Informační společnost pohledem Evropské unie

Evropská unie vnímá oblast ICT jako jednu z klíčových pro udržení konkurenceschopnosti evropského společenství na světovém trhu. Článek shrnuje cestu, kterou členské země EU v této oblasti prozatím společně absolvovaly, upozorňuje na nejdůležitější problémy a nedostatky, ale také pozitiva a pokroky, které země EU na cestě za informační společností provázejí.

Informační společnost je dnes často skloňovaným tématem. Ať už politici, vědci nebo běžná veřejnost od ní očekává především vyřešení mnoha ožehavých problémů a obecně na ni nahlíží spíše pozitivně.

Taktéž Evropská unie. Vývoj a nastolení informační společnosti je v jejích plánech na jednom z předních míst. Přestože se tímto tématem zabývá mnoho let (první projekty se objevily už na konci osmdesátých let minulého století), stále je mnoho prostoru do budoucna, kam může zaměřit svou pozornost.

V průběhu mnoha let a mnoha projektů se poměrně jasně vytyčilo směřování Evropské unie. To, co si naplánovala, a to, co se zatím podařilo uvést do praxe, ukazuje, jaké kroky bude Unie podnikat v budoucnu, aby naplnila předsevzetí, která si dala. Jak dále uvidíme, plány byly velké, takže zbývá ještě i dost věcí, které bude Evropská unie prosazovat a zavádět do praxe v jednotlivých členských státech.

Následující řádky můžeme brát jako výhled na to, jak by mohla vypadat evropská informační společnost, pokud bude trend změn v této oblasti zachován.   

Evropská unie si dobře uvědomuje, že oblast informačních a komunikačních technologií je klíčová nejen pro pokrok a zlepšování úrovně v rámci Unie, ale také, a to možná ještě více, pro konkurenceschopnost Unie jako celku. Aby se mohla vyrovnat konkurentům v globalizovaném světě, zaměřuje pozornost právě na tuto oblast a investuje do ní velké částky.

Pro konkurenceschopnost Evropské unie jako celku je velmi podstatné, aby mohla vystupovat jednotně. To předpokládá jednu zásadní věc, a to je přibližně stejná úroveň IKT napříč členskými státy. I v současné době, přestože se Unie na tuto oblast snaží působit už mnoho let, jsou velké rozdíly mezi informačně bohatými a informačně chudými státy. Nastává tak dvojí potřeba. Za prvé je potřeba vyřešit problém informační nerovnosti v rámci jednotlivých států a teprve poté se může začít řešit nerovnost také na úrovni mezinárodní. V dnešní době je už zřetelně jasné, které státy se k rozvoji informačních technologií a podkladu pro informační společnost staví odpovědně a které tento druh pokroku nechtějí, nebo si zatím nemohou dovolit.

Země zapojené do Evropské unie mají na řešení zavádění informační společnosti jednotný plán. O rozvoj telekomunikačních služeb a trhu se starají už od roku 1987, kdy Evropská komise zveřejnila tzv. Zelenou knihu (zpráva o komunikacích), která tvrdila, že opravdové evropské sjednocení nastane až tehdy, kdy se sjednotí evropská komunikační infrastruktura.[1]

Skutečná cesta k informační společnosti začala v červnu 1994, kdy byla ustanovena Rada informační společnosti a když byl následující měsíc přijat Evropskou komisí Akční plán (Europe's Way to the Information Society) politicky tuto akci zastřešující.[2]

Tehdy začal proces liberalizace, ale také dohledu, norem a směrnic. Postupem času přibývalo právních předpisů upravujících tento prostor.

Vedle priorit, jako je zavádění informační společnosti, obecného právního rámce, posilování hospodářského rozvoje, zavedení širokopásmového připojení pro obyvatele Evropské unie nebo třeba standardizace informačních a komunikačních technologií, se Evropská unie vždy snažila také o odstranění nerovností. (Mám na mysli oblast používání informačních technologií, viz výše.) Dělo se tak propagací rozšíření vysokorychlostního připojení domácností k internetu, podporou služeb elektronického podnikání a on-line veřejných služeb, dále rozšířením přístupu k internetu a rozšířením nových digitálních služeb v chudších regionech.[3] Unie také zavedla pravidla pro telekomunikaci, především platby za služby v zahraničí, regulujíc poplatky za roaming.  

V roce 2009 došlo ke změně a od té doby tuto oblast regulovalo Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC).[4]       

V současné době se o využití potenciálu informačních a komunikačních technologií stará strategie Evropa 2020. Jak už z názvu vyplývá, jedná se o strategii dlouhodobou, jejímž cílem je především hospodářský růst, dále inovace a pokrok, neboť tato oblast je bez inovací a pokroku téměř nemyslitelná. Tím pádem je hospodářský pokrok logickým důsledkem. Může tu ale dojít k malému problému, a to návratnosti investic z hlediska času. Jak uvádí Jiří Zlatuška, trvá poměrně dlouho, než se novinky a inovace digitálního prostoru zpřístupní i pro širší veřejnost a než se stanou přirozenou součástí života.

Program Evropa 2020 navazuje na starší iniciativy i2010, eEvropa 2005, eEvropa 2002 a nejstarší eEvropa,[5] které si za cíl stanovily především evropské internetové propojení a postupně se snažily zvyšovat jeho kvalitu a dostupnost pro všechny Evropany. Nezapomněly také na zabezpečení širokopásmového pokrytí.

V roce 2007 bylo Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů předloženo sdělení s názvem Elektronické dovednosti pro 21. století: podporovat růst, konkurenceschopnost a zaměstnanost.[6] V tomto textu se Komise zabývala problémy, které Unii v rozvoji brzdí, ale i prostorem a možnostmi, jež může využít.

Jeden z velkých problémů, asi jako v každé oblasti, kterou se Unie spravuje, je různá úroveň rozvinutosti jednotlivých států. Přestože je to dáno již samotným ustanovením společenství států, nic to na věci nemění - aby mohla Unie vystupovat a být konkurentem jako celek, musí být její jednotlivé části alespoň na podobné úrovni. Právě tuto rozdílnost Komise připomínkuje. Zmiňuje se o různých právních předpisech v jednotlivých zemích Unie a o tom, že neexistuje jednotná komplexní strategie pro digitální a elektronické znalosti. Pokud by byla uplatněna jednotná strategie, inovační proces by probíhal rychleji a především vyrovnaněji v členských státech. Mělo by to další pozitivum, a to že by se státy svou úrovní navzájem přiblížily v další oblasti.

Jak se uvádí přímo na stránkách Evropské unie, další připomínkou uvedenou komisí je „potřeba vyřešit problém image a pokles nabídky vysoce kvalifikovaných profesionálů v oblasti IKT, který vytváří nedostatek pracovních sil v této oblasti"[7] a hned na tuto navazuje další připomínka, že tím vzniká nerovnost „mezi nabídkou a poptávkou konkrétních elektronických dovedností, zatímco přetrvává digitální negramotnost."[8]   

Posledním bodem je pak varovné prohlášení, že politici nepovažují elektronické dovednosti za velký problém. Tuto záležitost Komise uvedla jako první bod, takže se zdá, že ho považuje za opravdu podstatný. Logickou úvahou je jasné proč. Pokud politici e-skills nepovažují za problém, nebudou se jím zabývat, ani do něj nebudou chtít investovat příliš velké částky. Tím pádem se zpomalí vývoj, pokud se úplně nezastaví, prohloubí se odstup od konkurentů a v důsledku se výrazně sníží konkurenceschopnost celé Evropské unie.

Aby k tomuto nedošlo, navrhuje Komise řešení. Je podle ní nutné vytvořit dlouhodobý program pro zlepšení e-dovedností, který budou muset všechny členské státy plnit. Realizace bude sice v kompetenci každého členského státu, ale ten bude pod dohledem, aby plán plnil na „evropské úrovni".

Při předložení řešení orgánům Evropské unie navrhla Komise následující klíčové body[9]: Za prvé by to mělo být vytvoření kvalitní dlouhodobé spolupráce mezi podílejícími se stranami. Má se tím na mysli veřejné orgány i soukromý sektor, univerzity i všemožná sdružení, která s problematikou souvisejí.

Dále je velmi podstatné investování do lidských zdrojů. Bez schopných lidí, kteří by dokázali navrhované řešení uvést do života a udržet ho v chodu a těch, kteří by tvořili fungující tělo projektu a elektronické znalosti a dovednosti šířili dál, se neobejde žádný projekt.

Zajímavý je třetí bod, a to především tím, komu je určen. Píše se v něm o klíčové součásti, kterou by měla být „propagace přírodních věd, matematiky, e-dovedností a IKT a podpora kariérních perspektiv v této oblasti, zejména pro mladé lidi a dívky". Když necháme stranou genderovou nekorektnost, proti které Evropská unie tolik bojuje, nezbývá než se zamyslet, proč preferuje zaměření na mladé lidi a dívky. Logickou odpovědí je, že mladí lidé jsou budoucností Unie a ta do nich vkládá velké naděje. Protiargumentem je ale fakt, že mladí lidé se o nové technologie zajímají tak nějak sami od sebe, přijde jim to přirozené. Tím, že dovednosti v tomto prostředí získávají od mala, i jejich kariérní postup by byl bezproblémovější - sami se v této oblasti snaží prosadit. Naproti tomu je zde střední a starší generace, která se ve vodách digitálních technologií nepohybuje tak snadno. A těchto lidí je většina. Je pro ně obtížnější získat elektronické dovednosti, ale mají jiné přednosti. Téměř to může působit, že v tomto bodě Unie zapomněla na svoje poslání stírat nerovnosti a tento návrh Evropské komise může vyvolat dojem, že střední a starší generace bude v budoucnu z boje o kariéru v oblasti IKT vyloučena.

Další bod věnuje pozornost e-inkluzi. Komise považuje za klíčovou součást také zlepšení digitální gramotnosti těch obyvatel, kteří na příklad nemají práci, jsou vyššího věku nebo dosáhli pouze nízké úrovně vzdělání. Důsledkem tohoto zlepšení by měla být vyšší zaměstnanost a také úspěšnější začlenění těchto skupin lidí do společnosti, především té informační.

Jako pátou klíčovou součást programu Komise uvádí, že by měly být elektronické dovednosti a znalosti rozšiřovány formou celoživotního vzdělávání. Evropská unie by měla podporovat rozvoj a rozšiřování e-learningu a pomocí něj nejen znalosti zpřístupňovat, ale také aktualizovat.

V praxi se jednotlivé body realizovaly jako podpora a finanční i metodická pomoc zvláště v následujících směrech. Zlepšování povědomí o IKT, výměna znalostí, zkušeností a osvědčených postupů mezi jednotlivými státy, rozvoj podpůrných nástrojů a akcí, jako je například iniciativa Europass, zavedení zrychleného přijímání odborníků v oblasti IKT, rozšiřování kvalifikace v oblasti práce na počítači a s internetem, podpora e-learningu a e-inclusion a v neposlední řadě podpora propojování školicích a výzkumných center. Spíš jako závěrečné hodnocení by se jevilo inzerované sledování pokroku a zveřejňování výročních zpráv o zdokonalování elektronických dovedností.[10]

Výše uvedený návrh Komise na zlepšení podmínek pro zavádění informační společnosti byl podán v roce 2007. Ještě v témže roce měl začít být realizován a zcela splněn měl být do roku 2010. Z dnešního pohledu, optikou občana České republiky v roce 2012, je jasné, že plán nevyšel na 100 %. Na mnoha místech došlo ke znatelnému zlepšení. Evropské programy (program celoživotního vzdělávání; sedmý rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj; program pro konkurenceschopnost a inovace; strukturální fondy pro podporu zaměstnanosti a územní soudržnosti), jejichž prostřednictvím se návrh realizoval, dokázaly výrazně přispět k řešení místních projektů a z celkového hlediska pomoci udělat další krok k informační společnosti. Přesto je jasné, že nastolování informační společnosti je projekt mnohem dlouhodobější a komplexnější. Nelze ho naplánovat od stolu a chtít, aby byl zrealizován během pouhých několika let. Při prognostice vývoje a zvyšování úrovně znalostí (v rámci Evropské unie) je nutné také počítat s různou mírou informační vyspělosti a možnou rychlostí pokroku jednotlivých členských států.  

Použité zdroje


[1] Zlatuška, J.: Informační společnost. IN: Zpravodaj ÚVT MU. 1998, roč. VIII, č. 4, s. 1-6. ISSN 1212-0901.

[2] Tamtéž.

[3] http://europa.eu/pol/infso/index_cs.htm

[4] http://europa.eu/legislation_summaries/information_society/legislative_framework/index_cs.htm

[5] http://europa.eu/legislation_summaries/information_society/strategies/index_cs.htm

[6] http://europa.eu/legislation_summaries/information_society/strategies/l24293_cs.htm

[7] http://europa.eu/legislation_summaries/information_society/strategies/l24293_cs.htm

[8] Tamtéž.

[9] Následující body jsou parafrázovány nebo citovány podle internetových stránek Evropské unie: http://europa.eu/legislation_summaries/information_society/strategies/l24293_cs.htm

[10] http://europa.eu/legislation_summaries/information_society/strategies/l24293_cs.htm

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback