Editorial s věnováním

Vážení a milí čtenáři!

Snad mi prominete jistou abstraktnost následujících řádků sepsaných v náladě, kterou ve mně zanechalo jedno odpoledne, které mělo proběhnout jinak...

Znáte ten pocit, kdy něco nebo někdo nepřijde ve chvíli, kdy jste si to plánovali a vy jste pak zklamaní, že se neodehrálo něco, na co jste čekali?

Zažívám takových okamžiků nespočet ... naplánuji si dlouho dopředu schůzku s přítelem, který ji na poslední chvíli odvolá. Připravuji si otázky na rozhovor se zajímavým člověkem, který onemocnění a ač ho to velmi mrzí, nezbývá nic jiného, než plánované interview v lepším případě odložit, v tom horším zrušit úplně. A nejsou to jen lidé, kteří ne vždy přijdou, když si to zrovna moc přejete. Čas od času také nepřichází události a věci, na které čekáte ...

Pokud máte pocit, že jsou předchozí řádky míněny pesimisticky, pak mi dovolte vás opravit - vůbec ne! Díky „odpoledni, které mělo proběhnout jinak" jsem si uvědomila, že je naopak moc dobře, když se některé věci neuskuteční. Očekávali jsme, že přijdou nadšení lidé, kteří s námi budou sdílet radost z něčeho, co jsme pro ně vytvořili...a oni nepřišli. Asi jsme byli chvíli smutní, ale pak jsme začali přemýšlet, co bychom příště mohli udělat jinak, líp.

A pak jsme se taky začali bavit o tom, jaké nové nápady se nám rodí v hlavě - měli jsme najednou čas navíc, se kterým jsme nepočítali.

A využili jsme ho ... debatovali jsme, vymýšleli, skákali si do řeči, pili víno a bylo nám dobře! (Odpusťte, pokud se vám zdají tyto informace až příliš osobní.) Odnesla jsem si z toho dne neodbytný pocit, že nepřítomnost některých okamžiků nemusí být vždy na škodu.

Věnováno Lence a Honzovi

Přeji vám příjemné čtení říjnového Inflow.

Gabriela Šimková