Historie informační vědy v USA v letech 1950 – 1990 - Část 1.

První část bakalářské diplomové práce „Historie informační vědy v USA v letech 1950 – 1990“ pojednává obecně o informační vědě. Definuje co je informační věda, zabývá se vymezením jejího předmětu, definuje ji a předkládá nástin její vývoje. V závěru se zaměřuje na pět významných vizionářů informační vědy – Vannevara Bushe, Norberta Wienera, Claudea E. Shannona, S. C. Bradforda a Arthura Clarka.

Generace, která ignoruje historii, nemá tudíž minulost a nemůže mít ani budoucnost.

Robert A. Heinlein[1]

Téma své bakalářské diplomové práce „Historie informační vědy v USA v letech 1950 - 1990" jsem si vybrala ze dvou důvodů. Prvním z nich je moje seznámení s informační vědou, které proběhlo prostřednictvím profesora Cejpka v prvním ročníku studia knihovnictví. Jeho přednášky byly natolik zajímavé, že jsem zatoužila proniknout do tajů informační vědy hlouběji.

Druhým důvodem je skutečnost, že toto téma nebylo dosud zpracováno v českém jazyce. Vzhledem k významu a rozvoji informační vědy se domnívám, že je to velká chyba.

Informační věda je plná témat. Zmapovat všechna je nadlidský úkon, tak jako zmapovat její vývoj na celém světě od počátků až do současnosti. Proto jsem téma geograficky i časově omezila a soustředím se na vývoj v letech 1950 - 1990 v rámci USA.

Práce má pouze teoretickou část a je členěna do pěti hlavních kapitol. V první se zaměřím na to, co je informační věda. Vymezím předmět informační vědy, definuji ji a nastíním její vývoj. V závěru se budu zabývat pěti významnými vizionáři informační vědy.

Druhá kapitola se zaměřuje na první mapované období, na 50. léta. V úvodu zmíním spor této dekády - informační věda versus knihovní věda. Hlavním tématem této dekády jsou nekonveční informační systémy, které jsou spojeny se jmény Mortimer Taube, Hans P. Luhn a Eugene Garfield.

Ve třetí kapitole 1960 - 1969, jak již název sám napovídá, představím čtyři hlavní témata 60. let. V jejím úvodu se zabývám průmyslovými kořeny informační vědy, protože informační věda z historického hlediska „vyrostla" právě z průmyslového prostředí.

Druhým tématem je Human Computer Interaction - HCI - interakce člověk stroj. Představím jeho cíle, metodiku navrhování a také odborníky - Ruth M. Davisovou a J. C. R. Licklidera.

Další část se zabývá prvotními online systémy, a to proto, neboť v tomto desetiletí docházelo k experimentování v oblasti online vyhledávání.

Čtvrtým tématem 60. let jsou sítě. Jejich počátky jsou datovány do 2. poloviny tohoto období. V úvodu uvedu, co jsou, ale i nejsou sítě. Dále se zaměřím na motivační síly, které předcházely samotnému vytváření sítí. Další podkapitoly pojednávají o tzv. „Síti sítí" i o vztahu knihovníků a sítí. Na závěr zmíním tři významné konference o sítích.

Čtvrtá kapitola chronologicky sleduje léta sedmdesátá. První část pokračuje v mapování online vyhledávání. Uvedu zde čtyři z předních specialistů, kteří přispěli k jeho vývoji. Mezi ně patří Martha E. Williams, Roger K. Summit, Carlos A. Cuadra a Donald T. Hawkins. Ve druhé podkapitole pojednávám o sítích, a to o jejich vývoji a plánování.

Pátá kapitola mapuje poslední mnou sledované období, od roku 1980 do roku 1990. V 80. letech došlo k nové revoluci informačních technologií. Proto se v první části zabývám dalším vývojem online aktivit. Působili nově vzdělaní specialisté, mezi které bezesporu patří Christine L. Borgmanová, Carol Tenopirová a Charles R. Hildreth. Historii 80. let zkoumám na základě hlavních témat jejich výzkumů a odborných zkušeností.

V další části pokračuji v tématu, které jsem poprvé představila v 60. letech. Tentokrát se věnuji stahování, decentralizaci a rozmanitosti sítí.

Vyvrcholením sítí a online aktivit je Internet. A protože Internet zcela jistě napomohl rozvoji informační vědy, věnuji se v poslední podkapitole 80. let právě jemu. K jeho prudkému růstu došlo v rozmezí let 1983 - 1992. Jeho historii ale začnu u samého počátku, u „internetové doby kamenné". Dále se zastavím u ARPANETu a skončím NSFNETem.

V přílohách ke každé dekádě uvedu chronologicky nejdůležitější události daného období.

Úvod do informační vědy

Co je informační věda

Tématem mojí bakalářské práce je informační věda. „Informační věda"[2] - toto sousloví je v ní skloňováno snad ve všech pádech. A proto považuji v úvodu za nezbytné vysvětlit, čím se tato věda zabývá.

Vymezení předmětu informační vědy

Pro vymezení předmětu informační vědy je podle prof. Cejpka[3] vhodné použít tzv. Vennův diagram (viz Obr. 1), který byl uveřejněn v práci „Guide to Information Science" Charlese H. Davise a Jamese E. Rushe[4].

Obr. 1: Vennův diagram informační vědy

A - Filozofie, přírodní a humanitní vědy a vědy interdisciplinární, vědy zabývající se informací
B - Informatika
C - Aplikovaná informační věda
D - Teoretická informační věda
E - Průnik filozofie a věd zabývajících se informací na jedné straně a informatiky na straně druhé
F - Průnik informatiky a aplikované informační vědy
G - Průnik filozofie a věd zabývajících se informací na jedné straně a aplikované informační vědy na straně druhé
U - Univerzum relevantních polí

Z obrázku je zřejmé, že informační věda se dá chápat ve dvou pojetích: v širším a v užším a potom také jako věda teoretická a aplikovaná. Širší pojetí zahrnuje množiny A, B, C a jejich průniky D, E, F, G. Podle Cejpka tedy:

„Širší pojetí připouští jejich logickou jednotu." [5]

Množina A je velmi široká a kromě filosofie do ní patří přírodní a humanitní vědy a vědy interdisciplinární, které se zajímají o informaci z různých hledisek, např. neurofyziologie a neuropatologie, psychologie, pedagogika, andragogika, sociologie aj. Také okruh B je obsáhlý, protože informatika se velmi často ztotožňuje s vědou o počítači[6]. Je ale potřeba upozornit na skutečný vztah informatiky a informační vědy. Cejpek ho osvětluje:

„...předmětem informatiky (angl. computer science) je počítač, jeho hardware, software, zdokonalování jeho konstrukce apod., zatímco pro informační vědu je počítač prostředkem, který ovšem mění člověka i společnost." [7]

Pro pochopení informační vědy je nedůležitější průnik D - teoretická informační věda - který je považován za „tvrdé" jádro informační vědy[8]. Toto jádro by se mělo komplexně zabývat objasňováním problémů, které souvisejí s informací jako jevem a procesem probíhajícím v živé i neživé přírodě. Z hlediska vývoje jádro zcela chybělo a až v průběhu dozrávání informační vědy se začalo pomalu zvětšovat. To, co bylo do 70. let 20. století nazýváno informační vědou, bylo dlouho pouze konglomerátem různých vědnícha technických oborů zabývajících se z různých aspektů informací. Proto bylo oprávněné mluvit o informační vědě, ale o informačních vědách.[9] Množina C - praktická informační věda - by pak měla z teoretického jádra čerpat poznatky pro řešení konkrétních situací.

Množina E je průnikem množin A a B, a tudíž se v ní prolíná filozofie s vědami, které se zabývají informací na straně jedné a informatikou na straně druhé. Průnik F je průnikem množin B a C, informatiky a aplikované informační vědy. Množina G pak vyjadřuje průnik filosofie a věd zabývajících se informací na straně jedné a aplikované informační vědyna straně druhé.

Do užšího pojetí informační vědy tak náleží pouze průnik D, průnik tří množin A, B i C, který je, jak již bylo řečeno výše, také chápán jako nejdůležitější pro pochopení informační vědy.

Definice informační vědy

Během 2. poloviny 60. let v USA a na počátku 70. let v SRN došlo k řadě pokusů o definici informační vědy. Několik autorů se pokusilo o shrnutí a rozbor definic. Jedním z nich byl Glynn Harmon, který ve svém článku „On the Evolution of Information Science"[10] uvedl 11 definicí informační vědy amerických autorů.

Druhým byl Hans Wellisch, který v příspěvku „From Information Science to Informatics: A terminological investigation"[11] citoval 39 autorů z celého světa, kteří informační vědu definovali. Wellisch navíc provedl statistický rozbor obsahu těchto definicí.[12] Ve svém článku přímo píše:

„Vývoj názvu Informační věda (IS) je sledovánod počátku ,Knihovního hospodářství‘ až do doby objevení ,Informatiky‘. Terminologie 39 definic IS je srovnávána s cílem nalézt jednotnou koncepci této vědy a její hlavní předmět zkoumání. (...) Disciplína nazývaná IS doposud nezískala status skutečné vědy, protože postrádala schválený hlavní předmět zkoumání a jednoznačnou terminologii (stejně tak jako další atributy vědy)." [13]

Profesor Cejpek ve svých dílech definuje informační vědu z různých pohledů. Vybrala jsem některé jeho definice:

„Pracovně můžeme informační vědu (information science, Informationswissenschaft) označit v souladu s jejím pojetím běžným ve vyspělých zemích jako vědu (interdisciplinární pole) o rozmanitých jevových formách informace, o informačních tocích, procesech a systémech, jako vědu o zprostředkování informace ve společnosti a o psychických a společenských účincích těchto jevů a procesů." [14]

„Jako věda zaměřená k praktickému využití se informační věda zabývá vývojem a současným stavem pojetí a metod akvizice, zpracování, ukládání a vyhledávání, přenosu a komunikace zaznamenané informace, resp. dat v informačních systémech (teorie dokumentace, dokumentalistika, nauka o vyhledávání informace atd.)." [15]

Když se výraz „informační věda" zakořenil v USA, prof. Cejpek o této tehdy nové disciplíně uvádí, že:

„...je definována jako věda, jež zkoumá vlastnosti a chování informace, síly ovládající tok informací a prostředky informačního procesu, jimiž by se dosáhlo jejich optimální přístupnosti a použitelnosti. Procesy zahrnují vznik, šíření, shromažďování, organizaci, ukládání, opětné vyhledávání, interpretaci a používání informace." [16]

Pro srovnání jsem vybrala některé definice informační vědy z encyklopedií. Podle Encyklopedie Britanica je informační věda:

„Disciplína, která se zabývá procesy ukládání a přenosu informací." [17]

Wikipedia prezentuje tuto vědu takto:

„Informační věda (také informační studia) je interdisciplinární věda, která se primárně zabývá ukládáním, tříděním, manipulací, shromažďováním, vyhledáváním a šířením informace." [18]

Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy[19] definuje informační vědu takto:

„V nejširším pojetí obecná věda o informaci (fyzikální, biologické, kulturní). V užším významu věda interdisciplinárního charakteru zabývající se zákonitostmi procesů vzniku, zpracování, měření, kódování, ukládání, transformace, distribuce a recepce informací ve společnosti. Jejím cílem je zabezpečit a racionalizovat sociální informační a komunikační procesy." [20]

Na závěr bych chtěla citovat definici, kterou uvádí Richard Rubin ve svém díle nazvaném „Foundations of library and information science". Rubin zde upozorňuje na skutečnost, že existuje velké množství definic informační vědy, ale její první definice, navržená na počátku 60. let, bude postačující.[21]

První definici Rubin převzal z článku Roberta S. Taylora a podle něj je informační věda:

„Věda, která zkoumá vlastnosti a chování informací, síly, které řídí tok informací a prostředky zpracování informací pro optimální dostupnost a využitelnost. Tyto procesy zahrnují vznik, šíření, shromažďování, organizaci, ukládání, vyhledávání, interpretaci a využití informací. Tento obor je odvozen nebo se vztahuje k matematice, logice, lingvistice, psychologii, počítačové technologii, výzkumným aktivitám, grafickým uměním, sdělovací technice, knihovní vědě, řízení a dalším oborům." [22]

Vznik a vývoj informační vědy

Informační věda se jako nová interdisciplinární věda vyvíjela velmi složitě
a neuspořádaně z mnoha proudů lidské zkušenosti, poznání, výzkumů, které se týkaly informačně komunikačních jevů a procesů ve společnosti.

Podle Glynna Harmona[23] se informační věda jako obecná věda o informaci vyvinula z dokumentace, činnosti spočívající v systematickém sběru, pořádání, vyhledávání a distribuci potenciální, tj. znakově zaznamenané informace a také z dokumentalistiky, z teoretickéhoa praktického oboru, jehož formování začalo jižv roce 1895[24].

Někteří západní vědci, např. Ch. H. Davise, J. E. Rush, ale i prof. Cejpek, zastávají názor, že signál o zrodu informační vědy je v článku Vannevara Bushe „As We May Think"[25], který vyšel v americkém časopise Atlantic Monthly v červenci 1945. Bush v něm vyložil svoji vizi o použití ve vědě hypotetického prostředku MEMEX[26] připomínajícího režim online v komunikaci člověka s počítačem.

„Informační věda je tedy v tomto pojetí i časově spojována se vznikem počítačů." [27]

Bush ale zároveň připouští, že začátky informační vědy lze datovat již do období let 669-630 př.n.l., kdy asyrský král Aššurbanipal vytvořil z knih v podobě hliněných tabulek systematicky organizovanou sbírku zaznamenaných znalostí, zkušeností a představ starověkých lidí. Vývoj informační vědy je tedy spojen i s dějinami knihoven a knihovnictví.[28]

Ačkoliv jsou tyto dvě skutečnosti od sebe vzdálené přes 2 500 let, spojuje je společenská funkce, funkce zprostředkovatelská, která byla ale uskutečňována za velmi odlišných podmínek a pomocí odlišných prostředků. Cejpek tuto funkci popisuje jako:

„...shromažďování, zpracování a uložení lidmi vytvořených znakově zaznamenaných znalostí, zkušeností, příběhů a prožitků do organizovaných sbírek dokumentů (...) tak, aby mohly být rychle a spolehlivě zpětně nalezeny." [29]

Její počátek se datuje do doby, kdy vznikaly první organizované sbírky zaznamenaného poznání, tedy v době krále Aššurbanipala.

Síla zprostředkovatelské funkce byla průběžně podmiňována různými vynálezy: vývojem písma (před 5 000 - 6 000 lety), vynálezem knihtisku, vynálezem počítače a prudkým rozvojem informačních technologií. Právě poslední z nich dal podnět ke vzniku a vývoji informační vědy.

Období formování informační vědy

Podle Jiřího Cejpka lze v minulosti vysledovat dva samostatné vývojové proudy lidského poznání, které ovlivnily informační vědu. První proud, humanitní a sociální, vychází z metodik a teorií vycházejících ze zkušeností knihoven, archivů a jiných pracovišť. Druhý proud, matematicko-technický má původ v binární soustavě, v počátcích matematické logiky, programování aj.

Humanitní proud má svůj původ v knihovnách a dalších informačních pracovištích. Právě zde se ve 2. polovině 19. století práce změnila tak, že začala vyžadovat jistou míru profesionality. To byl impuls pro vznik knihovnického povolání a současně potřeby profesních knihovnických organizací a odborných knihovnických škol. První profesní organizací na světě se stala v roce 1876 American Library Association[30] (ALA).

První knihovnická škola na světě byla otevřena také v USA v roce 1887
na Kolumbijské univerzitě v New Yorku jako dvouletá School of Library Economy. Byla to škola převážně zaměřená na praxi. Až téměř za 40 let, v roce 1926, vznikla na univerzitě v Chicagu knihovnická škola nového typu Graduate School of Library Science. Knihovna jako předmět výuky byla vnímána jako sociální jev (social agency), instituce, která ve společnosti plní významné sociální funkce. Tím došlo k prohloubení teorie knihovnictví (library science - knihovní věda[31]).

Teorie knihovnictví potom byla v průběhu 20. století postupně obohacována výsledky různých oborů jako jsou historiografie, sociologie, psychologie, lingvistika apod. V rámci knihovní vědy se začala relativně samostatně vytvářet knihověda, která se zabývala vnějšími znaky knihy, zprostředkováním knih a později i jiných dokumentů. Knihověda byla ovlivněna tehdejšími silnými pozitivistickými proudy v rozvoji vědy 19. století. Ve 20. století byl přístup knihovědy rozšiřován o různá psychologická a sociologická hlediska ve zkoumání tvorby, sociálního zprostředkování a užití knih v širších souvislostech.

Začalo docházet ke značnému rozrůzňování knihy na rozličné druhy dokumentů. Důsledkem toho se na přelomu 19. a 20. století zformoval obor dokumentace, který zavedl pojem dokument pro všechny soudobé druhy nosičů znakově zaznamenaných znalostí, zkušeností, příběhů, prožitků. A byla to právě dokumentace, která se stala první významnou a ucelenou koncepcí historicky předcházející vzniku informační vědy.[32]

Období vnitřního upevňování informační vědy

K vývoji informační vědy velmi přispěl druhý proud, který prof. Cejpek označil jako matematicko-technický a kybernetický. Značný vliv měla hlavně kybernetika[33], která se zrodila na konci 40. let 20. století a za její zakladatele bývají považováni matematik Norbert Wiener a neurofyziolog Artur Rosenbluth.

Původně bylo předmětem kybernetiky řízení a vazby v živých organizmech a strojích, později ho sám Wiener rozšířil i na systémy sociální. Kybernetika je obor, který studuje chování složitých organizovaných otevřených systémů, systémů řízení. Chápe řízení jako informační proces a z jejího pohledu existuje hluboká vazba mezi informací a řízením. Tento informační proces se uskutečňuje prostřednictvím příjmu, uchovávání, zpracování a předávání informace ve složitém dynamickém systému. Proto bývá kybernetika také označována jako věda o příjmu, uchovávání, zpracovávání a využívání informace.

Za základ kybernetiky je považována matematicko-statistická teorie informace[34] vypracovaná Claudem Shannonem. Teorie informace rozlišuje tři druhy informace: syntaktickou, sémantickou a pragmatickou a podle nich se také sama člení. Syntaktická teorie informace chápe pojem informace jako určitou posloupnost znaků, které odesilatel volí. Sémantická teorie informace se zabývá věcným obsahem zprávy, sdělení. Pragmatická teorie informace[35] je nejvšeobecnější a nejobsáhlejší a byla doposud nejméně propracována. Informaci považuje za něco, co snižuje nejistotu člověka ve vztahu ke stále se měnícímu prostředí (takto chápe informaci i sám Shannon).

Po zrodu kybernetiky dochází ke vzniku dalšího nového oboru nazvaného „computer science" neboli věda o počítačích, informatika. Jedná se o technický obor, jehož předmětem

„...je počítač jako technické a programové vybavení, pomocí něhož se zpracovávají data." [36] Tento obor má podle prof. Cejpka „...zcela zásadní význam pro další vývoj výpočetní a telekomunikační techniky a technologie, (...) Jen zřídka si klade otázky, jak tato technika a technologie působí na psychiku člověk, jaké nové etické otázky vyvolává a jak mění strukturu, životní styl a celkovou atmosféru ve společnosti." [37]

Po 2. světové válce vývoj druhého proudu stále více ovlivňoval proud první. Měl vliv i na terminologii, kdy se na dokumenty začalo v knihovnách a bibliografických institucích pohlížet jako na soubory informací. Cejpek dodává, že:

„V důsledku rozvoje komunikace v širokém pojetí pohybu lidí, věcí, myšlenek, poznatků apod. ve 2. polovině našeho století se stále více dostával do popředí zájmu pojem informace, a tím i potřeba samostatné a integrující obecné vědy o informaci." [38]

Ke konci 60. let 20. století docházelo v USA a ve Spolkové republice Německo k průzkumu dosavadního vývoje informačních oborů. W. Kunz a H. Rittel dospěli k vymezení předmětu okruhu, který nazvali Informační vědy (Informationswissenschaften) a zařadili do něj kromě vědeckých a technických informací i informace politické, kulturní, ekonomické a řídící. Na druhou stranu z něj ale vyloučili biologické a fyzikální informace. Tento okruh nepovažovali za čistě vědecký, protože obsahuje i inženýrské a aplikační prvky. Kunz s Rittelem zdůrazňovali, že informační vědy jsou obor transdisciplinární nikoliv jen interdisciplinární a představují „most" mezi vědními obory a technologií, mezi výzkumem a praxí.

Ačkoliv se v Evropě po 2. světové válce značně rozšířil výraz „dokumentace", v USA ho stále více vytlačuje výraz „informace". Od počátku 50. let se právě v USA v důsledku stále intenzivnějšího používání počítače při ukládání a vyhledávání informací začaly studovat procesy, které se uskutečňují při vzniku, zaznamenávání a přenosu lidského poznání. Ke studiu sloužily nejen klasické vědy jako filozofie a matematika, ale i vědy nově se rozvíjející jako lingvistika, axiologie, teorie her, dokumentalistika, kybernetika, komunikační a behavioristické vědy.

A tehdy, na počátku 50. let, se poprvé vyskytla potřeba obecné vědy, která by integrovala dosavadní znalosti o informaci a poprvé je v USA zaznamenán výraz „informační věda" (information science). Podle Cejpka[39] to bylo z důvodu, že institucionální teorie knihovnictví se začala jevit jako příliš úzká a informatika zase značně jednostranná, proto musel vzniknout nový obor informační věda.

Brian C. Vickery ve své publikaci „Information Science in Theory and Practice" o prvním objevení tohoto termínu píše:

„Termín ,informační věda' se poprvé objevil v chování ,informačního vědce‘. Zejména pak v průmyslu během nedávných desetiletí někteří kvalifikovaní vědci se přeorientovali z výzkumu, vývoje nebo výroby do nové pracovní role, ve které poskytovali aktivní informační služby jejich kolegům. Sami se považovali za ,informační‘ vědce raději než ,badatele‘. Tak jak se tento druh činnosti rozvíjel, stával se formálním, vznikla potřeba zabezpečit vzdělávání pro ty, kteří se touto činností chtěli zabývat. Po určité době obsah tohoto vzdělávání začal být nazýván ,informační věda‘." [40]

Výraz „informační věda" se poprvé objevil v roce 1959 v názvu učebního programu „Computer and Information Science Program" na Moore School of Electrical Engineering na Pensylvánské univerzitě ve Philadelphii. Od roku 1962 v USA pevně zakořenil a začal v literatuře postupně nahrazovat jak samotný výraz „dokumentace", tak i víceslovný výraz „information storage and retrieval" (ukládání a vyhledávání informací), který se začal uplatňovat v technické stránce selekční činnosti.

V roce 1968 vznikla v USA Americká společnost pro informační vědu (American Society for Information Science - ASIS)[41]. O 2 roky později začala vydávat proslulý časopis Journal of the American Society for Information Science - JASIS, který vzešel z časopisu American Documentation vycházejícího již 20 let. JASIS vychází dodnes, od roku 2001 pod názvem Journal of the American Society for Information Science and Technology (JASIST). V dalším vývoji informační vědy sehrál celosvětově významnou roli.

Dozrávání informační vědy

V 70. - 90. letech se informační věda v USA vyvíjela velmi dynamicky.
Na americkém kontinentě vědci zdůrazňovali, že tento vědní obor zkoumá nejen informační procesy v umělých ale i v biotických systémech a zdůrazňovali nutnost spolupráce mezi přírodními a humanitními vědami.

Oproti tomu v Evropě, ač je pod silným vlivem USA, se informační věda vyvíjela pod vlivem konzervatizmu a tradicionalizmu. Vlivem teorie dokumentace jsou zde stále zachovány pojmy jako dokument a dokumentace. Od počátku 60. let z potřeb obecné vědy sílí kritika úzkého institucionálního rámce teorie knihovnictví a dokumentalistiky. Důvodem kritiky byl fakt, že informace začínají v důsledku rozvoje rozhlasu, televize a dalších mediálních prostředků proudit ke svým uživatelům novými netradičními cestami. Objevila se potřeba informační vědy, kterou vyvolalo rychlé přibývání knih a rostoucí počet článků a statí, tedy podle publicistů „exploze informací". Tento jev bývá považován za příčinu tzv. společenského informačního problému[42], který vedl k formování obecné vědy o informaci.

Pět vizionářů informační vědy

Tato kapitola představuje pět vědců, jejichž práce a vize ovlivnily informační vědu. První čtyři jsou důležití především z důvodu, že jsou velmi často citováni v literatuře zabývající se informační vědou. Harmon[43] se totiž domnívá, že vliv několika z nich podnítil změnu z dokumentace směrem k éře informační vědy ve Spojených státech. Mezi tyto čtyři vědce se řadí Vannevar Bush (1890-1974), Norbert Wiener (1894-1964), Claude E. Shannon (1916-2001) a S. C. Bradford (1878-1948).

Tito muži vstoupili do naší historie v rozmezí let 1945 - 1950. Jejich akademické kariéry jsou odlišné: Wiener a Shannon byli matematici; Bush byl inženýrem; a Bradford byl britský vědec a informační pracovník. Tři z nich, Bush, Wiener a Shannon byli spojeni s Massachusettským technologickým institutem (Massachusetts Institute of Technology - MIT). Bush a Wiener byli členy učitelského sboru a Shannon studentem doktorského programu. Každý z nich vydal své klíčové práce v období let 1945-1950.

Jejich nejdůležitější díla jsou následující: Vannevar Bush: "As We may Think", „Science, The Endless Frontier" a „Endless Horizons"; Norbert Wiener: „Cybernetics: Or Control and Communication in the Animal and Machine" a „Human Use of Human Beings, Cybernetics and Society"; Claude E. Shannon společně s Warrenem Weaverem: „The Mathematical Theory of Communication"; a S. C. Bradford: "Documentation".

Vannevar Bush

Právě Bushův článek „As We May Think" je považován za nejvíce citovaný v literatuře o informační vědě. Nicméně Lilley-Trice dále říkají, že práce nazvaná „Science, The Endless Frontier" byla klíčová, protože podnítila zvýšení financování vynaložené na výzkum a vývoj vládou USA v období po 2. světové válce. Je to také tato práce, která v roce 1950 nepřímo vedla k založení Národní vědecké nadace - National Science Foundation (NSF).[44] Sám Bush uvádí, že tato kniha měla také velký vliv na vládu a její přístup ke zdrojům pro Kongresovou knihovnu (Library of Congress - LoC) a další velké knihovny, zvláště na získání literatury dalších zemí, aby ve Spojených státech byla k dispozici alespoň jedna kopie.[45]

Znamenalo to také počátek zvýšeného úsilí podporovat mezinárodní výměnu informací pro zdokonalenou vědeckou bibliografii. „Endless Horizons" obsahuje nové vydání Bushovi původní práce „As We may Think". Lilley-Trice na tuto práci upozorňují, protože:

„Pro informační specialisty představuje vizionářský a nápaditý popis ideálního informačního systému tzv. ‚Memexu‘." [46]

Bushova pozdější práce, „Science is not Enough"[47] obsahuje kapitolu nazvanou „Memex Revisited", ve které přiznává, že Memex neměl ještě reálnou podobu, ale pro tehdy dostupnou technologii by bylo jeho použití možné.

Norbert Wiener a Claude Shannon

Wiener Bushe znal, spojoval je MIT. Často se spolu scházeli a radili se. Měli společný zájem - populární počítač. Myšlenku a návrh diferenčního a analytického stroje (difference and analytical engine) Charlese Baggage[48] (1792-1871), která byla předložena britské vládě v roce 1812, dramaticky vyvinul Bush koncem 40. let 20. století ve svém diferenciálním analyzátoru (differential analyzer machine). Byl to analogový kalkulátor, který mohl být používán k vyluštění některých skupin diferenciálních výrazů a začal zaplňovat mezeru tím, že byl

„...schopný dělat efektivně typ věcí, o kterých Baggage pouze teoreticky snil."[49]

Ale Wiener snil o něčem jiném. Předkládal Bushovi a celé Skupině východního pobřeží (East Coast Group), včetně von Neumanna[50], ke zvážení myšlenky na zdokonalení návrhu počítače. Jak ale uvádí Lilley-Trice existuje určitá pochybnost, ne však jistota, že by kdokoliv jeho rad dbal. Wiener navrhl tyto zásady[51]:

aby ústředí sčítací a násobící jednotky počítacího stroje bylo spíše číslicové, než založené na měření, jako v případě Bushova diferenciálního analyzátoru;

  1. aby se tyto mechanismy, které jsou v podstatě přepínacími stroji, zakládaly spíše na elektronkách než na ozubených převodech mechanických relé pro zajištění rychlejší činnosti;
  2. ....bylo by pravděpodobně úspornější, aby byla použita pro sčítání
    a násobení místo desítkové soustavy soustava dvojková;
  3. aby všechny operace prováděl samotný stroj bez lidského zásahu od chvíle vložení dat do odebrání konečného výsledku a aby všechny logické operace byly zabudovány do stroje samotného;
  4. aby stroj obsahoval zařízení pro uchování dat, které by je rychle zaznamenávalo, uchovalo až do vymazání, rychle četlo a vymazalo a poté bylo okamžitě připraveno pro další práci.

Wiener nedostal od Bushe na tato doporučení okamžitou odpověď, a to především z důvodu, protože původně ve válečných strategiích nebyl počítač považován za velmi využitelný. Později ale, když se počítače staly důležitými a začaly se stavět v různých institucích (např. Harvard - zkušebna v Aberdeenu a Pensylvánská univerzita), se začal projevovat

„...postupný přechod od mechanické montáže k elektrické, od desítkové soustavy k dvojkové, od mechanického relé k elektrickému, od člověkem řízené operace k automatické...". [52]

Wienerova doporučení Bushovi přestavují ve skutečnosti návrhy systémů pro počítač, který byl právě vyvíjen. Wiener pracoval v průběhu války s týmem vědců a Lilley-Trice se domnívají, že jeho tým zahrnoval i von Neumana. A také je zcela evidentní, že Wienerova doporučení, pokud byly skutečně jeho, byly významné.[53]

Claude Shannon byl matematik a inženýr, jeden ze zakladatelů teorie informace. Bývá považován za otce informatiky. Vystudoval elektrotechniku, ale skrze relé se dostal k matematice. Jeho magisterská práce o návrzích reléových sítí z roku 1937 se stala východiskem vývoje číslicových počítačů. Tehdy byl shodou okolností zřejmě jediný, kdo znal důvěrně obě disciplíny, matematiku i elektrotechniku.

Působil hlavně v Bellových laboratořích a na MIT. V roce 1948 publikoval v časopise Bell System Technical Journal článek „The Mathematical Theory of Communication".

„Byl to on, kdo navrhl termín bit pro jednotku informace. Snažil se, zjednodušeně řečeno, do co nejmenšího souboru ,nacpat' co nejvíc informací. Navíc tak, aby při přenosu co nejmíň utrpěly a byly co možná nedešifrovatelné." [54]

Podle Lilley-Trice jeho „The Mathematical Theory of Communication"
a Bradfordovo „Documentation" pravděpodobně těsně následují Bushovo „As We May Think" v obecné rozšířenosti citování v literatuře zabývající se informační vědou.

S. C. Bradford

Bradford, jak již bylo uvedeno, byl jak vědcem, tak informačním pracovníkem. Byl prvním od vydání práce Paula Otleta „Traite de documentation: le livre sur le livre", kdo představil anglicky mluvícímu světu všeobecné pojednání o dokumentaci. V předmluvě popsal tuto knihu jako všeobecnou učebnici na tuto tematiku. Podle autorů Lilley-Trice svým způsobem stále ještě je všeobecnou učebnicí, ale změnilo se toho tak mnoho, že se stala zastaralou, přestože byla (a stále je) považována za mezníkovou práci. Lilley-Trice o této knize říkají, že sděluje:

„Jak se vyvíjel předmětový systém, vyjasňuje výhody Mezinárodního desetinného systému organizace, poukazuje na jeho výhodu na kontinentě tolika jazyků a utvrzuje čtenáře v tom, jak je v demokracii nemožné dosáhnout konsenzu téměř o čemkoliv." [55]

Arthur C. Clarke

Poslední z vizionářů je muž, který je známý jako prognostik nebo autor vědeckofantastických románů (science fiction). Tímto vizionářem je Arthur C. Clarke. Narodil se v roce 1917 v Anglii a navštěvoval King´s College v Londýně, kterou absolvoval s vyznamenáním v oboru fyzika a matematika.

Clarke se znal se Shannonem několik let a opět se s ním setkal v roce 1976 během oslavy konané v MIT při příležitosti 100. výročí vynálezu Alexandra Grahama Bella. V roce 1945 napsal klíčovou práci „Wireless World", která byla publikována v říjnu roku 1945. Podle Lilley-Trice tento článek předkládal teorii umístění komunikačních satelitů do vesmíru kolem země pro usnadnění rádiového a televizního přenosu a nakonec také čtení knihovnických katalogů a rejstříků, možná dokonce knih a článků. O čtyřicet let později byly tyto satelity na místě.[56]

Nesmíme zapomínat, že informační věda měla svoje evropské počátky jako „dokumentace" v 90. letech 19. století. Jejím účelem tehdy bylo lépe sloužit potřebám dokumentace vědeckých výzkumníků. Dokumentace jako disciplína se dostala do USA ve 30. letech 20. století, kde se vyvíjela v závislosti na využívání filmu a jeho reprodukcí. Informační věda měla tento trend změnit, protože se Američané během války stali odborníky na levné uchovávání položek tak, aby mohly být znovu v případě potřeby reprodukovány.

Použitá literatura:

HALČÍN, Jakub. Příběh počítače (4. díl). Galaxie [online]. 22.7.2005 [cit. 2007-09-26]. Dostupný z WWW: <http://www.galaxie.name/index.php?clanek=pribeh-pocitace-4-dil>.

CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha : Karolinum, 2005. 233 s. ISBN 80-246-1037-X.

CEJPEK, Jiří. Informační věda pro začátek 21. století. Národní knihovna. 1998, roč. 9, č. 3, s. 101-106.

DAVIS, Charles H. - RUSH, James E. Guide to Information Science. Westport, Connecticut : Greenwood Press, 1979. 305 s. ISBN 0-313-20982-0.

CEJPEK, Jiří. Proměny let devadesátých. Praha: SKIP, 2005.78 s. ISBN 80-85851-15-6.

CEJPEK, Jiří. Co je informační věda: Stručný nástin. I´93. 1993, roč. 35, č. 3, s. 61-63.

HARMON, Glynn. Opinion paper: On the Evolution of Information Science. Journal of the American Society for Information Science. 1971, vol. 22, no. 4, s. 235-241.

WELLISCH, Hans. From Information Science to Informatics: A terminological investigation. Journal of Librarianship and Information Science. 1972, vol. 4, no. 3, s. 157-187.

Information science. Encyclopædia Britannica. 2007. Encyclopædia Britannica Online. 26 Sept. 2007 . [online] [cit. 2007-09-29]. Dostupný z WWW: <http://www.britannica.com/eb/article-9367974>.

Information science. Wikipedia : The Free Encyclopedia [online]. 5 September 2007 [cit. 2007-09-29]. Dostupný z WWW: < http://en.wikipedia.org/wiki/Information_Science>.

KTD : Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna České republiky, 2003. Dostupné na: <ttp://sigma.nkp.cz/cze/ktd>

RUBIN, E. Richard. Foundations of library and information science. 2nd ed. New York, NY : Neal-Schuman Publishers, 2004. 579 s. ISBN 1-55570-518-9.

TAYLOR, Robert S. Professional Aspects of Information Science and Technology. Annual Review of Information Science and Technology. 1966, vol. 1, s. 15-40.

BUSH, Vannevar. As We May Think.. Atlantic Monthly [online] [cit. 2006-11-07]. Dostupný z WWW: <http://www.theatlantic.com/doc/194507/bush >.

VICKERY, Brian C. - VICKERY, Alina. Information Science in Theory and Practice. 3rd enl. edition. München: K. G. Saur, 2004. 400 s. ISBN 3-598-11658-6.

WIENER, Norbert. Kybernetika neboli řízení a sdělování v živých organismech a strojích. 1. vyd. Praha : SNTL, 1960. 148 s.

LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA: Academic Press, 1989. 196 s. ISBN 0-12-450060-9.


[1]HALČÍN, Jakub. Příběh počítače (4. díl). Galaxie [online]. 22.7.2005 [cit. 2007-09-26]. Dostupný z WWW: <http://www.galaxie.name/index.php?clanek=pribeh-pocitace-4-dil>.

[2]anglicky Information Science, německy Informationswissenschaft

[3]CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení : Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. s. 171-172.

Též: CEJPEK, Jiří. Informační věda pro začátek 21. století. Národní knihovna. 1998, roč. 9, č. 3, s. 103.

[4]DAVIS, Charles H. - RUSH, James E. Guide to Information Science. 1st ed. Westport (USA): 1978, Greenwood. ISBN 0-313-20982-0. s. 4.

[5] CEJPEK, Jiří. Co je informační věda : Stručný nástin. I´93. 1993, roč. 35, č. 3, s. 61.

[6] Anglicky Computer science - vědní obor, který se vyvinul v USA. (Od 50. let 20. st. docházelo ke zdokonalování průmyslového odvětví zabývající se výpočetní a s ní těsně spjatou telekomunikační technikou. Z toho důvodu došlo ke zrození právě computer science.) S informační vědou sdílí zájem o možnosti využití informační techniky a technologie, výrazně se ale od ní odlišuje.

[7] CEJPEK, Jiří. Proměny let devadesátých. Praha : SKIP, 2005. ISBN 80-85851-15-6. s. 31.

[8] „Tvrdé teoretické jádro" se formovalo a nadále formuje tím, že se v něm (k potřebám této vědy) adaptují poznatky nejrůznějších jiných vědních oborů - informační věda má tedy vazby zejména na filosofii, kybernetiku, sociologii, psychologii, logiku, sémiotiku, lingvistiku a sémantiku, psychofyziologii, právo, etiku a politologii, výpočetní techniku, spojovou a reprografickou techniku, na matematiku a statistiku.

[9] CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. s.162.

Též: CEJPEK, Jiří. Informační věda pro začátek 21. století. Národní knihovna. 1998, roč. 9, č. 3, s. 103.

[10] HARMON, Glynn. Opinion paper: On the Evolution of Information Science. Journal of the American Society for Information Science. 1971, vol. 22, no. 4, s. 235-241.

[11] WELLISCH, Hans. From Information Science to Informatics: A terminological investigation. Journal of Librarianship and Information Science. 1972, vol. 4, no. 3, s. 157-187.

[12] CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. s. 227.

[13] WELLISCH, Hans. From Information Science to Informatics: A terminological investigation. Journal of Librarianship and Information Science. 1972, vol. 4, no. 3, 157. „The evolution of the name Information science (IS) is traced from the beginnings of ,Library economy up to the emergence of ,Informatics. The terminology of 39 definitions of IS is compared in order to find the common concepts of this science and its central topic of investigation. (...) The discipline called IS has not yet attained the status of a true science, lacking an agreed-upon central topic of investigation and an unambiguous terminology (as well as other attributes of a science)."

[14] CEJPEK, Jiří. Co je informační věda : Stručný nástin. I´93. 1993, roč. 35, č. 3, s. 61.

[15] CEJPEK, Jiří. Co je informační věda : Stručný nástin. I´93. 1993, roč. 35, č. 3, s. 62.

[16] CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení : Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. s. 164.

[17] Information science. Encyclopædia Britannica. 2007. Encyclopædia Britannica Online. 26 Sept. 2007 . [online] [cit. 2007-09-29]. Dostupný z WWW: <http://www.britannica.com/eb/article-9367974>. „Discipline that deals with the processes of storing and transferring information."

[18] Information science. Wikipedia : The Free Encyclopedia [online]. 5 September 2007 [cit. 2007-09-29]. Dostupný z WWW: < http://en.wikipedia.org/wiki/Information_Science>. „Information science (also information studies) is an interdisciplinary science primarily concerned with the collection, classification, manipulation, storage, retrieval and dissemination of information."

[19] Používá se také zkratka TDKIV

[20] KTD : Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna České republiky, 2003. Dostupné na: http://sigma.nkp.cz/cze/ktd

[21] RUBIN, E. Richard. Foundations of library and information science. 2nd ed. New York, NY : Neal-Schuman Publishers, 2004. ISBN 1-55570-518-9. s. 31.

[22] TAYLOR, Robert S. Professional Aspects of Information Science and Technology. Annual Review of Information Science and Technology. 1966, vol. 1, s. 19. „The science that investigates the properties and behavior of information, and the means of processing information for optimum accessibility and usability. The processes include the origination, dissemination, collection, organization, storage, retrieval, interpretation, and use of information. The field is derived from or related to mathematics, logic, linguistics, psychology, computer technology, operations research, the graphic arts, communications, library science, management and some other fields."

[23] HARMON, Glynn. Opinion paper: On the Evolution of Information Science. Journal of American Society for Information Science. 1971, vol. 22, no. 4, s. 235-241.

[24] Roku 1895 vznikl v Bruselu z iniciativy dvou belgických právníků P. Otleta a H. Lafontaina Mezinárodní bibliografický ústav, který si dal za úkol zachytit veškerou světovou literární produkci. Roku 1931 byl ústav nahrazen institucí s názvem Mezinárodní dokumentační ústav a soustředil se pouze na rozpracování a šíření Mezinárodního desetinného třídění. V roce 1938 došlo k další změně a ústav byl přetransformován na Mezinárodní federaci pro dokumentaci (FID).

[25] BUSH, Vannevar. As We May Think.. Atlantic Monthly [online] [cit. 2006-11-07]. Dostupný z WWW: <http://www.theatlantic.com/doc/194507/bush >.

[26] MEMEX = memory extender; Bush popsal MEMEX jako přístroj spojený s knihovnou, který by byl schopný zobrazovat knihy a filmy z knihovny a automaticky sledovat odkazy. Memex by uměl více, než sledovat odkazy. Byla by to pomůcka pro jejich vytváření. Použitá technologie by byla kombinace elektromechanických ovladačů a mikrofilmových kamer a čteček, integrovaných v jednom velkém stole. Většina mikrofilmů knihovny by byla součástí stolu, s možností přidávat nebo vyměňovat cívky mikrofilmů. Mohl by být také používán bez spojení, s generováním informací na mikrofilm, snímáním fotografií z papíru nebo průhledné dotykové obrazovky. Memex by byl více než hypertextový stroj, byl by to předchůdce osobního počítače, založený na mikrofilmu.

[27] CEJPEK, Jiří. Co je informační věda : Stručný nástin. I´93. 1993, roč. 35, č. 3, s. 62.

[28] CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. s. 156.

[29] CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení : Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. s. 155.

[30] ALA je nejstarší a největší knihovnická asociace na světě. Sdružuje 65 000 členů. Jejím posláním je podporovat nejvyšší kvalitu knihovních a informačních služeb a veřejný přístup k informacím.

[31] Vědní obor zkoumající proces informační komunikace v knihovnách. Vytváří metodiku práce s informačními zdroji a zabývá se funkcí, organizací, správou a činností knihoven.

[32] CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení : Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. s. 159.

[33] Za zrod kybernetiky se považuje přesně rok 1948, kdy v USA vyšlo stěžejní dílo Norberta Wienera Cybernetics, or Control and Communication in the Animal and Machine. (Kybernetika čili řízení a komunikace v živých organismech a strojích)

[34] Jako matematicko-statistická teorie nezkoumá informaci vcelku. Zcela odhlíží od obsahu, který je informační sdělován. Zajímá ji pouze počet, míra informace měřená jednotkami jako jsou bit a byte.

[35] Teorie zabývající se sledováním účinku textu nebo sdělení na chování vysílajícího a příjemce.

[36] CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. s. 160.

[37] CEJPEK, Jiří. Proměny let devadesátých. Praha : SKIP, 2005. ISBN 80-85851-15-6. s. 30.

[38] CEJPEK, Jiří. Informační věda pro začátek 21. století. Národní knihovna. 1998, roč. 9, č. 3, s. 102.

[39] CEJPEK, Jiří. Proměny let devadesátých. Praha : SKIP, 2005. ISBN 80-85851-15-6. s. 30.

[40] VICKERY, Brian C. - VICKERY, Alina. Information Science in Theory and Practice. 3rd enl. edition. München : K.G.Saur, 2004. ISBN 3-598-11658-6. s. 9. „The term ,information science' first appeared in the guise of ,information scientist'. Particularly in industry during recent decades, some qualified scientists moved out of research, development, or production into a new occupational role, that of providing an active information service to their colleagues. They regarded themselves as ,information' scientists rather than ,research' scientists. As this kind of work expanded and became formalized the need was seen to provide training for those who would enter the occupation. In time, the content of this training came to be called ,information science'."

[41] ASIS se vyvinula z Amerického dokumentačního ústavu (American Documentation Institute - ADI), který byl založen 13. března 1937.

[42] Jedná se o narůstající rozpor mezi rostoucím množstvím zaznamenaných odborných a vědeckých znalostí a možnostmi jejich společenského využití ve prospěch člověka.

[43] HARMON, Glynn. Opinion paper: On the evolution of information science. Journal of the American Society for Information Science. 1971, vol. 22, no. 4, s. 235.

[44] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 11-12.

[45] BUSH, Vannevar. Science, the Endless Frontier: A Report to the President on a Program for Postwar Scientific Research, July, 1945. Washington, D.C. : Public Affairs Press, 1945, s. 118-119. Citováno podle LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 12.

[46] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA: Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 12. „For information specialists it sets forth a visionary, imaginative description of an ideal information system the ‚Memex‘."

[47] BUSH, Vannevar. Science is not Enough. New York : William Morrow, 1967, s. 75-101.

[48] Charles Babbage - filozof a informatik, který jako první přišel s nápadem sestrojit mechanický výpočetní stroj, jehož činnost by byla založena na programovatelných instrukcích. V roce 1820 se pouští do nákresů a poté do konstrukce tzv. diferenčního stroje (Difference Engine). Jednalo se

o stroj pro výpočet hodnot polynomiálních funkcí - o předchůdce dnešního tabulkového procesoru. Konstrukce ale byla obtížná a v jejim průběhu Babbage musel svůj stroj zdokonalit. Začal pracovat na návrzích tzv. „analytického stroje" (Analytical Engine). Toto zařízení mělo kromě základních početních operací umět nejen řešit algebraické a numerické rovnice, ale současně i vystihnout výsledky a podle nich, což je nejpozoruhodnější, samostatně měnit průběh dalšího výpočtu.

[49] WIENER, Norbert. The Human Use of Human Beings: Cybernetics and Society. Boston, Massachusetts: Houghton Mifflin, 1950, s. 177. Citováno podle LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 12. „...able to do effectively the sort of thing which Babbage had only dreamed of theoretically."

[50] John von Neumann (1903-1957) - fenomenální matematik, v tajných vojenských institucích se seznámil s konstruktéry ENIACU, rychlého elektronického počítacího stroje. Vyvolalo to jeho zájem o počítače. Známá je jeho koncepce počítače z konce 40. let 20. století - základní moduly jím navrženého počítače jsou: procesor, řadič, operační paměť, vstupní a výstupní zařízení. Tato koncepce tvoří základ architektury současných počítačů.

[51] WIENER, N. Kybernetika neboli řízení a sdělování v živých organismech a strojích. 1. vyd. Praha : SNTL, 1960, s. 9.

[52] WIENER, N. Kybernetika neboli řízení a sdělování v živých organismech a strojích. 1. vyd. Praha : SNTL, 1960, s. 17.

[53] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 13.

[54] Otec informatiky Claude Shannon. Hospodářské noviny . [online]. 27.4.2006. [cit. 2007-10-14]. Dostupný z WWW: <http://digiweb.ihned.cz/1-10122700-18336120-i00000_d-4d>.

[55] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 14. „It communicates how the subject system evolved, sets forth the advantages of the Universal Decimal System of organization, points out its advantage on a continent with so many languages, and confirms to the reader how it is almost impossible to form a consensus on anything in a democracy."

[56] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 14.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback