Historie informační vědy v USA v letech 1950 – 1990 - část 5. 1980 - 1990

Pátá a poslední část bakalářské diplomové práce „Historie informační vědy v USA v letech 1950 – 1990“ se zabývá událostmi let osmdesátých. První podkapitola pojednává o dalším vývoji online aktivit a jejich specialistech, Christine L. Bergmanové, Carol Tenopirové a Charlesovi R. Hildrethovi. V další části pokračuje téma sítě, a pojednává o jejich stahování, decentralizace a rozmanitost. Vyvrcholením sítí a online aktivit je Internet, jemuž je věnována poslední kapitola. Jeho vývoj je zmapován od „internetové doby kamenné“, přes ARPANET a NSFNET.

1980 - 1990

Zde se budu zabývat událostmi posledního desetiletí zachyceného v této práci. V 80. letech došlo k nové revoluci informačních technologií. Proto se první část zabývá dalším vývojem online aktivit. Působili nově vzdělaní specialisté, mezi které bezesporu patří Christine L. Borgmanová, Carol Tenopirová a Charles R. Hildreth. Historii 80. let zkoumám na základě hlavních témat jejich výzkumů a odborných zkušeností.

V další části pokračuji v tématu, které jsem poprvé představila v 60. letech. Tentokrát se věnuji stahování, decentralizaci a rozmanitosti sítí.

Posledním tématem je Internet. K jeho prudkému růstu došlo právě v 80. letech a díky jeho rozmachu došlo i k rozvoji informační vědy. Jeho historii představím od tzv. „internetové doby kamenné". Dále se zastavím u ARPANETu a NSFNET (National Science Foundation Network).

Pro ucelený pohled na toto období uvádím v příloze souhrn vybraných hlavních událostí 80. let (viz Příloha 4).

Online aktivity

V 80. letech došlo k nové revoluci informačních technologií. Bylo mnoho nových uživatelů osobních počítačů, které se nacházely v domácnostech, školách, úřadech a knihovnách. Tyto osobní počítače se používaly pro zpracování textu, a to k jeho vytváření a editaci, dále pak k vyhledávání informací, včetně stahování a pro zadávání dat (data entry). Byly to samozřejmě mikropočítače nebo dokonce minipočítače, které mohly fungovat v sestavách jejich vlastních druhů nebo být spojeny s velkými počítači (larger computers).

Osobní počítače mohly být doplněny videotextem, kdykoliv bylo zapotřebí textu nebo grafiky, nebo videotext mohl přerušovaně s online vyhledáváním poskytnout grafiku tak, jako při plnotextovém vyhledání. Pro komunikaci se vzdálenými oblastmi byla využívána telekomunikační a satelitní technologie. V první polovině 80. let se začal používat k přenosu a ukládání databází CD-ROM[1].

V tuto dobu se uskutečnila možná méně zaznamenaná sblížení.

„Tradiční knihovníci se stávali informačními vědci na základě jejich vzdělání a zkušeností; radili postgraduálním studentům knihovnických škol při jejich výzkumech; a vyhledávání z velkých databází, což byla služba, která se vyvinula jako informační činnost směřující do knihoven, kde hlavní velkou databází byl knihovní katalog převedený do strojově čitelného a uživatelsky prohledávatelného formátu. Tento krok urychlila LoC uzavřením svého katalogu. Dříve poskytovala tištěná katalogizační data; nyní sama používala pouze strojově čitelné záznamy."[2]

V 80. letech působili nově vzdělaní specialisté, mezi které bezesporu patří Christine L. Borgmanová (1951-), Carol Tenopirová a Charles R. Hildreth. Akademické vzdělání těchto tří specialistů zahrnuje knihovní, informační a komunikační vědu[3]. Christine L. Borgmanová se soustředila na vztahy uživatele a počítače, Carol Tenopirová se zabývala plnotextovými rešeršemi a vyhledáváním a Charles Hildreth pracoval na problematice OPACu s důrazem na design uživatelského rozhraní.

V dalších podkapitolách budu zkoumat historii 80. let na základě hlavních témat jejich výzkumů a odborných zkušeností. Několik hlavních otázek tohoto období se týká důležitosti psychologických faktorů vzájemného vztahu uživatele a počítače, potřeby prověřování relativní efektivnosti rešerše a vyhledávání z plnotextových databází a složitost navrhování (projektování) online systémů, zejména veřejně přístupného online katalogu (Online Public Access Catalog - OPAC).

Témata výzkumu

Christine Borgmanová se zabývala výhodami psychologů/výzkumníků v tom smyslu, že byli schopni monitorovat uživatelské chování a potřebu stanovení kritérií opatření pro projektování a hodnocení informačních systémů. Sama již dříve zkoumala koncepci monitorování uživatele u počítače. Tentokrát se ale zaměřila na koncepční otázku: Jak se mohl student naučit chápat systém z jeho mentálního modelu[4] a využít ho pro jeho přínos?

Její nejpřekvapivější a zároveň nejznepokojivější zjištění bylo, že někteří z jejích 43 vysokoškolských studentů měli velké problémy. Pouze 28 studentů bylo schopno splnit požadavky tohoto experimentu. Přesto byla spokojena, že z hlediska procesních a koncepčních modelů[5] (dvou podmínek, které si Borgmanová stanovila pro tento experiment) se koncepční, při řešení složitých otázek, osvědčil uživatelům lépe.

Snažila se také odpovědět na následující nejasné otázky: Proč studenti humanitních a sociálních věd, kteří byli častějšími uživateli knihovny, nepředčili studenty přírodních věd, kteří navštěvovali knihovnu méně? Proč studenti počítačových věd nepovažovali za výhodu, že se tento experiment týkal počítače a proč studenti filosofie to samé neviděli v použití booleovské logiky? Došla také k závěru, že neexistoval rozdíl ve schopnostech mezi pohlavími. [6]

Carol Tenopirová svůj výzkum zaměřila na porovnávání výsledků vyhledávání z plnotextových databází z Harvard Business Review v systému vyhledávání Bifliographic Retrieval Services (BRS) s výsledky vyhledávání názvů, abstraktů a řízeného slovníku[7] té samé databáze. Plnotextové vyhledávání poskytovalo větší množství dokumentů, více jedinečných dokumentů a vyšší míru úplnosti. Avšak míra přesnosti byla nižší a náklady dvakrát vyšší převážně v důsledku delšího pracovního běhu počítače. Vyhledávaní využívalo booleovskou logiku, proximitu (blízkost) slov (word proximity) a krácení (truncation), jak je tomu v moderních online systémech tohoto typu.

Výše uvedený časopis Harvard Business Review byl první, jehož plný text byl dostupný ve strojově čitelné podobě, nejdříve v roce 1982 v BRS a v následujícím roce v DIALOGu. Od té doby se různé vědecké časopisy staly dostupnými jako databáze. Ve skutečnosti Tenopirová upozornila, že:

„...hlavní důvod plnotextového vyhledávání je nalézání článků, nikoliv však prohlížení a ani nalézání konkrétních faktů." [8]

Hildreth byl vybraný OCLC, aby zavedl systém a jednotnost v mnoha výzkumných zprávách. Jako projektový ředitel zaplnil jazykovou a informační mezeru a publikoval výsledky v díle nazvaném „Online Public Access Catalogs: The User Interface"[9]. Jak uvádí Lilley-Trice, Hildrethovým úkolem bylo také zjistit, jaké prvky systému uživatelského rozhraní měly schopnost ovlivnit úspěch vyhledávání cílového uživatele. Hildreth dále poznamenal, že specifikace dokumentací, které jednotlivé systémy uváděly, měly velmi málo společného: neexistoval žádný společný formát, žádná provozní příručka a ani jednotná dokumentace, která by umožnila porovnání charakteristik jednotlivých systémů. Často byla stejná funkce označena různými názvy. Z tohoto důvodu vypracoval jednotný glosář - významový slovník.

Hildreth popsal každý systém a na oplátku mu každý ze systémů poskytl přístup k výzkumníkům, kteří shromažďovali data a k jejich projektantům. Shledal, že rozhovory s projektanty byly nejpřínosnější částí jeho studie. Navzdory velkému množství literatury bylo uživatelské rozhraní do této chvíle považováno jako „z větší části nezmapovaná oblast"[10]. I proto se Hildreth ve svých dalších studiích zabýval uživatelsko - počítačovým rozhraním (user-computer interface). Vickery k tomu dodává, že:

„V průběhu 80. a na počátku 90. let bylo vytvořeno velké množství experimentálních, ale pouze několik operačních rozhraní." [11]

Odborné zkušenosti

Jak Borgmanová, tak i Tenopirová byly členkami profesorského sboru na fakultách knihovnictví - Borgmanová na Kalifornské universitě v LA (University of California, Los Angeles) a Tenopirová na Havajské univerzitě v Manoa. Borgmanová byla znepokojena neúspěchem projektantů systémů, kteří nebrali v úvahu výsledky výzkumníků. Zdůraznila, že tento problém stále ještě existuje a od roku 1984 mohlo ještě dojít k jeho zhoršení.[12]

Tenopirová poukázala na nesmírný růst v počtu dostupných databází (dosahující 30 - 40% roční míry růstu od prvního vydání Adresáře společnosti Cuadra Associates v roce 1979 /Cuadra Associates Directory/). „Ke konci roku 1985 bylo na světě přes 3 000 veřejně dostupných databází..." [13] Došlo také k růstu v počtu prodejců (od 59 celosvětových v roce 1979 až k více než 440 v roce 1986). Dochází také k fúzím společností různých typů a panuje všeobecné přesvědčení, že trh s osobními počítači je nasycený stejně tak, jako trh knihoven.

Hildreth se zaměřil na znepokojující fakt, že výzkumníci vyhledávání informací a prodejci na jedné straně a odborníci a výzkumníci OPACu na straně druhé vycházejí z úplně odlišných výhodných pozic, publikují v různých časopisech a zřídkakdy spolupracují. Dále poukázal na skutečnost, že se předmětový přístup stával dostupným a techniky klíčových slov, booleovské operátory a proximita (blízkost) slov se začaly objevovat v integrovaných systémech. Tyto techniky musely být přivedeny z prostředí mimo tradiční knihovny. „Zdá se, že reprezentují slučování informační a knihovní vědy." [14]

V závěru této kapitoly je důležité připomenout, že informační vědci a knihovníci byli ochotni spolupracovat na společných projektech. Na druhou stranu je také pravda, že v 80. letech vývoj OPACů v mnoha knihovnách nepřitahoval velkou pozornost informačních vědců. Podobná situace existovala i na počátku 70. let při vývoji strojově čitelných záznamů v LoC a bibliografické služby u OCLC. I v tomto případě informační vědci neprojevili příliš velký zájem. Lze říci, že informační vědci se sami vyloučili z činností automatizace knihoven i přesto, že systémoví experti byli hluboce zapojeni.

„Budoucnost může vyžadovat užší spojení informačních vědců a knihovníků. Do této doby již proběhlo několik ‚přechodů‘ z knihovnictví do informační vědy a podobně existuje mnoho pozoruhodných příkladů informačních vědců působících na fakultách knihovnictví." [15] Knihovníci se společně s informačními vědci (kterými se velmi často stali) učili, jak vyhledávat soubory (query a file). Zdá se, že jak na knihovníky, tak na informační vědce v 90. letech čekal společný úkol - napomoci tomu, aby se přístup stal přátelský („friendly").

Národní síť - odstoupení, decentralizace a rozšiřování sítí

Nejvýznačnějším fenoménem tohoto období, 1979 - 1985, byla pokračující expanze ze 70. let. Nové služby, jako program meziknihovních výpůjček OCLC, byly na vzestupu a počet zprostředkujících a cílových uživatelů se zvyšoval stejně tak jako typy a počty databází a pokrytých zeměpisných území. Mezinárodní sítě se také vyvíjely a rozšiřovaly a zvláště pak DIALOG a OCLC pokračovaly v hledání a získávání nových klientů. Nicméně pro toto období bylo charakteristické okamžité a úplné odstoupení od koncepce národní sítě informačních služeb. Formální národní síť nebyla již dále realizovatelná.

30. 5. - 1. 6. 1979 se konala v Indianopolisu konference nazvaná Networks for Networkers, kde se již projevila znepokojení ve smyslu struktury a řízení národních sítí a navrženou federální legislatiovou. Bylo to pouze 5 měsíců předtím než se NCLIS stala zodpovědnou za pořádaní White House Conference on Library and Information Services (WHCLIS). Swanson, klíčový mluvčí konference, vystoupil proti národnímu vedení z následujících důvodů: 1. samoregulační trh byl upřednostňován před centrální řízení; 2. mezi knihovnami nepanovala žádná vůle vzdát se své autonomie; 3. neexistovala by žádná důvěra v benevolenci a nepodplatitelnost těch, kteří by zaujímali ústřední výkonné funkce.[16]

Nejsilnější prohlášení přišlo od Markusonové, která prohlásila, že decentralizované vedení (místní, státní a regionální) je oproti centralizovanému z hlediska vývoje a řízení knihovních sítí nezbytné. Poukázala na skutečnost, že:

„...nebyla věnována dostatečná pozornost decentralizaci knihoven a také tomu, že žádná z národních organizací nebo agentur neměla jakoukoliv zodpovědnost za služby místních knihoven." [17]

Jak jsem již uvedla výše, NCLIS v listopadu 1979 řídila konferenci v Bílém domě ve Washingtonu. Výsledkem bylo 64 rezolucí, z nichž několik se vztahovalo k navržené národní síti. V březnu 1980 byla tato usnesení sdělena v dopisu Bílému domu, jmenovitě prezidentu Carterovi. V záležitosti NCLIS se postupně od roku 1970 do roku 1985 angažovalo pět prezidentů USA. NCLIS byla koncipována během prezidentství Johna Kennedyho; sestavena prezidentem Lindonem Johnsonem; návrh zákona schvalující její vznik byl podepsán Richardem Nixonem, a v roce 1980 prezident Carter obdržel dopis s rezolucemi, který obsahoval nepatrné známky o demisi NCLIS. Avšak prezident Ronald Reagan pokračoval se jmenováním, a to ze zdánlivě nejistých důvodů.

Od roku 1979 se dostávalo NCLIS omezeného financování, postrádala rozhodné poslání a zdálo se, že si vytváří vlastní program v závislosti na měnícím se vedení.

„Z těchto důvodů naděje NCLIS na vedení národní sítě formálně padla." [18]

Ve své Výroční zprávě z let 1983/1984 NCLIS sama uveřejnila následující sdělení:

„V důsledku rychlého rozvoje národních sítí, jako jsou OCLC a RLIN, regionálních a státních sítí a jejich vzájemného propojení prostřednictvím Projektů propojených systémů, není koncepce jednotné národní sítě se silným federálním vedením již nadále aktuální, a ani ji knihovní/informační obce nechtějí." [19]

Přestože se NCLIS nestala vůdcem národní sítě, její programy byly v závislosti na omezeném financování pomocí vyčleněných federálních fondů stále plánovány. S omezeným rozpočtem a personálem byla NCLIS zabezpečena jako „přívěsek" struktury vlády USA.

Prostředí sítí v 80. letech: rozšíření

V listopadu 1981 se konala na Univerzitě v Pittsburgu konference, kde tři z jejích mluvčích, Haas, Brown a Avramová, značně přispěli k optimismu aplikace informační vědy na tradiční prostředí. Warren J. Haas se krátce předtím, v roce 1978, stal prezidentem Council of Library Resources (CLR); R. C. W. Brown byl novým ředitelem OCLC a Henriette D. Avramová (1919-2006) reprezentovala LoC.

Na této konferenci Haas hovořil převážně o dvou otázkách: o neschopnosti knihovníků učinit rozhodnutí týkající se konkrétního typu technologie, která je jim nabízena a jejich nezdarem pochopit fungování knihovních sítí „odshora až dolů". Volal po technologické jednotnosti v rámci rozmanitosti, která se vyvíjela, a prokázal značnou znalost pokroku a problematik v oblasti knihovnických sítí.[20]

Brown diskutoval o tom, jak se OCLC nacházelo uprostřed dlouhodobého plánovacího procesu, který stanovoval priority, jako jsou např. mezinárodní propojení, nové telekomunikační možnosti a dodávání dokumentů (home delivery services).[21]

Avramová ve svém příspěvku zdůraznila, že v důsledku bibliografických služeb byly v knihovnické obci učiněny velké kroky, a to v LoC, v NLM a ve službách komerčních databází. Bohužel koordinace dosud chyběla, a proto bylo zapotřebí propojení jedné služby s druhou. Její zpráva shrnovala pokrok při vytváření sítí, kterého bylo dosaženo za posledních 20 let a stanovila jeden z hlavních cílů pro budoucnost - propojování. [22]

Podle Lilley-Trice se Avramová v polovině 80. let také zabývala: „...celkovým spektrem vytváření knihovnických sítí: decentralizací, rozšiřováním, propojováním a různými konfiguracemi integrovaných sítí, kruhových síti a hierarchických počítačových sítí." [23]

Tato decentralizace charakterizovala místní, regionální a státní činnosti a řízení rozšiřování se stávalo obtížnějším - pokud vůbec nějaké potřebovalo. V této době byla struktura tak nesourodá, že existovala hrozba, že:

„...Spojené státy nakonec nebudou schopné se rozhodnout, jací jednotlivci nebo skupiny by mohli koordinovat národní programy nebo reprezentovat Spojené státy na mezinárodní úrovni." [24]

Důležitým faktorem tohoto období bylo podle Lilley-Trice také to, že jednotlivci s mikropočítači nyní byli schopni stahování a získávání přístupu ke specifickým databázím, které jim umožnily vytváření vysoce individualizovaných informačních systémů.

„Každá osoba mohla začít řídit jeho, nebo její vlastní vyhledávací a rešeršní aktivity." [25]

Internet a informační věda

V předcházejících kapitolách jsem se zabývala počátky, plánováním a vývojem sítí, což vedlo ke vzniku Internetu. V této kapitole budu popisovat jeho počátky od „internetové doby kamenné". Protože k prudkému růstu Internetu došlo v rozmezí let 1983-1992, rozhodla jsem se, z důvodu uceleného pohledu na jeho vývoj, tímto tématem zabývat pouze v části mé práce zaměřující se na 80. léta.

Internet je celosvětová počítačová síť, jejíž název pochází z anglického slova network (síť), podle něhož tradičně názvy amerických počítačových sítí končily „-net", a mezinárodní (původně latinské) předpony inter- (mezi), vyjadřující, že internet propojil a vstřebal různé starší, dílčí, specializované nebo lokální sítě. [26]

Je potřeba si tedy uvědomit, že Internet není síť, ale celá soustava vzájemně propojených počítačových sítí. Tuto myšlenku podpořil prof. Cejpek tvrzením, že:

„Všechny sítě spolupracující v Internetu jsou si rovny." [27]

Internetová „doba kamenná"

Internetová doba kamenná se datuje od chvíle, kdy v roce 1945 v červencovém čísle amerického časopisu The Atlantic Monthly, publikoval Vannevar Bush článek As We May Think. Tento článek bývá považován za jeden ze základních kamenů informační vědy. Týkal se využití počítačů pro komunikaci a je zajímavý tím, že byl napsán o mnoho let dříve, než počítače byly pro tuto roli poprvé použity.

7. února roku 1958 založila Eisenhowerova vláda grantovou agenturu ministerstva obrany USA Advanced Research Projects Agency (ARPA)[28] zabývající se speciálním výzkumem. Za další významný mezník je považován rok 1963, kdy Theodor Holm Nelson definoval pojem hypertext (v roce 1965 jej publikoval) a kdy Dr. Douglas C. Engelbart vynalezl počítačovou myš (byla patentována 17. 11. 1970).

Internet převzal od americké experimentální sítě nový architektonický princip: vytvořil síť síti, jež se naplňuje konkrétním obsahem nikoliv z jednoho centra nebo v jednom centru, ale z mnoha zdrojů. Internet je zjednodušeně řečeno počítačová a telekomunikační síť s různým technickým a programovým vybavením. Je to také soubor síťových protokolů, které jsou uzpůsobeny k tomu, aby jednotlivé sítě mohly mezi sebou spolupracovat.

Vznik Internetu, jako experimentální sítě, je spjat s americkou armádou, jejíž představitelé si uvědomovali, že v případě propuknutí jaderného konfliktu by byla jako první likvidována významná centra, a tak by vznikl všeobecný chaos, epidemie a nedostatek potravin. Proto právě v USA vznikla myšlenka vytvořit původně v části armády alternativní komunikační strukturu, která by neměla žádná ústředí a ani žádná řídící centra.

ARPANET

Armáda proto přichází v roce 1969 s obranným projektem ARPANET (Advanced Research Projects Agency Network), jehož podstatou bylo spojení prostřednictvím vzájemně propojených uzlových přestupů (počítačů a serverů) tak, aby v případě válečného konfliktu při poškození či zničení jednoho z nich zůstali ostatní ve vzájemném kontaktu.

Byla proto navržena a prosazena speciální strategie přenosu dat na základě protokolů označovaných jako TCP/IP[29]. Práce na jejich vývoji byly v USA zahájeny kolem roku 1970 a sponzorovány agenturou DARPA (Defense Advanced Research Project Agency)[30] Ministerstva obrany. Tato strategie umožnila komunikaci prostřednictvím různých typů komunikačních médií (telefonních linek, optických kabelů, kabelové televize, satelitů atd.) a počítačů různých typů.

Protokoly TCP/IP získaly dnešní podobu zhruba v letech 1977-1979, kdy již existovala síť ARPANET, jejímž provozovatelem byla právě výše zmíněná agentura DARPA. Ta kolem roku 1980 začala převádět síť ARPANET na protokoly TCP/IP a připojovat k ní další vědecko-výzkumné sítě.

„Síť ARPANET se tak rychle stala zárodkem a současně i páteřní sítí celé soustavy sítí - vznikajícího Internetu." [31]

V roce 1983 byl dokončen přechod na soustavu protokolů TCP/IP tím, že ze sítě ARPANET byla vyčleněna síť MILNET, sloužící čistě vojenským účelům.

„Na zárodečnou síť ARPANET se pak postupně ,nabalovalo‘ stále více sítí, až se prakticky přestalo hovořit o ARPANETu a převládlo označení Internet. Tedy Internet s velkým "I", neboť internet (s malým "i") se v angličtině používá k označení jakýchkoli vzájemně propojených sítí." [32]

National Science Foundation Network

Zřejmě nejvýznamnější sítí, která se kdy „nabalila" na ARPANET a stala se tak součástí Internetu, byla síť NSFNET (National Science Foundation Network). Vytvořila si ji jako svou vlastní síť instituce NSF, která má v USA na starosti podporu vědy a výzkumu. Agentura NSF zřídila pět výpočetních středisek na univerzitách, vybavila je výkonnými superpočítači, které potřebovala vzájemně propojit a poskytnout tak přístup k příslušným superpočítačům co možná nejširšímu okruhu vědců. Snažila se k tomu využít přenosových možností ARPANETu, nicméně po neshodách s jeho vedením jí nezbylo nic jiného, než si vybudovat vlastní síť NSFNET. Přesto NSF propojila tuto novou síť s ARPANETem, a tak se i NSFNET stala součástí Internetu.

V roce 1986 měla NSFNET na dnešní poměry směšnou kapacitu 56 kb/s, ale díky štědrému financování si NSF mohla dovolit průběžně zvyšovat přenosovou kapacitu. O tři roky později byly všechny páteřní spoje sítě NSFNET provozovány rychlostí 1,544 Mb/s. Později přešly dokonce na rychlost 45 Mb/s. Díky těmto přenosovým schopnostem NSFNET začala postupně přejímat původní roli ARPANETu, tedy roli páteřní sítě, skrz kterou prochází největší část provozu v rámci celého Internetu. Vrchol nastal v březnu roku 1990, kdy byl původní ARPANET v tichosti odstaven a zrušen. Jen málokdo si toho všiml, neboť úlohu páteřní sítě mezitím úplně přebral NSFNET. [33]

NSFNET odchází

NSFNET byla vytvořena jako výzkumná síť, ale postupem doby se stala převážně sítí provozní. Zajišťovala spíše rutinní přenosy velkých objemů dat, nikoli ale přenosy pro komerční účely. Tím, že se NSF bránila komerčnímu provozu po NSFNETu, dala vzniknout čistě komerčním páteřním sítím, schopným se jí dnes zcela vyhnout.

Agentura NSF si změnu role své páteřní sítě uvědomila a rozhodla se NSFNET pozvolna odstavit. Její přenosové funkce postupně převezmou sítě jiné, plně fungující na komerčním základě. Páteřní síť NSFNET tedy bude v 90. letech postupně odstavována. [34] Je zřejmé, že Internet a elektronické síťové prostředí nepochybně zpopularizovaly informační vědu.

„Pojímejme Internet jako zástupce médií nového druhu. Kdyby nevznikl Internet, vznikla by jiná síť s tendencí stát se globální, jen pod jiným názvem. A i kdyby se Internet zhroutil, vznikla by jiná obdobná síť." [35]

 

Příloha: Hlavní události osmdesátých let[36]

1980

  • Knihovnické sítě fungují převážně na základě připojení OCLC, které bylo v roce 1977 změněno na akciovou společnost OCLC, Inc. A posléze v roce 1981 na akciovou společnost OCLC Online, Inc.
  • Objevily se počítače čtvrté generace s velkým integrovaným obvodem (very large scale integrated - VLSI).
  • Počítače se stávaly „uživatelsky příjemné" (user friendly).
  • Harvard Business Review (HBR) se stal prvním časopisem, který nabízel strojově čitelné plnotextové vyhledávání a dokumentografické rešerše.

1981

  • IBM PC se stal prvním úspěšně prodávaným osobním počítačem společnosti IBM.

1983

  • NSF začlenila ARPANET do své nové sítě INTERNET (interactive network)

1984

  • Carol Tenopirová předpověděla zvýšené využívání plnotextových databází.
  • Martha Williamsová předpověděla, že informační systémy budou do roku 1990 pro konečného uživatele stále více transparentní.

1986

  • Byla zřízena síť NSFNET. Představuje vysokorychlostní datovou sdělovací síť za účelem propojení sítí Národních superpočítačových center (National Supercomputing Centers).
  • Sekce informační vědy NSF (NSF Division of Information Science) se stala Sekcí informací, robotiky a inteligentních systémů (Division of Information, Robotics and Intelligent Systems).

1989

  • Tetrahedron Computer Methodology se stal prvním časopisem, který byl vydán pouze v elektronické podobě a zároveň byl dostupný na disketách.
  • V březnu tohoto roku Tim Berners - Lee zpracoval interní dokument nazvaný „Informační správa: Návrh" popisující navržený informační systém pro CERN (Evropská laboratoř pro fyziku částic). Tento dokument byl později Konsorciem W3C (World Wide Web Consortium) označen jako důležitý dokument pro vývoj webu.

1990

  • V říjnu Tim Berners-Lee zahájil práce na hypertextovém prohlížeči GUI v prostředí NeXT. Pro tento program vymyslel název „World Wide Web".
  • V listopadu Tim Berners-Lee vytvořil první webovou stránku, která se objevila na webovém serveru společnosti CERN. Tento program běžel v operačním systému NeXT.
  • Byl zveřejněn celosvětový adresář „FTP sites" nazvaný HYTELNET.

Použitá literatura:

BORGMAN, Christine L. Psychological research in human-computer interaction. Annual Review of Information Science and Technology. 1984, vol. 19, s. 33-64.

CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha : Karolinum, 2005. 233 s. ISBN 80-246-1037-X.

Internet. Wikipedie : Otevřená encyklopedie [online]. 7.9.2007 [cit. 2007-09-25]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Internet#column-one>.

KTD : Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna České republiky, 2003. Dostupný z WWW: <http://sigma.nkp.cz/cze/ktd>.

LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA: Academic Press, 1989. 196 s. ISBN 0-12-450060-9.

PETERKA , Jiří. Co je Internet ? Computerworld [online]. 1992, č. 8 [cit. 2007-09-25]. Dostupný z WWW: <http://www.earchiv.cz/a92/a208c200.php3>.

PETERKA, Jiří . Na počátku byl ARPANET... Computerworld [online]. 1995, č. 4 [cit. 2007-09-25]. Dostupný z WWW: <www.earchiv.cz/a95/a504c502.php3 >.

Williams, Robert V. Chronology of information science and technology: 20th century. [online]. 2002. [cit. 2007-05-29]. Dostupný z WWW: <http://www.libsci.sc.edu/bob/istchron/ISCNET/ISC20CEN.HTM>.


[1] Compact Disc Read-Only Memory - nepřepisovatelné optické záznamové médium, formát uložení informací je přizpůsoben uchování a čtení počítačových dat.

[2] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 93. „Traditional librarians were becoming information scientists by virue of their new education and experiences; information scientists were advising library school graduate students in their researches; and retrieval from large databases, a function that had developed as a commercial enterprise, was moving to libraries, where the principal large database was the library catalog converted to a machine-readable, user-searchable convenience. The move had been accelerated when the Library of Congress closed its catalog. Previously the Library of Congress had provided printed cataloging data for libraries; now they themselves used only machine-readable records."

[3] Podle TDKIV: Communication science - vědecká disciplína zabývající se zkoumáním komunikačních jevů, procesů a systémů.

[4] Mentální model - mental model - často používán pro vysvětlení rozdílu v chápání pojetí určité situace dvěma stranami. Podle Borgmanove to je model systému, který si uživatel vytvořil ve své hlavě.

[5] Procesní model - processing model - model, který je důležitý pro lidský výkon; koncepční model - conceptual model - model systému, který představuje přání návrháře systému, jak má uživatel systém vnímat.

[6] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 95.

[7]Podle TDKIV: Controlled vocabulary - slovník lexikálních jednotek selekčního jazyka uspořádaný specifickým způsobem (např. zahrnuje vztahy ekvivalence, hierarchie a asociace), který slouží pro indexaci a vyhledávání dokumentů.

[8] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 96 „...the major reason for searching full text is to locate articles, notto browse or locate specific facts."

[9] HILDRETH, C. R. Online Public Access Catalogs: The User Interface. Dublin, Ohio : OCLC, 1982.

[10] HILDRETH, C. R. Online Public Access Catalogs: The User Interface. Dublin, Ohio: OCLC, 1982, s. 34. Citováno podle: LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 97. „...largely uncharted territory..."

[11] VICKERY, Brian C. - VICKERY, Alina. Information Science in Theory and Practice. 3rd enl. edition. Munchen : K. G. Saur, 2004. ISBN 3-598-11658-6. s. 313. „During the 1980´s and early 1990´s, a great many experimental (and a few operational) interfaces were constructed."

[12] BORGMAN, Christine L. Psychological research in human-computer interaction. Annual Review of Information Science and Technology. 1984, vol. 19, s. 50-51.

[13] TENOPIR, C. Change or crisis in the database industry. Library Journal. 1986, vol. 111, no. 6, s. 46. „By the end of 1985, there were over 3000 publicly available databases in the world..."

[14] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA: Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 100. „They appear to represent a melding of information science and library science."

[15] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 101. „The future may require a closer alliance betwen information scientists nad librarians. There have been many crossovers from librarianship to information science, and likewise there are remarkable examples of the information scientist functioning in the library schools."

[16] SWANSON, D. R. Evolution, libraries, and the national information policy. In Networks for Networkers: Critical Issues in Cooperative Library Development. New York: Neal-Schuman, 1980, s. 80-99. Citováno podle: LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 125.

[17] MARKUSON, B. E. Revolution and evolution: Critical issues in library network development. In Networks for Networkers: Critical Issues in Cooperative Library Development. New York : Neal-Schuman, 1980, s. 14. Citováno podle: LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 125.

[18] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA: Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 127. „NCLIS´s hope of leading a national network had formally died."

[19] National Commission on Libraries and Information Science (NCLIS). 1983-1984. Annual Report. Washington D. C. : NCLIS, 1983-1984, s. 43. Citováno podle: LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 127. „With the rapid development of nationwide networks, such as OCLC and RLIN, regional and state networks, and the linking together through the Linked Systems Project, the concept of a single national network with strong federal leadership is no longer appropriate, nor does the library/information community want it."

[20] HAAS, W. J. Network-level decisions: Open commentary. In: Information Technology: Critical Choices for Decision-markers. New York: Dekker, 1982, s. 147-156.

[21] BROWN, R. C. W. Network-level decisions: Reaction. In: Information Technology: Critical Choices for Decision-markers. New York: Dekker, 1982, s. 177-189.

[22] AWRAM, H. D. Network-Level Decision: Basic and Key Issues. In: Information Technology: Critical Choices for Decision-markers. New York : Dekker, 1982, s. 157-167.

[23] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 128. „...the total spectrum of library networking: decentralization, diversification, linking, and the various configurations of integrated networks, ring networks, and hierarchical networks."

[24] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 129. „...the United States may eventually find intself unable to decide what individuals or groups could coordinate national programs or represent the United States on the international level."

[25] LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA : Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 128. „Each person could begin to control his or her own search and retrieval activities."

[26] Internet. Wikipedie : Otevřená encyklopedie [online]. 7.9.2007 [cit. 2007-09-25]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Internet#column-one>.

[27] CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení : Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. s. 144.

[28] ARPA byla založena jako reakce na vypuštění Sputniku, první družici obíhající zemi, která byla vyvinuta v Sovětském Svazu.

[29] Transmission Control Protocol - zajišťuje spolehlivý přenos dat / Internet Protocol - je datový protokol používaný pro přenos dat přes paketové sítě a tvoří základní protokol dnešního Internetu.

[30] ARPA přejmenována 23. března 1972 na DARPA. Viz ARPA-DARPA : The History of the Name [online]. April 14, 2006 [cit. 2007-09-25]. Dostupný z WWW: <http://www.arpa.mil/body/arpa_darpa.html>.

[31] PETERKA , Jiří. Co je Internet ? Computerworld [online]. 1992, č. 8 [cit. 2007-09-25]. Dostupný z WWW: <http://www.earchiv.cz/a92/a208c200.php3>.

[32] PETERKA , Jiří. Co je Internet ? Computerworld [online]. 1992, č. 8 [cit. 2007-09-25]. Dostupný z WWW: <http://www.earchiv.cz/a92/a208c200.php3>.

[33] PETERKA, Jiří . Na počátku byl ARPANET... Computerworld [online]. 1995, č. 4 [cit. 2007-09-25]. Dostupný z WWW: <www.earchiv.cz/a95/a504c502.php3 >.

[34] PETERKA, Jiří . Na počátku byl ARPANET... Computerworld [online]. 1995, č. 4 [cit. 2007-09-25]. Dostupný z WWW: <www.earchiv.cz/a95/a504c502.php3 >.

[35] CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. s. 148.

[36] Williams, Robert V. Chronology of information science and technology: 20th century. [online]. 2002. [cit. 2007-05-29]. Dostupný z WWW: <http://www.libsci.sc.edu/bob/istchron/ISCNET/ISC20CEN.HTM>. LILLEY, Dorothy B. - TRICE, Ronald W. A history of information science, 1945 - 1985. San Diego, CA: Academic Press, 1989. ISBN 0-12-450060-9. s. 148-149.

 

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback