Naši síť knihoven sice oceňuje i zahraničí, o Masaryka se však nemůžeme opírat navždy, říká čerstvá držitelka ceny MARK

Kateřina Nekolová působí v Knihovnickém institutu a na oddělení vzdělávání v Národní knihovně. Za svoji práci v systematické propagaci a praxi interkulturního knihovnictví získala nedávno cenu MARK pro mladé knihovníky a knihovnice pod 35 let. Přečtěte si náš rozhovor s Katkou.

Cena MARK má za cíl podpořit a ocenit mimořádné tvůrčí aktivity mladých pracovníků nebo pracovnic knihoven, případně studentů nebo studentek oboru ve věku do 35 let a ocenit jejich konkrétní mimořádný přínos oboru v kalendářním roce. Jaké to je ocenění získat a co pro Vás znamená?

Beru to jako vyjádření podpory aktivitám, kterým se ve spolupráci s různými knihovnami, organizacemi i jednotlivci věnujeme. Zabývám se hodně kulturní a jazykovou různorodostí, migrací, sociální nerovností a to bývá někdy negativně přijímáno i ze strany knihovnic a knihovníků, takže oceňuji odvahu SKIPu i Knihovnického institutu, kde se těchto komplikovaných témat nebojí. Nejsem velkou příznivkyní soutěží, ale musím uznat, že oficiální projev podpory knihovnického svazu mě posílí při další práci.

Tématem, kterému se věnujete a za které jste byla oceněna je interkulturní knihovnictví. Co si pod tímto pojmem má člověk představit?

Pro tuto oblast existují různá pojmenování, z nichž žádné se dosud v českém prostředí neusadilo. Jedná se knihovnické služby, ale i dlouhodobá opatření, která nějakým způsobem reflektují různorodost ve společnosti. V samém středu jsou služby pro nově příchozí migranty, kteří mají specifické potřeby a v jejichž integraci můžou hrát knihovny klíčovou roli, jak je vidět z některých zahraničních příkladů. V nejširším slova smyslu se jedná o celkový koncept knihovny přispívjící k dobrému fungování místní komunity a podporuje vzdělávání, společné aktivity a zapojení všech. V českém kontextu mi přijde důležité nezapomínat na obavy, problémy a potřeby těch, kteří mají nějakým způsobem odlišné lidi přijmout mezi sebe. Ale i v tomto ohledu vidím pro knihovny spoustu možností.

Rezonují aktuální společenská témata, jakými jsou např. migrace, uprchlictví nebo genderová rovnost mezi českými knihovníky a knihovnami? Jakým způsobem k těmto tématům přistupují?

Některé knihovny jsou neuvěřitelně progresivní a na společenské problémy reagují i dříve, než média. Existují například knihovny, kde si už před mnoha a mnoha lety uvědomili, že aktivity jako kurzy češtiny nebo uspořádání Živé knihovny téměř nic nestojí a jsou velmi přínosné. Některé knihovny by mohly být inspirací i v zahraničí a přichází s neotřelými nápady, přestože třeba nemají ideální podmínky pro vlastní fungování. Ve vedení některých knihoven jsou neobyčejně schopní, rozumní a odvážní lidé, kteří přichází s konstruktivními přístupy, dokáží zapojit své zaměstnance a zaměřit se na důležité věci. Naopak v jiných případech přichází iniciativa zdola a jsou to jednotlivci, kdo se nadchne pro nějaké téma nebo svou každodenní činností výrazně přispějí k naplňování funkcí knihovny a dobrému působení na život v lokalitě. Věřím, že české knihovny se budou dále rozvíjet.

Samozřejmě pokud knihovna musí řešit existenciální problémy jako je nevyhovující budova nebo nedostatečné finanční ohodnocení zaměstnanců, pak jsou na pořadu dne jiné priority. Právě platové podmínky zaměstnanců knihoven považuji za zásadní překážku pro jejich dobré fungování i další rozvoj. V mnoha případech jsou knihovnické platy naprosto nepřiměřené a na hranici pokrytí životních nákladů. Byla bych ráda, kdybychom dokázali zviditelnit odbornou a smysluplnou práci, kterou děláme a více spolupracovali při vyjednávání platových podmínek. Sté výročí knihovního zákona k tomu nabízí skvělou příležitost.

Které knihovny by se daly podle vás vyzdvihnout jako vzor v případě přístupu k interkulturnímu knihovnictví, ať už u nás nebo v zahraničí.

Takových knihoven je i v českém prostředí opravdu mnoho, nerada bych některou upřednostnila před jinou. Velmi zajímavé jsou aktivity knihoven v příhraničních oblastech, kde je prolínání kultur bráno jako přirozené, ale mnohé lokality se musí vyrovnat se sociálními problémy. Mnohde knihovna výrazně přispívá k zlepšení kvality kulturního a společenského života ve městě či v obci. Jindy knihovny nabízí prostor pro kultivovanou diskuzi o společenském problému nebo pro představení odborného pohledu, což je v době sociálních sítí a zábavných masmédií nesmírně cenné. Jiné knihovny uspořádají výstavu nebo kulturní večer a dají hlas lidem, kteří by ho jinak nedostali. Na jiných knihovnických akcích mají naopak lidé možnost se poznat navzájem, i když jsou z různých sociálních bublin, a třeba i zrevidovat své představy a předsudky. I v českých knihovnách se dělají prohlídky v cizích jazycích, stáže zahraničních dobrovolníků, jazykové kurzy, doučování, cestovatelské přednášky, nakupuje se cizojazyčná literatura, učebnice češtiny, jednoduché čtení, díla autorů a autorek z méně privilegovaných částí světa. Opravdu se toho děje hodně. Někdy jsou to malé, ale důležité krůčky, jindy ověřené, do běžného provozu začleněné služby.

Ze zahraničních knihoven, které jsem měla možnost poznat, bych pro inspiraci v oblasti interkulturního knihovnictví jmenovala veřejné knihovny v Torontu, New Yorku, Berlíně, Frankfurtu nad Mohanem, Madridu či Vídni. 

Se zahraničními knihovnami máte zkušenosti, např. s těmi v Kolumbii nebo Peru. V čem se liší od našich českých knihoven? A je nějaký aktuální trend v zahraničí, který u nás zatím není nebo by k nám měl brzy dorazit?

Nemyslím, že sledování zahraničních trendů by bylo to, co by nás spasilo. Nejprve bychom se měli postarat o solidní základ. Hustá síť českých knihoven je oceňována i na mezinárodní úrovni, o Masaryka se však nemůžeme opírat navždy. Bezproblémové fungování a silná pozice zastřešujících institucí, kompetentní lidé se zájmem o věc ve vedoucích funkcích, mezigenerační výměna zkušeností, společenské i formální uznání odbornosti naší profese, menší závislost na lokální politické reprezentaci – to jsou podle mého názoru výzvy, kterým se musíme postavit, abychom si zajistili stabilitu a silné postavení pro další rozvoj. Rozdíl oproti zahraničním knihovnám vidím právě v tom, že jim sebevědomá pozice, jasná vize a dobré pracovní prostředí umožňuje poskytování běžných služeb na vysoké úrovni a zároveň příležitost pustit se leckdy inovativním způsobem do dalších témat a podpory komunity. 

Máte nějaké knihovnické vzory? Inspirativní osobnosti, které by čtenáři InFlow.cz, respektive studenti KISKu měli sledovat?

Když mě inspiruje kdejaký student nebo obecní knihovnice. Nesmírně si vážím paní ředitelky, která ve své krajské knihovně mimo jiné zrušila nepřátelství podněcující přednášku, jiné ředitelky, která se snaží reagovat na masivní propouštění zaměstnanců ve městě, nebo té, která dokáže dojít ke kolektivnímu rozhodnutí se všemi svými zaměstnanci. Ale i knihovníci z pobočky, kteří znají své čtenáře jménem i zálibou nebo zaujmou dospívající, kteří by se jinak věnovali méně šlechetným činnostem.

Aktuálně mají můj obdiv knihovnice z kanadského Essexu, které stávkovaly 231 dní, aby dosáhly lepších platů, nebo torontské knihovnické odbory, jež mají krásně zpracovanou kampaň a skvěle se zapojují do nejrůznějších veřejných akcí. 

Pokud bych měla doporučit zdroj inspirace pro studenty a studentky knihovnictví, jednalo by se spíše o jednotlivé publikace. Málokdo ví, jaké poklady lze najít v katalogu Knihovny knihovnické literatury…

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

1 komentář

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
7. 12. 2018

i just came acrooss when searching to google. I think this information is very helpful. thanks for share great article. <a href="https://run3hub.com">run3hub.com</a>

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback