Geolokace bez legrace

24. 11. 2011

Příloha č. 20/2011

Autoři přílohy: InHD + Milan Říha

Live blogging k této přednášce najdete jako obvykle na Inflow v Blogu z bloku.

 

Bez legrace?

10. listopadu 2011 navštívil brněnskou Filozofickou fakultu Martin Hassman, známá postavička českého internetu, kde přednášel o geolokačních službách v přednášce Geolokace bez legrace. Naštěstí tam legrace přece jen nechyběla, studenti Filozofické fakulty by jistě neradi strávili hodinu a půl na přednášce o něčem jako je vývoj pokrytí GPS, nebo jak funguje wifi router apod., což asi původně každý se vstupem do posluchárny očekával.

Martin Hassman - Geolokace bez legrace from KISK on Vimeo.

 

 

Martin naopak legrací nešetřil, a aby zaujal, pustil na úvod své přednášky videoparodii na geolokační sociální síť Foursquare: Uživatelé nosí speciální odznáčky na různá místa v reálném světě, kde provedou svůj check-in tak, že odznáček umístí do země a…počůrají ho. Na odznáčku je něco jako lakmusový papírek a vysílač, který odešle na síť svou polohu a biometrické údaje o uživateli. Další uživatelé ho musí prostě „přečůrat“. To aby se údajně sociální sítě s geolokačními technologiemi více přiblížily přirozenému značkování teritoria - v člověku hluboce zakořeněné činnosti…

 

Síť, síť, síť... a Facebook

Martin nezapomněl informovat, jak vlastně sociální sítě vznikly a na jakém principu fungují. V období před Facebookem nebylo výjimkou, že měli pro sociální sítě zapálení uživatelé každý rok profil na jiné síti. Takový byl trend. Sotva mi jedna síť přestala stačit, přesunul jsem se na jinou. Pak přišel Facebook, a ten nabídl uživatelům na míru ušitý kabát pro mezilidskou komunikaci a uživatelé se jednoduše přestali přesouvat. Není kam.

Členové každé sociální sítě mají tři stupně vlivu na své okolí. Stejným způsobem jako má vliv přednášející na studenty, ti si pak o probíraných tématech povídají mezi sebou, a téma se pak přenáší dál na ostatní. Facebook tyto přirozené tři stupně vlivu velmi dobře podchytil, a proto není kam jít dál. 

Naopak geolokační sítě, jako je Foursquare, jsou ještě na počátku nějakého ztotožňování se s lidskou přirozeností.

 

Proč jsou geolokační sítě pozadu?

Jednoduchá odpověď: technologie. V jádru kvalitních a pohodlných geolokačních služeb, her, aplikací, interakcí je dobré pokrytí satelitním signálem GPS, který dokáže určit polohu s přesnostní odchylkou několika metrů. Existuje ještě možnost využití pokrytí veřejných wifi sítí (přesnost 100 - 200 m), BTS (telefonní vysílače, přesnost na stovky metrů), IP adresy (přesnost v řádu kilometrů). Žádné z těchto technologií ještě nejsou každodenní samozřejmostí a nejsou v kontextu geolokačních služeb optimálně využity, nehledě na výpadky typu „hledám takhle večer nejbližší zastávku v Praze a ten mobil si usmyslel, že jsem v Trinidad a Tobago…“

Dalším nepostradatelným prvkem jsou samotná mobilní zařízení s odpovídajícím přijímačem a použitelným displejem, která cca před pěti lety ještě moc rozšířena nebyla. Vše se postupně dostává mezi masy až teď.

Dalším háčkem je veřejné mínění ovlivněné novináři, kteří ve své ignoraci detailů a honbě za senzacemi moc nerozlišují specifikace technologií a jsou schopni šířit „skandální odhalení“ o tom, že tramvaj s wifi připojením na palubě, která jezdí po Praze, se dá přes Google vysledovat, což je narušení soukromí cestovatelů. Google databáze wifi připojení se však aktualizuje jednou za několik týdnů, a tak sice pozici tramvaje vidíme, ale tečka na monitoru se pár týdnů nějakým „záhadným“ způsobem nehýbe…

 

Augmented reality

V současnosti se neustále dokola omílá tento pojem. Rozšířená realita je ale mnohem víc, než hračka a dívání se na svět skrz kameru ve smartphonu a čtení přiřazených článků z wikipedie o tom kterém baráku. Na platformě využívající augmented reality se dají tvořit úžasné věci.  Příklad: Letecký konstruktér přijde k bedně plné součástek, které přišly z výroby. Má na sobě brýle využívající speciální platformu augmented reality, takže vidí svět kolem sebe podobně jako Schwarzenegger v Terminátorovi. Podívá se na změť součástek, a brýle mu „před očima“ vypíšou tvar, složení, slabá místa jednotlivých součástek a pomůžou mu vybrat tu správnou, kterou hledá, případně vyloučit špatné kusy. A podobně. Fantazii se meze se nekladou.

V kontextu sociálních sítí je rozšířená realita na úrovni her typu Metropoli. Metropoli je v zásadě hra Monopoly v živém, reálném světě, kde městské budovy jsou herními komoditami, a lidé jsou herními figurkami. Začne se tak, že za počáteční stotisícový kredit si hráč „koupí“ budovu (třeba hlavní nádraží) a postupně vydělává menší obnosy tak, že uživatelé Foursquaru v „jeho“ budově provádí check-in. Cílem je vlastnit nejfrekventovanější lokace ve městě. 

Metropoli (Formerly Foursquaropoly) from Deanna McDonald on Vimeo.

 

Martin: Co takhle kdyby se objevila hra s prvky augmented reality, kde studenti zveřejní své známky ze školy a ostatní uživatelé hry sází, podobně jako na dostizích, který student propadne, proleze, jaký kdo bude mít studijní průměr…? Šli byste do toho? Opět, fantazii se meze nekladou…

 

Soukromí?

Tímto se plynule dostáváme k největší otázce: Jak vypadá budoucnost soukromí uživatelů? Martin vyzval všechny, ať se zamyslí nad tím, kdo jednou nevyhnutelně stanoví hranice, kdo to ukotví v etické rovině a vylobbuje v legislativní mašinérii. Bude to Google nebo podobné společnosti? Těžko. Pro Google je dobře, čím víc toho o uživatelích ví. Budou to sami politici? To nedopadne dobře.  Odborníci? Ano, ale kteří? Martin vyzývá, abychom to byli my. Knihovníci.  Aby počáteční iniciativu k vytvoření pravidel pro soukromí nastartovala komunita lidí okolo informační vědy a knihovnictví. Utopie? Kdo jiný by to ale měl být? Kdo jiný se zabývá novými médii, sociálními vazbami, technologiemi a etikou více než „knihovníci“?

Využijme síťovacích schopností a nastartujme cyklus konferencí, které budou odborným podkladem pro novou legislativu soukromí. Jen tak to může dopadnout dobře a neskončit vznikem právního paskvilu, který neodpovídá realitě. Té opravdové.

 

Fotogalerie

V kategorii: InHD
Štítky: Inflow magazín
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback