Editorial v poezii, poezie v editorialu

pavlačová poezie

podzimního rána

předměty které uspal čas

zaprášený koberec

obrysy květináčů

vějíře starých dam

a kaštanové děti

které neznají barvy podzimu

když obyčejně čekávaly

co znak a význam

nechal slovům napospas

teď soutěžíme zas

o ucho rozbitého džbánu

o to kdo může vědět víc

což v poezii snad

kolíčky jazykem prádelních šnůr

nepromlouvají dost hlasitě

že knihovnu by ozvučely zas

zápisky z minulých jednání

a nikdo víc neslyšel by už o nich

jen podpatky na betonu

a sako a růže na klopě

hlásaly příchod nových zpráv

což v poezii snad

sochám v parku upírán je zrak před touhou milenců

snad nemravná je socha

a před kým oči zavírat

což v poezii snad

slovem lze vyjádřit tíhu světských krás

kdo z nás je této tíhy hoden

kdo neunáhlen

promlouvá svým mlčením

kdo mlčí tichým slovem

kudy se ubírá tichý poutníče

s úsměvem přistup s knihou blíž

šli jsme už dlouhou cestu

Redakce Inflow nechce být zodpovědná za to, že

• se to nerýmuje tak, jak by mohlo
• rytmus není dokonalý
• báseň na sebe tak úplně nenavazuje
  
• básni něco chybí
• báseň místy zdánlivě nedává smysl
• se to někomu nemusí líbit
• a za případné újmy na zdraví

Redakce ale věří, že

• čtenář ocení snahu
• a poctivě si přečte všechny příspěvky :-)

Vítejte v podzimním vydání! :-)