Co všechno musí udělat JARO

Nemůžu si pro sebe nechat dvě básně o jaru. 

Zdeněk Kriebel: Jak přichází jaro

Na okno pokoje
prstíky ťukaly
dětičky, kdo to je?
Stříbrné korály.

Když kapky jako hrách
padají, padají,
Hned kvítka v košilkách
do stráně cupají.

Co strachu vystála 
chudobka malinká,
že trávě nastydnou
nahatá kolínka.

Zdeněk Kriebel zde přímo hýří fantazií, především v pointě závěru básně. Jaro zde přichází, ale ještě nemá vyhránp. Bojuje.  Stejně jako malé chudobky, které básník nazývá kvítkami v košilkách, co do cupkají do stráně. Zde si i trochu bokem můžeme připomenout, co znamejí chudobky v Karafiátových Broučcích (zajisté víte).

František Halas: Co všechno musí udělat jaro (ze sbírky Dětem)

Vytáhnout trávu z hlíny
a na zeleno natřít.
Načernit pěkně stíny
a všechno živé sbratřit.

Nachystat noty ptáčkům,
obléci naho stromy,
vysmát se poškoláčkům,
pozlatit střechy, domy.

Všem hadům svléci kůži,
načesat řádně louky,
spočítat lístky růží
a pruty leštit, brouky.

Rozmíchat v lese barvy
a kdeco zrána zrosit,
probudit v zemi larvy
a teplo do děr nosit.

Včeličkám květy sladit
a děcka nutit vstávat
a kožich kočkám hladit
a peckám jádra dávat.

Personifikované jaro je zde pilným pracovníkem. Ani Halasovi nelze upřít hravost. Svoji neobvyklostí je tato báseň mou oblíbenou, stejně jako Halasova celá poezie. 

A co vy? Máte nějakou oblíbenou báseň o jaru? Přidejte ji do komentáře a udělejme si jaro i zde, na Inflow.