Hrubý, Řezáč: Což takhle dát si designéra?

“Hrubý Řezáč” NENÍ nový brand laciných toaletních papírů. Shoda iniciálů Adama Hrubého s iniciály německého diktátora je čistě náhodná. Adam Hrubý a Jan Řezáč jsou jména dvou brněnských designérů, které jste před časem viděli přednášet na KISKu. Honza je úspěšný. Neemigroval do Anglie pouze proto, že jeho žena neumí moc dobře anglicky. Což zní sympaticky. Pokud jste hipster. Oba chodili do skautu, Honza tam dostal přezdívku Filosof, což je spíš bez komentáře. Adam svou přezdívku radši neprozradil, protože je prý “moc gay”. Adam i Jan vystudovali informatiku v Brně, jeden se pustil na dráhu grafického designu, druhý na webdesign. Upřímně, oba dohromady jsou tak ukecaní, že ve Falku jsem s nimi natočil přes šedesát minut materiálu. Ten jsem pak musel dva dny filtrovat od plev a přepisovat. Proto si z nich utahuju.
 

Jak by podle vás měly fungovat akademické knihovny?

Adam Hrubý: Přijdu, vypůjčím si knížku...odejdu. A půjčovat e-booky!
Jan Řezáč: Já si knihy nepůjčuji. Když na internetu narazím na dobrou knihu, tak si ji obratem koupím.
AH Budu teď přemýšlet modelově: Nejdřív hraje roli motivace - Proč si mám něco přečíst? Pokud to je povinná literatura, tak mi to učitel musí doslova přinést až domů, abych si to přečetl. Pokud mě na přednášce nějaké téma inspiruje a chci si o něm přečíst sám, podívám se okolo. Třeba zjistím, že o tom napsal nějaký americký technologický vizionář. Knížka ale stojí sto dolarů. Pak chci, aby byla v knihovně. Tak si ji najdu a jdu si ji půjčit. V knihovně ale mají jen jednu nebo nemají žádnou.

 

To je tvoje zkušenost s knihovnami ze studia?

AH U nás na fakultě v knihovně je hrozně moc dobrých knížek. Jednou, když jsem špatně vystoupil z výtahu a skončil jsem tam, tak jsem se tomu divil. Lidi v knihovně mi ale připadali, že nechcou, aby tam někdo chodil. To bylo až ke konci studia. Ale hlavně mi nikdo žádnou knížku nedoporučil. Nejsem typ člověka, který jde náhodně do knihovny a říká si: Co bych si dneska půjčil?

 

To už asi nikdo.

AH Právě proto se musí změnit motivace ke čtení. Nejde nutit lidi chodit do knihovny. Knihovna je sama o sobě úžasná. Máš to zadarmo a pak to vrátíš. Když se ti kniha líbí a máš možnost ji využívat dokola jako příručku, tak si ji koupíš.

 

Co by tě dostalo do knihovny?

AH Nejdřív mi někdo musí říct, že je nějaké téma zajímavé. Pak, že o tom existuje knížka. Pak, že když si ji přečtu, tak budu chytřejší. A mimo jiné, že knížka je fyzicky k dispozici v knihovně. Takový by měl být postup. A ne: máme tu haldu knížek, tak proč sem ti lidi nechodí?

 

Co takové knihy digitalizovat?

AH Digitalizace je samozřejmě super. Je však třeba motivovat lidi tak, aby to hned nenahrávali na ulozto.

 

Co role vydavatelů? Nekonkurují si s knihovnami?

AH Doufám, že vydavatelům se stane to, co hudebnímu průmyslu. Přestože jsem lehký knižní fetišista, mám rád knihy a mám nostalgický respekt k tomuto médiu. Ale vidím, kolik škváru se denně vydává. To je stejné jako přehlcení hudebním popovým bullshitem. Musí to projít přerodem.

Vždycky se hodí inspirovat se v undergroundu. Stejně jako se youtube inspiruje v pornu.

Jak vypadá takový přerod?

AH Doporučovat a sdílet? Jako když tady Honza na blogu doporučuje nějaké knížky.
Je potřeba najít takového průkopníka evangelistu, který píše o knihách, což třeba v České republice jsem já.
AH Myslíš o knihách o webdesignu. Musím tě trošku korigovat, abys nevypadal jako totálně sebestředný dement...
Děkuji Adamovi. V knihách o webdesignu se vyznám. Nemám ale vůbec žádný důvod doporučovat nějakou knihovnu. Já si ty knihy prostě kupuju, čtu je, mám jich spoustu a neustále přibývají. Knihy mi přetékají ze stolu, mám je ve třech řadách za sebou a pořád na ně nemám dost místa.
AH Přesně. A teď je dobré dát vědět, že tohle jsi četl, je to dobré k tomuhle a k tomuhle ne. A ostatní pak mají motivaci, můžou jít a půjčit si to.
To by bylo super. Kdyby nějaká knihovna nabízela API, kde bych jen dal odkaz. Nebo kdyby existovala služba, která by agregovala knihy ve všech knihovnách a já bych tam hodil odkaz.
AH Nebo ISBN.
A lidem by to vyjelo výsledky, kde by si tu knihu mohli půjčit.

 

Tohle už funguje.

Jo, ale já nemám záběr na Brno, ale na celou Českou republiku. Pár fakultních knihoven je pro čtenáře naprosto nerelevantní.
AH Vždycky se hodí inspirace z undergroundu. Stejně jako se youtube inspiruje v pornu - teď máš přímo v progressbaru možnost prohlídnout si screen z následující scény. To bylo nejdřív na pornoserverech, a až potom na youtube.

 

Jak by to mohlo inspirovat knihovny?

AH Stejné je to se servery, které nabízejí odkazy na nelegální knihy. Ty jsou mnohdy přístupnější než kdejaký knihovní systém. Přijdeš na takový server a mají tam vyhledávání podle autorů, ISBN, spoluautorů, roku, máš tam obálku, vyjede ti rating, odkazy na rapidshare, máš tam všechno. Kdyby tyto servery mohly obsah propagovat, tak jednoduše udělají například widget. Honza napíše knížku, pak tam zadá "embed ISBN", a rovnou se to rozjede v pdf souborech. Toto by měla mít knihovna. Měla by se domluvit třeba s nějakým bloggerem o knihách, aby to propagoval.
Do háje, vždyť to nemusí být ani blogger. Ve chvíli, kdy něco takového bude fungovat, tak si to lidi najdou.
AH A všichni budou schválně psát o knížkách, aby mohli ten widget používat. Ale to je jen taková geekovina...
No ale bylo by to přímo pro moji cílovku - studenti, co nemají prachy a chtějí se vzdělávat. Bylo by to super, ale zatím nemám tu možnost.
AH Vidíš, to je téma na diplomku.

Začínající webdesigner pracuje tak, aby se mu to hodio do portfolia: Chtěl by si zkusit apple style, tak navrhne web jen tak v apple stylu. 

Přeceňuje se vizuální komunikace ve webdesignu?

Je problém, že spousta designérů bere webdesign jako vytvoření hezké homepage. Jenže to webdesign není (viz přednáška). Máš obsah, ten spojíš do webu prostřednictvím interakčního designu a až pak tomu dáš hezký kabátek.

 

Co je to interakční design? To si jako povídám s monitorem?

Když děláš webdesign, netvoříš jednotlivé statické stránky, ale designuješ interakci. Uživatel a web spolu konverzují. Tzn. jsou tam takové prvky, které musí být návodné, aby tu interakci podporovaly. Tlačítko musí vypadat jako tlačítko. Ve chvíli kdy nevypadá jako tlačítko, tak to není návodné a uživatel na ně nikdy neklikne. Uživatel má nějaký cíl, za nímž on na ten web jde a ty mu tou návodností pomáháš.

 

Je špatné, že se webdesigner prezentuje jen pomocí hezkých homepage?

Není to špatné, ale nic to neříká. Znám lidi, kteří tvrdí: "Mě si klienti vybírají podle toho, že dělám hezké věci". Nedávno jsem viděl weby, které byly graficky na vysoké úrovni - nádherné, profesionálně graficky zvládnuté, krásná typografie, budilo to i ty správné emoce, které to mělo budit. Ale ten web byl pro uživatele naprosto nepochopitelný.

Slýchám argumenty typu "Ten web je tak hnusný, že bych se neprokliknul dál!"

Máš nějaký konkrétní příklad?

Mám, ale ve chvíli, kdy ho řeknu, tak to bude zase kontraproduktivní pro mé klienty, kterým jsem dělal audit. To nemůžu kompromitovat v rozhovoru.

 

Webdesignér je tedy svým způsobem architekt.

Jo. Je chyba soustředit se příliš na vzhled a podcenit návštěvníky webu, jejich cíle, znalosti, nastavení a motivace. Uživatelé pak přijdou na ten tvůj krásný web, ale nenajdou tam to, co hledají. Potřebovali by informace podat trochu polopatičtěji, nebo naopak hlouběji.

 

Jak je náročné se v tom denně pohybovat?

Webdesignér je jedna z nejnáročnějších designérských profesí. Na začátku se snaží osvojit řemeslné úkoly, zvládnout Photoshop, zvládnout html. Zpočátku nevidí ten byznys, který za tím je. Nevidí většinou ani toho uživatele. Tvoří weby tak, aby se mu hodily do portfolia: Chtěl by si zkusit apple style, protože klientovi to neuškodí a navrhne web jen tak v apple stylu.

 

Dobrého designéra tedy podle nějakých ukázek homepage vůbec nepoznám.

V konečném důsledku je design o tom, že klientovi to přináší peníze. Web může být hezký, ale je třeba úplně jiný než klientovy letáky. Wedesignerovi i klientovi pak chybí zpětná vazba od relevantního člověka. Potom to vůbec nefunguje a klient za šest měsíců zase redesignuje. Slýchám argumenty typu "Ten web je tak hnusný, že bych se neprokliknul dál". Jenomže to normální člověk vůbec neřeší. O úspěchu a neúspěchu projektu rozhodují prachy, které projekt vydělá. Ve chvíli, kdy webdesignéři toto nezdůrazní při své práci, tak na to klienti dojedou.

 

Jak tedy poznám člověka, který nedělá jen hezké homepage, ale přinese mi i tu přidanou hodnotu?

Blbě. Tím, že všichni zveřejňujeme screeny homepage a ne případové studie, tak se to těžko pozná. Myslím si, že je obrovská mezera mezi webdesignem a tím, o čem si lidé myslí, že je webdesign. Pravý webdesign je výrazně dražší. Potřebuješ na něj i víc lidí: dobrého stratéga, dobrého interakčního designéra, grafika, dobrého copywritera.

Když má klient osm gramatických chyb a deset buzzwordů v prvním mailu, tak nad ním ještě pouvažuju.

Potýkáte se s českými klienty?

AH Záleží na tom, s kým pracuješ.
My už si své klienty vybíráme. Z větší části nemám problém, ale veselé historky z natáčení taky mám. České prostředí mě ale baví.

 

Kde se webdesign dělá dobře? Nepřemýšleli jste o "emigraci"?

V Londýně a některých státech USA. Zbytek světa je o nějakou úroveň níž. Jestli budu bydlet v Česku nebo v Německu je z hlediska webdesignu jedno. Velký skok by bylo přemístit se do Londýna a začít pracovat pro nějakou londýnskou agenturu. V Čechách mi ale vyhovuje práce freelancera.

 

Když klient potřebuje Vaši práci, jak to od začátku probíhá?

AH Já si vybírám ty, kteří se mi ozvou. Když mě někdo osloví, tak už z e-mailu se dá poznat o koho půjde a jakou má úroveň. Když je tam osm gramatických chyb a deset buzzwordů, tak nad klientem ještě pouvažuju. Dobré je se s tím člověkem hned potkat, to poznáš kdo je zač a jaký má vztah ke své práci. Poznáš jestli to je jen zprostředkovatel nebo někdo, kdo dělá klíčový byznys. Rychle se dá poznat, jak moc je do toho zapojený.

 

Co když se to zvrtne?

AH Dobrý výsledek hodně ovlivníš lehkou psychologickou analýzou klienta. Občas nastanou body zlomu a nářku, kdy se všechno podělá, a těm chceš předejít. Většinou je to kvůli chybě komunikace a nepochopení se nebo blbě odhadneš, co je to za člověka. Když se naučíš lidi rozpoznávat a najít ty, kteří ti sedí, máš pak dobré výsledky. Dobře to vystihuje věta "Snažím se pracovat pro lidi, kteří jsou chytřejší než já". Když nemáš talent na lidi, nepronikneš ani přes obchodnický žvásty. To je klient hrozně usměvavej a všechno je krásný a všechno bude a není problém. Pak přijdeš na to, že celou dobu kecá, ve skutečnosti nemá peníze, nemá žádné rozhodovací pravomoci nebo nechce práci dělat pořádně, jen se toho chce zbavit. Pak z toho musíš vycouvat.

 

Jak dlouho děláte vaši práci?

Osm let.
AH Deset let.

To, co nám dala fakulta informatiky za pět let, by zvládl půlroční kurz analytického myšlení.

Co jste studovali?

AH Informatiku na Masarykově univerzitě
Já taky. Jsme skoro spolužáci.

 

Mělo studium na informatice něco společného s tím, co teď děláte?

Maličko. Byl tam úžasný ateliér grafického designu docenta Švalbacha. Pro přijetí nebyly potřeba talentové zkoušky a to je jediný důvod, proč jsem se tam dostal. A tam jsem se teprve něco naučil o grafickém designu. Škola mě jen naťukla, zbytek jsem si musel dostudovat sám. S Masarykovou univerzitou jsme se vzájemně neobtěžovali. Oni ode mě kromě splnění kreditů nic nechtěli, já je zas neobtěžoval tím, že jsem tam krom zkoušek a cvičení nechodil.
AH Myslím si, že máš jen vzpomínkový optimismus jak když si staří chlapi povídají o vojně: "Jak to bylo dobrý jak jsme se tehdá na tý strážný věži málem zabili..."
No jo, já bych na tu školu podruhé nešel. Protože bych si dokázal představit zajímavější věci pro studium než teoretickou informatiku.

Design je způsob přemýšlení. Když jsi víc než jen technicky vzdělaný, tak dovedeš pochopit i kontext problému.

To říkáš ale teď, když už máš ty zkušenosti.

AH No právě.
Ano. To platí, kdybych se měl rozhodnout teď. Tehdy jsem nemohl udělat jiné rozhodnutí než jít na masaryčku. To, co nám dala fakulta informatiky za pět let, by zvládl půlroční kurz analytického myšlení. Je to ale hypotetická otázka.

 

Měli jste potřebu doplnit si vzdělání? Třeba chodit na nějaké kurzy?

AH Když nepočítáš "online" studium a výuková DVD, chodil jsem třeba na kurzy fotografie a postprodukce. Webdesign se ale zatím nemůžeš naučit nikde. A grafický design je zase dost spojen s výtvarným uměním. Po gymplu jsem neměl pocit, že bych se mohl přihlásil na FaVu, protože jsem si nevěřil na kresby a ostatní věci, co tam jsou potřeba. Přitom pro design není nezbytně nutné umět kreslit.

 

Kterou katedru na informatice máte za sebou?

AH Fakulta informatiky, katedra počítačové grafiky a ... už nevím ani čeho. Už ani nevím co je tam za katedry. Studoval jsem Aplikovanou Informatiku - specializace Grafický design a Multimédia.
Prostě si v ISu něco zaregistruješ, a je to.
AH Na magisterském studiu bylo dobré, že sis zaregistroval pár povinných předmětů a zbytek sis mohl dát cokoli. Měl jsem 50% předmětů z jiných fakult. Hudební věda, enviro, filosofie, žurnalistika, všechno možné. Jsou tam věci, které můžou být zdánlivě k ničemu a nesouvisejí s tvým oborem, ale je to přesně naopak. Design je způsob přemýšlení, vzdělání rozšiřuje operační prostor. Když jsi víc než jen technicky vzdělaný, tak dovedeš pochopit i kontext problému.

 

Co kdybyste tu otevřeli webdesignovou školu?

Takových návrhů je... Mám plán jak pozvednout úroveň vzdělanosti ve webdesignu, ale založení katedry nebo fakulty je o několik kroků dále. Dokážu si představit administrativně jednodušší cesty. V cestě vysokého školství vidím spíše problémy a je to pro mě nepřátelské prostředí. Schvalovací akreditační komise, nízké příjmy, co si budeme povídat...
AH Než bys ustanovil všechny potřebné věci, tak se svět webdesignu změní třikrát. Spíš bych viděl cestu v kurzech, seminářích.
Možností jak to provést je hodně, já přednáším a píšu blog.

 

Na čem právě teď pracujete?

Projekt rozpocetobce.cz, což je neziskový veřejný projekt. Vizualizujeme rozpočty obcí. Cílem je, aby lidé dokázali pokládat správné otázky svým zastupitelům. Aby je dokázali pokládat lépe a soběstačně. Jsou tam rozpočty až do roku 2011, takže jsme velmi aktuální. Všechna data jsou od ministerstva financí, takže jsou relativně přesná.
AH Pomáhám neziskovce podobného zaměření, jmenuje se  EPS - ekologický právní servis. Děláme branding, design a strategii online komunikace. Tahle neziskovka je organizace právníků, co pomáhá lidem a navrhuje řešení společenských problémů. Já jim pak pomáhám vypadat a mluvit tak, aby jim rozuměl i někdo jiný než právníci.

 

Je branding neziskovek náročný?

AH Problémem brandingu veřejných neziskovek je to, že jsou všechny zatahovány do jednoho aktivistického pytle. Aktivismus je díky médiím téměř sprosté slovo, což je trochu smutné. Není to tak, že by se všichni aktivisté hned zrána přivazovali ke stromům.
To se přivazujou jiní lidi.
AH Jo, vzpoura je sice legitimní demokratický nástroj, ale zcela poslední. Předchází mu spousta jiných nástrojů.

Jestli si chceš vydělat velký prachy, nebuď designér. Aspoň ne u nás.

Jaký je pro vás hlavní rozdíl spolupráce s neziskovkou a soukromou firmou?

AH V neziskovce je většinou plošnější nehierarchická organizační struktura. Častokrát musíš jakoukoli změnu prosadit napříč celou organizací, nejen u vedení. Je to těžké, každý v neziskovce má o ní vlastní představu. Nejsou řízení jedinou vizí a jedním brandem, a když se mají jednou za čas na něčem shodnout, je to často velký kompromis.

 

Čekal jsem, že méně problematická spolupráce bude spíš s neziskovkami..

AH Mají hrozně velký entuziasmus, ale rozstřelený na všechny strany. Jsou tam lidi, kteří dělají dobře svoji práci, ale nemají potuchy, co v té organizaci dělají ostatní. Sjednotit je na jednom bodu je dost obtížné. To, že nemají peníze, není až tak pravda. Mají svůj systém financování - granty, nadace. Jsou to sice jiné peníze než od velké komerční firmy, ale ne zas tak jiné jako za práci pro některé malé podnikatele vydřiduchy.
Dělal jsem pro skauty, což je neziskovka o 50 000 členech, kde jen vedení má stovky členů. Rozhodovací pravomoci jsou někdy vyjasněnější, někdy méně. Spolupráce se skauty dopadla zatím vždycky dobře, ale zavání to vždy tím, co říkal Adam. Rozhodování je demokratičtější.
AH Dělal jsem pro hnutí Duha, a někteří už v tom umí chodit dvacet let. Jsou tam od dob, kdy organizace a společnost byla úplně někde jinde. Pak jsou tam lidi s novým vzděláním, plánem a ideály a všechno se to míchá dohromady.


Adame, ty občas vytvoříš vtipné fiktivní logo, které se pak virálně šíří po facebooku nebo twitteru. Nedávno například návrh loga pro novou stranu Karolíny Peake, "Lidem". Jak tě to napadlo a jak dlouho ti to zabere?

AH Občas mě něco napadne. Vždycky jsem línej něco takovýho udělat. Zabere to sice jen třeba půl hodiny, ale často si radši udělám kafe. Programově to nedělám. Poslední rok už mně docela štvala všechna ta výběrová řízení a zklamání z jejich výsledků (viz přednáška). Pak to došlo do úplné apatie. Říkal jsem si, že už nemá cenu angažovat se do čehokoliv, co pak bude veřejně vidět. Pak to došlo do satirické roviny, jako například ŽÍTBRNO. Pointou však není problém řešit, ale vystihnout jeho podstatu.

 

Proč sis vybral novou politickou stranu?

AH Přístup "Lidem" mě popudil - ohlásili tradiční soutěž o logo, za štědrých deset tisíc. No a politicky je to zase to samé dokola: Založíme politickou stranu, která bude slibovat lidem. Chtěl jsem vystihnout symbol populismu, tak jsem do toho loga dal všechny věci, o kterých si politici myslí, že voliči chtějí, a když je lidi budou mít, tak si politici zase budou moct dělat co chtějí. Chléb a hry 2012. To logo by mohlo mít dost politických stran, možná i nějaká ta televize by ho mohla mít.


Jenom s různými barvami..

AH Jasně, různé barvy, různá písma, a mohlo by to fungovat. Grafický aktivismus.

 

Účastnili jste se někdy výběrové komise?

Ne.
AH Pouze konzultuju. Na to, abych byl v nějaké komisi, mi chybí dost věcí. Nejsem z Prahy a nechodím na fotbal a na pivo s těmi správnými lidmi.

 

Jsem student, byl jsem na vašich přednáškách a budu se teď chtít stát designérem. Jakou mám v ČR motivaci? Peníze?

AH Jestli si chceš vydělat velký prachy, tak nebuď designér. Aspoň ne u nás.

Naši mobilní operátoři tu mají kartel a ceny máme nastaveny tak, že jsme někde na úrovni Ukrajiny. Tím se u nás brzdí vývoj mobilního internetu. 

Jaké má Česko rarity v komunikačním prostředí?

AH Podle mě je to nejvíc vidět v jazyce. Jsme jazykově asi nejkonzervativnější z postkomunistických států. Poznáš to třeba na televizní produkci. U nás se dabuje úplně všechno. Jinde se tak moc nedabuje. Lidi se na všechno dívají s titulkama, pak jsou vnímavější k anglickému jazyku a k jiné kultuře. A proto nemají zažité takové to "Je to po našem, po českým". U nás je spousta amerických úspěšných projektů, které by nebyly úspěšné, kdyby je někdo nepřeložil. Všude to funguje na lokalizacích a licencích, ale ne u nás, u nás to musí být česky, pro český lidi, s českýma věcma.

 

Co třeba konkrétně?

AH Seznam? Nebo třeba když vznikl Slevomat, neboli Groupon. Pak najednou boom! A dalších osm set slevomatů vzniká jen co se tady spolu bavíme... Spousta lokálně úspěšných projektů je takhle "okopírována" od někoho ze zahraničí. Např lamer.cz je vlastně bash.org. Někoho napadlo, že udělá českou verzi. Neuděláme bash.org/cs. To ne. Lamer je prostě náš, český projekt. V podstatě na tom není nic špatně, ale je to příznačný. Většina lidí ani nezná originál.

 

Co vývoj webu v mobilním prostředí? Přináší vám to komplikace?

Většinou je to tak, že s tím za klienty přijdu já. Řeknu, že uživatelé budou na web přistupovat i z mobilních telefonů, protože budou stát třeba na benzínce a budou potřebovat udělat specifickou akci. Jako kodér jsem ale zatuhnul na desktopech a kodéřina není směr, kterým bych chtěl jít, takže na mobilní weby najímám lidi. Udělám návrh a design, ale řemeslný zbytek nechávám na někom jiném.

 

Co říkáte na aplikace typu mobilní facebook?

To nepoužívám.
AH Celý den sedím u počítače, takže nemám na mobilním facebooku důvod být.

 

Co až bude pro všechny normální být na internetu na mobilním zařízení?

Tady je strašný průšvih v tom, že naši mobilní operátoři mají kartel a v rámci toho kartelu jsou ceny nastaveny tak, že jsme někde na úrovni Ukrajiny. Tím brzdí vývoj mobilního internetu.

 

Ale vy na to musíte být ready, ne?

AH Jsem ready.
<smích> Chápu, že se mobil musí chovat jinak. Spousta mobilních prohlížečů dokáže stránky interpretovat tak, že se to dá dobře zobrazit a lidé si na to už zvykají. Přechod na mobilní web tu je. Není to ale tak rychlé, jak by si někteří představovali. Konkrétně u nás to nebude za dva roky, ale třeba za deset let. Díky našim mobilním operátorům. 

 

Platili byste za knihy jako na iTunes? Zaplať dolar, stáhni si 3 knihy.

Jo.
AH Tahleta metoda podle mě na lidi funguje. Zvlášť dneska. Kdyby ta knížka stála 99 centů, já si jich koupím 20 za měsíc a přečtu si tři knihy jen do půlky. Další věc, u které se divím, že ještě nefunguje: měsíční paušál. Zaplatím a mám všechny knížky na světě. Nevím, jestli to už nemá třeba Amazon.
Je tam problém s copyrightem.
AH Zaplatíš za "zlaté členství" třeba 50 dolarů měsíčně. Pro studenta by to bylo třeba 2 dolary. Můžeš si přečíst co chceš, kdy chceš. Stejně si přečteš jednu knížku za měsíc. Ale máš tu možnost. To je to samé jako u lidí, kteří si na rapidshare platí account, aby mohli rychleji stahovat. Přitom je to shady-bussiness, tak proč by to nemohlo fungovat legálně?
Kvůli právníkům. Ve chvíli, kdy tě omezuje právo, tak to nemůžeš udělat.
AH Já vím, že chrlím utopické myšlenky.
Kvůli aktuálnímu stavu mysli nakladatelů, velkých prodejců a tvůrců by to nešlo.
AH No a to se musí změnit, stejně jako hudební průmysl.
No a ten se brání zuby nehty.
AH Nejdůležitější je láska. 

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback