Když už se tady mluví o Knihovně 2.0, tak dávám ke zvážení jednu funkci.
Co byste řekli tomu, kdyby k záznamům v nějaké bibliografické databázi (třeba katalogu knihovny) bylo možné přidávat krátké citáty z textu popisovaných dokumentů. Samozřejmě omezené délkou a třeba počtem, aby byl splněn princip fair use. Mohl by být podporován i mechanizmus generování správných citací.
Cílem by bylo vytvořit k dokumentům přijatelný počet důležitých citátů, případně i parafrází(?), ve kterých by se dalo vyhledávat. Pokud by musel být jejich počet omezený, a vzhledem k tomu, že "lidská vůle je nakloněna ke zlému", mohl by tam být systém hodnocení/hlasování, který by třeba umožnil odstřelit to, co tam nepatří (spam, nedůležité nebo nepravdivé citáty, ...).
Asi je to naivní myšlenka, která by asi byla hodně rychle zneužitá.
Přesto mě zajímají vaše názory na užitečnost/neužitečnost této funkce, klady a zápory.
Zdeněk Kadlec
32 komentářů
+ Pár větiček z díla může být lepší než sáhodlouhé popisy nebo recenze, zvlášť, když je vybere ten, kdo knihu četl.
Prostě předloží ostatním "esenci" textu - a umístí ji třeba do kategorie "doporučuji" nebo "varuji".
- Nevím, kdo by chtěl škodit v katalogu prostřednictvím citátů. Možná nějaká bestie, co by napsala, že vrahem je zahradník... Ale to by mohlo řešit Vámi zmíněné hlasování.
Ráda sdílím s ostatními své názory na literaturu. A doložit je ukázkou přímo z díla, co může být lepšího? Konečný názor si stejně udělá každý sám...
Takže od kdy bude tato služba k dispozici uživatelům naší fakultní knihovny? ;0)
Emily jako čtenář: já to chci ! Teď a tady ! :-)))
Emily jako knihovník: chci to ... ?
Emily jako Emily : chci ... nechci ... chci ...
- Mánie: = Web 2.0 v lidech budí asi lepší stránku... Třeba na Wiki ano (a tady je systém podobný plus něco jako taggování a to přece taky celkem funguje) Záměrné i nezáměrné špatné (chybné/nevhodné) citáty by se rychle odstranily samospádem (Vox populi :-))) ) Tak to funguje i na Wiki. (Wiki znamená
údajně v havajštině "rychlý".) Faktor rychlosti a kvantity je údajně
to, co pomáhá udržovat kvalitu (odstraňovat nepřesnosti a vandalismus).
- Mánie ještě jednou: podpora čtenářství? Co si člověk vytvoří sám (nebo v komunitě lidí, které zná ve smyslu, že ho s nima cosi spojuje - třeba jedna knihovna jako komunitní centrum :-) ), k tomu má mnohem silnější vztah. Na čem se podílím sám, o to dbám, aby dobře fungovalo (neškodím a zabraňuji ničení) a úspěch projetku /funguje to/ ve spojením se sociálními vazbami (nebo aspoň jejich iluzí :-))) ) /baví mě to/ by mohl čtenáře opravdu podporovat ve čtenářství.
Celově je to skvělý nápad. Osobně si často na netu třeba na amazon vyhledávám citáty a ukázky z děl než knihu dotáhnu přez půl města/někdy i Moravy :-)))Ano, při zavádění novinek brát v potaz tisíciletími prověřené pravdy o člověku, společnosti atd. Jinak se sebelépemíněný a sebelépeprovedený projekt může zhroutit, když narazí na - člověka.
Ti, co jsou nadšeni zaváděním nových technologií by měli především vědět, že
Existuje dědičný hřích. (de fide)
Poznámka: Dědičný hřích je sklon ke zlému, který je člověku vlastní, je to narušení jakési harmonie, vyrovnanosti, což je nazýváno concupiscentia (žádostivost)
Predestinaci už jsme snad odpískali ne?
Pokud ještě ne, tak ...
žádostivost potlačíme /jako budhisti :-))))/
A pak tu máme úžanou vychytávku, které se říká ...
”Svoboda je ta schopnost rozumu a vůle, kterou člověk volí dobro." /Petr Lombardský :-))) /
Už odpískali? Co to?
Dědičný hřích znamená nerovnováhu, převládnutí žádostivosti, ne úplné pokažení přirozenosti, svobodná vůle samozřejmě není nijak dotčena. S predestinací to ale nemá vůbec nic společného. Vědí?:-)
Ale teologii nechme stranou.
Tady jde o varování před zhoubným optimismem, který dává falešnou naději v nějaký pozemský ráj lidstva. Když dáme stranou věroučné otázky, které ukazují, že je to nemožné, pak je tu zkušenost s různými pokusy o vybudování takových rájů - Velká francouzská revoluce, VŘSR atd. atd., které přínesly jen potoky krve.
„technologie neurčuje povahu společnosti. (...) Ekonomické, politické, kulturní a politické procesy byly pouze posíleny a zvýznamněny neobyčejně silnými informačními technologiemi. Mezi společností na jedné straně a technologiemi na straně druhé existuje spletitý vztah, nikoli však nutně a vždycky k lepšímu.“
/Casttels, M. The information Age: Ekonomy, Society, and Culture. 3.sv. Oxford: Blackwell, 1998./
Já spíš tak obecně. Jako že jsem apriorně proti nadšení z technologií, které někdy u studentů oborů informačně vědních existuje. Jsem zpátečník! Ale pozor! Webu 2.0 využívám vrchovatě! Nejsem typ reakcionáře, jakého možná znáte z majora Zemana. Prostředky považuji za dobré, když se dobře využívají.
Představte si, že by žil sv. Maxmilián Kolbe. Ten by určitě vyčlenil hrst bratří, kteří by seděli celý den na webu a získávali celý svět pro Neposkrvrněnou! Jo, jo svatý Maxmilián.
Ale je potřeba počítat s tou žádostivostí na webu, která může být utržená ze řetězu díky anonymitě. Lidé hádaví a agresivní, lidé s nezřízenou sexualitou, náboženští fanatici (náboženští fanatici viz major Zeman - Rubínové kříže, Křížová cesta a jiné), prostí grafomani atd. atd.
Je třeba s tím počítat.
Ale zabil by jste Gutenberga, kdyby jste věděl, že jednou výjde Mein Kampf? /Pravidlo diskuzí naplněno, jsme zase u AH :-))) /. Knihy a články přece taky píše plno grafomanů (já), fanatyků (vy :-))) ) a nezrušíme je. Nebo že bychom pro jistotu zrušili písmo? :-)))
A ano, souhlasím, že anonymita může být problém (rozdíl dav X skupina, že?) Ale protože s tím počítáte, vy pedagogové a andragogové naší společnosti, tak tady z nás všech vychováte morální, inteligetní, nefanatické, nearesivní jedince .... (hmm ... ale tu nezřízenou sexualitu nám neberte :-)))) )
Anonymita mě taky štve. Ale v katalogu knihovny to není problém. Tyto doplňující/komentující funkce můžou být přístupné jen přihlášeným čtenářům. Sice přijdeme o názory z venku, ale když mám z knihy vypisovat, asi si ji v knihovně půjčím. Taky to přispěje, jak se říká, k budování komunity. Ale hlavně ten, kdo něco napíše, za to taky bude odpovídat (konzervativní názor?).
Zdeněk Kadlec
Konzervativní? Rozhodně ne. Já to vždycky říkám, když už někam něco píšu, musím přece nést taky následky, ať už za obsahovou, tak formální stránku:-). Navíc, když by chtěl přihlášený uživatel katalogu komentovat nějakou knížku, nemusí si ji půjčovat, může ji mít doma nebo zkrátka jinde k ní mohl přijít...
Mno, už se těším na nové funkce v katalogu UK FF MU:-).
To je pravda, ale na druhé straně odbojář, který by se pod svou záškodnickou akci podepsal pravým jménem, by byl na hlavu padlý.:-)
A jsou věci, které si člověk rozmyslí dnes říkat, i když je o jejich pravdivosti přesvědčen. V opačné případě může být přinejmenším společensky vyřízený, když ne zavřený.
Úvaha je taková, že když se bude muset podepsat, tak nebude záškodničit.
Ke druhé části: A proto budeme raději citovat z knih. Za to se zatím nezavírá, a každý si může udělat závěr sám. Je to tak trochu alibismus, ale výběr citátů je vlastně taky názor.
Zdeněk Kadlec
Řekla bych, že v případě, kdy je čtenáři nabídnut pouze bibliografický záznam dokumentu, pak je vděčný za každou informacil, kterou o díle získá. Já bych citát z díla vnímala jako doplňující informaci k recenzi, anotaci či popisu, o čem dokument je. Kdyby vybírali uživatelé, kteří knihu četli, o to líp. Teda, úplně mě to nutí přemýšlet, který kousek ze svých oblíbených knih bych asi vybrala. Asi je to hodně subjektivní záležitost, každý si z knihy odnese jiný dojem, ale proč ne?
Já bych uvítala u knížek diskuzi nebo možnost psaní review a funkci Look Inside, ale věřím, že všechno bude:-).
Myslím, že je to dobrý nápad a dost by čtenářům pomohl, jelikož u některých knížek je klíčových slov fakt minimum a člověk je někdy překvapenej, že si půjčil něco, co vlastně vůbec nechtěl.
Zneužití se nebojím - obvzlášť když by u každýho citátu bylo například uvdený UČO. Spíš se bojím, že by se někteří trochu obávali ztráty soukromí(?), nebo že by se jim zkrátka nechtělo vyhledávat nejduležitější citáty a psát je tam. Ale nevím, třeba ne. Když by se to trochu rozjelo, tak si myslím, že už by pak nebyl problém...
No, už si představuji, jaký mail by mě přišel, kdybych se odhodlal komentovat knihu Srovnávací etika od pana Nejmenovaného.:-)
Což o to, nést následky se nebráním, ale někdy mne to dost unavuje.:-)))
Já jsem zase reagovala na větu Zdeňka Kadlece, že čtenář si knihu půjčí a opíše z ní citát, což nemusí, může napsat citát z knihy, kterou si půjčil jinde nebo ji má doma a nemusí si ji půjčovat v té konkrétní knihovně, ale to už je banalita. Mě chybí anotace i u odborných knih a uvítala bych u nich i komentáře, ale asi to bude tím, že kdykoliv cokoliv zvažuju, že si koupím nebo půjčím, pak hledám na netu komentáře uživatelů, což považuju za jeden z důležitých zdrojů infromací o daném produktu. Navíc, v katalogu MU nejsou pouze knihy určené povinně ke studiu, ale i spousta další literatury, komentovat by je mohl i pedagog, doporučovat jako doplňkovou literaturu a vůbec. Mě osobně anotace u knih hodně chybí, a když bych to mohla mít vše v jednom katalogu, proč to hledat jinde... Možná by i stačil odkaz na recenzi jinde... Citáty vyloženě opsané z knih bych brala jako bonus.
Absence anotací mě napadá z důvodu nedostatku času a pracovních sil.
z nabídky nakladatelství, třeba GRADA ta zveřejňuje obsah, úvod, začátek první kapitoly...
Tedy, jestli jsem správně pochopila, o co vám jde...
To tam samozřejmě může být taky, ale šlo mi o něco jiného. Asi jsem to špatně nazval, protože pod pojmem citát se asi obvykle myslí nějaký výrok známé osobnosti jako např. na http://www.the.cz/citaty/.
Já jsem měl na mysli spíš jakýkoliv úryvek textu z dokumentu, který stojí za zvýraznění a zaindexování. Třeba pasáž, která se často cituje, kus textu, který ukazuje styl nebo uvádí do děje a asi sem může patřit i ten obsah a úvod.
Můj návrh se netýkal hodnotících a sumarizujících textů, které by tam mohly být také.
Představoval bych si to všechno jako v podstatě univerzální text, který by se dal připojit k záznamu a třeba označit výběrem z připravených možností jako anotace, obsah, recenze, citát, úryvek, předmluva atd.
U textů, přesně opsaných z dokumentu, by se měla ještě doplnit strana, aby bylo možné automaticky vygenerovat bibliografickou citaci.
Zdeněk Kadlec
Šlo by o intelektuální činnost odborných pracovníků knihoven, nebo o praktickou činnost studentů oboru, třeba budoucích katalogizátorů...
Kterou část textu vybrat jako citaci by hodně ovlivnilo, zda by šlo o naučnou literaturu či beletrii. Jak psala tady, tuším, Katka je velice subjektivní, kterou pasáž z beletrie vybrat. I když stejný problém se přece řeší u odborné literatury, což ? Proto ta automatická indexace...ehm...spíše poloautomatická;)
Je tu chápána jako ctnost a zároveň nutné zlo. Ctnost proto, že individualita se cení nade vše, nutné zlo proto, že subjektivita ztěžuje komunikaci.
Pst! Ono to s tou subjektivitou není tak horké. O čemž svědčí skutečnost, že se tu všichni shodují na tom, že každé hodnocení je subjektivní. To vypadá jako by to byl objektivní fakt. Anebo ne?
Ona se subjektivita může odstranit tak, že se stanoví určitá kritéria výběru.
Třeba jak píše velký básník Dante: "Šest jest věcí, jichž, na počátku každého vědeckého díla všimnouti si jest, a to: předmět, hrdina, forma, účel, název knihy a způsob filosofie."
Neříkám, že se třeba všichni lidé shodnou na účelu díla, ale budou vědět alespoň, nad čím se mají zamyslet, když nic.
Pane Stodolo, neumím se vyjádřit tak vzletně jako vy, ale souhlasím s vámi. Katalogizátor při své práci je brzděn různými standardy a pravidly, které omezují jeho rozlet...
...a to vše se pro nějakou konvergenci, kompatibilitu konvertibilitu a konkordanci;)? ...Kde je místo pro jeho vlastní názor?!;)
To je velice zajímavé, co píšete! Já mám samozřejmě za to, že vyjadřování subjektivního názoru u katalogizátora není žádoucí, vždyť jde o vědu a objektivitu, ale váš názor na katalogizaci je velmi blízký názoru F. X. Šaldy na kritiku - považuje ji za vlastní druh uměleckého díla. Manifestem jeho názoru je článek "Kritika pathosem a inspirací" - název myslím svědčí za vše.
Analogicky by bylo možné razit - "Katalogizaci pathosem a inspirací". Je to zajímavé téma, myslím, velmi blízké recesi, ale trocha recese neuškodí a může být INSPIRUJÍCÍ pro seriózní vědu. Mohl by se napsat článek, kde by se popisovalo, jak se katalogizátor musí vžít do autora díla, jak musí prožívat osudy hrdiny a jak toho má využít k nalezení vhodných klíčových slov.
Promiňte, dělám si trochu legraci, ale jen domýšlím do důsledku váš názor a zdaleka ho zcela neodmítám. Jen mi přijde krapánek nerealistický.:-)
P.S.
Ten "vzletný" způsob vyjadřování, jak říkáte, to je prostá vypsanost, k ní se dá tréninkem za čas dospět.
ani jsem netušila, jak mi dnes zpříjemníte můj pracovní den, dobře jsem se bavila;). Přeji vám další krásné plné dny inspirované klasiky a latinskými citáty.
"Te audire non possum. Musa sapientum fixa est in aure"
V severských zemích obzvláště pak v dánských veřejných knihovnách se rozvíjí činnost, která se nazývá "informační kritika".
Ta souvisí s tím, že na prinicipech W 2.0 nebo L 2.0 se buduje určitá komunita lidí (knihovníků, akademiků, odborné veřnosti či kohokoliv jiného ochotného kriticky hodnotit nebo veřejně se vyjádřit k určité problematice). Ti hodnotí, reagují, glosují informační zdroje, literaturu, což samotným uživatelům pomáhá k tomu, se lépe zorientovali v nepřeberném množství informací.
Dokaži si představit, že by se něco podobného rozvíjelo i ve virtuálním prostředí knihoven MU. Ale spíše než v katalogu knihovny, bych viděla tuto aktivitu mimo něj, třebas s možností linkování na zázamy v Alephu.
Otázkou je udržení kvality, protože jedním z nešvarů virtuálních diskuzí či podboných aktivit je to, že se vždy objeví pár grafomanů, kteří dokáží neuvěřitelným způsobem plodit informačí vatu s nulovou výpovědní hodnotou. Takže následný efekt není uspokojení nějaké informační potřeby uživatele, ale jeho totální overload.
Přidat komentář