příroda

Článek se kriticky ptá, proč se lidstvo dostatečně nezaměřuje na zachování svého přírodního bohatství a neusiluje o udržení zdravého životního prostředí. Co nás vede k tomu, že si doslova kopeme hrob a dostatečně nedbáme na zlepšení podmínek k žití následujících generací a jejich udržování naší dlouho budované kultury?

Autorka se v následující eseji zamýšlí nad neméně klíčovými otázkami, jako je vyrovnání se lidstva s globální ekologickou krizí a dalšími. Práce vznikla k předmětu Příroda a kultura, vyučovaném na KISKu FF MU.

Autorka se v předkládané eseji pokouší o konfrontaci vlastních názorů s myšlenkami autora knihy Evoluční ontologie Josefa Šmajse. Vytváří tak jakousi polemiku nad tématem globální ekologická krize a konflikt přírody a kultury.

Autor eseje osobitě reflektuje problém soudobé společnosti - globální ekologickou krizi. Činí tak na základě konfrontace vlastních názorů s myšlenkami autora knihy Evoluční ontologie Josefa Šmajse.

Evoluční ontologie jako filosofický směr v sobě skrývá několik rozporů, které ztěžují jeho pochopení a následné přijetí. Autor se v následujícím textu snaží poukázat na některé z těchto rozporů, které lze najít v knize Ohrožená kultura: od evoluční ontologie k ekologické politice.

Příspěvek se zamýšlí nad konfliktem přírody a kultury, nad tím, kam až tento palčivý problém může zajít. Je autorčiným voláním o pomoc, její dušení hygienou. Vznikl po přečtení knihy Josefa Šmajse Ohrožená kultura, kterou by si měli lidé přečíst, aby se na chvilku zastavili a zamysleli se nad svým bytím.

Úvaha vzešlá jako výstup z kurzu Příroda a kultura. Práce se v duchu evoluční ontologie zamýšlí nad důsledkem protipřírodního působení kultury a snaží se poukázat na takové prvky společenského jednání, které by mohly na současný nerovnovážný vztah přírody a lidské kultury působit pozitivně. Vyzdvihuje potřebu dialogu dvou důležitých aktérů možné nápravy – partnerství rozumu a citu.

Je velmi obtížné pokusit se z filozofického celku evoluční ontologie zvolit k úvahám pouze jedno téma. Myšlenky profesora Šmajse se odvíjejí v souvislostech natolik propojených, že pokusíme-li se vyjmout z celku jeden motiv, pak nás jeho objasnění provede opět všemi cestami. Shodíme-li kterýkoli z dominových kamenů, efekt se projeví všemi směry.

Povídka byla inspirována knihou Ohrožená kultura od Josefa Šmajse, v níž nás autor seznamuje se svými úvahami nad globální ekologickou krizí, jež pramení z konfliktu přírody a lidské kultury.

Člověk svým chováním, svým způsobem života a tím, co za dobu své existence vytvořil, ohrožuje sám sebe. Nemám teď na mysli nějaké konkrétní aktivity, které by snad ohrožovaly právě v tuto chvíli některého jednotlivce (i takoví se najdou), ale mám na mysli ohrožení celé lidské kultury. Nic více a nic méně. Zdá se vám to málo?