Digerati – průkopníci kyberkultury. Část I.: Kdo jsou digerati

Poznámka redakce: první část výtahu pochází z diplomové práce: STOJASPALOVÁ, Kateřina. „Průkopníci" kyberkultury: Kyberpunk a Digerati. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet knihovnictví. 2009. 128 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Michal Lorenz.

Digerati, lidé kolem hi-tech průmyslu na špici nejnovějšího rozvoje, jsou důležití pro porozumění budoucím dopadům technologií na životy všech lidí. Protože jejich myšlenky udávají směr, kterým se budou technologie ubírat, měli bychom si být vědomi toho, o čem přemýšlejí a v jaké kultuře jsou zakotveni. [1]

(Cynthia West)

1.1 ÚVODEM

V dnešní době jsou informační a komunikační technologie zcela samozřejmou součástí globální politiky, ekonomiky a zejména každodenního života téměř kohokoliv z nás. Tato situace je však relativně nová. Časový úsek, na němž se odehrál globální přerod v kulturu založenou na informačních a komunikačních technologiích, jež bývá nazývána jako informační společnost, síťová společnost či kyberkultura, je tak krátký, že by jej bylo možné přirovnat k pomyslné kapce vody v moři dějin. Ještě v osmdesátých letech dvacátého století byla schopnost užívat počítač spíše výsadou „zasvěcených". Přestože osobní počítač již zhruba od druhé poloviny sedmdesátých let postupně pronikal do domácností i kancelářského prostředí, nešlo ještě hovořit o využívání v masovém měřítku tak, jak jej známe dnes. Zjednodušeně lze říci, že kromě univerzitního prostředí a nejrůznějších skupin expertů, byla počítačová kultura vytvářena několika generacemi hackerů (z nichž poslední se hlásili k odkazu kyberpunku) a různými hráčskými či virtuálními komunitami v předwebovských počítačových sítích. Obrat nastal počátkem let devadesátých, kdy se kyberkultura přesouvá ze subkulturního prostředí do kulturního mainstreamu. Důležitou roli přitom sehráli právě digerati - „apoštolové" a vizionáři kyberkultury.

Kdo jsou to digerati? Obecně lze říci, že jsou to lidé, kteří se z velké míry zasloužili o propagaci a spoluutváření kulturních trendů spojených s informačními a komunikačními technologiemi. Jejich „podnikatelské, žurnalistické, literární či popularizační dovednosti značně přispěly k růstu známosti a následnému rozmachu internetu."[2] V návaznosti na své kyberkulturní předchůdce, mezi nimiž zaujímalo „čestné" místo kyberpunkové hnutí, se digerati na sklonku osmdesátých a zejména v průběhu devadesátých let zasloužili o propojení digitálních technologií se specifickou kulturou a životním stylem. V nezanedbatelné míře „jejich" zásluhou došlo k rozšíření témat týkajících se kyberkultury do většinového diskurzu. Digerati svými aktivitami takřečeně zprostředkovávali kyberkulturní látku širší společnosti.

1.2 KDO JSOU DIGERATI

Původně se toto označení vžilo pro vrstvu vlivných jedinců v oblasti informačních technologií v první polovině devadesátých let, geograficky zasazených do lokality Silicon Valley v severní Kalifornii.[3] Za průkopníka pojmu digerati bývá označován John Brockman, který jej zpopularizoval vydáním knihy Digerati: Encounters With the Cyber Elite[4] v roce 1996.[5] Etymologie slova digerati odkazuje k termínům „digital" + „literati"[6], což lze přeložit jako „digitálně gramotní". Tato složenina není bez významu - byla to právě ona „gramotnost" v oblasti informačních technologií, která dávala digeratům v počátcích devadesátých let prestiž. Tito lidé se snažili být jakousi „digitální avantgardou"[7], tedy těmi, kteří byli schopni jako první vyvíjet, využívat a šířit digitální technologie. Díky jejich propagační aktivitě přestaly být informační technologie okrajovou záležitostí počítačových subkultur a postupně pronikaly do běžného užívání širokými sociálními vrstvami. K digeratům se řadili významní počítačoví vědci a vývojáři, ale také známí publicisté či blogeři. Digerati tak utvářeli jakousi „digitální inteligenci"[8] či elitu prostředí kolem informačních technologií s „maximálním možným vlivem v oblasti počítačů, internetu a digitálních médií."[9]  

Digerati první poloviny devadesátých let propagovali tzv. síťovou ideologii (z angl. „network ideology"[10]), která se vyznačovala specifickým technooptimistickým diskurzem. Coby vědci a zároveň spisovatelé či novináři rozšířili (dříve těžko přístupné) informace o digitálních technologiích do kulturního mainstreamu.[11] Diskurz digeratů té doby se vyznačuje kolektivní vizí informační společnosti, která skrze digitální revoluci povede k novým formám politiky, ekonomiky a  dokonce i k redefinici self.[12]

V pozdější době (rozumějme asi od poloviny devadesátých let), když se informační technologie staly již skutečně masově užívaným jevem, se rozšiřuje také obsah pojmu digerati. Ten se stává označením samostatné socioekonomické vrstvy odvozené od pozice na pracovním trhu. S tímto přístupem se setkáváme ve značné míře v kulturně-analytické literatuře, jejíž autoři popisují digeraty jako „virtuální třídu"[13], která se ve společenské struktuře ustavila průnikem mechanismů informačního kapitalismu a ICT.[14] V kontextu minulosti i přítomnosti jsou digerati představováni například jako „noví pracovníci technokapitalismu"[15] nebo „zaměstnanci digitálního věku"[16].

Jedná se o osoby zaměstnané v oblasti navrhování, výzkumu, vývoje, marketingu a prodeje IT produktů.[17] Nehovoříme však o dělnících či řadových zaměstnancích - za digeraty jsou pokládáni zejména nezávislí kreativní pracovníci nebo úspěšní byznysmeni na řídících postech, kteří zaujímají v IT firmách nenahraditelné pozice. Z toho důvodu mají také vysoké příjmy a vysoký společenský status. Podle Cynthie K. West, politoložky zabývající se počítačovou kulturou, je ale důležitým atributem odlišujícím ty, jež digeraty jsou od těch, co mezi ně nepatří, skutečnost, že „digerati jsou jedinci, kteří rozumějí fungování softwaru a hardwaru."[18]

Protože se mezi digeraty řadí „významní lidé" disponující množstvím ekonomického kapitálu i známostí, jedná se zároveň o silnou nátlakovou skupinu, jejíž příslušníci mají nezanedbatelný politický a mediální vliv.[19] Například z průzkumu provedeného v květnu 1998 společností Rasmussen Research vyplynulo, že podle celých 41 procent Američanů přinesl Bill Gates americké společnosti více prospěchu než tehdejší prezident Bill Clinton. Dokonce plných 51 procent se domnívalo, že vládní antimonopolní zákroky proti společnosti Microsoft mohly ohrozit softwarový průmysl mnohem víc, než sama dominance Microsoftu na tomto trhu. Veřejné mínění bylo přitom stimulováno firmou Wagner Edstrom obstarávající public-relations právě pro Microsoft. Té se podařilo přesvědčit veřejnost, že Gatesův monopol ekonomiku neohrožuje, nýbrž ji stimuluje.[20] Jak je ovšem stran politiky vidět z tohoto příkladu, přestože se mezi digeraty nacházejí silné lobbyistické skupiny, nedá se hovořit o jednotném prosazování politické levice či pravice - v politickém smyslu jsou důležité spíše zájmy IT firem. To, co se potom vysílá pomocí médií směrem k veřejnosti, je důvěra technologiím a politické prosazování jejich významu.[21]

1.2.1 Digerati sdružení Brockmanem a nadace Edge

Pojem digerati je nerozlučně spojený s osobou literárního agenta a novináře Johna Brockmana, který je známým propagátorem tohoto označení, neboť právě jeho zásluhou došlo k popularizaci digeratů a jejich uvedení v širokou známost. Přestože v pozdějším smyslu znamenalo „být digeratem" spíše něco jako „náležet k určité abstraktní kategorii", Brockman kolem sebe shromáždil digeraty jako konkrétní skupinu lidí, kteří byli z jeho pohledu pro nástup digitálního věku významní.

Brockman organizoval setkávání digeratů již od osmdesátých let dvacátého století. Povedlo se mu sdružit významné postavy digitální avantgardy z přelomu osmdesátých a devadesátých let kolem instituce Edge Foundation Inc., která pro ně příležitostně organizovala společné akce. Kvůli svému povolání literárního agenta byl Brockman zprostředkovatelem kontaktů mezi lidmi pohybujícími se na špici přírodních a humanitních věd. Od konce šedesátých let například organizoval setkávání matematiků a kybernetiků. V polovině osmdesátých let rozpoznal potenciál nové vědy a začal pořádat večeře na konferencích počítačového průmyslu a přírodních věd[22] - „digerati dinners", na nichž se scházely důležité osobnosti těchto odvětví a rozvíjely novátorské debaty, jež přispěly ke vzniku a uvedení mnoha nových technologií, ale i odvážných vědeckých teorií. Zde byla vytvořena neformální skupina nesoucí název The Reality Club, v níž se setkávali nerůznější vědci včetně těch, kteří v budoucnosti jako digerati propagovali kyberkulturu.

Činnost Reality Clubu vyústila roku 1988 v založení neziskové organizace s názvem Edge Foundation Inc., která sdružuje širší kruhy přírodovědců a intelektuálů z oblasti humanitních či sociálních věd.[23] V roce 1996 vznikla elektronická podoba Edge - www.edge.org, od ledna 1997 byly činnosti Reality Clubu i setkávání v rámci Edge Foundation Inc. přesunuty z reálných míst v New Yorku do kyberprostoru,[24] kde se nadále odehrávají v podobě pravidelné (částečně zveřejňované) emailové výměny a diskuzních skupin.[25] Reality Club nyní funguje jako diskusní sekce Edge.  Poslední digerati dinner se uskutečnila 2. 1. 2001 v Montrei v Kalifornii.[26]

Třetí kultura

Brockman se při založení Edge nechal inspirovat myšlenkou fyzika Charlese P. Snowa uvedenou v knize z roku 1963 nazvané The Two Cultures and a Second Look,[27] podle níž je intelektuální svět rozdělen na kulturu exaktně orientovaných vědců a kulturu humanitních intelektuálů. Tyto dva tábory mezi sebou vedou velmi obtížně dialog. Brockman tento spor vyjádřil následujícími slovy: „Literáti si uzurpovali právo na výklad světa, o jehož moderním vědeckém popisu nemají valného pojetí, zatímco vědci si vytvářeli jakousi vlastní kulturní sféru a tvorbu některých literátů považovali za slovní salát."[28] Naráží tím na problém kritiky přírodních věd za nepřístupnost jejich vyjadřovacího jazyka a zároveň na problém dehonestace humanitních a sociálních věd vycházející ze strany exaktních disciplín. Snow ve své stati vyjádřil optimistické očekávání, že se časem objeví nová vrstva vědců, tzv. třetí kultura, která překlene komunikační propast mezi humanitními literáty a vědci.

Brockman Snowův koncept třetí kultury adoptoval jako nosnou ideu, v jejímž duchu vybudoval Edge. Snažil se poskytnout vědcům i humanitním intelektuálům prostor, ve kterém by mohli rozvinout veřejnou debatu. A nejen to, snažil se vytvořit nástroj, s nímž by byly nejnovější poznatky vědy zpřístupněny nejširší laické veřejnosti. Jak uvádí: „Role intelektuálů zahrnuje komunikaci. (...) Intelektuál je syntetikem, publicistou a komunikátorem. (...) Myslitelé třetí kultury jsou novými veřejnými intelektuály."[29] Edge mělo vytvořit jakýsi „futuristický online salon".[30] Prostor pro online konfrontace zde poskytl právě Reality Club - neformální seskupení osob diskutujících o vědeckých, sociálních a kulturních problémech.[31]

Třetí kultura je širší kategorií, kterou bychom  mohli označit jako vědecké paradigma (tedy jako způsob uvažování nad vědou) a přístup k otázkám vědeckého poznání. Ve třetí kultuře jde především o překonávání mezí předem daného poznání - tito vědci se své bádání snaží orientovat novými směry, jež jsou mnohdy těžko slučitelné s ustálenými paradigmaty ve speciálních vědách. Krédem je totiž propojování poznatků z různých disciplín a překračování hranic stanovených dominantními diskurzy v daných odvětvích speciálních věd, které nařizují, jaká témata řešit a jakým způsobem se k nim stavět. Mnoho digeratů - akademiků a intelektuálů pracovalo v duchu tohoto vědeckého názoru. Proto také došlo k propagaci teorií, které byly svým způsobem odvážné.

„Kyber elita"

Webové stránky Edge zahrnují zvláštní oddíl věnovaný  digeratům.[32] Tito lidé jsou aktivní v diskuzích Reality Clubu, od ostatních myslitelů třetí kultury se však liší svou specializací na digitální technologie. Jak již bylo řečeno, Brockman tuto neoficiální skupinu sdružil již v průběhu osmdesátých let během pravidelných setkávání. V roce 1996 dlouholeté známosti vyústily ve vydání zmíněné knihy Digerati: Encounters With the Cyber Elite, která je v podstatě sbírkou rozhovorů s ranými digeraty (jež se odehrály v letech 1995-96) pojednávajících o jejich práci, vizích i osobnostech. Podle slov autora má jít o publikaci zpodobující kulturu „skupiny lidí, kteří se chopili znovu-vynalézání kultury a civilizace."[33]^,[34] Všudypřítomným tématem je představa digitální revoluce a očekávání kulturních, politických, ekonomických, psychologických a sociálních změn.

V návaznosti na Marshalla McLuhana knihu uvádí metafora technologie jako extenze lidských smyslů, což je příznačné, poněvadž tato představa provázela myšlení de facto celé rané kyberkultury.[35] Podle této ideje tvoří globální technologická síť rozšíření nervového systému člověka v kolektivní vědomí. Jak uvádí Brockman v prologu: „(...) distribuovaná inteligence je kolektivní externalizací mysli - myslí, kterou všichni sdílíme."[36] Ta utváří okolní prostředí, v němž žijeme a v němž se pohybujeme. Nové technologie přinášejí novou realitu měnící člověka i společnost. Přestože je člověk tvůrcem technologií, modeluje pod jejich vlivem sebe samého. Mysl jednotlivce se takto stává subsystémem, který je součástí vyššího uspořádání.[37] Na těchto (a jim podobných) technodeterministických představách bylo postaveno ono očekávání digitální revoluce. Raní digerati věřili, že spuštění internetu bylo významným milníkem v evoluci lidstva.

Brockman se rozhodl představit veřejnosti digeraty, které považoval za „nejdůležitější architekty a vývojáře (...) kyberprostoru."[38] V jeho seznamu se vyskytuje 36 osob. Sám však upozorňuje, že je tento výběr značně subjektivní, většinu z nich totiž tvořili Brockmanovi přátelé a klienti jeho literární agentury Brockman Inc.[39] Navzdory tomuto faktu se jedná o významné představitele digitální avantgardy, kteří se skutečně zásadním způsobem podíleli na utváření a propagaci mnoha trendů současné kyberkultury.

Patří sem například zakladatel společnosti Microsoft - Bill Gates; výkonná manažerka společností Apple Computer a Microsoft Corporation - Linda Stone; profesorka psychologie a sociologie na Massachusetts Institute of Technology (MIT), zabývající se vztahem člověka a počítače - Sherry Turkle; počítačový vědec, hudebník a vývojář virtuální reality - Jaron Lanier; textař hudební skupiny Greatful Dead a politický aktivista Electronic Frontier Foundation (EFF)[40] - John Perry Barlow; spoluzakladatel jedné z nejznámějších virtuálních komunit The Well[41] a také spoluzakladatel futurologického institutu Global Business Network[42] - Stewart Brand; ředitel Institute for the Future[43] - Paul Saffo; jeden z prvních analytiků virtuálních komunit - Howard Rheingold; první šéfredaktor magazínu Wired - Kevin Kelly; prezidentka a spoluzakladatelka společnosti Wired Ventures Inc. - Jane Metcalfe; redaktor magazínu Wired, jeho elektronické verze HotWired a spoluzakladatel Wired Ventures Inc. - Louis Rossetto; žurnalisté píšící o technologiích - sám John Brockman, John C. Dvorak,  Esther Dyson, John Markoff a řada dalších. Hodně těchto osob pravidelně publikovalo ve Wired v době jeho „zlaté éry". Přestože se všichni vzájemně neznali, tvořili diskurzivní komunitu propojenou různými komunikačními kanály. Brockman přiznává, že jedním z prostředníků spojení byl on sám.[44]

Internetová Sekce Edge[45] věnovaná digeratům, podobně jako kniha, využívá k deskripci skupiny i jednotlivců lehce ironizující, nadsazený styl. Ten je ostatně v sebeprezentaci kyber elit typický. Tento projekt představuje digeraty jako „apoštoly" sociální transformace. Každý z nich má přiřazenou přezdívku, například Connector (Spojka) - Brockman, Oracle (Věštec) - Saffo, Coyote (Stepní vlk) - Barlow, Saint (Světec) - Kelly, Prodigy (Génius) - Lanier, Evangelist (Kazatel) - Turkle, Citizen (Občan) - Rheingold, Pragmatist (Pragmatik) - Alsop, Idealist (Idealista) - Caruso, Gadfly  (Šťoural) - Dvorak, Scout (Zvěd) - Brand, Scribe (Písař) - Markoff, atd. Nikde nenajdeme věcné vysvětlení pojmu digerati. Místo toho je  nabídnut metaforický popis:                  

„Kdo jsou to ‚digerati‘ a proč jsou ‚kyber elitou‘? Jsou to muži činu, myslitelé a spisovatelé, kteří mají obrovský vliv na nadcházející komunikační revoluci. Nestojí na rozhraní nové budoucnosti, oni sami jsou tím rozhraním.

Digerati evangelizují, spojují lidi, rychle se adaptují. Rádi hovoří se svými kolegy, protože je to táhne vzhůru - k vyjadřování těch nejzajímavějších myšlenek. Navzájem si umožňují být nejlepší. Chtějí mluvit o věcech, které je nadchly, protože je zajímá, jestli fungují. Vzájemně si kladou stejné otázky, jaké pokládá také každý sám sobě - a právě to je nezbytnou součástí práce kyber elit."[46]  

Brockman nazývá tyto osoby „kyber elitou." Jsou však podle něj reprezentanty mnohem širší skupiny, která je postavená na meritokratických principech. Není tedy nikterak uzavřená, autor věří, že se časem rozšíří a bude vystřídána novými generacemi. Stewart Brand přišel s nápadem, že elity jsou pomyslným výkonným orgánem společnosti, jenž řídí kulturu a civilizaci. Mají potenciál uvádět věci do chodu. Elity však nedělají toto zmíněné poslání kvůli statusu - ten je pouze součástí, jakýmsi produktem celé této „hry". Elity dělají věci z přesvědčení - a vědí, že se nemohou udržet na vrcholu dlouho. Mají si být vědomy toho, že budou vystřídány novými, schopnějšími jedinci.[47] Takové byly ideály prvních digeratů.

Za těmito ideály však stojí sdílená ideologie. Ideologie vyprávějící příběhy o společenském pokroku, novém stupni evolučního vývoje, o roli, již v něm měly sehrát právě kyber elity. Tato ideologie se projevovala ve způsobu, jakým digitální avantgarda uvažovala a hovořila o světě, o společnosti i o sobě navzájem. Brockmanova kniha je ukázkou představ, nadšení a očekávání, které raní digerati sdíleli a které jim nepopiratelně dodávaly motivaci (kromě oponenty vytýkaného finančního zisku). Tyto představy se samozřejmě vtiskly do jejich diskurzivního stylu. O tom, jaký byl a co se nacházelo hlouběji za ním, však bude řeč později.

1.2.2 Digerati a časopis Wired

Když zakladatelé Louis Rossetto a Jane Metcalfe přivedli v roce 1993 k životu Wired, založili nový žánr počítačových magazínů - a tím se postupem času stalo moderní být geekem. [48]

(Dan Fost)

V době svého rozkvětu uprostřed 90. let byl Wired předmětem lobby rizikových kapitalistů, často se nacházel na pracovních stolech designérů, pod kávovými šálky počítačových geeků i v centru běžné konverzace. Byl to zkrátka nejvíc cool magazín planety. [49]

(David Carr)

Významným médiem tvořeným digeraty byl proslulý magazín Wired. S jeho velkým přispěním se postupně kultura založená na komunikačních technologiích rozšířila z počítačového undergroundu do širšího proudu populární kultury. Wired byl koncentrován na propagaci technooptimistických vizí o nadcházející digitální revoluci, jež byly nedílnou součástí dobového klimatu devadesátých let, a proto se brzy stal vysoce módním magazínem, zprostředkujícím kyberkulturní témata nejširší společnosti.

Wired - magazín věnovaný počítačům a internetové kultuře začal vycházet v San Franciscu od roku 1993. Tento časopis byl založen novinářem Louisem Rossettem a jeho partnerkou Jane Metcalfe s podporou Nicholase Negroponteho (počítačového vědce, spisovatele a zakladatele slavné MIT Media Lab[50]) který do něj pravidelně přispíval až do roku 1998.[51] Právě zde se soustřeďovali publicisté zaměření na kyberprostor a vize s ním spojené. Wired měl také své knižní vydavatelství HardWired, vycházel v Japonsku a chvíli existovala i britská mutace Wired UK, která však neměla dlouhé trvání.

Prvním šéfredaktorem se stal Kevin Kelly, který dříve působil ve World Earth Review.[52] Dalším redaktorem byl například již zmíněný Stewart Brand - zakladatel World Earth Review a spoluzakladatel elektronické sociálních sítě The Well. Přispívali sem i žurnalisté z denního tisku - Steven Levy z Newsweek, Joshua Quittner z Time Magazine nebo John Markoff - zpravodaj New York Times. Do Wired psali dokonce i „guruové" kyberpunku William Gibson a Bruce Sterling, či Jaron Lanier - počítačový vědec, hudebník a průkopník pojmu „virtuální realita". Tito digerati pomocí svých literárních příspěvků popularizovali kulturu založenou na IT, což bylo jakýmsi neoficiálním pilířem konceptu tohoto magazínu. Jak shrnul Kelly: „Wired je kulturní magazín. Celý je o technologické kultuře. Není to časopis [pouze] o technologiích. Jeho raketový start (...) způsobilo správné načasování, protože dokázal rozeznat novou kulturu vynořující se z technologií."[53]

Časopis Wired konstruoval specifický diskurz otevřeně proklamující nástup nové kultury, utvářené a formované informačními technologiemi. Proto bývá často přirovnáván k revolučním periodikům předchozích generací. Žurnalista píšící o kyberkultuře - Paul Keegan uvádí: „Stal se, podobně jako Rolling Stone v šedesátých letech, totemem majoritního kulturního hnutí" [kurzíva K.S.].[54] Autoři píšící o alternativní kultuře Steven Daily a Nathaniel Wice zase konstatují: „Tak jako o generaci před tím dokázal časopis Playboy dráždit své čtenáře novinkami o nadcházející sexuální revoluci, Wired se úspěšně prodal jako ‚hlásná trouba digitální revoluce‘."[55]

V počáteční etapě byly futurologické vize jednou z  hlavních náplní periodika. Jak vystihl Keegan, „dělal digitální revoluci pomocí sebe-naplňujících se proroctví"[56] na základě šíření zájmu o „digitální nástroje, digitální hračky a digitálních názory."[57] Tím, že vysokonákladový Wired zpřístupňoval široké veřejnosti témata, která byla dříve náplní počítačového undergroundu, a prezentoval je jako kulturně aktuální, stala se tato témata postupně záležitostí mainstreamu a zároveň dobře prodejným obchodním artiklem.

Atraktivita magazínu byla podepřena neobvyklým designem a originálním typografickým zpracováním využívajícím neonových a metalických barev. Wired se hodně věnoval počítačovým subkulturám - jeho obsah tvořily články z oblasti hackerského životního stylu, vizionářské eseje věnované transformačnímu potenciálu internetu či texty kyberpunkových autorů. To vše ovšem kombinoval s prezentací úspěšných podnikatelů a vlivných osob ze světa IT, nebo také (pod záminkou demokratického šíření nových technologií) s dobře placenou propagací konkrétních technických novinek.[58]

Za skutečnost, že se časopis Wired stal již v začátcích své existence komerčně úspěšným, hovoří počty jeho čtenářů - po jednom roce existence vycházel v nákladu 110.000, po dvou letech 230.000 a po čtyřech letech 450.000 výtisků měsíčně.[59] V současnosti již jeho náklad přesahuje hranici 700.000 s tím, že opravdové množství čtenářů je podle nakladatelských statistik v průměru čtyřnásobně vyšší.[60] 

Cílovou skupinu magazínu tvoří prosperující vrstva,[61] do níž patří počítačoví vědci, designéři multimédií, umělci[62] a samostatní IT profesionálové. Pochopitelně proto byl téměř od začátku časopis středem zájmu mnoha firem, jejichž produkty z oblasti výpočetní techniky byly na stránkách Wired inzerovány. Za tuto skutečnost obdržel magazín hojné kritiky.

Kromě toho, že byl Wired „komerčním médiem", řada kritiků měla rovněž výhrady vůči jeho „středněproudému" zaměření. Se značným přispěním tohoto média se z dříve undergroundové kyberkultury, která měla kontrakulturní ráz, vyformovala její pozdější mainstreamová podoba, jenž postrádala dřívější hodnoty a cíle. S rostoucím zájmem a zvyšující se možností využívat informační technologie v každodenním životě během první poloviny devadesátých let se kyberkultura stávala masovou záležitostí a její původní ideály se postupně vytrácely. Ze subkultury se tak postupně stávala popkultura.

Internetová verze - HotWired

O tom, že magazín Wired důležitým způsobem ovlivnil kyberkulturu, svědčí i jeho brzká expanze do kyberprostoru. V říjnu 1994[63] byla spuštěna elektronická verze tohoto časopisu s názvem HotWired, který byl samostatnou jednotkou - jeho obsah se lišil od mateřského tištěného magazínu. Pod praporem HotWired vznikala síť mnoha dalších webů či projektů, jako např. zpravodajství Wired News, weblog Suck, stránky Webmonkey a The Netizen, nebo slavný vyhledávač Hot Bot.[64]

HotWired byl jedním z prvních komerčních internetovým časopisů.[65] Nejednalo se však pouze o tento primát - kolem HotWired se sdružila virtuální komunita čtenářů a tím se zařadil k nejstarším internetovým časopisům, které umožňovaly interaktivitu - tedy obousměrný komunikační tok namísto jednosměrného (jak je tomu u tradičních médií). To byl pro digeraty symbolicky významný okamžik, poněvadž došlo k pomyslnému zpochybnění „absolutní moci" médií nad informacemi, a příjemci zpráv tak byla přiřknuta aktivnější role. Rossetto tehdy počin založení elektronického časopisu komentoval s velkým nadšením: „Wired hovoří o digitální revoluci, ale HotWired je touto digitální revolucí" [kurzíva K.S.].[66] Jak však ukázal čas, osud tohoto projektu byl mnohem přízemnější, než by si zřejmě jeho tvůrci představovali.

V roce 1999 byla online divize časopisu Wired koupena společností Lycos, která postupně ukončila její činnost a HotWired zůstal v internetové podobě pouze jako archiv. V roce 2006 byla doména opět prodána a fungovala nějaký čas jako placený reklamní vyhledávač,[67] který v současnosti již neexistuje. Tato webová stránka měla tedy navzdory velkému očekávání paradoxní konec. Obsah stránek HotWired však zcela nezmizel - část z něj byla přesunuta na www.wired.com (od roku 2007 je doména HotWired majetkem společnosti Condé Nast[68]), kde ji lze mezi archívními články tištěného periodika a aktuálními texty vyhledat.[69]

Také tištěný časopis Wired prošel značným vývojem a řadou změn. V době začátků dot-comomové éry se podílníci společnosti Wired Ventures snažili několikrát vyhlásit veřejnou nabídku akcií[70] na tuto společnost, jež však neměla úspěch a kvůli burzovnímu propadu akcií internetového sektoru musela být stažena. Rossetto a Metcalfe následně ztratili kontrolu nad investory a organizace byla rychle rozprodána. V roce 1998 byla společnost koupena newyorským nakladatelem Condé Nast Publications, který je jejím vlastníkem doposud.[71]

V době dot-comové horečky[72] na přelomu tisíciletí musel Wired zápasit o čtenáře s mnoha jinými technologicky orientovanými magazíny. Na začátku roku 2000 došlo ke krachu dot-comu, když prudce klesla hodnota prakticky všech (značně nadhodnocených) akcií technologicky orientovaných webových firem. Časopis však toto zhroucení ustál s výměnou šéfredaktora, kterým se stal Chris Anderson.[73] Pod jeho vedením začal znovu prosperovat a získal několik prestižních ocenění.[74]

Také tematické zaměření časopisu se několikrát obměnilo. Z původní orientace na kyberkulturu z let devadesátých se na začátku nového tisíciletí přeorientoval spíše na dot-com kulturu.[75] Za tuto koncepční změnu obdržel Wired kritiku od svých původních příznivců. Žurnalista Dan Fost například uvádí: „Čtenáři, kteří se cítili být součástí něčeho moderního a neortodoxního se obávali, že se Wired stává jedním z myriády dalších byznys-technologicky orientovaných publikací zaplavujících trh."[76] Navzdory kritikám tento přerod z nekonvenčního kulturního magazínu na více „usedlý" časopis orientovaný na byznys v internetovém věku přinesl komerční úspěchy v podobě zvýšení inzerce a růstu nákladu.[77] V současné době je Wired orientovaný na tzv. hi-end technologie.[78]^,[79] 

1.2.3 Virtuální třída

Digerati v širším smyslu bývají ztotožňování s virtuální třídou. S pojmem „virtuální třída" přicházejí již v roce 1993 politologové Artur Kroker a Michael A. Weinstein v knize Data Trash: The Theory of  Virtual Class.[80] Autoři v ní kriticky analyzují informační technologie z mocensko-politického aspektu. Hovoří o ustavení virtuální třídy, která formuluje za emancipační technoutopickou rétorikou skrytý mocenský řád vkládající nejvyšší autoritu do rukou právě virtuální třídě. Ta má kontrolu nad informačními technologiemi i nad diskurzy vznikajícími kolem nich - tedy nad tím, jak jsou IT všeobecně vnímány a přijímány, což má neoddělitelně politické dopady.

Tento fakt zmiňují také akademici Roberta Fiske-Rusciano a Frank Louis Rusciano, kteří virtuální třídu ztotožňují s kyber elitou, jež ovládá přístup k informacím, dokáže manipulovat se symboly a ovlivňuje tím přenos informací pomocí digitálních médií.[81]  Tato sociální vrstva podle nich odpovídá kategorii amerického ekonoma a bývalého politického poradce Roberta B. Reicha - „symbolický analytik".[82] Symboličtí analytikové tvoří specifickou skupinu pozic na pracovním trhu obsazenou vysoce vzdělanými, kreativními pracovníky, schopnými řešit problémy se zapojením systémového myšlení. Důležitou vlastností jejich práce je způsobilost zacházet se symboly různého druhu, jejich abstrahování z reality, přeskupování, interpretace a převádění zpět do reality v pozměněné podobě.[83]

Nástup těchto pozic vystihuje přechod k postindustriální společnosti, popsané sociologem Danielem Bellem, charakteristické ekonomikou založenou na informacích, znalostech a informačních technologiích.[84] Tato změna vedla ke vzniku nové třídy digeratů - profesionálů a „technokratické elity".[85]

Demografické složení této vrstvy je různorodé. Patří do ní osoby s rozmanitým etnickým, rasovým i geografickým původem pocházející však převážně z ekonomicky rozvinutých zemí.[86] Věkové složení této skupiny je z převážné části mladé, pracovníci mezi 40 a 50 lety již mají problémy udržet krok s rychlým vývojem a neustálou inovací potřebných znalostí. West hovoří v souvislosti s tímto trendem v IT odvětví o věkové diskriminaci, která se projevuje jak v možnosti najít pracovní uplatnění, tak v platovém ohodnocení starších osob.[87] Co se týká genderového složení vysokých pozic v IT průmyslu, stále platí známý fakt značné převahy mužů.[88]

Z hlediska pracovního trhu můžeme ve virtuální třídě identifikovat jak zaměstnané pracovníky, tak samostatné podnikatele. Pro obojí druh pracovních pozic je typické, že využívají jako hlavní kapitál informace. Pracovníci virtuální třídy jsou většinou považováni za samostatné odborníky. Mizí mezi nimi princip hierarchie, spíše k sobě navzájem přistupují na bázi zmíněné meritokracie. Tyto osoby nejsou chápány jako zaměstnanci v tradičním smyslu, ale jako individualizované „uzly" společností či korporací majících architekturu sítě. Digerati bývají nezřídka podílníky společností, v nichž pracují.[89] Ve velkých nadnárodních společnostech mívají pracovní funkce označované jako „chief executive officer" (výkonný ředitel), „chief technology officer" (technický ředitel), „manager of information systems" (manažer informačních systémů), „software developer" (softwarový vývojář), „software engineer" (softwarový inženýr), „programmer" (programátor), „vice president of sales" (obchodní viceprezident) či „direktor of marketing" (marketingový ředitel).[90] Centrály IT společností, pro něž digerati pracují, jsou situovány zejména v Severní Americe v oblasti Silicon Valley.[91]

Pro digeraty-podnikatele je typické zavržení „ducha kapitalismu". Třebaže se mnohdy jedná o ekonomicky nejmocnější osoby na světě s tendencí praktikovat čistý kapitalismus, jejich filosofie popírá shromažďování kapitálu kvůli bohatství samotnému, ale snaží se podpořit technologický pokrok. Fisher považuje za ikonické digeraty - podnikatele například Billa Gatese, Steva Jobse (zakladatele společnosti Apple) a Andyho Grovea (zakladatele společnosti Intel).[92]

Podle West lze tuto společenskou vrstvu ještě rozdělit na tři hlavní skupiny, které se mohou svými charakteristikami od sebe lišit. V jedné se nachází vrcholový management významných IT organizací, investoři, majoritní akcionáři a zakladatelé společností. Druhou skupinu utvářejí akademičtí výzkumníci a vývojáři společně s inženýry a hlavními programátory, jejichž speciální znalosti určují podobu nově vznikajících a inovovaných technologií. Třetí skupina zahrnuje viceprezidenty, ředitele a marketingové či obchodní manažery, kteří využívají svých technických znalostí k distribuci a prodeji produktů.[93]

West upozorňuje na zvláštní moc této sociální vrstvy, která spočívá v možnosti ovlivňovat budoucí podobu technologií. Tím, že digerati zkoumají, vyvíjejí, vytvářejí a distribuují nové generace informačních technologií, nepřímo ovlivňují i společenské změny, které nové technologie přinesou. Míra moci jednotlivců se však samozřejmě liší podle toho, v jakém segmentu IT pracují. Nejvíce moci drží v rukou první zmíněná skupina, tedy vrcholoví manageři a majoritní akcionáři.[94]

SEZNAM LITERATURY

1. Amazon.com Review / Digerati: Encounters With the Cyber Elite [online]. 1996 [cit. 10-10-2008]. URL: <http://www.amazon.com/Digerati-Encounters-Cyber-John-Brockman/dp/1888869046>.

2. ANDERSON, CH. And to Cap Off a Fantastic Day, We Buy Wired News. The Long Tail: Chris Anderson's Blog [online]. 11.8.2009 [online]. URL: <http://www.longtail.com/the_long_tail/2006/07/and_to_cap_off_.html>.

3. BARBROOK, R. - CAMERON, A. The Californian Ideology [online]. [1995] [cit. 08-03-2009]. URL: <http://www.hrc.wmin.ac.uk/theory-californianideology-main.html>.

4. BELL, D. The Coming of Post-Industrial Society: A Venture in Social Forecasting. New York: Basic Books, 1973. ISBN: 0465097138.

5. BROCKMAN, J. Digerati: Encounters With the Cyber Elite [online]. Hardwired,1996 [cit. 05-10-2008]. URL: <http://www.edge.org/documents/digerati/a-Cover.html>.

6. BROCKMAN, J. Rebooting Civilization. Edge 82 [online]. 13.3.2001 [cit. 05-10-2008]. URL: <http://www.edge.org/documents/archive/edge82.html>.

7. BROCKMAN, J. The Last Digerati Dinner. Edge 82 [online]. 13.3.2001 [cit. 24-02-2009]. URL: <http://www.edge.org/documents/archive/edge82.html>.

8. BROCKMAN, J. Edge Foundation Inc. [online]. [cit. 05-10-2008]. URL: <http://www.edge.org/about_edge.html>.

9. BROCKMAN, J. Edge. The Reality Club [online]. 1991 [cit. 09-10-2008]. URL: <http://www.edge.org/about_edge.html>.

10. BROCKMAN, J. Edge. The Third Culture [online]. 1991 [cit. 09-10-2008]. URL: <http://www.edge.org/about_edge.html>.

11. BROCKMAN, J. Třetí kultura: za hranice vědecké revoluce. překlad A. Markoš a J. Novák. Praha: Academia, 2008. 429 s. ISBN: 978-80-200-1545-7.

12. CARR, D. 'Wired:‘ The Coolest Magazine on the Planet. The New York Times [online]. 27.7.2003 [cit. 23-02-2009]. URL: <http://www.nytimes.com/2003/07/27/ books/review/27CARRLT.html?ex=1235538000&en=1cf0af71c6c4bd9a&ei=5070>.

13. Circulation/ Demographics. Condé Nast Publications [online]. August 2008 [cit. 04-10-2008]. URL: <http://condenastmediakit.com/wir/circulation.cfm>.

14. DALY, S. - WICE, N. Alt.culture: encyklopedie alternativní kultury devadesátých let. překlad V. Paulíny. Brno: Books, 1999. 384 s. ISBN: 80-7242-065-8.

15. Digerati [online]. [cit. 20-04-2009]. URL: <http://www.edge.org/digerati/>.

16. Digerati. in A Dictionary of the Internet [online]. Oxford University Press, 2001 [cit. 04-10-2008]. URL: <http://www.oxfordreference.com/views/SEARCH_RESULTS.html?y= 5&q=digerati&category=t12&x=19&ssid=71300455&scope=book&time=
0.350336714043099>.

17. DVORAK, J.C. The New Digerati Have Clout! [online]. 2001 [cit. 04-10-2008]. URL: <http://www.zdnet.com.au/news/soa/The-new-digerati-have-clout-/0,139023165,120250158,00.htm>.

18. FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Working USA: The Journal of Labour and Society. Oxford: Blackwell Publishing, 2008, vol. 11, no. 6, s. 181-198.

19. FISKE-RUSCIANO, R. - RUSCIANO, F. L. The Cyber Elite. in III Conference for Sociocultural Research: Culture - Globalization and Social Praktice [online]. São Paulo, 16.-20.7. 2000 [cit. 20-03-2009]. URL: <www.fae.unicamp.br/br2000/trabs/2400.doc>. 20 s.

20. FLICHY, P. Internet: The Social Construction of a „Network Ideology." in The Social Sustainability of Technological Networks [online]. New York: University of New York, Wagner Graduate School of Public Service, 17-21 April 2001 [cit. 04-10-2008]. URL: <http://latts.in2p3.fr/site/count_and_redirect.php?path= tele/rep1/NetworkIdeology.doc&idfichier=109&type=D>. 16 s.

21. FOST, D. ReWired: Under Conde Nast, Magazine Has Boosted Its Fortune by Focusing on „New Economy" [online]. 7.6.1999 [cit. 23.2.2009]. URL: <http://www.sfgate.com/cgi-bin/article/article?f=/c/a/1999/06/07/BU76958.DTL>.

22. Frequently asked questions. Wired [online]. [cit. 23-02-2009]. URL: <http://www.wired.com/services/faq/>.

23. HotWired. in Wikipedia [online]. [cit. 23-10-2008]. URL: <http://en.wikipedia.org/wiki/HotWired>.

24. John Brockman. Silicon Alley Reporter [online]. 2000, no. 64 [cit. 05-10-2008]. URL: <http://www.brockman.com/press/2000.siliconalley.html>.

25. KEEGAN, P. Digerati! [online]. 1995 [cit. 18-10-2008]. URL: <http://www.tc.umn.edu/~jbshank/Digerati!.html>.

26. KREYE, A. The Connector John Brockman. Aventis [online]. 2001, no. 2 [cit. 05-10-2008]. URL: <http://www.brockman.com/press/text/2001.02aventis.connector.pdf>.

27. KROKER, A. - WEINSTEIN, M. A. Data Trash: The Theory of the Virtual Class. Montreal: New World Perspectives, 1994. 160 s. ISBN: 0-920393-23-3.

28. MACEK, J. Digitální média a ideál svobody. Sedmá generace. 2002, č. 8. s. 4-7.

29. MACEK, J. Raná kyberkultura. Brno, 2004. 58 s. Diplomová práce na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Vedoucí diplomové práce: David Kořínek.

30. NEGROPONTE, N. Digitální svět. překlad P. Koubský. Praha: Management Press - Softwarové noviny, 2001. 206 s. ISBN: 80-7261-046-5.

31. Nicholas Negroponte [online]. [cit. 23-02-2009]. URL: <http://web.media.mit.edu/~nicholas/>.

32. PURDY, J. The God of the Digerati [online]. 2002 [cit. 18-10-2008]. URL: <http://www.prospect.org/cs/articles?article=the_god_of_the_digerati>.

33. REICH, R. B. Dílo národů: příprava na kapitalismus 21. století. překlad M. Calda. Praha: Prostor, 1995. 461 s. ISBN: 80-85190-34-6.

34. SAMILJAN, T. Mind Meld: Literary agent John Brockman gives intellectuals an Edge. Time Out New York [online]. 8.4.1999, s. 166 [cit. 09-10-2008]. URL: <http://www.brockman.com/press/2000.04.8.timeout.html>.

35. SNOW, C. P. The Two Cultures and a Second Look: An Expanded Version of The Two Cultures and the ScientificRrevolution. 2. dopl. vyd. New York: New American Library,1964. 112 s.

36. VEEN, J. Looking Back at Hotwired [online]. 2006 [cit. 25-10-2008]. URL: <http://www.veen.com/jeff/archives/000903.html>.

37. WEST, C. K. Techno-Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies. Westport: Quorum books, 2001. 225 s. ISBN: 1567204090.

38. Wired. in Wikipedia [online]. [cit. 27-10-2008]. URL: <http://en.wikipedia.org/wiki/Wired_Magazine>.

39. ZEMAN, M. Beyond to Beyond [online]. 2003 [cit. 25-10-2008]. URL: <http://www.lupa.cz/zpravicky/beyond-to-beyond/>.

[1] WEST, C. K. Techno-Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies. Westport: Quorum books, 2001. s. 11.

[2] Digerati. in A Dictionary of the Internet [online]. Oxford University Press, 2001 [cit. 04-10-2008]. URL:  <http://www.oxfordreference.com/views/SEARCH_RESULTS.html?y=5&q=digerati&category=t12&x=19&ssid=71300455&scope=book&time=
0.350336714043099>.                         

[3] V současnosti je tato oblast světovým centrem IT průmyslu.

[4] BROCKMAN, J. Digerati: Encounters With the Cyber Elite [online]. Hardwired, 1996 [cit. 05-10-2008]. URL: <http://www.edge.org/documents/digerati/a-Cover.html>.

[5] To však neznamená, že by tato kolektivita neexistovala již několik let před tím. I termín se vyskytoval již dříve, poprvé jej údajně  užil novinář John Markoff v deníku Times ze dne 21.1.1992.

Viz BROCKMAN, J. Rebooting Civilization. Edge 82 [online]. 13.3.2001 [cit. 05-10-2008]. URL: <http://www.edge.org/documents/archive/edge82.html>.

[6] COLEMAN,  A. Interdisciplinarity, Interactivity, and Interoperability for Educating the Digerati. Education for Information. Amsterdam: IOS Press, 2005, vol. 25, no. 4, s. 233.

[7] Viz MACEK, J. Digitální média a ideál svobody. Sedmá generace. 2002, č. 8.  s. 6.

[8] COLEMAN,  A. Interdisciplinarity, Interactivity, and Interoperability for Educating the Digerati. Op. cit., s. 233.

[9] NEGROPONTE, N. Digitální svět. překlad P. Koubský. Praha: Management Press - Softwarové noviny, 2001. s. 159. Poznámka překladatele.

[10] Viz FLICHY, P. Internet: The Social Construction of a „Network Ideology." in The Social Sustainability of Technological Networks [online]. New York: University of New York, Wagner Graduate School of Public Service, 17-21 April 2001 [cit. 04-10-2008]. URL: <http://latts.in2p3.fr/site/count_and_redirect.php?path=tele/rep1/NetworkIdeology.doc&idfichier=109&type=>.

[11] Srovnej MACEK, J. Raná kyberkultura. Brno, 2004. Diplomová práce na Fakultě sociálních studií  Masarykovy univerzity. Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Vedoucí diplomové práce: David Kořínek. s. 16.

[12] FLICHY, P. Internet: The Social Construction of a „Network Ideology."  Op. cit., s. 15.

[13] Viz  KROKER, A. - WEINSTEIN, M. A. Data Trash: The Theory of the Virtual Class. Montreal: New World Perspectives, 1994.

Viz BARBROOK, R. - CAMERON, A. The Californian Ideology [online]. [1995][cit. 08-03-2009]. URL: <http://www.hrc.wmin.ac.uk/theory-californianideology-main.html>.

[14] FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Working USA: The Journal of Labour and Society. Oxford: Blackwell Publishing, 2008, vol. 11, no. 6, s. 181.

[15] Ibidem, s. 181.

[16] DVORAK, J.C. The New Digerati Have Clout! [online]. 2001 [cit. 04-10-2008]. URL: <http://www.zdnet.com.au/news/soa/The-new-digerati-have-clout-/0,139023165,120250158,00.htm>.

[17] WEST, C. K. Techno-Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies. Op. cit., s. 11.

[18] Ibidem, s. 12.

[19] DVORAK, J.C. The New Digerati Have Clout!. Op. cit.

[20] WEST, C. K. Techno-Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies. Op. cit., s. 29.

[21] Srovnej DVORAK, J.C. The New Digerati Have Clout!. Op. cit.

[22] KREYE, A. The Connector John Brockman. Aventis [online]. 2001, no. 2 [cit. 05-10-2008]. URL: http://www.brockman.com/press/text/2001.02aventis.connector.pdf.

[23] BROCKMAN, J. Edge Foundation Inc. [online]. [cit. 05-10-2008]. URL: <http://www.edge.org/about_edge.html>.

[24] SAMILJAN, T. Mind Meld: Literary agent John Brockman gives intellectuals an Edge. Time Out New York [online]. 8.4.1999,  s. 166 [cit. 09-10-2008]. URL: <http://www.brockman.com/press/2000.04.8.timeout.html>.

[25] BROCKMAN, J. Edge. The Reality Club [online]. 1991 [cit. 09-10-2008]. URL: <http://www.edge.org/about_edge.html>.

[26] BROCKMAN, J. The Last Digerati Dinner. Edge 82 [online]. 13.3.2001 [cit. 24-02-2009]. URL: <http://www.edge.org/documents/archive/edge82.html>.

[27] SNOW, C. P. The Two Cultures and a Second Look: An Expanded Version of The Two Cultures and the ScientificRrevolution. 2. dopl. vyd. New York:  New American Library, 1964.

[28] BROCKMAN, J. Třerí kultura: za hranice vědecké revoluce. překlad A. Markoš a J. Novák. Praha: Academia, 2008. Tiráž.

[29] BROCKMAN, J. Edge. The Third Culture [online]. 1991 [cit. 09-10-2008]. URL: <http://www.edge.org/about_edge.html>.

[30] John Brockman. Silicon Alley Reporter [online]. 2000, no. 64 [cit. 05-10-2008]. URL: <http://www.brockman.com/press/2000.siliconalley.html>.

[31] Mezi nejslavnější a nejčastěji citované příslušníky třetí kultury patří následující: filosof Daniel C. Dennett; psychologové Howard Gardner, Steven Pinker a Roger Schank; evoluční biologové Richard Dawkins, George C. Williams a Stephen J. Gould; biologové Brian Goldwin a Stuart Kaufmann; počítačoví vědci Marvin Minsky a Adam Hillis; fyzikové Paul Davies, Murray Gell-Mann, Alan Guth a Roger Penrose; astrofyzik Martin Rees a dlouhá řada dalších.

Do Reality Clubu jsou (nebo dříve byly) zapojeny (mimo již představené) také známé osobnosti z oblasti sociálních věd - feministicky orientované autorky Betty Friedan a Naomi Wolf; literatury - Annie Dillard, Ken Keasy či Steven Levy; umění - Brian Eno, Gretchen Bender, Peter Halley, April Gornick a Gary Stephan; poezie - Michael McClure, Paul Mariani a Gerd Stern a dokonce i religionistiky -  Richard Baker-roshi, Elaine Pagels a Robert Thurman.

[32] Viz Digerati [online]. [cit. 20-04-2009]. URL: <http://www.edge.org/digerati/>.

[33] BROCKMAN, J. Digerati: Encounters With the Cyber Elite. Op. cit. Introduction, Content in the Digital Age.

[34] Ve skutečnosti se však nejedná o systematickou studii kultury či komunity. Kniha je spíše mozaikovým souborem přepsaných rozhovorů na témata, která byla jednotlivým aktérům vlastní, doplněným o komentáře jejich kolegů.

[35] Podle konceptu Jakuba Macka je raná kyberkultura obdobím zhruba od druhé poloviny šedesátých do první poloviny osmdesátých let dvacátého století. Charakterizuje ji skutečnost, že je spíše okrajovým společenským fenoménem. Tehdy se rozvíjejí první vize a diskuze spojené s informačními technologiemi, které jsou reflektovány také umělecky (zejména v literatuře SF) a později se kolem nich začínají vést akademické debaty. V této době je počítač specializovaným nástrojem, který nedokážou využívat široké masy. Ranou kyberkulturu následuje etapa nazvaná Mackem jako přechodné období, kdy se dostávaly myšlenky věnované ICT a jejich společenskému dopadu do všeobecného povědomí. Toto období probíhalo někdy od druhé poloviny 80. let až do poloviny let 90. Na něj ve druhé polovině 90. let navazuje kyberkultura současná, což je označení přítomného stavu společnosti založené na ICT. Nastupuje v momentě, kdy technologie splývá s většinovou kulturou, aby se stala společenským standardem.

Viz MACEK, J. Raná kyberkultura. Op. cit., s. 23-35.

[36] BROCKMAN, J. Digerati: Encounters With the Cyber Elite. Op. cit. Prologue, 1966.

[37] Ibidem.

[38] Amazon.com Review / Digerati: Encounters With the Cyber Elite [online]. 1996 [cit. 10-10-2008]. URL:<http://www.amazon.com/Digerati-Encounters-Cyber-John-Brockman/dp/1888869046>.

[39] BROCKMAN, J. Digerati: Encounters With the Cyber Elite. Op. cit. Note to Reader.

[40] Electronic Frontier Foundation (EFF) = mezinárodní nezisková advokátní a právní organizace založená v USA v roce 1990 Johnem Perrym Barlowem, Mitchellem Kaporem a Johnem Gilmoreem. Tato nadace prosazuje svobodu na internetu, neutralitu kyberprostoru a volnost projevu v digitálním věku. Vykonává právní a osvětovou činnost v oblasti osobních svobod vztažených k technologiím.

[41] The Well  (Whole Earth 'Lectronic Link) = jedna z nejstarších BBS online komunit, spuštěná v únoru roku 1985. Založili ji Stewart Brand a Larry Briliant. Snad nejznámější analýzu online komunity The Well přináší kniha Howarda Rheingolda z roku 1994 The Virtual Community.

[42] Global Business Network (GBN) = založená v roce 1988 v USA jako instituce nabízející své komerční služby firmám a státní správě. Specializuje se na navrhování scénářů budoucího vývoje v oblasti technologií, obchodu a životního prostředí. V devadesátých letech se tato společnost zabývala rovněž předpověďmi vývoje informační společnosti. Tehdy úzce spolupracovala s magazínem Wired, v němž byla řada z futurologických scénářů otištěna. Mnoho osobností publikujících ve Wired zároveň pracovalo pro GBN: např. John Perry Barlow, Stewart Brand, Paul Saffo, Jaron Lanier, Kevin Kelly, Daniel Hillis, William Gibson, Bruce Sterling, atd.

[43] Institute for the Future (IFTF) = nezávislá nezisková organizace založená v roce 1968 v USA. Zabývá se dlouhodobými předpověďmi vývoje technologií, sociálních problémů, zdraví, různých organizací, atd. 

[44] Viz BROCKMAN, J. Digerati: Encounters With the Cyber Elite. Op. cit. Introduction, Content in the Digital Age.

[45] http://www.edge.org/digerati/

[46] BROCKMAN, J.Digerati [online]. [cit. 20-04-2009]. URL: <http://www.edge.org/digerati/>.

[47] BROCKMAN, J. Digerati: Encounters With the Cyber Elite. Op. cit. Introduction, Content in the Digital Age.

[48] FOST, D. ReWired: Under Conde Nast, Magazine Has Boosted Its Fortune by Focusing on „New Economy" [online]. 7.6.1999 [cit. 23.2.2009]. URL: <http://www.sfgate.com/cgi-bin/article/article?f=/c/a/1999/06/07/BU76958.DTL>.

[49] CARR, D. 'Wired:‘ The Coolest Magazine on the Planet. The New York Times [online]. 27.7.2003 [cit. 23-02-2009]. URL: <http://www.nytimes.com/2003/07/27/books/review/27CARRLT.html?ex=1235538000&en=1cf0af71c6c4bd9a&ei=5070>.

[50] Media Laboratory při Massachusetts Institute of Technology (zkráceně MIT Media Lab) =  šlo o přední pracoviště vyvíjející rozhraní komunikace člověka s počítačem, založené v roce 1985.

[51] Viz Nicholas Negroponte [online]. [cit. 23-02-2009]. URL: <http://web.media.mit.edu/~nicholas/>.

[52] rovněž na pozici šéfredaktora

[53] BROCKMAN, J. Digerati: Encounters With the Cyber Elite. Op. cit. Chapter 16, The Saint Kevin Kelly.

[54] KEEGAN, P. Digerati! [online]. 1995 [cit. 18-10-2008]. URL: <http://www.tc.umn.edu/~jbshank/Digerati!.html>.

[55] DALY, S. - WICE, N. Alt.culture: encyklopedie alternativní kultury devadesátých let. překlad V. Paulíny. Brno: Books, 1999. s. 371.

[56] KEEGAN, P. Digerati! Op. cit.

[57] Ibidem.

[58] DALY, S. - WICE, N. Alt.culture: encyklopedie alternativní kultury devadesátých let. Op. cit., s. 371.

[59] FLICHY, P. Internet: The Social Construction of a „Network Ideology." Op. cit., s. 12.

[60] Viz Circulation/ Demographics. Condé Nast Publications [online]. August 2008 [cit. 04-10-2008]. URL: <http://condenastmediakit.com/wir/circulation.cfm>.

[61] Nadpoloviční většina čtenářů Wired má vysokoškolské vzdělání a jsou zaměstnáni na manažerských pozicích. Ibidem.

Průměrný roční příjem čtenářů Wired přesahoval US$ 80.000.

Viz PURDY, J. The God of the Digerati [online]. 2002  [cit. 18-10-2008]. URL: <http://www.prospect.org/cs/articles?article=the_god_of_the_digerati>.

[62] FLICHY, P. Internet: The Social Construction of a „Network Ideology." Op. cit.

[63] Viz DALY, S. - WICE, N. Alt.culture: encyklopedie alternativní kultury devadesátých let. Op. cit., s. 371.

[64] Wired News (1998-současnost) - zpravodajství zaměřené na technologické novinky (od roku 2006 na www.wired.com); Webmonkey.com (1999 - současnost) - web věnovaný programování; The Netizen (1996 - 1997) - web věnovaný průniku informací z oblasti politiky, digitální kultury a high-tech průmyslu; Suck (1995-2001) - weblog komentující internet a média; Hotbot.com (1996 - současnost) - vyhledávač nyní pracuje s využitím indexů lyGo.com, Yahoo.com a MSN.

Viz HotWired. in Wikipedia [online]. [cit. 23-10-2008]. URL: <http://en.wikipedia.org/wiki/HotWired>.

[65] Viz VEEN, J. Looking Back at Hotwired [online]. 2006 [cit. 25-10-2008]. URL: <http://www.veen.com/jeff/archives/000903.html>.

[66] KEEGAN, P. Digerati! Op. cit.

[67] VEEN, J. Looking Back at Hotwired. Op. cit.

[68] Viz Frequently asked questions. Wired [online]. [cit. 23-02-2009]. URL: <http://www.wired.com/services/faq/>.

[69] Podle informacích uvedených na Wikipedii společnost Condé Nast údajně naznačila, že HotWired bude možná v budoucnosti ještě pokračovat.

Viz HotWired. in Wikipedia. Op. cit.

[70] Vyhlásili tzv. IPO (Initial Public Offering) = způsob získání kapitálu, u nás využíváno např. akciovými společnostmi.

[71] Wired. in Wikipedia [online]. [cit. 27-10-2008]. URL: <http://en.wikipedia.org/wiki/Wired_Magazine>.

Přestože Wikipedia není standardním zdrojem pro akademické práce, rozhodli jsme se z ní čerpat. Informace o historii časopisu Wired totiž nejsou nikde jinde uceleně k dispozici. Ostatní materiály často kopírují obsah Wikipedie, nebo na ni přímo odkazují. Dokonce současný šéfredaktor Anderson na svém blogu odkazuje k historii Wired zpracované na Wikipedii.

Viz ANDERSON, CH. And to Cap Off a Fantastic Day, We Buy Wired News. The Long Tail: Chris Anderson's blog [online]. 11.8.2009 [online]. URL: <http://www.longtail.com/the_long_tail/2006/07/and_to_cap_off_.html>.

[72] Dot-comová horečka (nebo také dot-com éra) - období mezi lety 1996 - 2001, kdy byly (zejména v USA) masivně zakládány internetové obchody v očekávání rychlého zbohatnutí, které ale vyústilo v mohutnou vlnu krachů internetových firem. Uspěly např. firmy Amazon, E-Bay, nebo AOL.

[73] Wired. in Wikipedia. Op. cit.

[74] Podrobný přehled ocenění viz Press Center. Wired [online]. CondéNet, Inc., 2008 [cit. 25-10-2008]. URL: <http://www.wired.com/services/press/center/awards>.

[75] Viz ZEMAN, M. Beyond to Beyond [online]. 2003 [cit. 25-10-2008]. URL: <http://www.lupa.cz/zpravicky/beyond-to-beyond/>.

[76] FOST, D. ReWired: Under Conde Nast, Magazine Has Boosted Its Fortune by Focusing on „New Economy." Op. Cit.

[77] Ibidem.

[78] Hi-end technologie = technologie nabízející kvalitní, nákladná a exkluzivní řešení.

[79] Viz ZEMAN, M. Beyond to Beyond. Op. cit.

[80] KROKER, A. - WEINSTEIN, M. A. Data Trash: The Theory of the Virtual Class. Op. cit.

[81] FISKE-RUSCIANO, R. - RUSCIANO, F. L. The Cyber Elite. in III Conference for Sociocultural Research: Culture - Globalization and Social Praktice [online]. São Paulo, 16.-20.7. 2000 [cit. 20-03-2009]. URL: <www.fae.unicamp.br/br2000/trabs/2400.doc>.

[82] Viz REICH, R. B. Dílo národů: příprava na kapitalismus 21. století. překlad M. Calda. Praha: Prostor, 1995.

[83] Ibidem, s. 200.

[84] Viz BELL, D. The Coming of Post-Industrial Society: A Venture in Social Forecasting. New York: Basic Books, 1973.

[85] FISHER, E. The The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Op. cit., s. 182.

[86] WEST, C. K. Techno-Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies. Op. cit., s. 13.

[87] Ibidem, s. 23-26.

[88] Srovnej Ibidem, s. 27-29.

[89] FISHER, E. The Classless Workplace: The Digerati and the New Spirit of Technocapitalism. Op. cit., s. 185-187.

[90] Některé z uvedených pojmů nemají ustálený český ekvivalent, proto vždy uvádíme anglickou formu a přibližný český překlad.

[91] WEST, C. K. Techno-Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies. Op. cit., s. 12.

[92] Ibidem.

[93] Ibidem.

[94] WEST, C. K. Techno-Human Mesh: The Growing Power of Information Technologies. Op. cit., s. 14-15.