Čtyři dohody

21. 3. 2010

Autor titulu: Miguel Ruiz

Žánr: psychologický, současná lit., filosofie

Přebal knihy:

Popis knihy:

Anotace:

Kniha moudrosti starých Toltéků. Praktický průvodce osobní svobodou. Ve Čtyřech dohodách don Miguel Ruiz odhaluje zdroj našich limitujících myšlenek, které nás okrádají o radost a přinášejí zbytečné utrpení. Kniha Čtyři dohody vychází ze staré moudrosti Toltéků a nabízí mocný nástroj, který může velmi rychle změnit naše životy a vnést do nich nový zážitek svobody, opravdového štěstí a lásky.

Obsah:

Každý den svého života uzavíráme sami se sebou mnoho a mnoho dohod. Pokud tyto dohody porušíme, sami se za to potrestáme. A pak se za to trestáme znovu a znovu - vždy když si na ono porušení dohody vzpomeneme.

Mnoho dohod, které jsme sami se sebou uzavřeli je však zbytečných. Neuzavřeli jsme je sami ze sebou kvůli tomu, že bychom to doopravdy chtěli, ale kvůli tomu, že nás k tomu dotlačila společnost. Takovými dohodami se mnohdy zbytečně trápíme. K tomu, abychom prožili šťastný život stačí, když sami se sebou uzavřeme 4 dohody:

  1. Nehřešme slovem. Naše slova mají totiž magickou moc. Mohou ovlivnit smýšlení druhých. Mohou druhým také ublížit. Pokud budeme druhým ubližovat slovy, musíme se připravit na to, že také druzí budou s nějvětší pravděpodobností ubližovat nám. Někteří lidé také pomlouvají. Jejich pomluvy se však nemusí zakládat na skutečnosti - většinou pomlouvají protže se někomu chtějí pomstít, nebo protože ze sebe potřebují vypustit jed, kterým se sami nechávají užírat. My však těmto pomluvám nemusíme věřit, nemusíme na ně přistoupit, jelikož stejně nevíme, co je za prapříčinou vzniku takovéto pomluvy. Není správně ani všelijaké pomluvy do světa vypouštět. Tím, že se někomu budeme mstít prostřednictvím pomluv se nám totiž neuleví, naopak. Pokud na nás někdo vypustí svůj jed, neměli bychom se mu chtít mstít, jelikož on to nedělá záměrně - on totiž může ovlivňovat jen svůj svět. My jeho slova nemusíme vpustit do našeho světa...
  2. Neberme si nic osobně. Pokud nám někdo něco řekne, neříká to, protože by chtěl, aby jsme to věděli my, říká to, protože to chce sdělit ON. On nezná náš vnitřní svět, zná jen ten svůj. A to co nám řekl, je projevem jen jeho vlastní situace. Když nám třeba například někdo řekne, že jsme ošklivý, nemusí to být pravda - nebude to pravda, pokud tomu neuvěříme a neuzavřeme sami se sebou dohodu, že jsme oškliví. Ten druhý nám to třeba řekl jen proto, aby nás naštval nebo protože měl blbou náladu nebo zkrátka jen proto, že se na svět kouká natolik negativním okem, že mu zkrátka ošklivý připadá téměř každý. Nevíme, co stojí na pozadí jeho slov či jednání. Proto bychom si nic z toho, co nám říkají druzí, neměli brát osobně.
  3. Nevytvářejme si žádné domněnky. Člověk je od přirozenosti tvor zvědavý, a proto potřebuje na každou otázku znát odpověď. A pokud ji zkrátka nedostane, tak si ji jednoduše DOMYSLÍ. Člověk si často sám lže do kapsy, a když mu začne docházet, že to, co si myslel, není pravda, pokouší se své okolí změnit, aby bylo takové jaké se domníval, že je. Pokouší se často změnit také ty, co jsou mu nejbližší. To jim však může ublížit. Člověka totiž nemůžeme změnit - on se může změnit sám, protože to sám bude chtít. Ale kvůli nám ne. Pokud chceme lidi kolem sebe měnit, znamená to, že je nedokážeme mít rádi takové jací jsou. Pokud budeme lidi brát takové, jací jsou, předejdeme tím různým dramatům a ublížením. Když si něčím nejsme jistí, je nutné se ptát a ptát, dokud nebudeme mít jasno. Zároveň také musíme ostatním sdělovat co chceme a co si myslíme. Bez toho to totiž oni nebudou vědět. Zní to naprosto samozřejmě, logicky a primitivně a přesto každý mnohdy počítá s tím, že budou ostatní něco vědět, aniž by jim to předem sdělili... Správná komunikace je základem lidského bytí a soužití s ostatními.
  4. Dělejme vše tak, jak nejlépe dovedeme. Ne líp, ne hůř. Nesmíme se podceňovat, jelikož nám to přinese výčitky a nesmíme se ani přeceňovat, jelikož nás to může dostat akorát tak do stresu. A člověk přece nechce stres, chce dělat to, co ho baví. Člověka baví jeho práce, pokud ze sebe vydává to nejlepší. Když člověk dělá to, co ho baví, naplňuje ho to radostí a štěstím. Umožňuje mu to prožít intenzivní život, umožňuje mu to žít přítomností - ne se pitvat v minulosti, nebo jen snít a čekat na budoucnost.

Člověk by měl sám se sebou dle Miguela Ruize uzavřít tyto čtyři dohody a zničit dohody minulé. Měl by žít spokojeně sám se sebou a nestydět se být spontánní jako dítě. Měl by si užívat každý den, jako by byl poslední v životě a neměl by se oddávat strachu. Jedině to může způsobit to, že bude snít svůj vlastní sen - sen, že žije v nebi, jedině to může zapříčinit to, že se bude cítit svobodný.

Úryvek z knihy:

Existují tisíce dohod, které jsme uzavřeli sami se sebou, s jinými lidmi, s naším snem života, s Bohem; se společností, s partnerem, s dětmi. Ale nejdůležitější jsou ty dohody, které jsme uzavřeli sami se sebou. V těchto dohodách si říkáme, kdo jsme, co cítíme, v co věříme a jak se chceme chovat. Výsledkem je to, čemu říkáme naše osobnost. V těchto dohodách říkáme: „Toto je, co jsem. Toto je, v co věřím. Některé věci mohu dělat a jiné ne. Toto je skutečnost, tamto je fantazie, toto je možné, tamto možné není.“

Jedna taková dohoda by nebyla žádným problémem, ale my uzavíráme mnoho takových dohod, které vedou k našemu utrpení a k tomu, aby se nám v životě nedařilo. Chceme-li žít v radosti a naplnění, musíme nalézt odvahu tyto dohody, které jsou založeny na strachu a berou nám sílu, rozbít. Dohody, které pocházejí ze strachu, nám berou spoustu energie, ale dohody pocházející z lásky nám pomáhají energii uchovat a dokonce získat i nějakou navíc.

Fotogalerie

Štítky: Read or Die
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

2 komentáře

Obrázek uživatele Lotyna

Knížce (potažmo Migueli Ruizovi) by se toho dalo hodně vytknout. Například to, že často užívá pojmy jako např. strach, dobrý pocit či pravda a přitom tyto pojmy řádné nevysvětluje - neříká, kde se berou a jak je máme chápat.

Například pravda je v pojetí Miguele Ruize je něco nepoznatelného - něco na čem je možné se pouze dohodnout. Říká totiž, že se vše stane realitou až poté, co na to přistoupíme. Na druhou stranu v knize přímo nabádá, aby se všichni snažili pravdu poznat. Jak však máme poznat něco, co vytváříme sami, vlastní dohodou?

Další věci, která mi v knížce trochu vadila, je přílišné kladení důrazu na individualismus. Jsem individualistka, ale přesto si (dle vzoru INTO THE WILD) myslím, že "život je o sdílení". Když mi tedy Miguel Ruiz řekne, ať kašlu na to, že mi někdo blízký řekl něco ošklivého, jelikož on to nčřekl kvůli mě, ale kvůli sobě a že vlastně ani nevěděl co činí, jelikož se mě nechtěl dotknout, tak musím uznat že má MR sice pravdu, ale na druhou stranu, jaký by pak všechno mělo smysl když bych v tomto světě byla jen odkázána na sebe a své mínění? Proč bych tedy vůbec měla potřebovat pro svůj život někoho dalšího? MR zkrátka zcela popírá důležitost zpětné vazby, a s tím se také nemůžu zcela sloučit...

PŘESTO VŠAK na mě knížka velice silně zapůsobila a dokonce jsem si díky ní uvědomila mnohé věci... a věřím, že se k ní ještě mnohokrát vrátím... Je totiž psaná s neuvěřitelně jednoduše. Když si člověk přečte jen obsah, či nějakou krátkou recenzi, musí si nutně říct, že jsou v ní popsány naprosto primitivní věci které snad ani není nutné zdůrazňovat (jako např. připomínky typu "mějte rádi sami sebe", "když se k někomu budete chovat ošklivě, bude se chovat ošklivě i on k vám" či "když někomu něco nepovíte, tak to nebude vědět")... no ono to možná primitivně zní, ale člověk si to bohužel v praxi často neuvědomuje...

Jednoduše řečeno: DOPORUČUJI.

Obrázek uživatele Audioknihy.net
Kniha má také svou audioverzi. Je jisté, že při předčítání máme největší zážitek, pokud nám čte někdo, kdo textu doopravdy rozumí. V tomto případě se slova ujal Jaroslav Dušek - a že právě on je mužem na svém místě svědčí i fakt, že exceluje ve stejnojmené divadelní hře.

Přidat komentář

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback