Game Developers Session 2014

Může se zdát, že v současnosti je Česká republika ve světě známá díky pivu, sportu a svým způsobem i díky prezidentům. Zda do tohoto výčtu můžeme zařadit také počítačové hry mohlo vyplynout z diskuzí, které se odehrály 14. až 16. listopadu v Městské knihovně v Praze.

Konference Game Developers Session je akcí, na které se schází lidé, kteří hry nejen tvoří. Mohli jste tu potkat programátory, grafiky, herní designéry, novináře, ale  i lidi, kteří mají hry jen rádi a zajímají se o ně. V pátek probíhaly workshopy a o víkendu přednášky, které se tématicky dotýkaly vývoje her či marketingu. Cílem bylo předat vlastní zkušenosti s herním průmyslem i samotným médiem. A právě na to jsme se zeptali čtyř vývojářů, kteří konferenci navštívili.

Bořivoj Hlava je herní designér pracující v Bohemia Interactive na hře Arma 3. Jedná se o vojenský simulátor, následovníka starší Operace Flashpoint, z které vznikl armádní simulátor využívaný americkou armádou.

Jak jste se dostal do herního průmyslu?

Úplnou náhodou. Viděl jsem inzerát, tak jsem na něj zkusil odpovědět a kupodivu to vyšlo, přestože moje předpoklady a vzdělání k tomu v tu dobu nesměřovaly. Prostě klika a zadařilo se.

Vidíte ve hrách i jiný potenciál než zábavu?

Určitě můžou pomáhat s učením. Každý se radši učí něco, co ho baví a v čem objevuje něco nového, atd. V učení vidím obrovský potenciál. Zrovna tak velký potenciál (na tom se podílí do určité míry i Bohemka) je v simulacích pro armády. A ne jenom pro ně, ale  i simulátory různých dalších věcí. Lidi se tam učí něco bez toho, aby museli ve skutečnosti rozbíjet letadlo. Myslím si, že to jsou asi dva největší benefity her.  

Nabízí se otázka, zda je simulace pořád hra.

Já simulaci beru jako něco, co vychází ze hry. Jestli ji můžeme nazvat hrou, to už je samozřejmě jiná otázka. Ale třeba u Bohemky se simulace také vyvinuly ze hry. Byla hra, která se blížila realitě, byla autentická. A další krok bylo udělat simulaci, která už bude sloužit k něčemu už trochu jinému než původně ta hra sloužila.

Vidíte dnes ve hrách nějaký trend, který vás zaujal?

Určitě zajímavé je v současnosti propojení her se sociálními médii a zjednodušování her pro široké publikum. Nevím, jestli chci říct, že mě to zaujalo v tom smyslu, že tomu fandím, protože hry hraju už nějakou dobu a mám taky tendenci směřovat k nostalgii a vzpomenout si jaké hry byly před pár lety a kam směřují dnes. Na druhou stranu je to fascinující, jakým směrem se posunují a vyvíjejí, protože asi málo kdo by před deseti lety hádal, že Facebook bude takovým stylem zapojovat současné hry.

Pokus byste si měl zavěštit, třeba jen rok, dva dopředu. Kam se hry posunou?

Já myslím, že se bude více méně rozmáhat to, co se rozmáhá teď. Integrace sociálních médií se bude pořád prohlubovat a prohlubovat. Není důvod proč by se to tak nedělo. Ne jenom to, že máš jednoduché hry přímo na sociálních sítích, ale i “velké AAA hry” mají nějakou integraci, kdy jsi schopen odeslat aspoň nějakou zprávu o tom, čeho jsi dosáhl. A jsou tady achievementy. Prakticky i ze Steamu se stalo sociální médium, kde hráči komnikují. Myslím, že toto se bude dál prohlubovat a bude to mít čím dál tím větší význam.

Martin Vaňo, je herní designer pracující v Sillicon Jelly na hře o Krtečkovi. Kromě toho tvoří LARPy, píše pro browserovou online hru, spolupracoval na druhé Armě a organizoval setkání nezávislých vývojářů.

Jak jste se dostal do herního průmyslu?

Já jsem nejdřív dělal LARPy (hry naživo) a kamarád se dostal jako databazový programátor do Altaru v Brně, což je dnes již zaniklé studio. Tam Vláďa Chvátil dělal nějakou historickou fantasy strategii a hledal writera. Já jsem mu poslal podklady, které jsem měl pro svůj post-katastrofický LARP. Jemu se to tak líbilo, že mě přijali. A tak jsem začal.

Vidíte ve hrách i jiný potenciál než zábavu?

Existují nějaké pokusy o výukové hry. Minecraft se používá v Americe i ve Skandinávii na středních školách jako výukový předmět. Děti mají Minecraft ve škole a na tom se učí základní věci o světě, jak věci fungují, týmovou kooperaci, atd. Já sám žádný takový projekt neznám, nehraju ani nesleduju, ale vím že jsou i hry, které se snaží sociálně působit ve třetím světě. Takže si myslím, že potenciál her pro výuku nebo společenskou změnu je. Ale ještě se dostatečně nevyužívá, protože hraní si není nudná škola. Škola má být trošku nudná a to hraní není.

Vidíte dnes ve hrách nějaký trend, který vás zaujal?

Jelikož mám rád LARPy, tak se mi líbí alternative reality games - hry, které vytváří třeba fiktivní konspiraci, do které zapojují lidi ne jen jako hráče, ale i tvůrce obsahu. Točí videa nebo dělají nějaké věci v reálném světě. To je trend, který se mi líbí. A pak se mi líbí geo-hry. Bohužel už lidi z marketingu pochopili, že se jedná o cestu, jak lidem něco prodat na místě, kde zrovna jsou, takže to jde trošku do kopru, ale s tím se nedá nic dělat. Mě samotného baví LARPy. V současnosti dělám sci-fi LARP Střepiny. Hráči tak můžou ovládat třeba základnu a podobně. To je trend, kterého bych chtěl vidět co nejvíc.

Propojit nedigitální hru s digitální?

Ano. To je v současnosti velice zajímavá oblast. Existuje tzv. Escape The Room. V Praze jsou asi čtyři sklepy, kde máte vyřešit hádanky, abyste se z toho sklepa dostali. To je původně žánr počítačových her, který se přenesl do skutečnosti. Nevím jestli je to silný trend, ale líbí se mi a chtěl bych vidět co nejvíce zajímavých věcí z něj vycházejících.

Děláte kromě LARPu Střepiny a počítačové hry o Krtkovi i na dalších projektech?

Kromě toho, že jsem zaměstnaný v Sillicon Jelly, dělám ještě marketing a píšu pro online browserovou strategii Infinitum a pracuju samozřejmě na LARPech. Občas se objeví někdo a chce po mně něco napsat nebo pomoc s game designem, ale mám toho tolik, že se už do ničeho dalšího nepouštím. Mám teď projektový strop a už do dalších věcí nejdu.

Na LARPech pracujete jako koníček, nebo s někým spolupracujete a děláte je komerčně?

Komerční projekt děláme první. Není to tak uplně LARP, spíš gamifikace spojená s RPG hrou pro Devfest, který pořádá Google. Na LARPech jde vydělat takovým způsobem, že se dělají jako edukativní akce pro firmy, ale to mě úplně nebaví. Naopak mě baví vytvořit fungující vesmírnou základnu v budoucnosti, kde se taví reaktor a hráči se musí bránit před vesmírnými loděmi.

Jakub Hussar filmový režisér a herní vývojář. Společně s Martinem Novákem pracují ve vývojářském studiu ARK8 na online karetní hře Coraabia, kterou začali vyvíjet se skupinou spolužáků.

Jak jste se dostali do herního průmyslu?

Jakub: Já začnu. Vlastně tím, že jsem hry dělal odjakživa, do šuplíku. Přirozená potřeba ještě v době, kdy jsem neměl počítač. Takže hry na počítači už byly jenom krůček dál.

Martin: Mě vždycky bavilo hrát hry, ale do herního průmyslu jsem se dostal díky Coraabii přes kamaráda.

Vidíte dnes ve hrách nějaký trend, který vás zaujal?

J: Zaujal mě rostoucí trend karetních her, nástup her typu Heartstone, Scrolls a dalších. Zaujalo mě hlavně to, že i věci, které by člověk nečekal, můžou být na počítači. Třeba jako deskové a karetní hry.

M: Já přemýšlím a vůbec nevím (smích).

Vidíte ve hrách i jiný potenciál než zábavu?

M: Určitě budou mít potenciál výukové hry pro děti. Sestřenice má malé špunty a ti se hrami dokážou zabavit. A často se jedná o hry, ve kterých poznávají něco nového, nový svět.

J: Myslím si, že i výuka jazyků například. Já jsem se naučil angličtinu díky počítačovým hrám. Měl bych pětinovou slovní zásobu. Kdybych nehrál Diablo, neznám sto názvů zbraní. Takto jsem mohl zamachrovat na učitele angličtiny. On jenom koukal a nezmohl se na nic (smích). Zároveň si myslím, že můžou být i příkladem do reálného života. Něco jako filmy. Hry můžou člověka obohatit i morálně. I když to lidi neradi slyší, protože si představují jenom střílečky. Ale hry mají i pozitiva.

M: Mě zaujala první přednáška. Mluvilo se o hře This War of Mine, ve které nehrál důležitou roli jen zábavný prvek, ale i etika. Stojíš před rozhodnutím, zda zachránit mladou holku nebo starou paní. A v hráči to vzbuzuje morální dilema. Protože klasicky ve válečných hrách jen ničíš, co se dá.

Jelikož děláte online hru, musíte mít určitě dobrý vztah s komunitou. Kdybyste měli vyjmenovat tři nejdůležitější věci pro udržení komunity, pro její správný chod, co to bude?

J: Určiě správně nastavená komunikace. Vědět, jak se s komunitou bavit. A pak je držet aktuálně informované, aby věděli, co se děje, co se vyvíjí. 

M: Docela důležitý je pro nás kontakt s hráči. Scházíme se s nimi a získáváme tak feedback. Ty ho nejen čteš, musíš vidět, co si myslí. To je důležitý. A pak děláme pravidelné srazy.

J: Jo, naše srazy. Osobní kontakt je hrozně určující. To se člověku dostane pod kůži a tam to zůstane.

M: A hráči jsou od té doby čím dál věrnější, to je úplně neuvěřitelný.

 

 

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback