Digitální technologie a procesy remediace v kultuře

24. 10. 2013
Ve čtvrtek 10. října jsme se účastnili přednášky Pavola Rankova z Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, který nám přiblížil téma Digitální technologie a procesů remediace v kultuře. Přednášející nás seznámil s termínem remediace jak pomocí definic, tak na mnoha konkrétních příkladech.

Záznam live bloggingu najdete jako obvykle v Blogu z bloku.

Prezentaci k přednášce najdete na Slideshare KISKu.

Pavol Rankov: Digitální technologie a procesy remediace v kultuře from KISK on Vimeo.

Remediací myslíme proces, jehož výsledkem je přenesení obsahu z původního nosiče na nové médium. Cílem může být buď zachování obsahu pro budoucí generace či, v dnešní době stále žádanější, snadnější zpřístupnění uživatelům. Proto bývá dnes remediace chápána ve smyslu vylepšení, kdy nové médium určitým způsobem upgraduje původní nosič. Typickým příkladem remediace je přechod mezi nosiči, využívaných pro přenos psané informace přes pergameny a papír až k digitalizaci.

Základem je tedy vzájemné působení médií. Podle profesora Jay Boltera, který jako první představil pojem remediace, není možné, aby vzniklo nové médium, bez procesu remediace, jelikož každé nové médium vždy vychází z původního nosiče. Remediace provází lidskou společnost od doby, kdy si lidé začali předávat informace pomocí médií a dle pana docenta Rankova je všudypřítomná.

            V současné době se s ní setkáváme na několika úrovních. Stará a nová média si mohou konkurovat, ale také spolu kooperovat. Konkurující média nám byla přiblížena na příkladu DVD nosičů a televizního vysílání. Když v televizi poběží film, který má uživatel k dispozici na DVD, nemá důvod vázat se na časový harmonogram televize a sledovat snímek ve vyhraněném čase, tudíž televize ztrácí diváky. Naopak média kino a televize spolu spolupracují, jelikož televize vysílá staré filmy, které v programu kin již divák nenajde.

            Zajímavou vlastnost remediace nám ukazuje fakt, že vznik nového média nepřináší zánik původního nosiče. Ovšem dochází ke změně využívaní a přístupu uživatele. Zatímco nově vzniklé médium využívá pro své potřeby široká veřejnost, starý nosič se může stát objektem sběratelského zájmu nebo profesionální potřeby. Jako příklad byly uvedeny LP desky, které prošly remediací na nosič MC audiokazet, následně CD a nyní posloucháme hudbu ve formátu MP3. Přesto, že se jedná o zastaralé médium, těší se dnes vinyly stále větší oblibě u hudebních fajnšmekrů. Poslech hudby z gramofonových desek se stal součástí společenské image a jejich popularita stoupá. Dalším příkladem mohou být černobílé fotografie. Po příchodu barevných fotografií na trh byly černobílé snímky na ústupu, ale stále je používali profesionální fotografové a po čase začala opět stoupat jejich obliba i mezi fotografy amatéry. Přežívání starých médií způsobuje, že se maže hranice mezi, věcmi současnými a tím, co je takzvaně retro.

            Dále jsme se s panem Rankovem zaobírali problémem web archivace. Jedním z původních cílů Národní knihovny bylo uchovávat média i obsahy. V současné době sdílení informací v síťovém prostředí se ovšem vytyčený cíl stává nesplnitelným. Lidé produkují enormní množství obsahu, který distribuují na webových stránkách, jejichž životnost je mnohdy krátká. Pro zachování informací vyvěšených na webu vznikl projekt WebArchiv. Jedná se o digitální archiv „českých“ webových zdrojů, který uchovává webové stránky. Při dnešní produkci je nemožné archivovat veškeré informace, psané autorem české národnosti, v českém jazyce, jejichž obsah se týká České republiky nebo českého národa a místem vydání je Česká republika. Proto dochází alespoň k povrchové archivaci všech webových stránek s doménou .cz.

            Krom změn médií dochází také k remediaci celých systémů. Ukázku nalezneme například v bankovnictví, kde se uživatelé již neobejdou bez internetového přístupu ke svému kontu. K návštěvě kamenné pobočky dochází jen výjimečně za nutných okolností a i v tomto případě, je zaměstnanec banky pouze rozhraním mezi klientem a systémem, přičemž má přesně taková práva a omezení, jaká jsou mu přidělena a v systému naprogramována.

            K velkému posunu došlo také u her. Prvním médiem, užívaným pro hry byly deskové hry. S rozvojem technologie, začaly na trh vstupovat počítačové hry a následně videohry. V posledních letech již máme k dispozici videoherní stolní konzole typu Nintendo Wii, které nabízejí plnohodnotný senzomotorický herní zážitek. Hry se dostávají na hranici reálného a virtuálního světa.

K podobné konvergenci reality a virtuality se můžeme dostat využíváním jednoho z posledních výstupů společnosti Googgle, percepčních brýlí Google Glass. Jiným zástupcem rozšířené reality jsou QR kódy, které zprostředkovávají automatizovaný sběr dat.

Přednáška byla zakončena debatou. Diskutovalo se o narušení informační bezpečnosti, které by projekt Google Glass mohl přinést či o přechodu od čtení klasických tištěných knih k poslechu audioknih.

Zdroj titulního obrázku: http://profit.etrend.sk/aktivny-zivot/spisovatelovi-nie-je-v-knihkupectv....

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback