Duše Brna podruhé

27. 5. 2010

Navazuji na svůj první příspěvek k brněnskému dušezpytu. Nahodilým studiem literatury jsem nedávno našel tuto charakteristiku:

"Brno je město, na němž leží kletba provinčnosti, a když se ohlédnete, uvidíte básníka, co si vsunul hlaveň do úst, a jiného, který se oběsil v sotva dostavěném domě, a malíře, co si podřezal žíly, a tucty malířů a básníků, kteří odsud utíkali a utíkají jak před morovou ránou. A když v Brně pohlédnete vzhůru, nemůže vám ujít, že výhružná všemoc průměrnosti zde prorůstá jak dřevomorka oblohou. [...] Brno je metropolí provinční pokoutnosti a hlavním městem malosti, ano, přímo svatyní obskurity... Spisovatel Milan Šimečka napsal kdysi v Konci nehybnosti: 'Vždycky si oddechnu, když vlak opouští brněnské nádraží. Mám pocit, že opuští zónu, která mi utkvěla v paměti z Tarkovského filmu Stalker.' Jeho syn Martin k tomu dodal, že Brno je svou beznadějnou ponurostí přímo kafkovské město, mnohem víc než Praha. Souhlasím, tím spíš, že kafkovská atmosféra zde není zastřena žádnou magickou krásou a nemá charakter turistického artiklu. [...] ...provinčnost Brna si na rozdíl od ustálených představ troufám vidět nikoli jako následek srážky s trajlerem pragocentrismu, ale jako čistě naši, brněnskou záležitost. Vždyť každou generaci vstane tady nový sled brněnských panduláků, jejichž arogantní křik visí nad Brnem co všepřekrývající smog. A kdykoliv se v Brně objevila nějaká osobnost, brněnští panduláci si ji pospíšili vypudit anebo zbezvýznamnit. Tohle dosud funguje spolehlivě. [...] Před válkou bylo Brno jedním z nejslibnějších center architektonické avantgardy a vypadalo to, že se z něho vyloupne opravdu moderní velkoměsto, a to se jaksi dodneška nestalo. Brno je nesporně městem budoucnosti, jenže oříšek, v němž je ta budoucnost zakleta, dosud nikdo nerozlouskl.

 Tato slova nenapsal žádný brnofob, ale roduvěrný Brňák, spisovatel Jiří Kratochvil, a to ve svých povídkách "Jak namalovat obraz Brna", "Brno je Brno je Brno" a "A co?" (všechny ve sbírce Brno nostalogické i ironické, Petrov 2001). Ovšem k "á" je třeba dodat "bé": Kratochvil pokračuje vyznáním, že "déle než měsíc se Brna neobejdu", že "Brno má drápky, jimiž si vás bolestně přidrží", že "my Brňáci jsme všude jinde jak ryby vyhozené na břeh" a že podle Gertrudy Steinové "Brno je Brno je Brno je Brno a sotva k tomu co dodat".

A propos: Kratochvil moc hezky a nostalogicky píše o různých brněnských zákoutích (vše z výše uvedené sbírky):v povídce Lemury (s. 48-49) o chimérické brněnské čtvrti, v Ódě na Rohlíček (s. 54-55) o pozoruhodné brněnské stavbě, v Alfě (s. 58-59) o nejvýznamnějším Fuchsově funkcionalistickém dílu (slavnému architektovi se věnuje i v Malé recenzi na Bohuslava Fuchse, s. 60-63), v povídce A co? (s. 89-95) o fascinujícím prostoru Římského náměstí.

Stejně mám pořád pocit, že Brno je kafkovský Zámek, na jehož chodbách se potkává Řehoř Samsa s Josefem K. a mluví spolu enigmatickou řečí. Jak dokládá výše citovaný Kratochvil, zjevně v tom nejsem sám.

 

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback