Lorenz Michal

První informační válka je válkou o profesní identitu mezi dokumentalisty, knihovníky a knihovníky specialisty. V příspěvku je popsán vznik dokumentalistiky a činnost Mezinárodního bibliografického ústavu a Mezinárodního ústavu pro duševní práci – Most. Je vysvětlen vývoj informační krize a různé přístupy k jejímu řešení mezi dokumentalisty a knihovníky. Pozornost je věnována vzniku hnutí specializovaných knihoven a formování archivnictví jako vědy.

Retrospektivní ohlédnutí za vývojem informační vědy ve své první části popisuje profesionalizaci knihovnictví jako praktického oboru. Zvláště věnuje pozornost rozvoji knihovědy, formování knihovní vědy a vývoji formalizovaného vzdělávání v knihovnictví, včetně vzniku prvních knihovnických škol, asociací a komisí pro vzdělávání. V závěru příspěvku je zmíněno období průniku knihovnictví a informační vědy, které je detailněji rozebíráno v následující druhé části retrospektivního ohlédnutí.

Ačkoli je informace širokou odbornou veřejností implicitně vnímána jako hlavní předmět zájmu informační vědy, názory zdaleka nejsou jednotné. Představeny jsou různé přístupy k zájmům informační vědy, stejně jako alternativní návrhy předmětu zkoumání informační vědy, které se mezi odborníky objevují. Pozornost je věnována některým nejasnostem, kterými je zatížen fenomén informace. K nim patří nejasnosti kolem jednotky informace, na niž aspirují bity, znaky a situace. Popsán je problém s logickou identitou fenoménu informace v různých sférách reality. Ve vztahu k jednotné teorii informace jsou stanoveny v souladu s Capurrovým trilematem horizontální a vertikální hranice fenoménu informace a rozlišeny informační věda, informační vědy a věda o informaci.

Tento článek vznikl jako výstup z 1. knihovnické ne-konference (http://nekonference.knihovna.cz). Takovýto experiment jsme si v komorní sestavě prožili 2. dubna 2012 v Brně. Sešli jsme se jako organizátoři oborových akcí, abychom si vyměnili dobré i horší zkušenosti, společně hledali příklady, tipy, postupy a pilíře dobrých konferencí i “zážitkové perličky”. Tedy takové, které vedou k excelentní a přínosné akci s dopadem na naše myšlení i činy, jenž přetrvá závěr závěrečného konferenčního večírku. Formát ne-konference se ukázal náročným pro moderátory i účastníky. Energie, kterou není potřeba při tomto přístupu vkládat do dokonalého zázemí (občerstvení si například účastníci zajistili z vlastních zdrojů), byla plně využita nároky na konstantní celodenní nasazení a zapojení všech účastníků. Zároveň - zřejmě ruku v ruce s těmito nároky – ho vnímáme jako velice inspirativní a pro toto téma obzvláště vhodně zvolený. Výsledek naší spolutvorby jsme se pokusili koncentrovat do této “metodiky” pro pořádání oborových akcí. Neusilovali jsme o sestavení univerzálně platného, přesného a přísného návodu. “Metodika” je sadou inspirací a návrhů, kterou lze použít jako mapu na cestě (příprava, prožívání i dozvuky akce) za lepšími konferencemi. Záměr inspirovat, nikoliv prohlašovat tento pohled za jediný „dobrý recept“, nás dovedl k formě několika bodů a sérii otázek. Nenárokujeme si úplné pokrytí tématu, prázdná místa jsou prostorem pro zohlednění specifik, vlastní invenci organizátora a ostatně i další společné diskuse v oboru.

Delimitace informační vědy představuje problém s přesným vymezením oboru informační věda. Příspěvek se věnuje problémům s definováním informační vědy, ptá se na oprávněnost nároku informační vědy prosazovat se jako autonomní a samostatný vědní obor, zkoumá paradigmatické zakotvení informační vědy a její povahu. Cílem příspěvku je stanovit základní obrys hranic a povahu informační vědy.

Prolegomena představuje problémy současné informační vědy. Uvádí faktory, které vedou k transformaci oboru. Změny oboru jsou představeny z perspektivy krize oboru se stálým zřetelem k problémům s jeho identitou. Cílem příspěvku je rozvrhnout oblasti informační vědy, kterým je třeba věnovat hlubší pozornost a připravit tak kontext, v němž bude možné hledat vhodné adaptační strategie pro další rozvoj oboru.

Příspěvek se věnuje analýze blogerské komunity Inflow z pohledu kyberpsychologie. Data použitá v analýze pochází z období od počátku existence Inflow blogu až do 21. 7. 2009. Článek se skládá ze dvou různých analýz. První analýza využívá worldclouds nástroje Wordle, pomocí nějž zobrazuje texty pěti nejvíce publikujících blogerů na Inflow a zařazuje je do sociopatologických kategorií osobnosti. Druhá analýza zařazuje avatary – vizuální reprezentace uživatelů do odpovídajících kyberpsychologických kategorií a hodnotí dynamický vývoj těchto kategorií na Inflow.