Informační věda a post-normal science

Katedra environmentálních studií MU nedávno pozvala na svou půdu profesora z univerzity v norském Bergenu Rogera Stranda. Profesor zde měl jednu přednášku primárně určenou pro studenty environmentalistiky, její název mě (a nejen mě) však zaujal natolik, že jsem přišel také. Přednáška se jmenovala Opening up science to “ordinary people”? The theory of post-normal science.

Nikdy jsem o konceptu post-normal science[1] neslyšel, tak jsem na přednášku šel s očekáváním něčeho nového. Krom toho jsem chtěl zjistit, zda nelze aplikovat buď celou teorii, nebo alespoň její část na problémy informační vědy, potažmo informačních studií. Než se ale podíváme na to nejdůležitější, představme si krátce myšlení Thomase S. Kuhna, které je pro post-normal science výchozí.

Revoluce ve vědě

Thomas S. Kuhn je bezpochyby jednou z největších osobností, které kdy zasáhly do chápání instituce vědy jako takové. Vystudovaný fyzik od svého primárního zaměření při studiu historie vědy postupně upustil a začal se věnovat filozofii vědy, díky které se tak proslavil.
Kuhn si totiž všiml, že v dějinách vědy se několikrát proměnilo celé chápání vědecké činnosti, metodologický aparát a teoretická východiska. Celý tento soubor aspektů kolektivně vnímaných a přijímaných konkrétní vědeckou komunitou nazval Kuhn dnes již tak slavným pojmem paradigma. Věda ve svém vývoji prochází cyklicky několika fázemi:

  1. přijetí paradigmatu,
  2. fáze tzv. normální vědy, kdy jsou po nějakou dobu cele sdíleny základní hypotézy, metody a východiska ve vědecké oblasti,
  3. postupné vyprazdňování paradigmatu, výše zmíněné již nestačí pro dostatečné fungování vědy
  4. přichází vědecká revoluce, která je vyvolána anomáliemi, tj. jevy, na které už nestačí poupravovat teorie v rámci platného paradigmatu,
  5. nahrazení paradigmatu, které zahrnuje vysvětlení anomálií paradigmatu minulého (nutno podotknout, že paradigma není většinou nahrazeno na základě empirických faktů, ale často spíše vlivem společenských jevů).[2]

Teď se již podívejme na to, jak lze chápat vědu v post-normální době.

Co je post-normal science?

Termín post normal science poprvé použili dva autoři Jerry Ravetz a Silvio Funtowicz v jejich slavném článku Science for the Post-normal Age. Největším propagátorem a zastáncem konceptu je i ve svých 86 letech právě Ravetz, environmentalista a konzultant. Článek z roku 1991 poukazuje na to, že jsme se dostali v dějinách do etapy, kde jsou ekonomické trendy a politická rozhodnutí tak turbulentní, že musíme inovovat celou koncepci vědy. Musíme do určité míry změnit paradigma.

Ravetz a Funtawicz poukazují na nebezpečný nihilismus, který může přinášet postmodernismus jak do sféry kultury, tak do sféry vědy. S postmodernismem totiž krom mnoha kladů přichází i určitá nejistota ve faktech a hodnotách. V koncepci post-normal science tedy „nejistota není rozptýlená, ale řízená, a hodnoty nejsou předpokládány, ale vysloveny. Model pro vědeckou argumentací není formalizovaná dedukce, ale interaktivní dialog.“[3] Vidíme, že toto pojetí je takřka v opozici s normální vědou, jak ji chápal výše zmíněný Kuhn, a spíše se přiklání k něčemu, co bychom mohli nazvat permanentní vědeckou revolucí. Ve vědě bude, bez ohledu na paradigma, vždy existovat určitá míra nejistoty. Úkolem pro post-normal science je pak identifikovat dostatečně kvalitní informace, a to na základě dobrého managementu právě těchto nejistot.

Autoři ilustrují tento příklad na medicíně, kdy jsou chirurgové často nuceni udělat rychlé rozhodnutí bez dostatečného množství dat a s velkou nejistotou výsledku. V post-normal science nejde o budování teorií, které by vysvětlovaly fungování určitých fenoménů či procesů. Teorie jsou v podstatě zbytečné. Narozdíl od medicíny se tato koncepce zaměřuje na dlouhodobější problémy, klade proto důraz na důkladnou evidenci „kazuistik“, na jejichž základě a porovnání je pak strojově vybráno to nejlepší řešení daného problému.[4] Druhou polovinu tohoto rozhodovacího modelu (autoři jej nazvali NUSAP) je etická stránka dané problematiky. Nutno říci, že etika zde hraje významnou roli, jedním z úkolů post-normal science je totiž reflexe demokratizace celé společnosti, jak ji nastavila postmoderna a snaha o její dotažení do všech aspektů života, včetně vědy. Nutno totiž říci – a teď se již dostáváme do překryvů s informační vědou, potažmo informačními studii (o tom ale víc níže) – že jakkoliv se věda od osvícenství demokratizovala, trpěla nadále jedním neduhem, který ji od většinové společnosti odděloval. V rámci vědy totiž fungoval vždy vědecký diskurs, tj. specifický způsob popisu problémů, hypotéz, teorií či jejich vysvětlení. Pokud je nějaký problém řešen bez účasti tohoto diskursu, není možné jeho řešení považovat za vědecké, jakkoliv je třeba relevantní a adekvátní.

Informační věda (na KISKu) a post-normal science

Už nějakou dobu přemýšlím nad tím, co to znamená, když se na KISKu řekne informační věda či informační studia. Před nějakým časem jsme dokonce s pár lidmi napsali na Inflow blog o tom, že nám na KISKu chybí něco, co bychom mohli skutečně nazývat vědou. Šlo nám více či méně o vědu ve smyslu Kuhnovy „normální“ vědy, nebo alespoň já to tak chápu. Nechápali jsme, jak může akademické pracoviště místo do publikační a vědecké činnosti investovat takové množství úsilí do projektů, které jsou zdánlivě naprosto nevědecké. Po trochu bouřlivém přijetí blogu, několika debatách s vedením, založení KISKfóra a většímu zpřístupnění výzkumných seminářů se podle mě nic moc nezměnilo. KISK zkrátka není akademické pracoviště v tradičním slova smyslu. Změnil se ale tak trochu můj názor (a znovu říkám, že jen můj, s dalšími autory Několika připomínek tahle úvaha nemá nic společného) a po zevrubném poznání post-normal science mám pocit, že by tato koncepce mohla být alespoň částečně součástí identity KISKu. Hned vysvětlím, proč si to myslím.

Krom již výše zmíněné problematiky vědeckého diskurzu, kdy se již od počátku v informační vědě, popřípadě v dalších předmětech, učíme, že profesně jsme oni „překladači“, lidé, kteří mají za úkol srozumitelně zprostředkovat dalším lidem informace ať už v doméně knihovnictví, nebo informačních a komunikační technologií.

S tím souvisí i onen management nejistot zmiňovaný Ravetzem a Funtowiczem, který je dnes již kvůli komplexnosti informací poznaného světa nutnější než management informací, kterými si můžeme být bezprostředně jisti. Nepřipomíná to trochu Cejpkova informačního manažera a specialistu?[5]

Co však považuji za největší přínos post-normal science pro informační studia na KISKu je chápání vědy jako takové. Zatímco ona „normální“ věda je podle autorů nudná, teoretická a zabývající se čirou abstrakcí; aplikovaná věda je mission-oriented, kdy řeší aktuální problémy rychle a na míru; post-normal science je tzv. issue-driven, což ve zkratce znamená, že se snaží reagovat na dlouhodobější problémy sahající do budoucna.[6] V této souvislosti již můžeme spatřovat jasné paralely s KISKem, s jeho projekty jako jsou ERNIE, CEINVE, INTERES aj., ale především s magisterskými (a snad i budoucími bakalářskými) specializacemi. Design služeb, informační a datový management a technologie ve vzdělávání sice nemusí působit jako tradiční akademické disciplíny, z hlediska post-normal science je však jejich existence vysoce relevantní a ospravedlnitelná.

Na závěr chci říct, že ne se všemi tvrzeními zde se ztotožňuji. Informační věda či studia by z této perspektivy byly ryze praktickou disciplínou. Neexistoval by základní výzkum a v podstatě se zde nepočítá ani s jinými funkcemi univerzity (kultivace společnosti, kulturní život, „humanitní ideál“), které jsou odsunuty bokem, a jaksi apriorně jsou předpokládány. Na druhou stranu si ale myslím, že se jedná o zajímavou koncepci, jež není doposud zcela známá a mohla by našemu akademickému prostředí mnohé přinést.


[1] Pozn. - Překlad pojmu - “post-normální věda” - mi připadá dost krkolomný, tak ho raději budu používat v původním anglickém znění.

[2] KUHN, Thomas S. Struktura vědeckých revolucí. 1. vyd. Praha: Oikoymenh, 1997, s. 62 - 64. Oikúmené. ISBN 80-86005-54-2.

[3] FUNTOWICZ, Silvio O. a Jerome R. RAVETZ. Science for the post-normal age. Futures [online]. 1993, 25(7): 739-755 [cit. 2015-08-10]. DOI: 10.1016/0016-3287(93)90022-L. ISSN 00163287. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/001632879390022L

[4] Uvědomme si, že autoři jsou oba dva environmentalisté a koncepci post-normal science vytvářeli právě pro aplikaci do politiky související s přírodou. V oblasti společnosti musíme tyto fenomény zajisté nahlížet trochu jinak.

[5] CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. 2., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 203-204. ISBN 80-246-1037-x.

[6] FUNTOWICZ, Silvio O. a Jerome R. RAVETZ. Science for the post-normal age. Futures [online]. 1993, 25(7): 739-755 [cit. 2015-08-10]. DOI: 10.1016/0016-3287(93)90022-L. ISSN 00163287. Dostupné z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/001632879390022L

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

5 komentářů

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
25. 8. 2015

Líbí! Dobrá práce, Romane :-) (J.)

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
1. 10. 2015

permanentní vědeckou revolucí.

Jejda, trockismus ve vědě.

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
1. 10. 2015

Beru si z toho ponaučení: KISK je nebezpečné hnízdo vědeckých trockistů. Je třeba ho deratizovat.

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback