Historie informační vědy v USA v letech 1950 – 1990 - část 3: 1960 - 1969

Třetí část bakalářské diplomové práce „Historie informační vědy v USA v letech 1950 - 1990" se zabývá událostmi šedesátých let 20. století. V úvodu jsou popsány průmyslové kořeny informační vědy. Druhým tématem je Human Computer Interaction - HCI - interakce člověk stroj - jeho cíle, metodika navrhování a odborníci - Ruth M. Davisová a J. C. R. Licklider. Dalšími částmi jsou prvotní online systémy, počátky sítí a konference o sítích.

1960 - 1969

Tato kapitola se zaměřuje na události šedesátých let. V jejím úvodu se zabývám průmyslovými kořeny informační vědy, protože informační věda z historického hlediska „vyrostla" právě z průmyslového prostředí. 

Druhým klíčovým tématem 60. let je Human Computer Interaction - HCI - interakce člověk stroj. Představím jeho cíle, metodiku navrhování a také odborníky na HCI -  Ruth M. Davisovou a J. C. R. Licklidera.

Další část se zabývá prvotními online systémy, neboť v tomto desetiletí docházelo k experimentování v oblasti online vyhledávání.

Čtvrtým tématem 60. let jsou sítě. Jejich počátky jsou datovány do 2. poloviny tohoto období. V úvodu vysvětlím, co jsou, ale i nejsou sítě. Dále se zaměřím na motivační síly, které předcházely samotnému vytváření sítí. Další podkapitoly pojednávají o tzv. „Síti sítí" i o vztahu knihovníků a sítí. Na závěr zmíním  tři  významné konference o sítích.

Pro ucelený pohled na toto období uvádím v příloze souhrn vybraných hlavních událostí 60. let (viz Příloha 2).

Průmyslové kořeny informační vědy

Termín „informační vědec" byl používán průmyslem v 60. letech 20. století pro označení vědce, který pracoval s informacemi na rozdíl od vědců působících v jiných oborech. Za podpory vlády USA vznikala průmyslová informační centra a v 70. letech 20. století začaly univerzity nabízet tituly v informační vědě. Absolventi, zejména držitelé akademických titulů ve vědě, byli poté upřednostňováni pro práci v těchto informačních centrech.

Ve svém článku nazvaném „Industrial Roots of Information Science" Windsor uvádí, že:  

Z historického hlediska vznikla informační věda z praktických použití, hlavně průmyslových. [1]

Kromě vládního a akademického původu měla ASIS[2] silné kořeny v průmyslu, které byly podněcovány jejími potřebami. Ačkoliv mnoho společností mělo domácí knihovny, tyto knihovny nesplňovaly zvyšující se požadavky na informace. Knihovníci byli obvykle nekvalifikovaní pro zacházení s vědeckými a technickými informacemi, proto byli někteří laboratorní vědci přeloženi do knihovnických pozic. Windsor upozorňuje, že:

Sloučení knihovníků a vědců vedlo ke vzniku informačních center, ve kterých byla každá jednotlivá identita uchovávána, ale důkladně organizována do týmového úsilí. [3]

Průmyslová odvětví, která se angažovala v této změně, byla do velké míry založena na výzkumu a vláda některá z nich silně regulovala, zvláště pak farmaceutický průmysl. Ve skutečnosti představovala tato vládní nařízení hnací sílu informační vědy. Další hnací sílou byli informační vědci, z nichž většina měla doktorát. Jako podmínku pro svoje zaměstnávání požadovali přiměřenou knihovnickou a informační podporu.

Americké Ministerstvo pro potraviny a léčiva (The Federal Food and Drug Administration - FDA) požadovalo informace a netolerovalo výmluvy. Nedostatečná informace mohla mít za následek fakt, že by komerční lékařský výrobek byl stažen z trhu, nebo by se zpozdilo schválení nového výrobku. Tyto vážné ekonomické dopady velmi upoutaly pozornost nejvyšších řídících pracovníků společností a došlo tak k zabezpečení potřebného financování informačních center, i když občas velmi skoupého.

Hlavní náplní práce personálu těchto informačních center byla indexace, dokumentace, ukládání, vyhledávání, adresní rozšiřování informace (selective dissemination of information) a vyhledávání literatury. Účastnili se také editování interních a externích dokumentů společností. Vědci byli pro tyto pozice najímáni, knihovníci ale nikoli. Windsor vysvětlil, proč to tak bylo:

Je jednodušší učit vědce knihovnictví než knihovníka vědě. [4]

Nicméně brzy došlo ke sloučení a ideální kandidáti měli alespoň bakalářský akademický titul ve vědě a magisterský v knihovnictví.

Jak již bylo dříve uvedeno, pozice „informačního vědce" byla původně používána pro označení vědce, který pracoval s informacemi na rozdíl např. od vědce, který pracoval s chemikáliemi či zvířaty. Otázkou však zůstává, kolik odbornosti informační vědci tehdy měli. Mohli argumentovat tím, že žádnou nepotřebovali. Zasedání ADI byly plné chemiků, biologů, fyziků a inženýrů. Nyní se ale zdálo, že tyto obory byly nahrazeny pracovníky v informatice.

Zatímco vědecká minulost umožňovala personálu informačních center rozumět předmětům dokumentů, které indexovali a dokumentovali, neposkytovala žádnou znalost o platných informačních praktikách. Právě zde hrála ASIS velkou a důležitou roli. Z tohoto důvodu se jevilo jako velmi důležité členství v ADI, které umožňovalo doplnění například biologického a chemického vzdělání aktuálními postupy a koncepcemi dokumentace. V 60. letech 20. století představovala „dokumentace" prestižní termín.

V 70. letech 20. století začaly univerzity nabízet akademické tituly v informační vědě, často ve spojení s programy knihovnictví. Tyto tituly prokazovaly jasnou identitu jejich držitelů a označovaly skutečný zlom ve vývoji informační vědy. Když držitelé těchto titulů přišli na pracovní trh, dopad byl pozoruhodný. Byli plně kvalifikováni pro řídící pozice v průmyslových informačních centrech, kde tak nahradili laboratorní vědce. V tomto smyslu byl prospěšný také požadavek FDA, který nařizoval, že každá osoba předkládající nové léčivo musí mít příslušnou akademickou hodnost. A právě akademický titul v informační vědě se zdál být pro informační práci nejvhodnější.

Interakce člověk-stroj: HCI

V této kapitole a podkapitolách se zaměřím na interakci člověk-stroj. Nejdříve se budu zabývat používanou terminologií, dále pak cíli a metodikou navrhování zmíněné interakce. V dalších podkapitolách bude pozornost věnována vývoji interakce člověk-stroj z chronologického hlediska na základě pokroků tak, jak byly zveřejňovány v Annual Review of Information Science and Technology[5] (ARIST). Budu se také snažit popsat význam odborníků na tuto oblast; jmenovitě Ruth M. Davisové a J. C. R. Licklidera.

Interakce člověk-stroj (human-computer interaction - HCI, man-machine interaction - MMI a computer-machine interaction - CMI) představuje studii interakce mezi lidmi (uživateli) a počítači. Interakce mezi uživateli a počítači se odehrává na rozhraní uživatele, což zahrnuje jak software (programové vybavení počítače), tak hardware (technické vybavení); např. univerzální počítačové periférie a rozsáhlé mechanické systémy jako letadla a elektrárny.[6]

Terminologie

Výraz MMI je používán pro označení interakce člověk stroj, která ale nezahrnuje výlučně počítače. Tento pojem byl již dříve používán při navrhování operačních středisek pro cokoliv, co bylo obsluhováno nebo kontrolováno operátorem; např. číselníky/číselnice, přepínače/spínače, knoflíky/otočné regulátory a měřidla.

Na rozdíl od MMI je CHI (computer-human interaction) akronym a byl používán pro pojmenování tohoto oboru v minulosti. Nicméně v současnosti výzkumníci a odborníci nazývají tento studijní obor pomocí HCI. Důvod, proč se toto označení stalo populárním je částečně založen na představě:

 ...že člověk a jeho potřeby a čas by měly být zvažovány dříve než potřeby stroje, protože jsou důležitější.[7]

Tato představa nabývala stále více na významu ke konci 20. století, kdy se počítače staly finančně dostupnějšími, menšími a výkonnějšími. Od přelomu tisíciletí se objevil nový obor práce na počítači (programování) soustřeďující se na člověka (human-centred computing).

Cíle

Hlavní cíl HCI je zdokonalení interakce mezi uživateli a počítači tím, že počítače učiníme více použitelnými a vnímavými k potřebám uživatele.[8]

HCI se konkrétně zabývá: metodikou a procesy pro navrhování rozhraní, metodami implementace rozhraní (např. softwarové soubory nástrojů a knihovny; efektivní algoritmy), technikami pro hodnocení a porovnání rozhraní, vyvíjením nových rozhraní a technik interakce atd.

Nicméně dlouhodobý cíl HCI je navrhování systémů, které minimalizují bariéru mezi lidským modelem poznávání toho, čeho chtějí dosáhnout a pochopení úkolu uživatele počítačem. Kvalifikovaní odborníci v oblasti HCI jsou obvykle návrháři (projektanti) zabývající se praktickým uplatňováním metodik navrhování na skutečné problémy. Z tohoto důvodu se metodiky navrhování jeví jako velmi důležité pro další vývoj HCI. Činnost návrhářů se tak často soustřeďuje kolem navrhování grafického uživatelského rozhraní a webových rozhraní.

Metody navrhování

Od vzniku tohoto oboru se objevilo několik odlišných metodik popisujících techniky navrhování HCI. Většina návrhů metodik vychází z modelu jak na sebe uživatelé, návrháři a technické systémy vzájemně působí. Například počáteční metodiky pokládaly poznávací procesy uživatelů jako předvídatelné a měřitelné a podněcovaly odborníky na navrhování, aby se při navrhování rozhraní uživatele[9] spoléhaly na výsledky poznávací vědy v oblastech jako jsou paměť a pozornost.

Naopak moderní modely mají tendenci se zaměřovat na stálou zpětnou vazbu a rozhovory mezi uživateli, návrháři a inženýry a snaží se o to, aby technické systémy obklopovaly takové typy zážitků, které uživatelé chtějí mít raději, než aby zkušenosti uživatele obklopovaly dokončené systémy.

Specialisté Ruth M. Davisová a J. C. R. Licklider

Mezi specialisty, kteří se zabývali historií interakce člověk-stroj a začali využívat počítač jako partnera při řešení problémů, patří Ruth M. Davisová a Joseph Carl Robnett Licklider (1915-1990).

Dr. Davisová získala v roce 1955 titul Ph.D. z matematiky na univerzitě v Marylandu. Byla autorkou kapitoly nazvané „Man-Machine Communication"[10] publikované v roce 1966 ve Svazku 1 ARISTu. Davisová v této kapitole stanovila terminologii pro oblast MMI:

Výraz ,machine‘ omezila na počítač, což je pro informační vědu přijatelné, a položila rovnítko mezi ,interakcí‘ a dialogem, jinými slovy komunikací... [11]

Mezi nezbytné vybavení a technické zařízení zahrnula ovládací panel spojený kabelem nebo telekomunikační technikou s hlavním počítačem a programováním, které muselo být synchronizováno s potřebami uživatele.

Davisová ve svém článku určila rozmezí let 1957 - 60 za dobu, kdy zobrazovací jednotky začaly umožňovat skutečný dialog mezi uživatelem a počítačem. Zjistila, že ovládací panely mohou být opravdu interaktivní a nesloužit pouze jako psací stroje.

Davisová se také zabývala koncepcí sdílení času (time sharing), která byla podle ní poprvé diskutována v roce 1960 v článku „Man-Computer Symbiosis"[12] J. C. R. Licklidera.

Počítačový systém sdílení času je systém, který je řízený tak, že v jakémkoliv daném časovém období je vybavení počítače k dispozici mnoha uživatelům, a to buď jako celek, nebo jako část a buď zároveň, nebo očividně současně probíhajícím způsobem. [13]

Každá služba měla poskytnout individuální přínos při společném sdílení nákladů, to znamená, že přínos měl převýšit náklady. Nicméně, Licklider upozornil, že tomu tak vždy nebylo, a to ze dvou důvodů. Jedním bylo používání velkých, výkonných a nákladných počítačů, které pracovaly na menší než maximální kapacitu. Druhým byla skutečnost, že uživatelé měli problém s chápáním interaktivních počítačových/strojových jazyků.

Kromě toho také existovaly rozdíly v dosažení systému sdílení času, např. dávkování času (time slicing) nebo stanovení určitého segmentu času danému uživateli; nebo „vyhrazený čas" (dedicated time) pracovního režimu, kde je uživateli garantováno určité procento počítačového času v daném období.[14] Samozřejmě, že si nakonec počítačoví odborníci, a dokonce i neodborní uživatelé uvědomili, že pro interaktivní dialog s počítačem není nezbytně nutné využívat sdílení času.

Davisová v roce 1966 sestavila seznam několika návrhů, které podle ní měly pomoct projektantům online systémů druhé generace. Jeden z návrhů byl, aby se interaktivní jazyky pro sdílení času značně lišily od těch stávajících (FORTRAN[15], ALGOL). Důvodem byly nové druhy operací umožněné pomocí ovládacího pultu, prostřednictvím kterého se odehrává komunikace mezi člověkem a počítačem.[16]   

Vzdělávání a učení, zpracování dokumentů (document handling), řízení, statistické aplikace, stejně tak jako testování gramatiky představovalo podle Davisové důležité využívání interaktivních online systémů. Je zřejmé, že každé z těchto uplatnění přilákalo nové uživatele. Někteří odborníci se domnívali, že existovala právě potřeba navýšit základnu těchto uživatelů online bibliografického referenčního vyhledávání.

J. C. R. Licklider byl druhým specialistou zabývajícím se historií interakce člověk stroj. V roce 1942 Licklider získal doktorát na Univerzitě v Rochesteru. Po provádění výzkumu komunikace člověka a zpracování informací na Harvardské univerzitě a MIT se stal předsedou Americké akustické společnosti (Acoustical Society of America - ASA) a v roce 1968 publikoval ve svazku ARISTU č. 3 studii nazvanou „Man-Computer Communication".

Licklider byl povzbuzen, že „několik propracovaných programů mohlo být perfektních a být využíváno reálným způsobem" [17]. Za hlavní považoval tyto dva online systémy první generace: CTSS[18] (Compatible Time Sharing System - kompatibilní systém sdílení času) na MIT a TSS (Time Sharing System - systém sdílení času) v SDC. Podle Lilley-Trice bylo také oznámeno, že systém sdílení času druhé generace by mohl využívat komplexnější software a hardware.

Licklider představil plán pro stanovení různých typů interakce člověka s počítačem v závislosti na velikosti počítače a složitosti úkolu. Toto uspořádání objasnilo rozmanitost použití při řešení problémů (problem solving) např. plán propojení malého počítače s velkým počítačem, který by fungoval jako satelit buď v dávkovém, nebo interaktivním vícepřístupovém režimu. Brzy bylo zřejmé, že budou potřebné nové generace a typy počítačů, stejně tak jako nové generace programování, ovládací panely (konzoly), návrhy displejů a nové typy uživatelů s příslušným vzděláním.

Tehdy se zdálo, že v budoucnosti bude rozhodující zpětná vazba poskytovaná návrhářům/konstruktérům uživatelem. Licklider sám doporučil několik konkrétních „nástrojů" jako např. světelné pero určité velikosti, tvaru a váhy.[19] Do roku 1972 ARIST nabádal návrháře/konstruktéry online systémů, aby se zaměřili především na uspokojení uživatelů, kteří měli nedostatek adekvátních znalostí. V roce 1973 ARIST upozornil na to, že ačkoliv teorie nepředběhla design, došlo v různých ohledech k pokroku. Jazyky začaly odrážet požadavky více než interní strukturu počítače a ukládání a přístup se nesmírně zdokonalily.[20] 

Střed zájmu se nyní mohl přesunout na koncepční aspekty interakce. Online rešerše se staly dostupnými, bylo dosaženo spojení uživatele s databází, výsledek rešerše byl vylepšen online oborově uspořádaným slovníkem - tezaurem, zobrazením rejstříku a došlo také ke zdokonalení rešeršní schopnosti vycházející z vzestupné/přírůstkové formulace/vypracování rešerše.

Prvotní online systémy

Desetiletí 1960-1970 se neslo ve znamení experimentování v oblasti online vyhledávání k různým účelům (protivzdušná obrana, rezervace letenek, online bibliografické vyhledávání, online spojení s počítačem, online vyhledávání bibliografických informací, experimentální online dokumentografické rešerše).

Do té doby byl výzkum v informační vědě prováděn z velké části ve Washingtonu, D.C. nebo na jedné z univerzit východního pobřeží USA, zvláště těmi, kteří se zajímali o počítač, jako o spojence při řešení problémů. V té době musely být dořešeny telekomunikační problémy; musela být také implementována koncepce sdílení času; a stále bylo zapotřebí nesčetně experimentů s metodami pro zdokonalení interakce člověka a stroje.[21]

Výzkumná střediska západního pobřeží jako např. Rand Corporation, SDC, Lockheed Missiles, Space Corporation, stejně tak jako některé univerzity se staly součástí hlavního proudu online vyhledávání prostřednictvím jejich výzkumných projektů. Příkladem může být DIALOG Roger K. Summita ze  společnosti Lockheed, který byl nápomocný při aplikování Lockheed technik na online systém dokumentografické rešerše nazvaný NASA-RECON.

Většina prvotních experimentů online vyhledávání se uskutečnila koncem 50. let a počátkem 60. let 20. století. SAGE, SABRE A TIP představují první z online systémů dokumentografické rešerše, přičemž systém SAGE (Semi-Automatic Ground Environment System for Air Defence - Poloautomatický pozemní systém protivzdušné obrany, viz Obr. 3) byl uveden do provozu v roce 1957 s využitím počítače IBM Q 7, který byl v té době považován za největší počítač na světě. Tento počítač fungoval v reálném čase.

SAGE AN/FSQ 7

 

 

 

 

 

 

Obr. 3: SAGE AN/FSQ-7. Na konci každé skříně je umístěn telefon za účelem úspory času při výskytu problémů.[22]  

Další z uvedených systémů, SABRE (Semi-Automated Business Research Environment), počítačový rezervační systém, byl vyvinut proto, aby pomohl American Airlines při rezervaci letů[23]; a TIP (Technical Information Project), první databázový projekt, vyvinutý v MIT Mikem Kesslerem kolem roku 1964 sloužil k online bibliografickému vyhledávání.

Podle Lilley-Trice se v letech 1965-1970 jeví jako velmi důležité i další tři experimenty, protože objasňují počátky efektivních online systémů dokumentografické rešerše. Tyto systémy byly vyvinuty ve střediscích společností Lockheed a SDC v Kalifornii. BOLD[24] (Bibliographic Online Display) představoval experiment v technikách zobrazení a ORBIT[25] (Online Retrieval of Bibliographic Information Timeshared System) měl vést k MEDLINE. Vyvinutí online systému dokumentografické rešerše NASA-RECON, společnosti Lockheed, mělo vést k národnímu a mezinárodnímu systému stejného jména NASA-RECON (remote console system).[26]

Počátky sítí (1965 - 1971)

V této podkapitole se zaměřím na počátky sítí, které jsou datovány v letech 1965 až 1971. V tomto období plánovači předvídali národní centralizovanou síť s informačními službami koordinovanými jednou vládní institucí.

Historie informačních sítí začala ve chvíli, kdy si informační pracovníci uvědomili potřebu poskytování vědeckých a technických informací výzkumné obci. Toto uvědomění společně s novými důmyslnými technikami indexace, ukládání, rešerše a vyhledávání informací vedly k vývoji sofistikovaných informačních sítí, pomocí kterých mohly být informace rychle přenášeny.

Nicméně existuje velké množství definic těchto sítí: například v roce 1968 Becker a Olsen prohlásili, že:

Obecně řečeno je síť propojení věcí systémů a organizací." a také, že „V informační síti se více než dva účastníci angažují ve společném modelu výměny informací prostřednictvím sdělovacích prostředků pro dosažení nějakého praktického cíle. [27] 

Uvedli, že v této době žádná z funkčních informačních sítí neobsahovala čtyři hlavní charakteristiky ideální sítě: 1. formální organizaci (Formal Organization) - sdílení společného informačního cíle, 2. sdělovací prostředky (Communications) - využívající obvody, které mohou rychle propojit rozptýlená místa, 3. obousměrné operace (Bidirectional Operation) - takže se informace mohla pohybovat v obou směrech a každý z účastníků sítě mohl odesílat stejně tak, jako přijímat, 4. adresářovou a přepínací schopnost (A Directory and Switchint Capability) .[28]

Kromě toho Hendricks diskutoval nejen o tom, co sítě jsou, ale také co nejsou. 

Knihovní asociace, konsorcia nebo systémy nejsou sítěmi, ale na druhou stranu mohou obsahovat prvky sítí. Skupina jednotlivých knihoven stejného typu, která spolupracuje, představuje knihovní systém ... když dva knihovní systémy začnou na sebe vzájemně reagovat, vyvine se potom skutečná síťová činnost.  Rozhraní systémů je rozlišujícím rysem, který odděluje systém od sítě. [29]

Motivační síly

Přestože se zde zabývám obdobím 1965 - 1971, chtěla bych se vrátit trochu do minulosti a poukázat na pět hlavních motivačních sil, které podle Lilley-Trice vedly k činnostem podporujícím vytváření sítí.

První síla se projevila v roce 1948, kdy Londýnská královská společnost (Royal Society of London) svolala konferenci knihovníků a dokumentalistů, na které se diskutovalo o vhodných metodách poskytování materiálů pro výzkumy vědců. Konference byla věnována informačním službám z pohledu vědeckých uživatelů a byla organizována ve čtyřech sekcích - Publikování a distribuce dokumentů referujících o původním dílu; Dokumentační služby; Indexace a další knihovnické služby; Časopisy, Výroční zprávy atd.[30]
Druhá motivační síla se ukázala o dva roky později na 15. výroční konferenci GLS Univerzity Chicago, kde Mortimer Taube představil koncepci úkolově zaměřených informačních služeb pro vědu (mission-oriented information services for science).

Třetí bylo svolání dvou konferencí ve Washingtonu, D.C.: Konference Taube - Wooster (Taube-Wooster Conference) se konala v březnu 1958 a představila nové metody ukládání a vyhledávání informací. Druhá - Mezinárodní konference vědeckých informací v roce 1959 (International Conference on Scientific Information),  která rozšířila koncepci a zájem o poskytování vědeckých informací. 

Čtvrtá motivační síla byla více než hnací síla, byl to mandát. V roce 1963 vědecký poradní výbor prezidenta Kennedyho (President Kennedy´s Science Advisory Comittee) pod vedením Alvina M. Weinberga[31] vydal nařízení, na základě kterého se šíření vědeckých informací stalo společnou zodpovědností vědců a informačních specialistů. Mezi různé požadavky kladené v této době na výzkumníky a projektanty se řadily především ty, které souvisely s rozšiřováním informačních sítí. Podle Weinberga to bylo například, že:

„Nové metody přepínání musí být prozkoumány a využívány."  [32] a že „Techničtí dokumentalisté musí být uznáváni a podporováni." [33]

Lilley-Trice říkají, že se zdálo, že první z těchto požadavků byl uspokojen zahájením a zdokonalováním vytváření sítí pomocí počítačů, zkoumáním telekomunikačních služeb a zavedením informačních sítí jako NASA-RECON[34] a MEDLINE[35], které vznikly jako informační systémy.[36]

Pátá a poslední motivační síla zdůrazňovala informační vědu. V roce 1963 se účastníci Výročního zasedání ADI v Chicagu (Annual Meeting of the American Documentation Institute) poprvé seznámili s dokumenty produkovanými počítačem, které „připravil" nově zvolený prezident IBM Hans Peter Luhn.  Luhnovy počítačově zpracované dokumenty byly symbolem hlavních změn, které měly přijít v pracovním postupu nové profesionální společnosti pro informační profesionály.

Knihovny

Z hlediska plánování věda kolísala až do roku 1967, kdy prezident Lyndon Johnson vydal nařízení k vytvoření dvou skupin souvisejících s knihovnami: Národní poradní výbor pro knihovny (National Advisory Commission on Libraries) a Prezidentský výbor pro knihovny (the Presindent´s Committee on Libraries). Cílem první skupiny bylo stanovit roli knihoven jako zdrojů vědění v národních komunikačních zdrojích, zatímco cílem druhé bylo garantovat (nebo alespoň podpořit) efektivnost a interakci mezi vládním a soukromým sektorem.

V návaznosti na snahy uspořádat zdroje knihoven předložil prezident Johnson v roce 1967 návrh své očekávané Sítě vědění „Knowledge Network". Tento plán počítal s knihovnami a informačními službami pro všechny, což později a na dlouhou dobu způsobilo určitý úžas mezi knihovníky. Avšak podle Carlose Cuadry[37] byl pokrok na úrovni jednotlivých knihoven pomalý. Například dva roky potom, co Národní poradní výbor zpracoval svoji konečnou zprávu obsahující doporučení, neobjevila se údajně žádná známka činnosti, ať už v průběhu Johnsonovy nebo Nixonovy vlády.

Nicméně v průběhu 60. let se objevily vzdělávací televizní programy, které byly přenášeny v uzavřených okruzích do mnoha základních a středních škol, stejně tak jako vysokoškolské programy napříč Státy.

V této době existovala také velmi zřetelná snaha zavést do tříd výuku pomocí počítačů (computer-assisted instruction - CAI). O mnoho let později Kabelová satelitní veřejná síť (Cable Satellite Public Affairs Network - C-Span) přinesla široké veřejnosti takové vzdělávací programy, jako například živé zpravodajství ze Sněmovny reprezentantů USA.  

Ačkoliv knihovny představovaly důležitý zdroj informací a dokumentů, nebyly jediným a možná ani nejlepším zdrojem vědění pro všechny účely. [38] 

Knihovníci

Skutečnost, že zástupci mnoha disciplín mimo knihovnictví přispívali k plánování knihovních sítí, znepokojila některé knihovníky, kteří toto považovali za nežádoucí. Jejich nápady a návrhy, zejména záruka, že „by neměl existovat žádný nedostatek dostupných informací"  [39] byl nepřijatelný pro ty, kteří rozuměli knihovnám a chápali problémy související s řízením omezených fondů, personálu a financí.

Představa dostupnosti, jinými slovy - úplného přístupu - všech uživatelů, do všech knihoven, byla zdůrazňována všude tam, kde existovaly plány nebo snahy směřující k vývoji knihovnických sítí. Swanson[40] ale tvrdil, že

„cíl NCLIS - ALA[41] ,rovné příležitosti přístupu k informacím' je nesrozumitelný." [42]

Celá tato myšlenka zasáhla bolavé místo v pýše a schopnostech knihovníků a možná také v jejich lásce k izolaci.

Zdálo se, že čtyři hlavní charakteristiky ideální sítě uveřejněné Beckerem a Olsenem (viz kapitola 3.4) přetrvají. Overhage je doplnil následujícím prohlášením:

„...je to kombinace počítačů, datových obvodů a uživatelských terminálů, které tvoří informační sítě v dnešním pojetí..." [43]

Konference o sítích

V 60. letech se konaly tři významné konference zabývající se počítačovými sítěmi, které měly zvýšit povědomí  o sítích mezi knihovníky. 

V červenci 1968 GLS Univerzity Chicago pořádala konferenci nazvanou Knihovnické sítě - přísliby a jejich splnění (Library Networks - Promises and Performance). Příspěvky na této konferenci zdůrazňovaly status quo, jinými slovy nedostatek adekvátních knihovnických služeb pro všechny kromě těch, kteří žijí ve velkých metropolitních oblastech, nedostatek služeb pro černochy a málo školních knihoven pro všechny. Podle Lilley-Trice představovala tato konference první fázi ve zlepšení geografického pokrytí knihoven pomocí vytváření počítačových sítí.

Druhá konference charakterizující hnutí směrem k aktualizaci znalostí knihovníků se konala 1. dubna 1970 v Bostonu. Výsledkem byl dokument nazvaný Koncepce sítě: čtyři hlediska (Network Concepts: Four Points of View). Zde došlo k setkání informačních vědců s knihovníky. Carlos A. Cuadra hovořil o původu a historii vytváření sítí a podle jeho názoru byl nejurgentnější problém

„nedostatek vzdělávání a přípravy lidí na to, aby mohli přispívat k rozvoji jednotlivých knihoven, které budou uzly vytváření sítí." [44]

Třetí konference nazvaná Meziknihovní sdělovací prostředky a informační sítě (Interlibrary Communications and Information Networks) se konala od 28. září do 2. října 1970. Znamenala bod obratu, protože byla první konferencí, která představila praktikujícím informačním pracovníkům propracované návrhy v širokém měřítku. V tuto dobu bylo nadšení podporující vznik národní sítě na vysoké úrovni. Byl to také rok, kdy prezident Nixon podepsal vznik Národní komise pro knihovní a informační vědu (NCLIS).

Mezi významnými specialisty sítí, kteří se této konference zúčastnili, byli: Joseph Becker - řídil činnosti a následné postupy prací, Carlos A. Cuadra - zastával pozici vedoucího plánování sítí, Ruth M. Davis - představila práci na lékařskou síť Národní lékařské knihovny (National Library of Medicine - NLM), Henriette D. Avram hovořil o otázce národní sítě a J. C. R. Licklider předložil hypotetický plán představující počítačovou síť ARPANET.

ARPANET je národní počítačová síť navržená k poskytování celé škály pomůcek na podporu výzkumu a řešení dalších problémů, zejména personálu na univerzitách. Ačkoliv je původní myšlenka ARPANETu spojena se jménem Lawerence D. Robertse (1937-), detaily vypracoval společně s  kolegy v Lincolnově laboratoři na MIT na základě smlouvy s Ministerstvem obrany USA.

Počátek roku 1970 byl svědkem vzniku plně operační sítě s přidanými službami (value-added network - VAN) TYMNET vyvinuté společností TYMSHARE Inc. V průběhu několika málo let byl TYMNET používán v operacích MEDLINE (MEDLARS online) pro NLM.

NASA-RECON, MEDLINE a ERIC již poskytovaly online služby, Ohio College Library Center (OCLC) katalogizovalo online, a prodejci Lockheed a SDC nabízeli online služby bibliografické rešerše a vyhledávání.


Příloha: Vybrané hlavní události šedesátých let[45]

1960

  • Institute for Scientific Information, dříve známý jako Eugene Garfield Associates, publikoval první vydání Indexu Chemicus (dříve Current Abstracts of Chemistry), což je měsíční upozorňovací služba pro nové chemické sloučeniny a reakce. Ta představuje počítačově založený index sumárních vzorců vytvořený zchemických názvů.
  • SDC vyvinula poloautomatický systém vyhledávání informací SATIRE (Semi-Automatic Information Retrieval) využívající děrných štítků.
  • Maurice F. Taube a Oliver L. Lilley dokončili výzkum předmětového třídění, který vedl kvytvoření informačního systému ERIC.
  • VSDC se uskutečnila první veřejná demonstrace online bibliografického nebo textového vyhledávání pomocí interaktivního systému Protosynthex.
  • Vrozmezí let 1960 - 65 byl vyvinut (tranzistorový) počítač druhé generace.

1961

  • Rada pro knihovní zdroje (Council on Library Resources - CLR) pověřila J.C.R. Licklidera, aby provedl studie knihoven budoucnosti.
  • V NLM byly dokončeny specifikace pro první stupeň systému MEDLARS.
  • V Technologickém institutu v Georgii (Georgia Institute of Technology) se konaly konference vědeckých informačních specialistů (Science Information Specialists), kde vůbec poprvé došlo k rozlišení mezi specialisty a vědci a mezi informační technologií a informační vědou. Tyto konference přispěly k založení Školy počítačové a informační vědy na Technologickém institutu v Georgii, Centra informační vědy na  Lehighově univerzitě a studijního programu informační vědy na Drexelově univerzitě (School of Information and Computer Science at Georgia Tech, the Center for the Information Sciences at Lehigh University, and the program in Information Science at Drexel University).

1962

  • Grantovou agentura ministerstva obrany USA ARPA založila Úřad pro technologie zpracování informací (Information Processing Techniques Office - IPTO). IPTO se stalo významnou silou v různých oblastech počítačového výzkumu zejména grafiky, umělé inteligence, operačních systémů sdílení času a vytváření počítačové sítě (networking).
  • Paul Baran ze společnosti Rand Corporation zkoumal, jak by armáda USA mohla  udržovat síť systému velení a řízení (Command and Control - C2) po jaderném zásahu.  Cílem bylo vybudovat decentralizovaný systém, který by umožnil spojení mezi jednotlivými lokalitami, přestože některé z nich by byly zničeny. Závěrečná zpráva Barana popisuje několik způsobů, jak toho dosáhnout včetně doporučení využití sítě s přepojováním paketů.
  • Luhn implementoval svůj systém adresního rozšiřování informací v Knihovně IBM v Oswegu, stát New York. Systém byl založen na zpracování nových přírůstků v knihovně, aby mohl být uživatelům poskytnut osobní servis.

1963

  • Luhn byl programovým ředitelem pro každoroční zasedání ADI, který se později přejmenoval na ASIS. Představil první počítačem produkované technické dokumenty.
  • Poprvé byla demonstrována vzdálená online selekční stanice neziskovým Vědeckým výzkumným institutem (Scientific Research Institute - SRI). Při této příležitosti se veřejnost poprvé setkala s myší.
  • Za pomoci financování Národní zdravotnického institutu USA (National Institutes of Health - NIH) publikoval Institut pro vědecké informace (Institute for Scientific Information - ISI)  první vydání Citačního rejstříku genetiky (Genetic Citation Index - GCI) a model Citačního rejstříku vědy (Science Citation Index - SCI) spoléhající na počítačovou indexaci. Citační rejstřík vědy byl poprvé nabízen komerčně v roce 1964.

1964

  • Systém MEDLARS se stal provozuschopným v NLM. Skládal se z počítačového systému pro bibliografické uspořádání a analýz; analýz a aktualizací systému indexace lékařské literatury.
  • Meyer Mike Kessler z  MIT zpracoval projekt technické informace TIP, což byl experimentální on-line systém vyhledávání pro 400 potenciálních uživatelů.

1965

  • Objevily se počítače třetí generace s integrovanými obvody a Ted Nelson poprvé použil termín hypertext.
  • J. C. R. Licklieder vydal publikaci „Library of the future".
  • První komunikační družice Early Bird, Intelstat 1 byl vypuštěn společností COMSAT (Communication Satelite Corporation).
  • Michael Buckland provedl výzkum realizace strojově čitelného záznamu pro LOC USA.
  • Laurence G. Roberts představil ARPANET.

1966

  • V letech 1966 - 1968 byl v LoC USA vyvinut MARC I a MARC II (machine readable cataloging program).
  • Byla zřízena Sekce automatizace a informační vědy v ALA (Information Science and Automation Division ALA-ISAD).
  • Na MIT zpracoval Robert A. Roach online bibliografický systém nazvaný Textile Information Retrieval Project (TIRP). Jednalo se o první systém, který využíval hlavních a vedlejších deskriptorů při procesu vyhledávaní a automaticky zobrazoval alternativní výrazy, když první vyhledávání skončilo neúspěšně. Uživatelé mohli určit a odstranit duplikátní záznamy z výsledku vyhledávání.

1967

  • Prezident USA Lyndon Johnson předložil návrh Knowledge Network - sítě vědění.
  • Datový centrální online systém (Data central Online System) společnosti Data Corporation se stal prvním online biblibliografickým rešeršním systémem, který podporoval přístup do více souborů a nabízel aritmetické vyhledávání.
  • Celonárodní systém vyhledávání Dialog byl uveden do provozu.

1968

  • ADI změnil 1. ledna svůj název na ASIS.
  • V rozmezí let 1968 - 1970 se knihovny pokusily připojit do sítě na přijatelné úrovni.
  • Výraz „dokumentace" byl v USA změněn na termín „informační věda".
  • Bellovy laboratoře zavedly systém BELLREL. Tento systém umožňoval online půjčování knih v reálném čase, a systém výpůjček a využíval souborný online katalog knihovny.

1969

  • Ministerstvo obrany USA dokončilo ARPANET a předvedlo, jak by spojení mezi počítači mohlo podpořit kooperativní výzkum mezi vědci. Bolt, Beranek a Newman (BBN) vytvořili první čtyřuzlovou síť (four-node network).
  • NLM začala na pokusné bázi nabízet online přístupovou službu, známou jako AIM TWX do databáze MEDLARS za použití programu ORBIT společnosti SDC.


[1] WINDSOR, Donald A. Indrustrial roots of information science. Journal of the American Society for Information Science. 1999, vol. 50, no. 12, s. 1064. „Historically, information science grew out of practical applications, especially industrial ones."

[2] American Society for Information Science byla založena 13. března 1937 jako American Documentation Institute - ADI. V roce 1968 se název změnil na American Society for Information Science a v roce 2000 pak na American Society for Information Science and Technology - ASIS&T.

[3] WINDSOR, Donald A. Indrustrial roots of information science.  Journal of the American Society for Information Science. 1999, vol. 50, no. 12, s. 1064. „The mix of librarians and scientists grew into the formation of information centers, where each identity was kept distinct but closely orchestrated into a team effort."

[4] WINDSOR, Donald A. Indrustrial roots of information science.  Journal of the American Society for Information Science. 1999, vol. 50, no. 12, s. 1064. „It is easier to teach a scientist about a library than it to teach a librarian about science."

[5] ARIST byl dlouho považován za významnou publikaci uvnitř komunity informační vědy. Dohlíží na oblast informační vědy a technologie, poskytuje čtenářům analytický, autoritativní a dostupný přehled současných trendů a významných výzkumů. První číslo vyšlo v roce 1966 a každý rok je publikováno vždy jedno číslo. Rozsah témat se značně obměňuje, protože odráží dynamiku disciplíny a rozmanitost teoretických a aplikovaných pohledů informační vědy.  Zatímco se ARIST zabývá klíčovými tématy informační vědy, opatrně a výběrově se rozšiřuje, aby úzce spojil informační vědu s příbuznými akademickými komunitami. Mezi jeho editory patřili Carlos A. Cuadra, Martha E. Williamsová a Blaise Cronin.

[6] Human-computer interaction. Wikipedia: The Free Encyclopedia. [online]. 8 May 2007 [cit. 2007-05-10]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Human-computer_interaction>.

[7] Human-computer interaction. Wikipedia: The Free Encyclopedia. [online]. 8 May 2007 [cit. 2007-05-10]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Human-computer_interaction>. „...that the human, and the human´s needs and time, should be considered first, and are more important than the machine´s."

[8] Human-computer interaction. Wikipedia: The Free Encyclopedia. [online]. 8 May 2007 [cit. 2007-05-10]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Human-computer_interaction>.  „A basic goal of HCI is to improve the interaction between users and computers by making computers more usable and receptive to the user´s needs."

[9] Návrh soustředěný na uživatele - user-centred design = moderní návrh založený na myšlence, že uživatel musí zaujímat ústřední roli při navrhování jakéhokoliv počítačového systému. Uživatelé, návrháři a technici pracují společně, aby formulovali požadavky, potřeby a omezení uživatelů za účelem vytvoření takového systému, který se těmito faktory bude zabývat.

[10] DAVIS, Ruth M. Man-machine communication. Annual Review of Information Science and Technology. 1966, no. 1, s. 221-254.

[11] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W.  A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 75-76. „She limited the term ,machine‘ to the computer, which is acceptable for information science, equated  ,interaction‘ with dialog, that is, communication..."

[12] LICKLIDER, J. C. R. Man-Computer Symbiosis. In TAYLOR , Robert W. In Memoriam: J. C. R.. Licklider : 1915-1990. Palo Alto, California : Systems Research Center, 1990. s. 1-20. Dostupný z WWW: <http://memex.org/licklider.pdf>.

[13] DAVIS, Ruth M. Man-Machine Communication. Annual Review of Information Science and Technology. 1966, vol. 1, s. 224. „A time-shared computer system is a system so operated that  in any given time period, the computer equipment is available in whole or in part to many users, either simultaneously or in an apparently simultaneous manner."

[14] DAVIS, Ruth M. Man-Machine Communication. Annual Review of Information Science and Technology. 1966, vol. 1, s. 224.

[15] Nejstarší interaktivní programovací jazyky byly strojové jazyky. Měly jednoduché příkazy, lehčí vytvoření hardwaru, ale zabraňovaly tvoření komplexních programů.  Prvním z nich byl FORTRAN, vyvinutý John Backusem z IBM a spuštěný v roce 1954. Byl to programovací jazyk, který odstranil bariéry představované strojovým kódem při tvoření komplexních programů. Byl to sestavovaný jazyk, který dovolil pojmenovat proměnné komplexní výrazy, subprogramy a mnoho dalších rysů programovacích jazyků.

[16] DAVIS, R. M. Man-Machine Communication. Annual Review of Information Science and Technology. 1966, vol. 1, s. 229.

[17] LICKLIDER, J. C. R.  Man-Computer Communication. Annual Review of Information Science and Technology. 1968, vol. 3, s. 201-202. „...a few truly sophisticated programs could be thoroughly perfected and exploited in a substantive way."

[18] CTSS byl první ze systémů první generace sdílení času. Poprvé byl předveden v roce 1961

a byl v provozu až do roku 1973. Byl velmi významný, protože ukázal, že sdílení času je uskutečnitelné.

[19] LICKLIDER, J. C. R. Libraries of the Future: Report of a Study Sponsored by the Council on Library Resources. Cambridge, Massachusetts : MIT Press, 1965, s.  94-95.

[20] MARTIN, T. H. The User Interface in Interactive Systems. Annual Review of Information Science and Technology. 1973, vol.  8, s. 203-219.

[21] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W.  A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 80.

[22] Semi Automatic Ground Environment. Wikipedia : The Free Encyclopedia [online]. 1 November 2007 [cit. 2007-11-04]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Semi_Automatic_Ground_Environment#column-one>.

[23] Sabre (computer system). Wikipedia : The Free Encyclopedia [online]. 31 October 2007 [cit. 2007-11-04]. Dostupný z WWW: < http://en.wikipedia.org/wiki/Sabre_(computer_system)>.

[24] Bibliografický online displej slouží jako hlavní prostředek vyhledávání ve vyhledávacích systémech pracujících v reálném čase.

[25] ORBIT - v roce 1969 SDC vytvořila pro National Library of Medicine (NLM) vyhledávací program ELHILL. ORBIT byl jeho komeční odnoží, byl dokončen v roce 1971 a o rok později se stal veřejně dostupným.

[26] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA:  Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 83.

[27] BECKER, Joseph - OLSEN, Wallace C. Information networks. Annual Review of Information Science and Technology. 1968, vol.  3, s. 289-290. „Broadly defined, a network is an interconnetion of things, systems, or organizations. (...) In an information network, more than two participants are engaged in a common pattern of information exchange through communications for some functional purpose."

[28] BECKER, Joseph - OLSEN, W. C. Information networks. Annual Review of Information Science and Technology. 1968, vol.  3, s. 290-291.

[29] HENDRICKS, D. D. A Report on Library Networks. Urbana: University of Illinois, Graduate School of Library Science, 1973, s. 2. Citováno podle: LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W.  A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 103-104. „Library cooperatives, consortia, or systems are not networks, but they may very well contain network elements. A goup of individual libraries of the same type working together is a library system ... when two library systems start interacting, then a true network aktivity develops. The interface systems is the distinguishing feature that separates a system  from a network."

[30] McNINCH, J. H. The Royal Society Scientific Information Conference, London, June 21-July 2, 1948. Bulletin of the Medical Library Association [online]. 1949, vol. 37, no. 2 [cit. 2007-11-02], s. 136. Dostupný z WWW: <http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?artid=194801>.

[31] Alvin Martin Weinberg  (1915-2006) - jaderný fyzik a správce v Oak Ridge National Laboratory (ORNL). Ve Vědeckém poradním výboru prezidenta Kennedyho působil v letech 1959-1961  a vedl tým, který vyprodukoval výše zmíněnou zprávu Science, government and information..., protože měl obavu o rychle se rozvíjející vědecké informace. 

[32] WEINBERG, Alvin M. et al. Science, government and information: the responsibilities of the technical community in the transfer of information. Report of the President's Science Advisory Committee. [Washington, D.C.]: U.S. Government Printing Office, January 10, 1963, s. 36. Citováno podle:  LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W.  A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 110. „New Switching Methods Must be Explored and Exploited."

[33] WEINBERG, Alvin M. et al. Science, government and information: the responsibilities of the technical community in the transfer of information. Report of the President's Science Advisory Committee. [Washington, D.C.]: U.S. Government Printing Office, January 10, 1963, s. 29. Citováno podle:  LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W.  A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9 s. 110. „The Technical Documentalist Must be Recognized and Supported."

[34] NASA-RECON (Remote Console Information Retrieval Services) -  zrodil se v roce 1965, online systém vyhledávání bibliografických informací, přes který se vyhledávaly informace v informačních databázích. Ve své době obsahoval opravdu rekordní počet půl milionů záznamů.

[35] MEDLINE - MEDLARS onLINE - Medical Literature Analysis and Retrieval System Online - medicínská bibliograficko-abstraktová databáze, je jedním ze dvou nejdůležitějších zdrojů informací v lékařství. Kompletní databáze MEDLINE Národní lékařské knihovny USA (NLM) obsahuje přes 13 miliónu záznamů od roku 1966 do současnosti, roční přírůstek MEDLINE je cca 380.000 záznamů.

[36] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W.  A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 110.

[37] CUADRA, Carlos A. Library automation and networks. In Network Concepts: Four Points of View. Haverford, Pennsylvania : Catholic Library Association, 1971, s. 17.

[38] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W.  A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 113. „Libraries, although an important source of information and documents, were not the only and perhaps not even the best knowledge source for many purposes."

[39] HAMMER, D. P. National information networks. Annual Review of Information Science and Technology. 1967, vol. 2, s. 391.  „...there should be no poverty in information availability."

[40] Donald R. Swanson (1924-) - americký informační vědec, proslulý svojí prací  na objevech založených na literatuře v biomedicíně. V roce 2000 obdržel Cenu za zásluhy (ASIST Award of Merit) za celoživotní úspěchy ve výzkumu a vědě.

[41] National Commission on Libraries and Information Science (Národní komise pro knihovní a informační vědu) - American Library Association

[42] SWANSON, Donald R. Evolution, libraries, and the national information policy. In Networks for Networkers: Critical Issues in Cooperative Library Development. New York : Neal-Schuman, 1980, s. 97. Citováno podle: LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W.  A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 114. „the NCLIS - ALA goal of ,equal opportunity of access to information' is unintelligible"

[43] OVERHAGE, Carl F. J. Information networks. Annual Review of Information Science and Technology. 1969, vol. 4, s. 342. „...it is the combination of computers, data circuits and user terminals that constitute an information networks in the mode sense..."

[44] CUADRA, Carlos A. Library automation and networks. In Networks Concepts: Four points of view. Haverford, Pennsylvania : Catholic Library Association, 1971, s. 18. Citováno podle: LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W.  A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 115. „lack of training and preparation of people so that they can contribute to progress of individual libraries which will be the nodes of networks."

[45] Williams, Robert V. Chronology of information science and technology: 20th century. [online]. 2002. [cit. 2007-05-29].  Dostupný z  WWW: http://www.libsci.sc.edu/bob/istchron/ISCNET/ISC20CEN.HTM.
LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W.  A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA: Academic Press,  1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 145-147.

Použitá literatura:

BECKER, Joseph - OLSEN, Wallace C. Information networks. Annual Review of Information Science and Technology. 1968, vol.  3, s. 289-327.

DAVIS, Ruth M. Man-machine communication. Annual Review of Information Science and Technology. 1966, vol. 1, s. 221-254.

Don R. Swanson. Wikipedia : The Free Encyclopedia [online]. 9 November 2007 [cit. 2007-11-13]. Dostupný z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Don_Swanson.

HAMMER, D. P. National information networks. Annual Review of Information Science and Technology. 1967, vol. 2, s. 385-417.

Human-computer interaction. Wikipedia: The Free Encyclopedia. [online]. 8 May 2007 [cit. 2007-05-10]. Dostupný z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Human-computer_interaction.

LICKLIDER, J. C. R. Libraries of the Future: Report of a Study Sponsored by the Council on Library Resources. Cambridge, Massachusetts : MIT Press, 1965. 219  s.

LICKLIDER, J. C. R.  Man-Computer Communication. Annual Review of Information Science and Technology. 1968, vol. 3, s. 201-240.

LICKLIDER, J. C. R. Man-Computer Symbiosis. In TAYLOR , Robert W. In Memoriam: J. C. R. Licklider : 1915-1990. Palo Alto, California : Systems Research Center, 1990. s. 1-20. Dostupný z WWW: http://memex.org/licklider.pdf.

LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W.  A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA: Academic Press, 1989. 196 s. ISBN 0-12-450060-9.

McNINCH, J. H. The Royal Society Scientific Information Conference, London, June 21-July 2, 1948. Bulletin of the Medical Library Association [online]. 1949, vol. 37, no. 2 [cit. 2007-11-02], s. 136-141. Dostupný z WWW: http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?artid=194801.

OVERHAGE, Carl F. J. Information networks. Annual Review of Information Science and Technology. 1969, vol. 4, s. 342.

Sabre (computer system). Wikipedia : The Free Encyclopedia [online]. 31 October 2007 [cit. 2007-11-04]. Dostupný z WWW: < http://en.wikipedia.org/wiki/Sabre_(computer_system)>.

Semi Automatic Ground Environment. Wikipedia : The Free Encyclopedia [online]. 1 November 2007 [cit. 2007-11-04]. Dostupný z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Semi_Automatic_Ground_Environment#column-one.

Williams, Robert V. Chronology of information science and technology: 20th century. [online]. 2002. [cit. 2007-05-29].  Dostupný z  WWW: http://www.libsci.sc.edu/bob/istchron/ISCNET/ISC20CEN.HTM.

WINDSOR, Donald A. Indrustrial roots of information science. Journal of the American Society for Information Science. 1999, vol. 50, no. 12, s. 1064 - 1065.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback