Co Tim Berners-Lee nedomyslel

Na konferenci „Autoři, knihy, knihovny, technologie, právo, věda a etika v době internetu aneb Pokus o mapování problému“ zaznělo mnoho příspěvků představujících různá hlediska osob zainteresovaných do problematiky sdílení autorských děl na internetu. Tato zpráva z konference se snaží stručně shrnout a přiblížit jednotlivé referáty ještě dříve, než v nakladatelství VŠCHT vyjde avizovaná e-kniha.

Otevřená konference s předlouhým názvem „Autoři, knihy, knihovny, technologie, právo, věda a etika v době internetu aneb Pokus o mapování problému" se konala 11. května 2012 v budově Českého svazu vědeckotechnických společností na Novotného lávce 5 v Praze 1. Stejně jako u většiny akcí týkajících se autorského práva projevili účastníci velký zájem a organizátoři byli nuceni zavést registraci, zvolit větší sál a dokonce sestavit pořadník pro náhradníky.

Role moderátora akce se ujal Martin Svoboda, ředitel Národní technické knihovny. Na úvod upozornil účastníky, že přesto, že za podnázev konference by se dala považovat otázka „Co vlastně způsobil sir Tim Berners-Lee?", nepadne žádná konkrétní odpověď, ani nebude poskytnuto žádné konkrétní řešení. Ve svém příspěvku zběžně představil historii vzniku internetu a roli sira Berners-Lee v tomto procesu.

Po panu Svobodovi vystoupil se svým příspěvkem Miroslav Šimek z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, který přednesl příspěvek z pohledu geeka/nerda/"ajťáka". Referát s názvem „Internet = distribuce obsahu bez omezení aneb Funguje Síť až příliš dobře?" uvedl informací o tom, že člověk, který se pohybuje na internetu, žije v jednom dni na několika kontinentech (na kterých jsou uloženy servery různých vyhledávačů, nástrojů, sítí apod., které na internetu využívá) a zároveň elektronická stopa člověka v prostředí internetu žije i několik let po jeho smrti. I pan Šimek se zběžně zmínil o vzniku internetu a komunikačních sítí a poté se věnoval pro mě nejzajímavější části referátu - způsobům omezování nezákonného sdílení a stahování děl z internetu. Miroslav Šimek vidí čtyři cesty, kterými by se dalo šíření autorských děl zabránit - zároveň ale ihned uvádí způsoby, jakými se omezení dají obejít:

  • Pokud bude odstraněno spojení na server, automaticky se použije další.
  • Pokud bude zablokováno jméno serveru, bude pro vstup používána IP adresa nebo brzy vznikne nové jméno.
  • Pokud by se někdo pokusil o analýzu přenášeného obsahu, mohlo by být použito kryptování nebo steganografie.
  • Pokud by byly pohyby „piráta" sledovány a následně postihovány, dalo by se použít kódování přes prostředníky.

Z uvedeného vyplývá, že prognóza není pro ty, kteří by tomuto fenoménu posledních let chtěli nějak zabránit, nijak příznivá.

Na posledním slidu pan Šimek citoval svého dvanáctiletého synovce:

„Koukej, stáhnul a cracknul jsem si FIFU 2012...a to jsem byl poslední ve třídě, ostatní to už umí dávno."

 

Další referát přednesl Richard Papík, bývalý vedoucí Ústavu informačních studií a knihovnictví na Univerzitě Karlově v Praze, kde v současnosti stále působí jako vyučující. Jeho přednáška s názvem „Proměny informační společnosti" byla mimo jiné prošpikována zajímavými citáty a vtípky, které publiku problematiku představovaly v mírně odlehčené verzi. Zaujaly mě zejména dva citáty Ephraima Kishona. První zní: „To považuji jen za vtip, a snad obchodní trik. Mít některé knihy v počítači je možná dobré k určitým vědeckým pracím, archivování, ale představa, že si někdo koupí nový román na disketě nebo si ho vyhledá na internetu, sedne si před obrazovku a začne číst, je absurdní..." (knižní veletrh ve Frankfurtu 1999). Druhý je velice stručný: „Počítače budou stále menší a menší, až zmizí úplně". Můžeme si jenom klást otázku, zda se pan Kishon bude mýlit i v případě druhého výroku. Referát pana Papíka se zabýval historií průniku elektrotechniky a počítačů do lidské společnosti v průběhu 20. století, sítěmi, paradoxem svobody a kontroly informací v informační společnosti a novými koncepty (e-commerce, e-business, creative commons) a fenomény (informační propast a informační chudoba).

V pořadí třetí přednášející, Marie Kratochvílová, přečetla svoji vlastní práci „Autor, Músy a internet", která porovnává pohled na autorská práva od starověku po současnost a staví je do zajímavých kontrastů. Četba byla ukončena citátem Mana Raye:

„Tvořit je božské, kopírovat je lidské".

 Bylo by velice obtížné představit si podobnou akci bez účasti Jiřího Srstky z agentury DILIA, který svůj referát s názvem „Proč nejsou chráněni knižní nakladatelé stejně jako výrobci zvukových a zvukově obrazových záznamů? Jak dále s užitím autorských děl na internetu? Licence nebo náhradní odměny, vyvlastnění autorských práv či represe?" přednesl tradičně spatra, bez opory powerpointové prezentace. Jak již z titulu přednášky vyplývá, pan Srstka přinesl pohled ovlivněný penězi, což je podle něj hlavní důvod, proč autoři vůbec tvoří. Největší zájem na odměnách mají tzv. investoři (což je v podstatě synonymum k pojmu nakladatelé) a právě v tomto vidí pan Srstka jednu z velkých slabin autorského zákona - neexistují tzv. investorská práva. Příjemně mě překvapily návrhy řešení problému šíření děl v internetovém prostředí. První navrhovaná alternativa by šla ve stopách praxe zavedené v USA a byla by založena na totálním licencování a na totálních represích. Druhým řešením by byly náhradní odměny a totální výjimky, přičemž by veškeré užití děl na internetu bylo osvobozeno od klasických autorských honorářů a autoři by dostávali náhradní odměny. U této varianty vidí pan Srstka dvě potíže - kdo by dával peníze na náhradní odměny a jakým způsobem by byly rozúčtovány. Třetí variantou je vyvlastnění veškerých práv na internetu. Čtvrtá alternativa počítá s jednorázovou odměnou pro autora ihned po vydání, kterou by další nároky na odměny zanikly, a díla by byla volná. Pátou a poslední možností zůstává stávající polovičatost. V závěru své přednášky pan Srstka podotkl, že pro definitivní řešení problému ochrany duševního vlastnictví by bylo potřeba začít od základů a změnit samotnou ústavu.

Posledním přednášejícím před přestávkou na kávu byl Jan Sokol, proděkan na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a bývalý kandidát na prezidenta České republiky. Jako základní konflikt problematiky duševního vlastnictví vidí střet dvou tužeb: autorovy touhy, aby dílo někdo četl, v kontrastu s přáním, aby se autor svou tvorbou uživil. Pan Sokol rozhodně souhlasí s tím, že ochrana je na místě v případě ohrožení práv distributora, na druhou stranu nepovažuje za správné neustálé prodlužování doby nároku dědických práv. Přednášku uzavřel svým osobním pohledem na věc: „Pro mě jako pro vášnivého wikipedistu, je velice těžké neporušovat autorský zákon".

 

Po krátké pauze na občerstvení pokračoval v bloku přednášek Jiří Zlatuška z Masarykovy univerzity Brno, který ve svém referátu „Svár mezi přístupem a ochranou" přiblížil pojem pirátství. Velice mě zaujal fakt, že v anglicky mluvících zemích je pirátství ve smyslu kopírování děl primárním významem tohoto slova a to dokonce už od počátku 17. století. Pirátství se rozmohlo s rozšířením knihtisku, následně vznikaly reprinty originálů v ohromném množství. O porušení zákona se v té době nejednalo, pokud se tisk odehrával za hranicemi země. První diskuze na toto téma se odehrávaly už mezi roky 1750 - 1800. Velkým problémem se také stalo pašování knih mezi USA a Velkou Británií, přičemž díky propracovanému systému transportu knih přes oceán bylo možné nový román v USA prodávat 2-3 dny po jeho vydání v Londýně. Na začátku 20. století se rozmohlo pirátství hudby, kdy se masově šířily noty a klavírní výtahy. Na závěr se pan Zlatuška letmo dotkl současné autorskoprávní legislativy v zahraničí.

Posledním přednášejícím byl Ivan Bartoš z České pirátské strany. Ve své přednášce se pokusil představit pohled pěti stran, kterých se autorské právo dotýká.

První stranou jsou autoři, kteří podle pana Bartoše spíše kopírují názory svých kolektivních správců nebo nakladatelů. Uvedl ale také několik výjimečných autorů, kteří svá díla na internetu šíří (Lucie Bílá, Karel Gott, Jarek Nohavica atd.).

Druhý úhel pohledu se zaměřuje na svazy a firmy, které podle pana Bartoše nepochopily fungování internetu a zaspaly dobu. S ohledem na zisk se místo svých obchodních modelů snaží měnit zákon. Fakt, že vznik elektronických knih a hudebních alb neohrožuje příjmy firem, dokazoval pomocí studie „The Sky is Rising".

Dalšími účastníky procesu jsou akademici a knihovny, jejichž jednotlivé pohledy se výrazně liší. Po této části předvedl statistiku znázorňující procento úspěšných a neúspěšných návrhů k novele autorského zákona u veřejných kulturních institucí (úspěšnost přibližně 30%) a u kolektivních správců (cca 60%). Tento graf později okomentoval pan Srstka tím, že se také výrazně lišily počty podnětů od porovnávaných organizací.

Pohled občana byl shrnut do následující posloupnosti: občan není informován; pokud ano, pouze prostřednictvím médií a důvěryhodných osobností; se stavem nesouhlasí, ale nemá vůli, čas ani prostředky se mu postavit; ve výsledku souhlasí s tím, že je tolerován.

Poslední úhel pohledu představují Piráti, kteří chtějí, aby autorské právo opět chránilo autory před vydavateli. Motivace autorů k tvorbě je důležitá, ale zvolený způsob by neměl brát lidem možnost sdílení.

 

Po této přednášce byly řady přednášejících rozšířeny o účastníky panelové diskuze: Evu Dibuszovou, Helenu Haškovcovou, Danu Kalinovou, Stanislava Komárka a Josefa Šlerku. Všech 13 diskutujících mělo za úkol v jedné minutě postupně vyjádřit svůj názor na tři témata.

1.   Co pro Vás znamená změna, kterou přinesl Tim Berners-Lee?

2.   Cesta od autora ke čtenáři: autor - vydavatel - knihkupec - (knihovna) - čtenář. Které body/procesy/vztahy vidíte jako kolizní?

3.   Komerční vydavatelé, Open Access, jiné modely. Kde vidíte budoucí cestu, její úskalí a příležitosti.

Po stručném zodpovězení každé z otázek byl prostor pro vzájemnou diskuzi mezi účastníky panelu. Skoro ve všech případech se tato diskuze změnila ve slovní ping pong mezi Jiřím Srstkou a Ivanem Bartošem, s případnou přihrávkou od Josefa Šlerky či pokáráním od Jana Sokola.

Konference pro mě byla díky velice příjemnému prostředí konání, zajímavé programové skladbě, informačnímu náboji jednotlivých příspěvků a výrazným osobnostem přednášejících, opravdu zajímavá. Cením si možnosti vyslechnout naživo pana Jana Sokola a v panelové diskuzi nejen mě oslnily výstižné a humorné glosy Stanislava Komárka. Jako jediný zápor by snad mohla být uvedena pouze špatná slyšitelnost některých přednášejících, která ovšem nebyla způsobena nedostačujícím technickým vybavením, ale spíše strachem přednášejících z mikrofonu.

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

1 komentář

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
24. 7. 2019

Zní to zajímavě. Děkujeme za sdílení pěkných informací. Doufám, že od vás uslyším další aktualizace. hotmail com login

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback