Chvilka poezie: Kouzlo sonetu 001

9. 6. 2008

Představovat zbytečné, takže rovnou vzorky :o)

 

Kočky

 

V usedlém věku lnou ke kočkám lenošivým

jak vroucí milovník, tak vážný učenec,

k té chloubě příbytku, silným a něžným přec,

jak oni sedavým, jak oni zimomřivým.

 

Ty přítelkyně věd a rozkoší si kout

tichý a přejemný hledají za svět denní.

Erebos by je vzal svým peklům za spřežení,

jen kdyby mohly dát svou pýchu pod chomout.

 

Sní v póze vznešené sfing obrovských, jež leží

hluboko na pouštích, dumají, v sobě střeží

sen věčný, do něhož se hrouží víc a víc;

 

srst jejich plodných těl magických jisker plna;

jak písek do jejich mystických zřítelnic

sype se na tisíc hvězd sršícího mlna

 (Charles Baudelaire, překlad František Hrubín)

 

*

 

Sonet jako talisman

 

Aby tě před zlým chránil

(takový už je svět)

dávám ti amulet

a nos jej bez přestání

 

Je proti chvílím krutým

zahání z duše hlad

A toho kdo má rád

uchrání před uřknutím

 

Snad z nebe na zem spadlo

to vzácní zaklínadlo

Ve světě létavic

 

do stříbra jsem vyryl

SINE AMORE NIHIL

bez lásky není nic

 (Jan Skácel)

 

*

 

SONET

o slasti beze jména 

 

Jsme jak dva delfíni, když spolu zápasí

na kyprém pobřeží, kam vyvrhla je bouře.

Jak chtěl bych vyčísti z tvé slastné grimasy,

kdy, kdy mě odvrhneš v své gigantické vzpouře!

 

Jak bědný trosečník tě držím za vlasy,

za tuto vzdušnou věc ze světla hvězd a kouře.

Jsme vymršťováni ve fantastické souhře…

Tvé bělmo prosvítá opojně přes řasy.

 

Ještě jen okamžik a budem rozpolceni

jako strom za blesku, strom s obnaženou dření.

Kéž zastaví se čas – až donekonečna…

 

Teď jsi se svinula jak dítě v lůně matky,

tvá ústa šeptají cosi jak: Sladký, sladký…

Smíš, smíš se rozplynout… U mne jsi bezpečna.

 (Vítězslav Nezval)  
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

8 komentářů

Obrázek uživatele Terajs

Když je řeč o sonetech, jak vynechat Shakespeara? Napadlo vás už někdy, že co překlad, to nová báseň?

 

William Shakespeare

24

(přeložil Martin Hilský)

Jak mistr rytec moje oko vrylo

do mého srdce obrysy tvé krásy,

v mé hrudi je jak v rámu pověsilo,

teď s perspektivou umně pohrává si:

tvá krása se pak do mých očí skryje,

a jen když ty své do mých upíráš,

stane se z mého srdce galerie,

v níž za sklem očí visí tvoje tvář.

Vidíš, jak oči očím pomáhají:

ty moje přece kreslily tvou krásu,

tvé okna jsou, co nahlédnout pak dají

do mého srdce slunečnímu jasu.

Ač svedou mnohé, jednu vadu mají:

kreslí, co vidí, cit však nepoznají.

 

William Shakespeare

24

(a tady se stydím, tyhle zápisky jsou dost staré, takže jsem si překladatele nepoznamenala...promiňte...můžete mi pomoci jej nalézt :)

Mé oko na způsob malíře navždy vrylo

do desky srdce tvůj obličej jako živý;

mé tělo jako rám ten obraz obroubilo

a lze jej uvidět jen z pravé perspektivy.

Protože jestli chceš spatřit své pravé rysy,

musíš se dívat skrz malíře na obraz;

ten tvůj, ten uprostřed dílny mé hrudi visí

a okny dopadá na něj z tvých očí jas.

Hle, jak si oči zde navzájem posloužily:

ty moje kreslily tvůj obraz a ty tvé

jsou okny pro mou hruď, do které každou chvíli

nahlédne slunce a dívá se na tebe.

Leč jedno umění ty oči nemají:

kreslí jen to, co zří, a srdce neznají.

Obrázek uživatele connie
nj, a co teprve Shakespeare cezený skrz bratry Ebeny ;o)
Obrázek uživatele Terajs
Nahoď...
Obrázek uživatele Terajs
10. 6. 2008

Nevím, zda bych se neměla stydět, ale z toho alba znám právě jen "Já na tom dělám".

 

Jak říkáš, přecezené přes Ebeny mají ty sonety úplně jinou příchuť. Tak nějak ne, že by to úplně natřeli na růžovo, ale spolu s jedním koutkem k tomu zvedli i jedno obočí a je to...takové...ebenovské ;0). 

 

Hm, není nad to, když  se člověk umí vyjádřit ;0).

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
25. 3. 2014

Jan Vladislav

Obrázek uživatele Emily

Tak to je víc než slova

Já vím mlčení

Než říkat zas a znova

Co nic nezmění

Tak zadržet dech v hrudi

Já mlčím z plných plic

Skrýt v dlani co studí

hvězdný prach nic míň nic víc

Tak tohle je to nekonečno

Já vím vše promění

Ty víš letět je tak nebezpečno

Světla vzdalují se Zemí

Protáhnu kometu uchem jehly tam a zpět

Nikdy ne poprvé nikdy ne naposled.

Obrázek uživatele bicarbona
ty - hele emily není tohle ňák moc dobrý? né, že by emily neměla psát dobrý věci... ale až tak? dnes jestli půjdu spát tak se mi bude zdát... (zacyklený sonet tak nějak akorát...)

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback