E-knihy v knihovnách: potenciální rizika a hrozby

Trh s elektronickými knihami roste velice rychlým tempem. E-knihy již nejsou jen záležitostí malé skupiny nadšenců, ale díky stále levnějším tabletům a čtečkám se dostávají i k široké veřejnosti. Poptávka převyšuje nabídku a množství e-knih na trhu roste každým dnem.

Na tento trend samozřejmě reagují i knihovny a snaží se dostat elektronické knihy do nabídky svých služeb. Vývoj v této oblasti je rychlý a překotný a pozornost je upnuta především na praktickou implementaci e-knih do knihoven. Trochu stranou tak zůstává odborná teoretická diskuze a analýza dopadů zavedení elektronických knih do knihoven. Následující text má za cíl upozornit na některá rizika, která s sebou do knihoven mohou e-knihy přinést.

Prvním zásadním problémem je, že neexistuje jednotná definice elektronické knihy.

E- kniha nemusí být, a v budoucnu jistě ani nebude, prostý text v digitální podobě. Tento dnes nejčastější formát je dán současným způsobem vytváření knih, kdy je text tištěné knihy převeden do elektronické podoby, případně jsou oba formáty vyrobeny současně. Ale stále se jedná pouze o kopii tištěné knihy. Začínají se ovšem objevovat i formáty elektronických knih, které nestojí pouze na textu. Hranice mezi knihou, počítačovou hrou, výukovým softwarem nebo obecně jakýmkoli digitálním multimediálním objektem se stírají.[1] V této souvislosti se objevují i pochybnosti o samotném termínu „elektronická kniha"[2]. Pro knihovny je přitom definování e-knihy zcela zásadní věc. Pokud mají být elektronické knihy zprostředkovávány, je třeba si říci, co tedy vlastně chtějí knihovny nabízet. Musíme přistoupit na to, že obsah, se kterým knihovny pracují nyní, nemusí být v blízké budoucnosti nutně kódován pouze ve formě textu, ale v mnohem rozmanitějších multimediálních formátech. Budou knihovny nabízet i tyto formáty, nebo budou trvat na textové podobě sdílených informací?

Na tomto postoji by se měly knihovny sjednotit. Není možné, aby k tomuto bylo přistupováno individuálně podle uvážení jednotlivých knihovníků.

Nejedná se o pokus o nějakou uniformizaci knihoven, ale spíše o jejich jasnou profilaci.

Uživatel musí předem jasně vědět, co mu může knihovna nabídnout a tato nabídka musí být jednotná minimálně s ohledem na jednotlivé typy knihoven.

Další otázkou je, zda má cenu elektronické knihy vůbec půjčovat. Bude o takovou službu zájem? Již nyní lze koupit kvalitní beletrii za velice nízké částky.[3] Mizí tak motivace pro tu část uživatelů, kteří knihovny navštěvují z ekonomických důvodů. Je pravda, že někteří vydavatelé nabízejí elektronické knihy za stejnou nebo dokonce vyšší cenu, než knihy klasické (týká se především odborné literatury). Ovšem je na pováženou, zda je tento obchodní model udržitelný a ospravedlnitelný.

Elektronické knihy vyžadují nové požadavky na jejich distribuci a je otázkou, zda přístupy, které se vydavatelé snaží přenést z knih tištěných a které s sebou nesou i takto vysoké ceny, budou v dlouhodobém hledisku udržitelné. Knihovny by se tedy zřejmě neměly na tyto vydavatelské postupy a ekonomickou motivaci uživatelů k půjčování spoléhat v dlouhodobějším horizontu a měly by se snažit o univerzálnější přístup, který by nebyl závislý na vývoji cen e-knih.

Nejedná se ovšem pouze o cenu. Další uživatelé, kteří možná ztratí důvod využívat knihovny, jsou čtenáři, kteří výpůjčkou získávají přístup ke knihám, které již nejsou běžně k dostání. Out-of-print zřejmě bude existovat i na trhu s elektronickými knihami, ale takových titulů výrazně ubude. Pro vydavatele, který nebude muset řešit dotisk, bude mnohem snadnější udržet knihu na trhu i při menší poptávce. S e-knihami mizí také problémy s nedostupností knihy vzhledem ke geografickým vzdálenostem a vysokým poplatkům za poštovné při objednávání knih ze zahraničí. Jde tedy o další skupinu lidí, kterým se dosud nevyplácelo objednávat si knihy například ze zámoří, a proto si je raději půjčovali. A takových příkladů bychom jistě našli více. Jsou tedy knihovny připraveny nabídnout takové služby, aby je všichni tito lidé i nadále využívali, nebo jsou smířeny s tím, že prostě o část svých čtenářů přijdou?

V této souvislosti je také třeba si uvědomit jaký komfort nabízejí e-shopy. Jsou schopny stejný nebo v ideálním případě vyšší komfort nabídnout i knihovny? Nabídne knihovna službu v takové podobě, aby čtenář knihu snadno našel (tím není myšleno vyhledávání v katalogu pomocí předmětových hesel a booleovských operátorů) a stejně snadno ji získal? Knihovny musí počítat i se scénářem, že se e-knihy opravdu mohou dostat s cenou na takovou hranici, kdy si je lidé raději pohodlně koupí, než nepohodlně, byť zdarma, půjčí.

V souvislosti s výpůjčkou se nabízí další téma k diskuzi, a to, zda vůbec má smysl půjčovat digitální obsah.

Je třeba si uvědomit, že knihovny nejsou založeny na půjčování knih! Smysl knihoven je ve zprostředkovávání informací. Půjčování knih je pouze prostředek, kterým knihovny tento cíl plní. To, že knihovny musí knihy pouze půjčovat, je v podstatě omezujícím prvkem, který je dán samotnou fyzickou podstatou knihy. Klasickou knihu může číst v jeden okamžik pouze jeden člověk. Aby se tedy kniha dostala ke všem zájemcům, nezbývá než ji půjčovat na omezenou dobu. Ovšem toto u e-knih neplatí.

Digitální obsah se nespotřebovává. V jeden okamžik jej může používat nekonečné množství lidí, takže mizí nutnost knihy pouze půjčovat.

V knihovnách, ve kterých v současnosti nějaká forma výpůjčky elektronických knih funguje, je tato služba převážně nastavena podobně jako u klasických knih. Knihovny vlastní omezený počet licencí, takže konkrétní titul si může číst v jeden okamžik pouze omezený počet lidí po omezenou dobu. Jediným posunem v poskytování této služby tedy je, že si čtenář může knihu půjčit z domu a nemusí pro ni chodit do knihovny. Není to ovšem málo? Elektronické knihy přece nabízejí mnohem více možností, jak s nimi pracovat, a mnohem více prostoru pro vytváření nových služeb.

V této souvislosti je třeba také vzít v potaz, že výhoda možnosti půjčit si knihu z domova, je vyvážena celou řadou nevýhod a překážek, které musí čtenář překonat. Knihy jsou totiž většinou nabízeny s různým omezením. Tímto omezením rozumějme především různá DRM, kterými se snaží vydavatelé chránit e-knihy proti volnému šíření. Čtenář si tak například nemůže vybrat, na jakém zařízení bude knihu číst. Také možnost „okopírování" knihy bývá omezována. Knihovny tím, že přistoupí na nejčastější současné metody DRM (tedy především Adobe DRM), částečně potírají jeden ze svých základních principů - snahu o poskytování informací všem bez rozdílu. Současné metody DRM totiž kladou poměrně výrazné překážky nejen při zprostředkovávání obsahu uživatelům, ale především při jeho dalším šíření. Knihovny by samozřejmě neměly sklouznout ani do druhého extrému, kdy by se snažily obcházet práva autorů a šířily díla nelegálními cestami. Již ze samotné podstaty fungování knihoven vyplývá, že to jsou ideální organizace, které by měly pomoci vytvořit takové prostředí, ve kterém budou chráněna autorská práva, ale současně nebude uměle omezováno šíření informací, tak jak je tomu dnes.

Samostatnou kapitolou je posun role knihoven v oblasti poskytování služeb. Ve většině případů totiž knihovna službu výpůjčky e-knih v podstatě pouze zprostředkovává. Samotná transakce probíhá u externího poskytovatele, u kterého je kniha uložena a který ji prostřednictvím knihoven nabízí čtenářům. Knihovna tedy pouze zakoupí licenci pro své čtenáře, pomocí katalogu jim umožní knihu vyhledat, ale samotná výpůjčka již proběhne mimo ni. Jsou knihovny na tuto změnu role připraveny a uvědomují si ji vůbec? Tento posun je totiž poměrně zásadní. Knihovny de facto předávají své uživatele „do rukou" třetí straně. Jak v tomto modelu ochránit osobní data uživatelů? Příkladem neúspěchu v této oblasti je spolupráce amerických knihoven s dvojicí Amazon-OverDrive. Díky této „spolupráci" získal Amazon prostřednictvím více než 1000 amerických knihoven přístup k účtům jejich uživatelů.[4] Uživatelé přitom mají malou možnost zjistit, kdo a jak s informacemi o nich nakládá, případně toto nějakým způsobem ovlivnit.[5]

V podobě komerčních zprostředkovatelů výpůjčních služeb hrozí knihovnám i další riziko. Tito zprostředkovatelé jsou totiž často i vydavateli a knihovny využívají jako prostředníky k tomu, aby se dostali k potencionálním zákazníkům. Knihovnám pak často nabízejí provizi za to, že čtenář knihu koupí právě jejich prostřednictvím.

V době, kdy se velká většina knihoven potýká s nedostatkem finančních prostředků, je tu jistě reálné riziko, že by si knihovny snažily tímto způsobem přivydělat a začaly svoje uživatele motivovat k tomu, aby knihy od vydavatelů nakupovali. Tento způsob získávání financí by ovšem mohl být pro knihovny v konečném důsledku i likvidační. Zařadily by se tím totiž k ostatním komerčním subjektům, jejichž účelem je prodej zboží zákazníkům.

Knihovny by ztratily svou jedinečnost, kterou zastupují mimo jiné právě tím, že se nesnaží na svých uživatelích vydělávat a že jejich hlavním cílem není generování zisku v podobě peněz. Knihovny by také neměly přistupovat na to, aby plnily roli reklamních agentů soukromým subjektům. Knihovna by měla nepochybně v tomto směru zůstat nezávislou institucí.

Všechny výše nastíněné problémy jistě nejsou nepřekonatelnými. Některé z nich lze dokonce odstranit poměrně snadno. Je ovšem třeba si tato rizika včas uvědomit a na jejich odstranění pracovat. Nikdy dříve nebylo šíření informací tak snadné jako dnes a knihovny, které jsou tu mimo jiné proto, aby toto šíření zprostředkovávaly, se díky tomu mohou uplatnit více než kdy jindy. Je ovšem nutné si tuto příležitost uvědomit v celé její šíři a novým možnostem se přizpůsobit. V některých ohledech se možná bude jednat o opravdu razantní změny v současných postupech, ovšem byla by škoda, kdyby knihovny k těmto změnám nepřistoupily a svoji příležitost propásly.



[1] Toto je nejmarkantnější především u dětských knih, ale lze najít příklady i u odborné literatury. Viz třeba: http://www.youtube.com/watch?v=o1cMY9R65H8

[2] Např. u nás dobře známý text Pár poznámek k diskusi o elektronických knihách od Marka Prokopa (http://www.bookz.cz/wordpress/2011/03/11/marek-prokop-par-poznamek-k-dis...)

[3] Viz http://www.kosmas.cz/knihy/165626/modlitba-za-owena-meanyho/

[4] Názor americké knihovnice Sarah Houghton k tomuto problému zde: http://librarianinblack.net/librarianinblack/2011/10/wegotscrewed.html

[5] Viz. http://infodocket.com/2011/09/27/8350/

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback