsou hospůdky, kavárny, rybářské bašty a kanceláře, nabízející turistům výlety lodí, výlety lodí s rybařením, výlety lodí s pozorováním velryb, water taxi do na protější břeh apod. Místní letiště také umožňuje vyhlídkové lety malými letadýlky pro 4 pasažéry, což jsme s pár kamarády podnikli a rozhodně jsme nelitovali. Někteří účastníci našeho zájezdu se vydali na výlet lodí s rybařením a z jimi nachystaných halibutů jsme připravovali jídla ještě další dva dny.

Naše vyhlídkové letadýlko v Homeru.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Při návštěvě Homeru rozhodně navštivte místní pivovar s ochutnávkou, místní "medovinovar" s ochutnávkou, oblast kaváren, galerií, hospůdek a divadel, která je něco jako místní bohémská čtvrť. Co bych to byla za knihovníka, kdybych se nemrkla po nějaké té knihovně. V Homeru jedna taky je a jaká. Budova zapadající do místního koloritu s krásnými interiéry a s 45 minutami Internetu zdarma mě zaujala natolik, že jsem do ní šla dokonce dvakrát. No, možná mě zaujalo těch 45 minut ...

Pokud někdy budete kempovat na Homer Spitu, pak si nenechte ujít návštěvu baru Salty Dawg, která nejen že nabízí příjemné posezení v typické malinké rybářské aljašské hospůdce, ale také má zdi pokryté jednodolarovými bankovkami se vzkazy, které tam připíchli návštěvníci. Navíc podávají pivo z místního pivovaru, které je kupodivu velmi dobré.

 

Salty Dawg Saloon v Homeru.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hope

Místo, které mě okouzlilo na mojí výpravě nejvíc, má slibný název a nádherné okolí. Bývalé těžební městečko Hope, které nyní slouží jako místo, kam jezdí návštěvníci za odpočinkem, rybolovem a sjížděním řek na raftech, sestává z dřevěných srubových budov, a to včetně místní knihovny, která je společně s gift shopem a galerií obsluhována 4 hodiny denně místní dobrovolnicí. Veškerý fond knihovny je složen z knížek věnovaných místními i projíždějícími lidmi. Ač srub na konci silnice uprostřed lesů a kopců, Internet zde mají a zdarma.

Knihovna v Hope

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V Hope je několik restaurací, obchod se zmrzlinou, poštovní úřad a chata s obchůdkem, sprchami a prádelnou. Místní bar Sea View stojí za návštěvu. Večer bývá zvykem, že probíhá Jam, neboli živá hudba hraje k tanci a poslechu a kdo přijde, umí a chce, může si zahrát a zazpívat taky.

V Hope jsme strávili poslední dny s Green Tortoise, než jsme se přesunuli zpět do Anchorage a poté se rozprchli domů nebo za dalšími cestami (já domů, do práce:-)). Poslední noc jsem strávila v hostelu Spenard, který můžu doporučit případným cestovatelům do Anchorage. Je čistý, rodinný a velmi útulný.

Na závěr můžu jen dodat, že to byla skvělá zkušenost, Aljaška mě nezklamala, ba naopak a pokud budete mít někdy možnost tam jet, rozhodně si to nenechte ujít.  Pokud byste se chtěli podívat na nějaké fotky, pak je najdete v mém albu na rajčeti.

Na závěr bych ráda odpověděla na úvodní otázku. Chodí na Aljašce medvědi do knihovny?

Chodí.

Knihovna v Eagle River

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback