Informační ekologie jako východisko společenské krize

Autor článku nastoluje jako jeden z hlavních problémů dneška přesycení informacemi, jejich nadbytek a zhoršené filtrování těch užitečných a podstatných, a to zejména v souvislosti s užíváním internetu. Informační ekologii pak představuje jako obor, který nám má pomoci právě tyto situace řešit.

V posledních několika dekádách můžeme ve společnosti sledovat obrovský nárůst množství informací. Informace se stává něčím, čím do konce 19. století nebyla, totiž ekonomickou komoditou a hybným prvkem společnosti. Tuto společnost tedy můžeme právem nazývat společností informační. Tento neustálý proces markantního zvětšování objemu informací v sobě však skrývá také mnohá úskalí.

Informace můžeme chápat ve dvou podobách (prakticky shodných s pojetími informační vědy):

  1. informace chápaná jako objekt zkoumání širšího pojetí informační vědy - toto pojetí nám tvrdí, že na nás v každém okamžiku dopadá určité velké množství (binárních) informací, které můžeme klasifikovat jako zvuky, jevy a celkově smyslové čití, kterého se nemůžeme vědomě vyvarovat a tělo jej dokonce často samo dostatečně filtruje

  2. druhé pojetí je už blíže informační ekologii, souvisí s množstvím medializovaných informací (médium chápejme v McLuhanově slova smyslu, tj. něco, co nám sděluje nějakou informaci o něčem)

O informační ekologii se v současnosti mluví nejčastěji ve spojení s mocným médiem dneška - internetem. Produkce informací na internetu je opravdu značná, přičemž se jich autoři stránek snaží na svůj web dostat pokud možno co největší množství. Když si tedy uvědomíme i nesčetné množství různých webů a různých lidí, kteří je tvoří za naprosto různým účelem, je jasné, že internet je zahlcen i spoustou méně hodnotných či bezcenných informací.

Nemožnost automatické filtrace ve spojení s lidskou leností myslet zapříčiňuje jednu z částí celospolečenské krize. Autoři webů myslí nejčastěji na zisk, nikoliv na uživatele, což jim samozřejmě nelze mít za zlé, obzvláště pokud uživatel nekvalitní obsah konzumuje rád.

Dopad takového chování je však poměrně dalekosáhlý. V individuálním měřítku je to např. ztráta schopnosti kritického myšlení či problém s přehlceností paměti bezcennými fakty. Francouzský filosof a teoretik informační společnosti Paul Virilio v souvislosti s tímto píše: „Jejich [obecně lidí] paměť se stane vetešnictvím, odpadem přeplněným hromadou obrazů vší možné provenience, opotřebovanými symboly ve špatném stavu, nakupenými bez ladu a skladu."1

V rámci společnosti vychází problémy z výše uvedeného. Ilustrovat je můžeme třeba na nemožnosti učit se a dělat neustále něco jiného (nemluvím teď pouze o studentech, pokud máme žít v učící se či znalostní společnosti, je podmínkou celospolečenské vzdělání). Je jasně patrný odklon od kulturních, sociálních, filosofických či politických témat, přestože občanská participace a vzdělaná společnost jsou nezbytnými podmínkami demokracie. S naším tématem je dále spojena i problematika digital divide, která je překážkou zejména u obyvatel chudších států, nemajících možnost přístupu k internetu a ICT obecně. Otázkou ovšem je, zda určitá digital divide nevzniká i v informačně bohatých státech, kde kvalitní informace zůstávají nevyužity.

Informační ekologie by nám měla pomoci tyto problémy vyřešit. Nechápejme ji ovšem jako vědní disciplínu, je totiž spíše „novým přístupem způsobu myšlení o ICT"2. V podstatě bychom mohli tvrdit, že smyslem informační ekologie je aplikovat principy klasické biotické ekologie na informační prostředí se všemi jeho prvky a vazbami mezi nimi. Jinými slovy, ale se stejným úmyslem a konkrétněji, mluví Petr Moos z Ústavu informatiky a telekomunikací ČVUT o tzv. informačních agenciích (signály, data, informace, znalosti, ...), které musí zachovávat vzájemnou integritu vzhledem k minulosti, současnosti i budoucnosti objektů reálného světa.3 Měli bychom si však dávat pozor na etické a politické vlivy. Přímými legislativními nařízeními bychom mohli způsobit nevyužití možností, které nám technologie nabízí.

V následující části budu vycházet z materiálů filosofa Rafaela Capurra a profesorky Jely Steinerové. Capurro je prvním člověkem, který začal razit termín informační ekologie, a to převážně ve vztahu k politice a demokracií. Profesorka Steinerová je zase uznávanou odbornicí v našem regionu.

Informační ekologie je úzce spojena s kategorií informačního chování. Jak víme, informační potřeba pramení vždy z pocitu nedostatku, který ve spojistosti s internetem chceme často odstranit jednorázově a rychle. Ve většině případů tedy vůbec nepřemýšlíme o relevanci a fundovanosti řešení a využíváme první, které naši potřebu uspokojí. Je tedy třeba, aby byla zajištěna kvalitní informace na co nejkratší trase, dostupná během několika vteřin.

Capurro tedy předjímá problém státem kontrolovaných informací. Tato myšlenka je však svým významem značně ambivalentní a Capurro si to uvědomuje. Aby společnost byla demokratická, měla by se rozhodovat a myslet kriticky na základě relevantních informací, které by měly být nějakým způsobem zajištěny. Na druhou stranu ale můžeme namítnout, že žádnou společnost nelze nazývat demokratickou, pokud bude docházet k tomuto typu státní cenzury. Capurro sám píše:

„... měli bychom ustavit rozdíly mezi nezbytnou rolí státu v zachování hlavního přístupu k informacím pouze jemu a na druhé straně nám musí jít o zachování práv jako jedinců v protikladu od centrálního politického systému a obchodní kontroly."4

Jistě se shodneme na tom, že tato situace je pro jakoukoliv aplikaci informační ekologie stěžejní. Samozřejmě bychom mohli namítnout, že informace může třídit někdo jiný než stát, např. soukromá firma, nicméně s tím přichází riziko obchodní manipulace.

Nezapomeňme ale na jeden poněkud důležitý fakt. Capurro tento článek napsal v roce 1989, kdy neexistoval reálně Web. Ovšem i později, v roce 1999 (tedy v relativně nedávné minulosti), Jiří Peterka tvrdil, že je potřeba vytvořit informačně-ekologické hnutí. To by mělo na starost filtrovat škodlivý materiál (pornografii, propagandu atp.), zdůrazňovat personalizaci a ochranu osobních údajů.5

V současnosti lze využít možností Webu 2.0, v budoucnu i momentálně řešenou otázku sémantického webu. Segregace informací tedy nemusí nutně souviset se značně pochybným a k totalitarismu směřujícím zásahem státu či podnikatelských subjektů. Informace můžou být např. na základě reputačních systému hodnoceny samotnými uživateli. S tímto konceptem už počítá profesorka Jela Steinerová, zároveň aplikuje principy vyhledávání, organizace znalostí, relevance a vědy (vše s přízviskem 2.0).6 Vysokou roli při informačním chování v prostředí Webu 2.0 hraje právě sémantika a přidávání kontextu, který je pro zavedení informační ekologie poměrně podstatnou složkou přidanou uživateli. Organizace znalostí by měla fungovat na principu doménové analýzy, která je alespoň částečně možná právě díky reputačním systémům, tagování, folksonomii, spojení se sociálními médii, otevřenosti tezaurů atd. Existence sémantického webu by však tento proces posunula ještě dál (ontologie, tematické a sématnické mapy pro lepší orientaci).

Ekologickou informační strategii bychom tedy měli vymezit ve dvou úrovních, v úrovni člověka a systému. Sémantický rozměr nám umožňuje přidávání kontextu do určitých reprezentací informací. Rozměr informačního chování nám zase ukazuje trendy v informačním vyhledávání, které je momentálně zaměřeno spíše na vizuální informaci. V ideálním případě by mělo být spojeno s kolaborací a síťováním. Třetím rozměrem je právě vizuální stránka, která by se měla soustředit na co nejdokonalejší vizuální reprezentaci.7

Na závěr se chci omluvit za nedostatky v samotné aplikační části v oblasti informační ekologie. Rozsah eseje mi to nedovoluje a ostatně to nebylo ani účelem práce.

Zdroje

1 VIRILIO, Paul. Informatická bomba. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2004, s. 49. ISBN 80-86818-04-7.

2 TŘÍSKOVÁ, Kamila. Informační ekologie jako projev informačního chování [online]. 2009 [cit. 2012-10-18]. s. 8. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Michal Lorenz. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/146801/ff_m/>.

3 Informační ekologie a moudrost. Akademický bulletin: Oficiální časopis Akademie věd ČR [online]. 2009 [cit. 2012-10-18]. Dostupné z: http://abicko.avcr.cz/2009/03/06/ekologie.html

4 CAPURRO, Rafael. Towards an information ecology [online]. 1989 [cit. 2012-10-21]. Dostupné z: http://www.capurro.de/nordinf.htm

5 PETERKA, Jiří. Informační ekologie v prostředí internetu [online]. 1999 [cit. 2012-10-22]. Dostupný z WWW: <http://www.inforum.cz/inforum99/peterka/sld001.htm>.

6 STEINEROVÁ, Jela. Ekologické informačné stratégie: nový prístup k pojmovému modelovaniu [online]. 2011[cit. 2012-10-22]. Dostupné z: http://www.inforum.cz/pdf/2011/steinerova-jela.pdf

7 Tamtéž

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

2 komentáře

Obrázek uživatele Jiří Stodola

"V posledních několika dekádách můžeme ve společnosti sledovat obrovský nárůst množství informací."

To si nemyslím. Pozorovat můžeme obrovský nárůst ledajakých zpráv dostupných téměř komukoli. Ale informací?

Asi dost záleží na tom, čo si pod takým slovom informácia predstavujeme, nebo ni?

Obrázek uživatele Jiří Stodola

Souvislost pojmu informace a pojmu informační ekologie zde:

Stodola, J. (2011). Information ecology and the concept of information. In J. Steinerová, Information ecology and libraries (pp. 139-145). Bratislava : Univerzita Komenského v Bratislave.

 

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback