Horečka

13. 2. 2011

Autor titulu: Václav Hrabě

Žánr: novela

Přebal knihy:

Popis knihy:

Novela zachycuje jeden den v životě osmnáctiletého Honzi, který již rok studuje v Praze. Na začátku knihy autor čtenáře zavádí na mejdan čerstvých maturantů, na kterém se, víceméně náhodou, ocitá i Honza. Na domácím večírku se sice baví, ale přesto se dá z autorova popisu vytušit jistá melancholie hrdinovy nálady. Okolní dění sleduje s cynickým odstupem a své vnitřní pocity promítá do hrající hudby. Hudba je celkově pro děj novely klíčová, i sám autor doporučuje čtení tohoto příběhu s hudbou, konkrétně Milese Davise nebo souboru The Jazz Messengers, protože "mnoho věcí pochopíte daleko lépe". 

Děj začíná tedy někdy ráno, přibližně kolem 4. hodiny ráno, přesně nevíme kdy, víme jen, že pomalu svítá a je čas maturit. Autor knihu dělí na čtyři kapitoly, které rozdělil na ráno, dopoledne, odpoledne a večer. V každé části dne se o hlavním hrdinovi dozvídáme více a více. Ráno například zjistíme, že se na mejdanu ocitl náhodou a že hraje v divadle jako mim a dopoledne, že je zamilovaný do Alice, mladé zpěvačky zpívající ve studentském divadle.

Na první pohled by se mohlo zdát, že Honza svým životem pouze proplouvá a že jej jen pozoruje, ale není tomu tak. Veškeré dění velmi silně vnímá a přibližuje čtenáři protřednictvím svých myšlenek, mnohdy i velmi sarkastických.

Hrabě tuto novelu napsal hlavně pro ty, co se rádi stylizují do role "soudců dnešní zkažené mládeže". Chtěl jim prostřednictvím této knihy vysvětlit, že i mladý člověk, který je oblečený "ve svetru a úzkých kalhotách může mít rád Bacha a Haendla", přesně tak jako Honza, jenž zde zastupuje mládež počátku šedesátých let.

Můj osobní názor na tuto knihu je, že tento román skvěle zachycuje beatnickou dobu a po jeho přečtení nepochybně zjistíte, že se zase tak moc, za těch skoro padesát let, nezměnilo, protože soudci druhých byli, jsou a budou vždy.

Úryvek z knihy:

Na zarudlém balkoně uviděl přes sklo rozmazanou červenočernou siluetu Marie.
Kouřila a vypadala nádherně. Udělal dva kroky a položil jí ruku na rameno.
"Buď pozdravena, Julie!"
Prudce se k němu otočila. Začínalo svítat. "Proč, Julie? Pro ten balkon?"
"Ano. A proto, že jsi tu sama a je noc, vlastně něco mezi nocí a ránem. Je to prima, že se to nedá přesně říct, kde končí noc a kde začíná ráno."
Vydechla kouř a přikývla.
"Mám jít dolů a něco ti šeptat k balkonu?"
Zavrtěla hlavou.
"Proč? Už tam někoho máš?"
"Ne, nikdo tam není... Možná esenbák, nebo někdo, kdo se vrací z flámu."
"Tak proč? Bylo by to krásný. Julie s cigaretou na balkoně a Romeo ve svetru a je z něj cítit vodka. To by se ti nelíbilo?"
"Líbilo."
Podivil se jejímu hlasu. Bylo to jako když mluví z horečky. Pravdivý, nic nezakrývající hlas.
"Líbilo, ale neměl bys při čem přísahat. Jsou tu tak vysoké domy, že měsíc není vidět. Měsíc by teď byl asi nejlíp vidět z Maltézského náměstí. Tady bys měl na přísahání jen těch pár neonů. A ty jsou ještě nestálejší než Jupiter." Hladově vtáhl kouř. (Hergot, proč ta holka musí vyrukovat s tím přísaháním, cožpak nevidí, že tím všechno kazí?)
"Promiň," řekla, "já jsem to tak nemyslela. Julie s cigaretou poslouchá vrzání tramvají a lucerny ztrácejí stíny, protože svítá..."
"Ano, moc krásný! A naproti Julii reklama Státní spořitelny, že jo?"
"Nemluv tak cynicky! Stejně jsi jen o rok starší."
"Nemluvím cynicky. Je to pravda."
"To se nevylučuje!" Její vlasy ho šimraly do tváře.
"A mluvením nezestárneš." Pustil cigaretu a vzal ji za ramena. Teprve teď si všiml, jak jsou teplá. Olízl si suché rty a chtěl něco říct, ale neříkal nic a jen cítil, jak  se k němu zvolna přibližuje. (Zatracená sentimentalita! Nesmím to s tím pitím přehánět! Pokusím se bejt cynickej: Kolik toho asi měla na sobě tenkrát Julie na balkoně?) Cítil, jak se třese v jeho dlaních. Z ulice táhla zima, obloha se rozplývala do vlahé, šeděmodré kýčovité barvy technicolorového moře.
Řekla: "Nedělej cynika! Je to hloupý a směšný toužit po zestárnutí. I tak čas utíká." Políbil ji a její ramena se nepřestala chvět a tak poznal, že to nebylo zimou.

Fotogalerie

Štítky: Read or Die
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback