Helena v USA - díl 4.

25. 9. 2017

Čt 29.9. Washington D.C.

Dnešek byl můj. Strávila jsem jej samostatně a ve společnosti Petera Laurence. Filip s paní doktorkou měli profesní návštěvu v Capitol Hill, já National Audiovisual Conservation Center in Culpeper. Z hotelu jsem vyjela v 7 hodin na sraz k LoC, odkud byly vypraveny autobusy pro účastníky konference. Od rána pršelo. Chvíli jsem se bavila s Piem Pellizarim o tématu vzdělávání v oblasti ochrany zvukových dokument. Ostraha LoC nám dovolila vejít do budovy, abychom nestáli na dešti. Tam jsem se dala do řeči se studentkou, která také jela do Culpeperu.

Obr. 43. Ráno na Union Station (foto: Helena Novotná)

Cesta trvala asi 2,5 h. Celou dobu energicky hovořila knihovnice z LoC, Mary Wedgewood. Velice mě bavilo ji pozorovat, jak vypráví. Centrum v Culpeperu stojí na místě druhoválečného bunkru, takže má patra i pod zem. Pro účely uchování všech typů audiovizuálních dokumentů slouží Culpeper od roku 2007. Rovněž je využíváno pro archivaci povinných výtisků. Před vstupem proběhla stejná bezpečnostní prověrka jako jinde. Posadili nás do sálu s divadelním pódiem a hledištěm, kde občas promítají filmy, a kde měl úvodní slovo ředitel objektu. Rozdělili nás na tři skupiny a každá se vydala do jiného ze tří pater. Zde jsme si prohlédli jednotlivá pracoviště a pohovořili si s jejich pracovníky.

Patro určené uchování filmu. Linka zpracování filmového materiálu (navíjení v temné komoře apod.), výrobní zařízení filmového pásu, pracoviště přehrávání filmového zvuku, pracoviště čištění obrazu, digitalizační linka videokazet (bezztrátově).

Obr. 44. Temné komory (foto: Helena Novotná)

Patro zvukové. Místnost se starožitnými nahrávacími zařízeními (gramofony, mikrofony, drátofony, rádia, cívkové magnetofony,..). Pracoviště uchování nových formátů – „Making both old and current collections accessible.“ Hudební ukázky v přehrávací místnosti, demonstrace funkcí. Pracoviště pro masovou migraci zvukového materiálu.

Obr. 45. Starožitná zařízení (foto: Helena Novotná)

Oddělení akvizice filmu, videa, ale i například video her.

Obr. 46. Akvírované dokumenty (foto: Helena Novotná)

 

Obr. 47. National Audiovisual Conservation Center in Culpeper (foto: Helena Novotná)

Navštívili jsme také:

Nitrate Corridor – Speciální oddělení uchování v místnostech s udržovanou nízkou teplotou (zejména filmových pásů).

Oddělení zvuku – Akviziční místnost, kde působí kurátor. Mají 3 700 000 nosičů. Výběr se orientuje hlavně podle potřeb LoC. Na oddělení pracuje 6 katalogizátorů, techničtí pracovníci a specialisté přes uchování. Pokaždé dostanou více materiálu, než jsou schopni zpracovat. Proto se nezpracované dokumenty kupí.

Pracoviště konzervace a čištění.

Datové centrum. Objem aktuálně uchovávaných dat činí 7 PB.

Obr. 48. Výrobna obalů všem dokumentům na míru (foto: Helena Novotná)

 

Obr. 49. Přehledný sklad s udržovanou velmi nízkou teplotou. (foto: Helena Novotná)

 

Nejvíce mne oslovily ukázky nosičů nevratně postižených přirozenou degradací, jelikož jsem je reálně (což je samozřejmě pozitivní!) dosud neviděla. Autobusy nás odpoledne přivezly k LoC. Do Farewell Dinner, kterou jsem měla zaplacenou já a Peter, zbývalo několik hodin. Co si počít? Rozhodli jsme se pro vycházku. Filip a paní doktorka večeři neměli, protože byli v té době pozvaní na české velvyslanectví, aby s Ivanem Havlem a velvyslancem Gandalovičem pokřtili Filipovu knihu Recorded Sound in Czech Lands 1900-1946.

Obr. 50. Filip Šír pokřtil svou knihu na velvyslanectví (foto: pravděpodobně Iva Horová)

 

Obr. 51. Helena s Peterem zamířili najít National Press Club (foto: Helena Novotná)

 

Věděli jsme, že National Press Club (tam měla Farewell Dinner být) je asi hodinu cesty od LoC. Vzali jsme to přes promenádu National Mall, kde se konává Smithsonian Folklife Festival. Prošli jsme kolem budovy FBI do obchodu s americkými suvenýry. Byl plný příšerně kýčovitých a nevkusných věcí. Nic pro mne ani pro kulturního Petera. Obdobné obchody lze vidět v Praze.

Obr. 52. Sídlo FBI (foto: Peter Laurence)

Obr. 53. Tajemný Bílý dům (foto: Helena Novotná)

Podařilo se nám najít Bílý dům. Byl obehnaný mnoha ploty, střežen ozbrojenci a obležen turisty. Přímo k němu se ze zřejmých důvodů dostat nedalo. Čas postoupil a proto jsme vyšli k National Press Clubu. Výtah nás zavezl do 13. patra. Odehrálo se malé soukromé drama, jelikož po náročném dni se za 10 minut na toaletě přetvořit ve společenskou osobnost nebylo snadné. Peter mohl jít bez dodatečných úprav, protože na něm nebylo poznat, že strávil celý den profesní návštěvou a pochůzkou po Washingtonu.

Obr. 54. Opět jakž takž ženou (foto: Helena Novotná)

 

Obr. 55. Atmosféra byla čím dál uvolněnější (foto: Filip Šír)

Večeři zahájila prezidentka Ilse, která poděkovala Local Organising Committee. Občerstvení bylo přichystáno a že bylo skutečně z čeho vybírat. Raut byl opravdu bohatý. Pochutnala jsem si na čerstvé zelenině a směsi žampionů s lilkem. Večeřelo se asi do dvaadvaceti hodin, současně probíhala konverzace se spolustolovníky. Ke konci se dostavil Filip s paní doktorkou, kteří úspěšně pokřtili knihu na velvyslanectví. Společně jsme se vydali do hotelu, a mně se ulevilo, neboť se všechno docela podařilo a hlavně jsem, coby reprezentantka ČR, nezpůsobila žádné faux pas. Tohle byl skutečně intenzivní den.

Pá 30.9. Washington D.C.

Filip zamířil na jinou konferenci, a já s paní doktorkou na devátou do LoC, Jefferson Building, na celodenní profesní návštěvu. Bylo nutné ji zařídit v předstihu se specifikací oblastí zájmu, počtem účastníků a dalších doplňujících informací. Po průchodu bezpečnostní kontrolou jsme se setkaly s Kahinem Mohammadem. Ten nám dělal společnost po celý den a uváděl nás na jednotlivá oddělení. Od něj jsme obdržely slohy s přesným rozvrhem dne, mapou budovy a prospekty.

Obr. 56. Kamenný mobiliář Jefferson´s Building (foto: Iva Horová)

Návštěvu jsme zahájily prohlídkou historického interiéru Jefferson´s Building společně se skupinou turistů. Jedná se o impozantní prostory s prvky loučí a knih jako symboly učení, s vymalovanými citáty (příklady níže), mozaikami základních vědních disciplín a jejich představitelů v přízemní části. Poté jsme z balkonu shlédly Hlavní studovnu.

„Nature is the art of God.“

„The true university of these days is a collection of books.“

Obr. 57. Zdigitalizovaná archiválie převedená do interaktivního formátu (foto: Iva Horová)

 

Obr. 58. Interiér je doplněn vkusnými tabulemi, na nichž běží smyčky se zajímavostmi o knihovně (foto: Iva Horová)

Následně se nám věnovali pracovníci následujících oddělení:

Akvizice. Od roku 2006 působí sloučeně s oddělením katalogizace. Potýkali se s nedostatkem personálu s následkem zpomalení katalogizace. Na RDA pravidla přešli v roce 2014 s výjimkou archivních materiálů a zvukových dokumentů (což má na starost National Audiovisual Conservation Center in Culpeper, který tento styl odmítl do sbírek implementovat pro jeho nehodící se povahu ke zvukovým dokumentům). Jako OPAC používají Voyager. Na tomto oddělení mají rozdělené katalogizační pravomoce. Uplyne 4-6 týdnů, než se nově zakoupená kniha dostane k uživateli.

HR oddělení. Skládá se z 10 pracovníků, jejichž hlavní pracovní náplní je péče o cca 250 zaměstnanců LoC. Toto oddělení se stará o školení pracovníků z knihoven spadajících pod „federal building“, ostatních nikoliv. Využívají k tomu LMS, přičemž část výukových materiálů je volně dostupná. LoC má pětiúrovňový Program profesního rozvoje:

  • New Employee (každý pracovník stráví jeden den tímto úvodním kurzem, kdy absolvuje prohlídku Jefferson´s Building, vyřídí si úřední záležitosti, vyrobí jmenovku apod.; zahrnuje Opening a Graduating Ceremony)
  • Career (má za cíl pomoci pracovníkovi zjistit, co by chtěl dělat; obsahuje například trénink psacích dovedností nebo modul jak zažádat o práci jinde)
  • Leadership (15 měsíční kompetenční kurz, kterému předchází výběrové řízení)
  • Supervisor (individuálně připravený kurz)
  • Senior Level (pro vedení na nejvyšších pozicích)

Do programů rozvoje nejsou pracovníci nuceni, jsou dobrovolné, avšak absolvování je neopravňuje ke zvýšení pozice.

Pravidelně jsou pořádány lekce i dle speciálních potřeb pracovníků, například na téma etika nebo speciálních katalogizačních pravidel. HR oddělení lze chápat více jako oddělení péče o zaměstnance. Je znát, že LoC si jich skutečně váží, což kromě propracovaného systému vzdělávání naznačuje název správního orgánu: Human Capital Planning Board. Dle slov pracovnice tohoto oddělení jsou zaměstnanci podporováni v rozvoji své kreativity a ke sdílení znalostí. Pro časovou náročnost školení se jim snaží vyjít vstříc konáním častějších setkání kratšího trvání (4 h). Financování vzdělávání je decentralizované - každé oddělení si je řídí samo. LoC vydává interní týdeník Gazette určený personálu.

Aktuálně se na HR oddělení snaží zvýšit povědomí pracovníků o produktech a službách knihovny, což představuje slabé místo. Může to souviset s tím, že mnozí z nich v knihovně nezůstanou dlouho (na 350 příchozích připadá polovina na dočasnou práci).

Evropská studovna. V přilehlých malých klubovnách se tu pořádají pravidelná setkání čtenářů, kteří diskutují při čaji a koláči (čaj poskytuje knihovna každý pátek), také se zde pořádají autorská čtení. Pracovník studovny vyzdvihl skutečnost, že LoC je spojena s udílením autorských práv. Proto musí pamatovat na to, aby nedigitalizovali dokument, který to ještě neumožňuje. Co je zajímavé:

  • Ročně zaplatí 3 miliony za EIZ.
  • Museli zpoplatnit xerox, neboť si lidé nezřízeně kopírovali.

Zhlédli jsme čtenářům nepřístupné prostory jako prezenční depozitář s českými knihami a periodiky (Čtenář, Knihovna) nebo točité schodiště vedoucí do Hlavní studovny, oplývající posvátnou atmosférou.

Obr. 59. Zaměstnanecké schodiště (foto: Helena Novotná)

 

Obr. 60. Prezenční depozitář (foto: Helena Novotná)

 

Obr. 61. Potěšující pohled na regál s českými dokumenty v oddělení katalogizace (foto: Iva Horová)

Hudební oddělení. Toto oddělení spojuje sbírky zvukových dokumentů, hudebniny i audiovizuální oddělení. Zabývají se zde ale především uchováváním a zpřístupňováním prezenčních výpůjček z National Audiovisual Conservation Center in Culpeper. Funguje to tak, že si čtenář požádá o digitalizaci dokumentu, který se nachází v tomto Centru ve Virginii, kde digitalizaci provedou a výstup pošlou na Hudební oddělení, kde si jej může poslechnout. Procedura trvá přibližně týden.

Obr. 62. Budovy LoC jsou propojeny podzemními tunely (foto: Helena Novotná)

Mrzí mě, že jsem se nepodívala do knihovního obchodu. Také jsem si přála zajít do knihovny - jen tak, a něco si přečíst. Vzhledem k tomu, že jsme se všichni zaregistrovali, byli jsme k tomu oprávněni. Bohužel nebylo kdy.

Filip s paní doktorko měli další schůzku a byli vypůjčit automobil. Já jsem mohla jet do hotelu a sbalit si zavazadlo.

So 1.10. odlet z Washingtonu D.C.

Poslední den. Vyrazili jsme ráno, abychom stihli návštěvu Walmartu a aktivitu s Rossovými. V plánu bylo se s nimi podívat do Edisonova muzea, jelikož Edisonův přínos do problematiky zvukových dokumentů je nepopiratelný. Muzeum se mi líbilo. Byly to dílny, chemická laboratoř a provozní budova plná strojů a předmětů tohoto vynálezce. Vonělo to tam olejem, dřevem, a starými věcmi.

Obr. 63. Mezi budovami Edisonova muzea s Matthewem, Peggy a Joshem (foto: Filip Šír)

 

Obr. 64. Edisonova chemická laboratoř (foto: Filip Šír)

 

Obr. 65. Výrobna (foto: Filip Šír)

 

Obr. 66. První fonograf (foto: Filip Šír)

 

Obr. 67. Lisovna gramodesek (foto: Filip Šír)

 

Obr. 68. Soukromý výtah (foto: Filip Šír)

 

Na oběd jsme zaskočili do amerického bistra. Z veganských pokrmů připadaly v úvahu hranolky a špenát na oleji. Vyhověli mi. Ostatní měli typické pokrmy. Po obědě jsme se vyvezli k Edisonovu domu. Stojí na travnatém návrší a je postaven z červených cihel. Za domem se nachází hrob Edisona a jeho manželky. Dům vypadá přívětivě, ovšem prohlídku je nutné předem dohodnout. Prošli jsme si okolí, a navštívili obchůdek se suvenýry. Byl nejvkusnější ze všech, které jsme v Americe potkali.

Obr. 69. Oběd s Rossovými (foto: servírka)

 

Obr. 70. Edisonův dům (foto: Iva Horová)

 

Na parkovišti jsme se s Rossovými rozloučili a vydali se na letiště. Cesta trvala dobré dvě hodiny. Prošli jsme kontrolou a do odletu zbývalo půl hodiny. Doploužili jsme se k bráně a usedli. Na palubě jsme brzy dostali pokrm. Odhodlala jsem se zkusit letadlové pivo. Bylo celkem dobré. Sledovala jsem Filipův film, a pak jsem usnula.

Obr. 71. Veganská strava dle Delta Airlines (foto: Filip Šír)

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback