Experiential Learning in Virtual World II.

Na konferenci Experience Learning in Virtual Worlds jsem přijel prezentovat metodologii designu, testování a evaluace virtuálního světa. Jsem tu především proto, že si myslím (jako ostatní tady) že web čeká dosti zajímavý vývoj. Očekávám, že tak nějak přibližně za 3 až 20 let už nebude web dvoudimenzionální, ale bude mít rozměry tři -  bude to 3D web. Nebude se měnit obsah ale forma prezentace informací. Stejně jako dnes najdeme na webu online obchod s IT technikou, tak jej najdeme i za 20 let. Jenže se v něm budeme moci procházet, uvidíme produkt v 3D zobrazení, budeme si jej moci projít a promluvit si s obchodníkem, který se s námi bude bavit jako prodavač – avatar. Dnes je v tom jeden háček. Doposud je to tak složité, že se stěží dostanete na VIAKISK (těm, co někdy VIAKISK navštívili, gratuluji). Ale zpět ke konferenci. 

Konference se zabývá převážně vzdělávání ve virtuálních světech, takže moje téma je trochu mimo. Ale jak to tak pozoruji, všichni jsou po přednesení jakéhokoli příspěvku dost zvědaví a tak čekám, že i mě budou poslouchat dost poctivě. Asi to je zdejším pravidlem „žádný slidy, kolegialita a dialog“. Ale je to příjemný (inspirace pro Nekonferenci).   

Prezentovat jsem do Prahy přijel článek o User-centered Design and Evaluation of Virtual World a v bloku se mnou bude ve středu ještě jeden chlapík s Arizony (viz song z Limonádovýho Joa) a kolega z Melbourne.

Dneska ráno jsem si přečetl základy úspěšné prezentace (EG to měla ráno z neznámých důvodů u sebe na stole). Díky tomu jsem si udělal trochu pořádek a tady je výsledek:

1.) Co je můj problém? Co mě vadí? 

Virtuální světy jsou nepřístupné, nejsou user-friendly a jsou nepoužitelné. A to jak technologicky (jen se zkuste dostat na VIAKISK a změnit si barvu vlasů), tak pokud bych měl brát v úvahu komunikaci firma, provider – uživatel. Jestli jste někdy zkoušeli na stránkách Linden Labu vložit support ticket, víte, o čem mluvím. 

2.) Co s tím chci dělat?

Chci nalézt takový způsob (metodologii) vývoje softwaru, který by zaručoval, že konečná podoba virtuálního světa by přinášela uživateli skvělý prožitek (user experience). V praxi to znamená, že:

• Člověk vždycky najde to správné tlačítko a nikdy není konfrontován s tlačítky, které nepotřebuje. 
• Vždy ví, kde se nachází a jak se dostane tam, kam chce. 
• Pokud se do virtuálního světa přihlásil za nějakým účelem, pak je schopen daný úkol splnit v nejkratší možné době a bez vynaložení většího než malého úsilí. ¨
• Hlavně se ale k takovému virtuálnímu světu rád vrací. 

3.) Kudy vede cesta?

Chci aplikovat na vývoj softwaru tzv. Design zaměřený na uživatele (User-centered Design) a výsledný produkt uživatelsky testovat pomocí Formativní evaluace zaměřené na uživatele (Formative User-centered Evaluation).

Další info v článku, nebo někdy jindy, teď to jdu potrénovat v AJ.

Pár zajímavých odkazů ze dneška:

- eRepublic – volně dostupná MMOS(trategy)G; „eRepublic offers real second life“ Guardian.uk

- Benchmarking virtuálních světů, který vytvořili ve Finsku. 

Pro ty, kdo stále pochybují o výhodách virtuálního světa nebo pro ty, kdo se chtějí připravit na rande na slepo (najeďte na čas 8:45).