Crivens! Whut aboot us, ye daftie III

Pár fotek, jeden nápad, životní zážitek a závislost až do smrti. To pro mě bylo Skotsko 2007. Letos jsem si musel dopřát novou dávku a opět jde popsat jako jeden nápad, jedna touha, pár přátel, jedno auto, jedna země a tisíce možností. To je Skotsko 2009.
Crivens! Whut aboot us, ye daftie I

Crivens! Whut aboot us, ye daftie II

Přiznám, že mi to připadá jako strašně dlouhá doba od chvíle, kdy jsem napsal první část tohohle povídání a když tak vzpomínám na tu poslední část z těch dvou týdnů, je to jako z jiného světa. Přitom to zase tak dávno není. Ale nebudu vás zatěžovat sentimentálními výlevy a raději se pokusím příběh dokončit.

mapa

Naposledy jsem psal, že jsme odjížděli z Fort Williamu dál na sever. Je to tak, Ben Nevis jsme nezdolali a jak už se stalo ve Skotsku zvykem, podřídili jsme se počasí. Někteří z nás se velmi těšili na Loch Ness a zříceninu hradu Urquhart, a protože i déšť pomalu ustával, řekli jsme si, že to zkusíme. Urquhart je na půli cesty přes Loch Ness a nutno říct, že byť jde o zříceninu, je to obrovská turistická atrakce. A my se trefili do špičky sezóny. Třikrát jsme objeli parkoviště, než se mi podařilo nacouvat do pidifleku mezi dvěma pidiautama a pomalu jsme museli lézt okýnkama. A to všechno jen proto, abychom zjistili, že vstupné na hrad zdražili na 11 liber a ty davy nám za to rozhodně nestojí. Konec konců do té doby jsme viděli zřícenin opravdu hodně a pomalu nám to začínalo stačit a navíc nebylo to takové, jak si to pamatuju ze své první návštěvy. To mi to nepřišlo tak komerční.

Inu, přesunuli jsme se zase dál. Ten den jsme potřebovali dorazit do Inverness, mé oblíbené lokality, kde jsme měli zamluvený kemp asi čtvrt hodinky cesty z centra pěšky. Jak představit Inverness. Těžké... Vemte centrum Paříže, Budapešti nebo jiného města na řece, zmenšete je tak na desetinu, stejně tak uberte počet obyvatel a věhlasných památek, zato přidejte víc zeleně a starých kamenných domů na nábřeží, několik ostrůvků v řece propojených mosty, na nichž jsou parky a máte Inverness. Nebo minimálně jeho centrum. Jako všechny města na řece i tohle má svoje kouzlo. Zde je to navíc o to lepší, že řeka se záhy mění v záliv, přes který se klene nádherný visutý most. Bývají zde prý vidět delfíni. My jsme ale žádné nezahlédli. Přiznám se, že netuším, kolik obyvatel tohle město má. Myslím, že to moc nebude. Tak do sta tisíc. Rozhodopádně, zakempili jsme. Trochu déle mi trvalo zařizování naší rezervace s milou starou paní. Chtěla si povídat a vyzvídala odkud jsme a kam míříme a podobné věci. Ale zase jsem se i něco dozvěděl. Že den před námi tam kempoval zájezd Kudrny, tentýž, se kterým jsme byli ve Skotsku před dvěma lety. No vida a už zase sentimentálním.

Tak tedy, zakempovali jsme, a protože bylo teprve kolem třetí odpoledne, vydali jsme se na poloostrov ještě kousek na sever až na jeho kraj - do Cromarty. Údajně se tomu poloostrovu říká obilnice severu a pochází odsud část produkce sladového ječmene pro distilerky v okolí. Nejdřív jsme moc neočekávali, ale když jsme dorazili na místo, musím říct, že mi to vzalo dech. Cromarty leží v zálivu, který uzavírají z obou stran vysoké kopce. Vzadu v zálivu je velký přístav pro záoceánské a obchodní  lodě, ale vesnička Cromarty sama o sobě je nádherné poklidné místo s krásnou vyhlídkou. Připadám si, jako bych dělal pro realitní kancelář, ale v tomhle případě je to opravdu tak. Hodinku, dvě jsme tu courali, vydrápli se na bližší z kopců uzavírající záliv a kochali se výhledy. Pak už to bylo jen o cestě do kempu v Inverneess a pivu v nějakém místním pubu. Díky Zdence, že tu cestu zpět odřídila, protože já byl úplně tuhej, sotva jsem sedl na zadní sedadlo, spal jsem.

Skotsko

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Skotsko 

 

 

 

 

 

 

 

Skotsko

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Skotsko 

 

 

 

 

 

 

 


Večer jsme ještě zašli na cider a plánovali druhý den. Vydat se na hrad Cawdor, kam Shakespeare zasadil děj Macbeth. K naší radosti se počasí na pár dnů zase umoudřilo, a tak jsme si Inverness a okolí vychutnali se sluncem nad hlavou. Večer jsme také ještě našli pravděpodobně nejkrásnější antikvariát, jaký jsem kdy viděl. Dvoupatrový obchod s galerií a kavárnou, kde jsou knihy od podlahy až po strop. 

Skotsko

 

 

 

 

 

 

 

 

Skotsko

 

 

 

 

 

 

 

 



Skotsko  

Skotsko

 

 

 

 

 

 

 

 

Skotsko

 

 

 

 

 

 





Před návštěvou Cawdoru jsem děcka vzal do pevnosti Fort George, kde jsme před těma dvěma roky taky byli, s tím, že jsem neplánoval jít dovnitř, protože jedna návštěva mi stačila - nechápejte mě špatně, pevnost je úžasná, obrovská, stále funkční, ale je to dlouhá prohlídka a mě to tentokrát zpět nelákalo. Nicméně po chvíli bloumání se rada starších rozhodla, že taky dovnitř nepůjdou a že pojedeme rovnou na Cawdor. První a kromě Stirlingu jediný hrad ve Skotsku, který jsme viděli nezničený. Dokonce je to tak, že Cawdor je svou paní v zimních měsících stále obýván, takže je zařízený a nečekejte nějaký mobiliář tak jako na našich hradech. Sice je většina vystavených věcí starožitnosti, ale rozhodně žádné křehké kdesi cosi. Je vidět, že vše se používá a nic není jen tak na parádu. Osobně mě dostala kuchyně. Něco tak obrovského jsem v životě neviděl. A taky zde byla vtipná karikatura Edgara Alana Poa, kterak sedí nad svým Havranem a kolem něj po pokoji posedávají jiní havrani a všichni říkají věty typu: „Ask for more." „Mop the floor." „Tullamore." a podobně.

Skotsko

 

 

 

 

 

 

 

 

Skotsko

 

 

 

 

 

 

 

Skotsko

 

 

 

 

 

 

 

Skotsko

 

 

 

 

 

 


Na Cawdoru a přilehlých pozemcích jsme se chvíli zdrželi a odpoledne se vydali zpět do Inverness, kde jsme chtěli spáchat sightseeing, souvenire shopping a zas nějakou hospodu.

Skotsko

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Skotsko

 

 

 

 

 

 

 

 

Večer jsme se taky konečně sešli s Terezinými známými, kteří původně měli jet s námi, ale naplánovali si to jinak. Už nějaký ten den zůstávali u jiných známých v jedné vesnici kousek za Nairnem, a tak jsme byli pozvaní na druhý den na grilování a přespání na zahradě. To se hodilo, protože jsme nemuseli řešit ubytování. Tudíž nám byla vysvětlena cesta do Mosstodlochu (smáli jsme se tomu názvu celou cestu) a druhý den jsme se rozloučili s Inverness a vyrazili. Cestou jsme ještě zabrousili na pláž v Nairnu, kde bylo nádherně. Bílý písek, pražící slunce, vítr jako prase a ledová voda Severního moře byla taky žůžo.

Skotsko

 

 

 

 

 

 

 

 

Skotsko

 

 

 

 

 


I přesto jsem se ale šel po kolena brodit. A i přes tu zimu tu zase byly tlustokožné skotské děti, které se v tenkých plavečkách ráchaly v té hluboké ledové vodě. Neuvěřitelné!

Skotsko 

 

 

 

 

 

 

 

Skotsko

 

 

 

 

 

 


Málem bych zapomněl na jednu veledůležitou věc. Každé ráno do kempu v Invernes přijížděla paní s čerstvým pečivem a pasties. Říkali jsme jí sladká paní. Vždycky přijela s dodávkou z pekárny, každého obdarovala úsměvem a za nějaký ten peníz jste si od ní mohli koupit slaké i slané pečivo dle libosti. Jasněže jsme každý den ochutnali něco nového. A právě na pláži v Nairnu jsme pak dojídali poslední dobroty, které jsme si ten den ráno ještě koupili. Chicken curry pie byl fakt výbornej.

Skotsko

 

 

 

 

 

 

 


Skotsko 

 

 

 

 

 

 

A pak už jsme museli pomalu svištět dál. Z Nairnu vedly naše cesty přes Forres do Elginu, kde jsme koukli na starobylou vypálenou katedrálu a mířili dál. Děcka se chtěla ještě podívat na nějaké kamenné kruhy v polích, tak jsem Zdenku nechal, ať sedne za volant a doveze nás tam. Po cestě jsem zase vytuhnul a když jsem se probral, byli jsme už za šutrama, jen mi řekli, že to bylo pár kamenů v poli a kde nic tu nic a my už valili směrem na Mosstodloch, takové pidivesničky před Fochabers. Tam jsme měli hledat v řadě čtyři bílý domky. Tam na nás měli čekat Lukáš a Pavla, kamarádi Terezy, u jejichž známých na zahradě jsme měli ten den přenocovat. Byl to velmi dobrej večer, zvlášť protože jsme asi po týdnu a něco měli konečně k jídlu maso! Žádný párky, žádný konzervy, žádný instantní kdesicosi, ale regulérní kuřecí stehna na grilu. Nic lepšího jsem v životě nejedl.

Po družném večeru, kdy jsme byli počastovaní historkami o tom, jací jsou tady ve skutečnosti lidi, byli jsme naučeni několika frázím, kterým nikdo z nás nerozuměl, jsme šli na kutě a ráno vyrazili směr jih, Edinbourgh a domov. Ale ještě tam nejsme. Na cestu dolů nám zbývalo málo času, takže ten den jsme museli ujet celkem štreku. Stihli jsme jen ráno návštěvu distilerky v Glenfiddichu, což jsem nejhůř nesl já jakožto řidič, protože jsem si nemohl dát ochutnávku. Alespoň jsem dostal minilahvičku s sebou.

Skotsko 

 

 

 

 

 

 

Skotsko

 

 

 

 

 

 

 

Skotsko

 

 

 

 

 

 

 

Skotsko 

 

 

 

 

 

 

Nebyl ale čas ztrácet čas, a tak jsme šlápli do pedálů (plynovýho a brzdovýho) a krásným údolím Spe River jsme se vydali přes Aviemore do srdce Cairgorms, bohužel ale jen kochání z okýnek a sem tam zastavení na odpočívadle.

 

Skotsko

Skotsko

Museli jsme totiž dojet přes Pitlochry až do Aberfeldy a odtud k Loch Tay. Jezero, zahraničními turisty dosud moc neobjevené, známé především stavbami z doby železné zvanými crannoch. Do jednoho jsme ten večer zamířili, ale bylo už moc pozdě na prohlídku. Správci nám ale řekli, že ráno otevírají o půl desáté a že na druhém břehu Loch Tay je kemp Cruachan farm, kde se dá přespat a druhej den po cestě zpět se tam můžeme zastavit na prohlídku. Tak jsme si řekli: proč ne. Měla to být naše poslední noc ve stanech a měli jsme radost, že vysvitlo sluníčko a neprší, takže byla šance, že ráno stan budeme balit jen navlhlý ranní rosou a ne prosáklý deštěm. Kemp Cruachan farm sice byl na druhém břehu, ale na spodním konci lochu, takže nám ještě asi dvacet minut trvalo, než jsme tam vůbec dojeli. Trochu nemilým překvapením se ukázal být fakt, že kempiště bylo z větší části z kopce. A to ne z nějakého mírného. Po asi půl hodince pobíhání po louce, kdy si o nás již na rovinkách zakempovaní místní museli myslet, že jsme parta magorů, jsme jakž takž vychytali místo, kde sice budeme nohama trochu z kopce, ale aspoň nevyjedeme ze stanů. Než se setmělo úplně, vydali jsme se najít podél břehu jezera hospodu. Nutno přiznat, že Loch Tay je v opravdu krásné krajině a západ slunce je zde dechberoucí.

Skotsko

Další den ráno jsme vstávali s mírným pocitem sentimentality, protože to byl náš poslední den ve Skotsku. Večer jsme měli vrátit auto a druhý den v osm ráno byl odlet směr Praha. Ještě nás ale čekaly dvě atrakce. Crannoch, kde jsme se stavovali předcházejícího večera a Falkirk Wheel, na které jsem se coby na technickou památku těšil celou tu dobu. První na řadě ale byl Crannoch. Abych vám vysvětlil, co to crannoch je. Je to uměle navršený nebo zvětšený ostrůvek nebo naplavenina několik metrů od břehu, na které je na kůlech postavená kruhová chýše, spojená se břehem mostem. Jen na Loch Tay se crannochů našlo kolem desítky a na ostatních jezerech po celém Skotsku jsou jich stovky. Ten náš Crannoch byl kompletně zrekonstruovaný studenty a profesory archeologie a vypadal skoro jako nový.

Byl to skvělý zážitek. Dobově oblečená průvodkyně. Nebo lépe řečeno průvodkyně v tom, co se archeologové a antropologové domnívají, že bylo dobové oblečení, nás vzala dovnitř crannochu. Byli jsme skupina asi dvaceti lidí, posedali jsme okolo ohniště a paní nám vyprávěla, jak si archeologové myslí, že život v crannochu kdysi vypadal, podle nálezů na dně jezera a vrstvách ostrůvku, na kterém je crannoch postaven. Vyprávěla to ale, jakoby mluvila o sobě stylem: „My jsme byli zvyklí obdělávat pole na svazích kolem jezera, lovit zvěř a sbírat houby a každý den se vracet do crannochu, kde jsme byli v bezpečí." Po nějaké půlhodině povídání prohlídka končila ve workshopu, kde bylo možné vyzkoušet si práci na dobových nástrojích, rozdělávat oheň, vrtat díry do kamenů, mlít mouku.

Skotsko 

 

 

 

 

 

 

 

Skotsko

 

 

 

 

 

 

 

Na to, jak jsme zpočátku byli vůči prohlídce skeptičtí, si myslím, že se nám to nakonec moc líbilo. Ale čas nečekal a my se chvíli před polednem vydali na poslední úsek cesty k Falkirk Wheel a do autopůjčovny. Falkirk Wheel je lodní výtah. To je zdymadlo, namítnete, ale ne v tomto případě. V tomhle případě jde opravdu o lodní výtah, který překonává výšku 24 metrů, když propojuje vodní kanály Forth and Clyde Canal s Union Canal. Co je na něm zvláštní, je, že je rotační a funguje v podstatě tak, že do jedné vany o objemu 600 tun vody najede loď nahoře, do druhé vany najede loď dole, zavřou se vodotěsná vrata a elektromotor celým kolem otočí o 180°. Výtah nahradil původních 11 zdymadel a vidět, jak se celá ta obrovská konstrukce otáčí, je opravdu úžasný. Jen kdyby nám tam zase nelilo.

Skotsko 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Skotsko

 

 

 

 

 

 

 

 

Ale to už byl jen poslední záblesk Skotska a nám pak zbylo několik málo hodin na to, abychom vrátili auto, což byly trochu nervy, protože i pře naše opatrné ježdění jsme se nevyhnuli sem tam drobnému škrábnutí a říkali jsme si, co nám asi v půjčovně řeknou. Proběhlo to ale v pohodě, odevzdali jsme se slzami v očích Vauxíka a ověšení bagáží jsme se vydali na půlkilometrový pochod k odletové hale. Tam jsme se zhroutili na zavazadlový vozík a přemýšleli, čím vyplníme následujících 12 hodin, než nám to poletí. Navrhl jsem ostatním, že počkám s bagáží na letišti, protože úschovna jaksi něrabótala a oni, ať se jedou podívat do města. Busy z letiště jezdily co půl hodiny přímo do centra a já, protože jsem v Edinburghu už byl, jsem se rád obětoval, zakempil v příletové hale, kde bylo víc místa, nohy si dal na hromadu bagáže a četl Hobita. Asi za pět hodin se děcka vrátila a zbývalo už jen přečkat úmornou noc na letišti, což byla fakt příšernost. Ukázalo se, že jediní, kdo tam pospávají na sedačkách, jsou buď Češi, Slováci, nebo Španělé. Jinou národnost byste tam nenašli. Když jsme pak ráno nastupovali do letadla, byli jsme tak otupělí, že až teprve jsme byli ve vzduchu, došlo nám, že už to vlastně všechno skončilo. A tak končím i svoje vyprávění. Byly to dva týdny života, které se mi vryly do paměti a já bych chtěl ještě jednou poděkovat Tereze, Zdeňce a Tomovi za to, že byli výborní spolucestovatelé, navigátoři a vůbec všechno.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback