Čtvrtek odpoledne

Následující text vznikl jako esej do předmětu Současné trendy v selekčních jazycích na téma Sémantický web.

„... Dreams no one talks about... sleeping for nothing..."

Hudba a slova oblíbeného songu se linula ze sluchátek lehce přichycených za Tristanovýma ušima. Čerstvý třicátník, menší sportovní postavy, s tmavými vlasy neurčitého střihu právě dobíhal šestý kilometr své obvyklé trasy rozlehlými lesy okolo jeho bydliště. Bylo kolem tři čtvrtě na čtyři odpoledne, skrze stromy prosvítaly sluneční paprsky a na lesní cestě nebylo ani živáčka, protože většina lidí byla ještě v práci a ti co ne, tak už si svoje sportovní aktivity odbyli dřív nebo se na ně chystají až později. Zkrátka a dobře, tohle byla ideální hodina, kdy vyrážet na trať. Byla to jedna z mála posledních věcí, která se nedala zjistit online, a Tristanovi zabralo poměrně dlouhou dobu vychytat ten pravý čas.

Ještě asi pět set metrů k rozcestí, pak necelé dva kilometry po červené a bude doma. Zrovna ve chvíli kdy míjel rozcestník a dohrávaly poslední tóny skladby, zavibrovalo Tristanovi zápěstí. To se o slovo hlásilo jeho UAD - universal access device - někdo mu volal.

„Přijmout hovor." Zavelel Tristan jen tak do vzduchu, ale mikrofon s dlouhým dosahem zachytil příkaz a systém ve stejnou chvíli pozastavil přehrávání hudby a přepojil Tristanovi do sluchátek hovor.

„No konečně! Tristane, máme tu průšvih jak mraky, kde se flákáš?!" vychrlil na něj hlas jeho kolegy Lukase. Byla z něj slyšet obtížně potlačovaná panika.

„Co se děje Lukasi?"

„Vypadly nám oblasti dvanáct až sedmnáct a navíc asi dvacet sektorů v jedenáctce! Zálohy nenabíhají, a nemůžeme přesměrovat, protože ti magoři z W3C ještě nestihli dodělat tu rekonstrukci rozvodů."

„Vždyť měli být hotoví už minulej pátek, jak to, že to ještě není?" zděsil se Tristan a zastavil se, protože tohle nevypadalo vůbec dobře.

„Měli nějaký problémy s dodavatelskejma smlouvama, ale to je teď jedno. Pohni zadkem a hned sem přijeď, musíme to nahodit."

„Do půl hodiny sem tam." S tím Tristan zavěsil a chvilku uvažoval. Jak mohlo vypadnout pět sektorů zároveň? Tak velké zatížení přece nemohlo být. Je čtvrtek odpoledne, takže pokud se nestalo něco zásadního... Přemýšlel, co za databáze v těch sektorech je. Dětská knihovna, sdílená data domácností, zálohy systému samosprávy a ... velká část metadatových slovníků a ontologií. Zastavil se a z náramku na levé ruce vysunul a rozložil tenkou a pružnou obrazovku z nanovláken. Okamžitě naběhl vyhledávací interface agenta. Zkusmo otestoval pár dotazů z různých oborů. U většiny přírodních věd vyskočila chybová hlášení a návrhy na možnost prohledání sítě zastaralým způsobem; přes vyhledávač. To znamenalo, že momentálně nebyl v tomhle regionu nikdo schopný se prostřednictvím svých agentů dostat k informacím z těchto oborů.

Tristan úplně živě viděl narůstající čísla u nepřečtených e-mailů a zmeškaných hovorů na ústředně. Musí se tam rychle dostat. Lukas a zbytek týmu na tom sice dělají, ale bez jeho biometrických údajů se nedostanou k hlavnímu jádru.

„Objednej taxi službu. Ať za pět minut čeká na vjezdu do lesa na těchto souřadnicích." Na klávesnici zadal GPS koordináty místa, kam má odsud nejblíže k silnici a doufal, že výpadek nezasáhl i dopravu. Vrátil se pak zpět na rozcestí a dal se rovně, po červené značce, ale na druhou stranu, než obvykle. Seběhl ze hřebenu lesem a za pár minut už byl u silnice. Zrovna, když si říkal, že asi zadal špatné souřadnice, v zatáčce se objevila světla nového Audi H4 s hybridním motorem. Čisté křivky vozu krásně doplňovala měděná metalíza. Celkový dojem kazilo jen velké logo taxi služby na kapotě a bocích vozu. Tristan zamával na řidiče, aby zastavil.

„Vy jste si objednával odvoz z lesa?" vyklonil se z okýnka řidič.

„Ano, prosím vás rychle, potřebuju se dostat do Truro na Kirkwall street patnáct." Nastoupil dozadu a očima probodával řidiče, ať už vyrazí. Ten byla ale očividně v klidu. Holou hlavu mu zakrývala kšiltovka a na tváři mu hrál nenucený a lehce znuděný výraz.

„Kam ten spěch, vypadáte, jako by vás někdo honil."

„Byl jsem běhat." Odvětil suše Tristan „Probůh člověče, jeďte! Tohle vážně spěchá."

Řidič jen pokrčil rameny a šlápnul na plyn. Tristan zajel hlouběji do sedačky, jak na něj zapůsobila hybná síla vozu, který si to teď už svištěl pěknou dvoustovkou.

„Kirkwall street ste řikal, jó?" protáhl řidič.

Tristan se zmohl jen na jakési nejasné zahuhlání souhlasu, protože ten start mu poněkud vyrazil dech.

„Už jsem tam dneska jednoho chlápka ráno vezl. Vysokej, bledej, pohublej, vypadal, že by potřeboval spíš k doktorovi než do administrativní čtvrti."

Tristan nereagoval.

„Co vy, kam máte namířeno?" nedal se taxikář jen tak lehce odbýt. Měl poněkud monotónní den, většina zákazníků byla nemluvná, tak doufal, že aspoň z Tristana něco vytáhne. Ten ale jen nervózně těkal očima po okolní krajině. Právě projeli předměstím a po C8 mířili do centra. Truro, coby administrativní centrum Cornwallu se v posledních padesáti letech velice rozrostlo. Pohltilo okolní vesnice Threemilestone, Shortlanesend i Carnon Downs, z nichž se staly okrajové čtvrti, a celá aglomerace nyní čítala kolem sto padesáti tisíc lidí. Bylo 16:07

V 16:15 vcházel Tristan na recepci Oblastní správy dat. Proběhl halou a zamířil k výtahům. O tři minuty a deset pater níž vešel do kanceláře.

„Tristane! Konečně!" řítil se k němu Lukas

„Klid Lukasi, co přesně se stalo?"

Místo Lukase se ozvala Gina, mladá blondýna s delšími vlasy pevně spletenými do copu. „Asi o půl nám Merlin zahlásil první poruchu v uzlu jedenáct-gama a pak už se to začalo hroutit jako domeček z karet."

„V jedenáctce se nám podařilo zachránit pětasedmdesát procent sektorů, ale dál ať jsme se snažili, jak chtěli, tak to prostě padalo." Vložil se do hovoru Lukas.

„Dobře, zjistili jste, kde to začalo, to je důležitý. A podařilo se vám třeba zjistit, co konkrétně to způsobilo? Datové nebo napěťové přetížení, chyba v systému?"

„To netušíme, diagnostický podprogramy odešly jako první. Jednou nám pípl alarm a pak Merlin už nic nezaznamenával, jen prázdnej sektor."

To už Tristan na nic nečekal a vydal se do zadního traktu podzemí.

„Tak se podíváme, co nám k tomu řekne Nostradamus."

Skrze bezpečnostní brány došel ke dvoukřídlým, železným automatickým dveřím. Na stěně vedle dveří vyťukal na klávesnici všechna tři hesla, otiskem palce, kdy mu byl odebrán i vzorek krve potvrdil identitu a systém jej vpustil do přechodové komory. Druhými, tentokrát prosklenými dveřmi viděl do místnosti s přísně udržovaným stabilním prostředím. Byla to středně velká místnost čtvercového půdorysu, jejíž stěny byly obestavěny výpočetní technikou. Konkrétně v ní spočíval nejlepší systém tohoto regionu - Nostradamus. Superpočítač zajištující propojení všech oblastí v regionu s regiony ostatními. Daly se z něj centrálně spravovat všechny báze dat, které měl Cornwallský region k dispozici. Právě přes Nostradama byly zpracovávány požadavky všech agentů, jejichž informačním požadavkům nedokázala vyhovět místní síť nebo kteří potřebovali vyšší výpočetní výkon na náročnější operace. I Tristanův Hal, jak si poněkud nostalgicky pojmenoval svého agenta, přistupoval do systému přes Nostradama. Celkově současná světová síť fungovala takto hierarchicky. Na nejnižší úrovni byly sektory a k nim připojené jednotky. Asi jako ulice ve městech, ve kterých stojí domy. Na této úrovni byla ukládána data. Tvořená zčásti uživateli, zčásti profesionály a zčásti automaticky. Sektory byly seskupovány do oblastí. Ty by se daly přirovnat ke čtvrtím velkých měst. A oblasti byly zase součástí konkrétního regionu, tak jako jsou čtvrtě částmi velkoměsta. Regionů měl každý stát světa několik - podle své rozlohy a počtu obyvatel. Všem regionům jednoho státu se říkalo frame s předponou dle státu, kterému frame náležel. Takže existoval třeba Britishframe, Frenchframe atd.

Jednotky byly připojeny v sektorech jen pomocí základních síťových prvků, sektory obsahovaly retranslační stanice, které seřazovaly požadavky do front podle časů a priorit a odesílaly je do oblastních serverů. Každá oblast měla, podle počtu sektorů v ní zařazené, přidělen jeden nebo více výkonných serverů, jež komunikovaly jak mezi sebou, tak s regionálním superpočítačem. Regiony pak měly každý svůj vlastní superpočítač. Některé výkonnější, jiné méně, zase podle potřebné kapacity. Výkon všech propojených součástí pak byl samozřejmě sdílen. Výpočetní technika v roce 2058 už byla na úplně jiné úrovni než před půl stoletím. V té době by financování tak velkého množství superpočítačů nepřipadalo v úvahu, ale s rozvojem optických procesorů a s tím spojeném zrychlení a zlevnění výroby, to možné bylo. A postupně během asi třiceti let byl stařičký Internet přebudován na novou supersíť, rychlejší, spolehlivější, s větším objemem i kapacitou dat a především s novými službami. Původní Internet tam někde sice pořád byl, ale ty linky se využívaly minimálně. Přinejlepším jen jako nouzové komunikační kanály v případě, že byla hlavní optika přetížená. Ale to se teď už tak často nestávalo. Před osmi lety ještě ano, ale teď už vše běželo plynule. Cernet, jak se teď systému říkalo, protože strukturou připomínal mozkovou kúru (cerebral cortex), byl tím nejefektivnějším nástrojem lidské komunikace, sdílení dat a vyhledávání informací, jaký kdy lidstvo mělo dosud k dispozici.

Jeho jediná nevýhoda byla právě hierarchická struktura a její náchylnost k výpadkům, kdy v situaci, když odešel regionální superpočítač, tak se region ocitl v době kamenné. Rudimentární komunikační protokoly se sice přepojily na starší linky, ale se snížením přenosové rychlosti se zablokovaly veškeré nástavbové aplikace, metadatové databáze a osobním vyhledávacím agentům byl znemožněn pohyb po síti. Respektive po té části sítě, která utrpěla výpadek. Váš osobní agent totiž zároveň existoval i neexistoval. Vy jste měli na svém přístroji profil, který po přístupu na sektorový uzel vyvolal odezvu v jednom z oblastních serverů, kde se dočasně vytvořil agent dle vašeho profilu, který byl připraven plnit úkoly. Agent pak nebyl nic jiného než sofistikovaná aplikace velmi se blížící umělé inteligenci; tedy minimálně se schopností se učit; na kterou byl napasován váš profil, v němž jste měli vše uloženo. V momentu, kdy jste se odpojili nebo agenta delší dobu nepotřebovali, alokované zdroje se vrátily do společného zásobníku. V případě výpadku nemohl váš agent brouzdat po stránkách a databázích, které výpadek postihl, ale díky starším linkám se vyhledávací požadavek s vaším profilem odeslal do nejbližšího fungujícího sektoru, oblasti nebo regionu, kde se agent aktivoval a začal hledat. Jen vám vypsal informace, že některá data jsou nedostupná a že si je můžete vyhledat konvenčními způsoby, s čímž se ale v dnešní době už nikdo neobtěžoval. Průšvih byl, když vypadl celý region nebo oblasti, kde byly uloženy důležitá data. Lékařské, policejní, právní záznamy, finanční informace - ty sice měly ještě jedno jištění, které si platily dané instituce soukromě, ale ostatní, co zálohu neměli nebo si ji nemohli dovolit, se prostě k potřebným údajům prostřednictvím agentů nedostali.

A to se právě stalo. V oblasti Cornwallu byla rovná stovka oblastí, z nichž teď pět vypadlo. To v celosvětovém měřítku nebylo moc, ale v měřítku regionu, to byla hotová katastrofa. Pět procent z rozlohy něco přes tři a půl tisíce kilometrů čtverečních se ocitlo v době před sto lety. Tristan potřásl lehce zoufale hlavou. Bylo chvíli po tři čtvrtě na pět. Už přes půl hodiny se snažil zprovoznit systémy, které tak náhle vypověděly službu. Standardní postupy nezabraly, nedařilo se mu ani k datům připojit pomocí starých linek. Bylo to skoro, jako by někdo odstřihnul všechny dráty. Telefony v kanceláři za hermeticky uzavřenými dveřmi se netrhly, ale nikdo na ně nereagoval, Tristan, Lukas i Gina seděli u terminálů Nostradama a snažili se přijít na způsob, jak nahodit zpět systém. Tristan právě zadával sadu diagnostických příkazů a během pár sekund mu Nostradamus vyplivnul odpověď. Bohužel mu byla při hledání řešení úplně k ničemu.

„No tak lidi, co víme? Začalo to v uzlu jedenáct-gama a pak se to lavinovitě šířilo dál. Asi tam budeme muset zajet a podívat se na to přímo. Kde je správa jedenáctky?"

„Podívám se," řekl Lukas a spustil monitorovací aplikaci stanic. Na mapě regionu byl ke každé oblasti zobrazen status. Obvykle se konektivita měla ve všech pohybovat mezi pětašedesáti a pětadevadesáti procenty, ale nyní mapa ukazovala pět procent oblastí s konektivitou nula. Ty svítily červeně. Lukas kliknul na oblast jedenáct a v novém okně mu vyskočila mapa, se zobrazením všech připojených sektorů. Jindy by byl schopen zjistit i lokality samostatných jednotek, v daném sektoru, ale nyní měl k dispozici pouze údaje o umístění uzlů propojujících dané jednotky. V okně s mapou mu konstantně blikalo varování o odpojených oblastech a sektorech a navíc upozornění, že momentálně zobrazená data neodpovídají skutečnosti, protože systém nebyl schopen nalézt odpovídající informace.

„Administrační uzel jedenáctky je v kolektoru pod křižovatkou Livingstonovy a Trafalgar avenue ve Wadebridge."

„Fajn, to je na jihozápadě v Devoranu. Autem tam můžeme být za dvacet minut přinejhorším."

Tristan se vydal ke dveřím, „Lukasi, jedeš se mnou. Gino, ty to monitoruj odsud a sleduj, jestli nenastane další výpadek. Něco mi říká, že tohle není technická závada." zavolal přes rameno.

S Lukasem pak vyběhli narychlo z kanceláří. A zamířili na parkoviště k Lukasovu Mini.

„Opravdu si myslím, že by sis měl pořídit něco většího a ekologičtějšího Lukasi." Rýpnul si Tristan do Lukasovy chlouby v podobě Austina New Mini Coopera, veterána s rokem výroby 2012 v modré barvě se dvěma bílými pruhy přes kapotu.

„Děláš si srandu?! Tohle je britská klasika! Nikdy ho neprodám, to bych musel být blázen. A co na tom, že jezdí na benzín. Až dojdou poslední zásoby, nechám ho předělat na vodík a bude stejně ekologickej jako kterýkoli jiný auto co teď jezdí."

„A to ti nevadí, jak těžko je benzín teď k sehnání?"

„Ne, sehnal sem si zahraničního dodavatele. Jeden z posledních ropnejch vrtů v Severním moři, co ještě stojí za řeč. Mají rafinerii na pobřeží Anglie, takže neplatím zahraniční dovoz a vzhledem k nízké poptávce je cena jednoho barelu naturalu celkem příznivá."

„Jenže sou to pořád šílený částky ve srovnání s vodíkem, ne?"

„To jo, ale..." Lukas si povzdechnul, „to prostě nepochopíš, pokud nebudeš mít stejný auto. Nebo aspoň dokud nebudeš mít aspoň nějaký auto." Rýpnul si zase pro změnu Lukas, protože věděl, že Tristan si stále auto odmítá pořídit, z nějakých záhadných důvodů. To už ale přijížděli na místo. Lukas zaparkoval Mini kousek za křižovatkou a spolu s Tristanem se vydali do podzemního kolektoru. Vchod byl ze sklepa v domě číslo 28. Livingston street. Zadali vstupní kód a vešli do přístupového tunelu, v němž byly soustředěny veškeré inženýrské rozvody. Prošli asi dvousetmetrový úsek, než dorazili ke dveřím po levé straně chodby. Zámek byl tentokrát na otisk prstu a DNA ověření oblastního administrátora. Tristan se tedy zase nechal identifikovat a opět odebrat kapku krve z prstu.

„Doufám, že tohle je výjimečná situace, protože kdybych měl chodit k Nostradamovi nebo do kolektorů častěji asi by ze mě tihle upíři vycucali všechnu krev."

„Jen se nedělej, teď už jsou DNA skenery mnohem lepší než dřív. Nejen, že vpich a odběr je během milisekund, ale vstříknutí regeneračního činidla ti ranku hned zacelí a nic není poznat."

„To si říkej dětem ve škole, já pořád vím, že mě něco bodlo a sebralo mi kapku krve. A to se mi fakt nelíbí. Ale dost tlachání, jdem se podívat, v čem je problém."

Vešli do malé místnosti, s betonovými stěnami, osvětlené jen nepřímým světlem ze dvou pásů v rozích stropu. Uvnitř stály jen dva stoly, s přístupovými konzolami pro administraci sektoru jedenáct a prostor celé zadní stěny zabírala retranslační optika. Lukas s Tristanem zasedli ke konzolím a začali zadávat sady diagnostických příkazů. Tristan se přes několik kliků dostal k informacím o uzlu jedenáct-gama, ke kterému bylo dle schématu připojených 53 jednotek. Do sluchátka telefonu, které měl stále na uchu, řekl: „Volej Ginu."

„Copak Tristane, už se vám po mě stýská?" ozval se po chvilce známý hlas.

„To víš, že jo. Jsme v systému a snažíme se zjistit, co se přesně stalo..."

V ten moment ho přerušil Lukas:

„Vypadá to, na infekci. Nějaký virus. Nedaří se mi najít místo odeslání."

„Najdi informace o připojených jednotkách, třeba nám to něco řekne." Odpověděl Tristan a do telefonu dodal, „Podle Lukase máme co dočinění se sabotáží, muselo to být odeslané z nějaké jednotky připojené na uzlu. Odtud se to dostalo do celýho sektoru a pak dál. Vypadá to, že Nostradamus byl schopnej ten vir analyzovat a přizpůsobit firewally oblastních serverů jinak by se to rozšířilo ještě dál, každopádně si zkus prohledat logy firewallu a zjistit co to bylo za pakáž a jak funguje. Pokud nás na to systém neupozornil..." Gina ho přerušila

„Tak je možný, že je to nějaká potvora schopná se přizpůsobit a teď je jen otázkou času než se jí to povede, jasný, jdu na to." Doplnila Tristana „Ozvu se, jakmile budu něco mít." A zavěsila.

Tristan obrátil svou pozornost zpátky k terminálu. Lukas mu zatím poslal všechny údaje, které byl schopen zjistit o připojených jednotkách. Většinou se jednalo o domácí počítače, jelikož v okolí nebyly žádné velké firmy. Bohužel ale mezi nimi byly i čtyři bezdrátové hotspoty, nainstalované v místních restauracích a škole. To znamenalo, že pokud někdo šel přes ně, bude velice obtížné dotyčného najít. Zatímco se Lukas snažil zúžit okruh hledání, Tristan se pokoušel vystopovat zdroj infekce. 17:10 Tristanovi zazvonil telefon. Automaticky hovor přijal a ozvala se Gina:

„Je to, jak jsme si mysleli. Ten hajzlík je nějaká verze staré třistatrojky, upravená tak, aby za sebou zanechávala co nejmíň stop a navíc mu někdo přidal maskování."

„Maskování?" divil se Tristan.

„Jo, někdo mu dal schopnost tvářit se jako nejrůznější databázový instrukce a komunikační pakety, takže ho systém nedetekuje jako hrozbu. Dostane se do systému, kde se aktivuje a vytváří falešný signály, který zahltí komunikační porty, čímž pádem vyřadí systém ze sítě. V některejch z těch signálů odesílá svou vlastní kopii do dalšího systému a takhle se šíří. Je to jednoduchý a účinný. Momentálně mi Nostradamus propočítává simulaci, jak nejlíp ho zneškodnit, během pěti minut bych měla mít výsledky. Pošlu vám je na terminály."

„Fajn, manuálně pak zprovozníme jedenáctku sektor, abysme byli schopní hledat zdroj. Ty pak přes Nostradama rozešli aktualizační příkazy do ještě nezasaženejch oblastí a sektorů, aby se to dál nešířilo. A pak obvolej pár lidí ze seznamu informačních adminů, ať objedou ostatní zasažený sektory a vyčistěj je taky. Snad se nám to do sedmi podaří zprovoznit."

„Fajn, hodně štěstí vy dva a dejte si bacha, ať tohle vymyslel kdokoli, nebylo to myšlený jen jako aprílovej žertík."

Přesně toho se Tristan obával. Všechno nasvědčovalo tomu, že šlo o elektronický útok s úmyslem sabotovat co největší část sítě. Kdyby Nostradamus měl starší verzi firewallu bez schopnosti heuristické analýzy problémů nebo kdyby Lukas a Gina nezareagovali tak rychle a neumožnili Nostradamovi delší čas na vytvoření protiopatření, mohlo se to dostat až do něj a odtud do celého Britishframe. Škoda mohla tím pádem být mnohem a mnohem horší.

„Mám to!" přerušil Lukas Tristanovy úvahy, „Jedenáct-gama je zase online. Můžeš se podívat, odkud to přišlo. Zatím zprovozním zbytek jedenáctky a pak ti pomůžu."

Tristanovy prsty se rozeběhly po klávesnici terminálu. Teď, když už uzel nebyl blokovaný falešnými informačními požadavky, mohl se pokusit zjistit, odkudže přišel původní virus. Rychle prolétl přes privátní jednotky, vyhledal možné rizikové faktory, zkontroloval mezery v ochranných prostředcích a vrhnul se na ony čtyři hotspoty, u nichž mu instinkt říkal, že tam to bude ono. Základní školu vzal letmo, protože v tomto případě si byl celkem jistý, že odtud vítr nevane. Zaměřil se hlavně na tři restaurační zařízení připojená v uzlu jedenáct-gama. Hospoda Creaky Oak kousíček od křižovatky, bar Groundfloor a kavárna Lazy Afternoon. Co z toho bylo nejpravděpodobnější. Kam až jeho paměť sahala, věděl, že Creaky Oak byla starosvětská hospoda přesně v duchu anglických tradic. Tam lidi chodili relaxovat a odpočnout si od moderního světa. Poklábosit se sousedy, zahrát si karty nebo partii dámy. Nebylo to místo, kde byste nenápadně odeslal virus na síť. Hostinský připojení zavedl jen pro všechny případy a hlavně pro sebe. Groundfloor Tristan neznal, údajně to bylo místo, kam mířila většina místních teenagerů a fakt, že otevírací doba byla od deváté večerní, nenasvědčoval tomu, že by infekce přišla zrovna odtud. Jediné místo co zbývalo, byla kavárna. A taky to byla nejpravděpodobnější lokace. Určitě se tam přes den vystřídá velké množství lidí, byla relativně v klidné části vesnice, a když Tristan zadal Halovi vyhledat nějaké informace o ní, zjistil, že je poměrně dost známá a spousta lidí zde tráví polední přestávky i třeba obchodní schůzky.

Tohle bude ono, říkal mu jeho instinkt. Zadal sadu příkazů pro přístup na wifi síť kavárny, na obrazovku si vyvolal přístupové logy za poslední půlden a začal se jimi probírat. Zjistil adresu zařízení, ze kterého se dotyčný připojoval a najednou dostal nutkání podívat se na seznam online uživatelů. K jeho obrovskému překvapení viděl, že zařízení, je pořád připojené v kavárenské síti.

„Hej, Lukasi, asi sem ho našel. Vypadá to, že ten blázen je pořád online! Neuvěřitelný. Proč nezdrhnul hned po uploadu?"

„Asi nějakej nezkušenej amatér, ne?"

„To mě taky napadlo, ale ten virus není dílo amatéra. To neudělal někdo jen tak na koleně, to je pečlivě připravená a dlouho dolaďovaná hračka, které se úkol nepovedl, jen díky obrovské dávce štěstí, který nám přálo."

„Každopádně, volám policii. Řekl bych, že vypuštění viru s úmyslem destabilizovat síť se dá klasifikovat jako trestný čin."

***

V 19:47 seděl Tristan na policejní stanici v Truro, kde měl za úkol se seržantem Conellym sepsat hlášení. Ještě než Lukas zavolal na policii, šli se spolu s Tristanem podívat do Lazy Afternoon. U baru se číšnice zeptali, jestli si v průběhu odpoledne nevšimla něčeho zvláštního. Řekla jim, že krom toho, že si spousta zákazníků stěžovala na to, že se nemohou připojit k síti, se nic neobvyklého nedělo. Tristan se jí zeptal, jestli je ještě v kavárně některý z hostů, kteří tam byli, když jí poprvé oznámili výpadek. Ukázala na dva stoly. U jednoho seděly dvě studentky zabrané v něčem, co bylo jistojistě velice důležitou konverzací, a u druhého stolu seděl nenápadný muž, který něco klapal na klávesnici osobního komunikátoru. Popis pro zásahovou jednotku zněl: Vysoký, bledý, pohublý, u stolu poblíž francouzského okna. Během dvaceti minut bylo po všem a Tristan měl přijít k výslechu hned, jak zprovozní zbývající oblasti.

Teď tedy čekal, než si seržant nachystá systém pro zadávání údajů:

„Vaše celé jméno prosím."

„Tristan Dwaine."

„Datum a místo narození?"

„Devatenáctého sedmý dva tisíce dvacet osm, nemocnice Treliske, Truro."

„Bydliště, dosažené vzdělání a současné zaměstnání?"

„Bodmin road osm, Truro. Vzdělání v oboru profesionálního vyhledávání a administrace informací, momentálně pracuji jako hlavní administrátor pro Cornwallský region."

„Děkuji, takže se můžeme pustit do vašeho svědectví. Popište prosím, co přesně se dnes dělo."

Tristan tedy podrobně vylíčil všechny události dnešního odpoledne, včetně typu viru, který byl vypuštěn a možných následků, kdyby se zbytku týmu nepodařilo včas zasáhnout. Když skončil, čekal, že se seržant ještě na něco bude ptát, ale místo toho jej čekalo překvapení. Pomocí pár kliknutí uložil a zavřel spis a obrátil se na Tristana, který na něj udiveně zíral.

„Výborně, to by bylo všechno, díky za spolupráci."

„Moment, všechno? Ten chlap skoro zlikvidoval celej region. Předpokládám, že si dovedete představit, co by bylo, kdyby se mu to povedlo?!"

Conelly sepnul ruce před ústy, vzdychnul a usilovně přemýšlel, jak to Tristanovi vysvětlit. „Podívejte, pane Dwaine, zadržený Kenneth Newman je jen nepodstatná figurka ve velké hře, která se odehrává na celosvětové úrovni. Veškeré výpadky sítě, o kterých jste se mohl dočíst, jsou výsledky akcí teroristické organizace, která si říká Tradicionalisté. Jejich členové jsou většinou vysoce vzdělaní lidé ve vašem oboru, knihovníci, informační pracovníci, kteří ale díky inovacím v informačních technologiích přišli o práci nebo se nedokázali přizpůsobit situaci a touží po tom, aby se vrátili dřívější doby dataminingu, rešerší a papírových knihoven. A jediný způsob, jak toho dosáhnout je pokusit se sabotovat Cernet. Takže vždycky vymyslí nějakou akci, kdy vyhodí do vzduchu napájecí zdroje regionálních stanic nebo se pokusí sabotovat systém zevnitř právě virem nebo jiným způsobem. A lidé jako Newman, jsou jen pěšáci. Fanatici, kteří se k Tradicionalistům přidali většinou z osobních důvodů - přišli o práci, neumí používat moderní technologie, trpí závažnou formou technostresu, mají datafóbii. Newmanovi jen řekli, co má jak udělat, do komunikátoru mu nahráli virus a poslali jej na nějaké veřejné místo. On sám netušil, co se stane. Původním povoláním je podle záznamů klasický knihovník. Před pěti lety přišel o práci, když skončila retrodigitalizace knihovny v Bodminu."

Tristan jen kroutil hlavou a nedokázal uvěřit tomu, co slyší.

„Bohužel je to běh na dlouhou trať. Občas se bezpečnostním složkám nějakého státu podaří odhalit některého z výše postavených členů organizace, ale protože pracují jako decentralizované buňky, nikdy nedostaneme všechny. Před výslechem jste podepsal slib mlčenlivosti a vaše pozice regionálního administrátora vám dává jisté bezpečnostní prověření. Proto jsem vám taky tyto informace mohl sdělit. Nikam dál, je ale nesmíte šířit, protože spadají do oblasti důvěrných informací známých pouze několika desítkám lidí na celém světě."

Pak už se s Tristanem rozloučil a vyprovodil ho ze stanice s tím, že od teď bude sledován a průběžně informován o nových zjištěních v případu Tradicionalisté. Ještě několik dní poté se Tristan ohlížel přes rameno s podezřením, že jej někdo pozoruje. Všechny oblasti se jim podařilo ještě ten čtvrtek zprovoznit a updatovat firewally na všech serverech. Nicméně vědomí, že se kdykoli může stát něco dalšího a taky uvědomění si, že na celém světě díky technologiím, které Tristanovi daly práci, spousta lidí o práci vlastně přišla, bylo obtížné se se vším srovnat. Tristanův Hal sice o Tradicionalistech něco málo na síti zjistil, ale většina informací byla zastaralá a nepřesná, a když Tristana opět kontaktoval seržant Conelly s tím, že má s hledáním přestat, nezbylo mu nic jiného, než se zaměřit na svou práci a na to, aby k podobným situacím už nemohlo nikdy dojít. Přesto mu ale v hlavě stále vrtaly pochybnosti o tom, jestli se to stane znovu, kdy a hlavně jestli budou mít tolik štěstí, aby se jim to zase podařilo zarazit.

Ilustrace propojení sítě Cernet:

 

 

Zdroje:

 

BRAY, Tim. RDF and Metadata. XML.com [online]. 1998 [cit. 2008-04-03]. Dostupný z WWW: <http://www.xml.com/pub/a/98/06/rdf.html>.

Q&A with Tim Berners-Lee. BusinessWeek [online]. 2007 [cit. 2008-04-03]. Dostupný z WWW: <http://www.businessweek.com/technology/content/apr2007/tc20070409_961951....

DUMBILL, Edd. Berners-Lee and the Semantic Web Vision. XML.com [online]. 2000 [cit. 2008-04-03]. Dostupný z WWW: <http://www.xml.com/pub/a/2000/12/xml2000/timbl.html>.

PALMER, Sean B.. The Semantic Web: An Introduction [online]. 2001-09 [cit. 2008-04-03]. Dostupný z WWW: <http://infomesh.net/2001/swintro/>.

BERNERS-LEE, Tim, HENDLER, James, LASSILA, Ora. The Semantic Web. Scientific American [online]. 2001, vol. 2001, no. 5 [cit. 2008-04-03]. Dostupný z WWW: <http://www.sciam.com/article.cfm?id=the-semantic-web>. ISSN 0036-8733.

UHLÍŘ, Zdeněk. Kulturní dědictví, digitalizace a sémantický web. Ikaros [online]. 2003, roč. 7, č. 10 [cit. 2008-04-03]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/1486>. URN-NBN:cz-ik1486. ISSN 1212-5075.

BERNERS-LEE, Tim, et al. W3C Semantic Web Activity [online]. c1994-2008 [cit. 2008-04-03]. Dostupný z WWW: <http://www.w3.org/2001/sw/>.

MATULÍK, Petr, PITNER, Tomáš. Sémantický web a jeho technologie. Zpravodaj ÚVT MU [online]. 2004, roč. XIV, č. 3 [cit. 2008-04-03], s. 15-17. Dostupný z WWW: <http://www.ics.muni.cz/bulletin/articles/296.html>. ISSN 1212-0901.

MATULÍK, Petr, PITNER, Tomáš. Sémantický web a jeho technologie (2). Zpravodaj ÚVT MU [online]. 2004, roč. XIV, č. 4 [cit. 2008-04-03], s. 9-13. Dostupný z WWW: <http://www.ics.muni.cz/bulletin/articles/301.html>. ISSN 1212-0901.

MATULÍK, Petr, PITNER, Tomáš. Sémantický web a jeho technologie (3). Zpravodaj ÚVT MU [online]. 2004, roč. XIV, č. 5 [cit. 2008-04-03], s. 14-16. Dostupný z WWW: <http://www.ics.muni.cz/bulletin/articles/307.html>. ISSN 1212-0901.

Wikipedia. Resource Description Framework [online]. 2008 , 3 April 2008, at 04:20 [cit. 2008-04-03]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Resource_Description_Framework>.

Wikipedia. Semantic Web [online]. 2008 , 31 March 2008, at 18:13 [cit. 2008-04-03]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Semantic_Web>.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

3 komentáře

Obrázek uživatele Erian
No, tedy to bylo počteníčko:) Hotové sci-fi, odkazy na Hala...uáááááá:) Moc dobrý, úplně mi to zvedlo náladu! Erian
Obrázek uživatele admin
Anonym
6. 8. 2008
Zajimave, obednavam jednu obrazovku z nanovlaken spolu s prislusenstvim.
Obrázek uživatele admin
Anonym
12. 8. 2008
tak to tedy bylo. diky!

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback