Informační věda – předmět neznámý

Ačkoli je informace širokou odbornou veřejností implicitně vnímána jako hlavní předmět zájmu informační vědy, názory zdaleka nejsou jednotné. Představeny jsou různé přístupy k zájmům informační vědy, stejně jako alternativní návrhy předmětu zkoumání informační vědy, které se mezi odborníky objevují. Pozornost je věnována některým nejasnostem, kterými je zatížen fenomén informace. K nim patří nejasnosti kolem jednotky informace, na niž aspirují bity, znaky a situace. Popsán je problém s logickou identitou fenoménu informace v různých sférách reality. Ve vztahu k jednotné teorii informace jsou stanoveny v souladu s Capurrovým trilematem horizontální a vertikální hranice fenoménu informace a rozlišeny informační věda, informační vědy a věda o informaci.

Co je předmětem zájmu informační vědy? Nad odpovědí by váhal jen student začínající studia na vysoké škole, který čeká, že si bude číst beletristické knížky.[1] Nejčastější odpověď studentů, ale i řady odborníků zní:

předmětem informační vědy je fenomén informace ve všech svých podobách.

Pokročilejší dodají, že se informační věda zabývá sdělováním informace, proto je zkoumán i fenomén komunikace. Během období formování informační vědy se vedly diskuze, zda je informace vhodným konceptem informační vědy, a pokud ano, do jaké šíře je vhodné koncept zkoumat?[2] Řada odborníků očekává, že informační věda vytvoří všeobecnou teorii informace. Během let se slovo informace stále více popularizovalo, přitahovalo pozornost řady odborníků z různých disciplín a nakonec i pozornost širokých mas. S rozšířením pojmu se současně postupně vytrácí jeho obsah, dochází k jeho inflaci.[3] Mnohoznačnost a rozostřenost pojmu informace, stejně jako marná snaha najít vymezení, na němž by se shodla většina odborníků, vede k pochybnostem, zda je možné pojem dostatečně exaktně uchopit, aby bylo možno na jeho základě budovat vědu. Mým cílem však není analyzovat samotný koncept informace. Cílem tohoto příspěvku je prozkoumat, co je předmětem zájmu informační vědy.

Různé přístupy k zájmu informační vědy

Podle Wersiga a Nevelinga určují předmět zájmu informační vědy sociální potřeby společnosti. Hlavní potřebou společnosti, na niž odpovídá informační věda, je zprostředkování zaznamenaných znalostí, potenciálních informací či dokumentů. Vzrůst vědecké specializace, změny ve vědecké a technické komunikaci a vývoj nových komunikačních a informačních technologií vedly ke změně povahy zprostředkovatelské funkce. Vedle tradičních přístupů k zprostředkovatelské funkci, které mají své kořeny v knihovnictví, vznikl prostor pro uplatnění jiných přístupů. Nové zprostředkovatelské cesty se opírající více o technologie, které slouží jako extenze lidského intelektu. Nově vzniklý životní prostor osídluje zcela nová vědecká disciplína, informační věda. Uplatnění v ní nachází lidé z celé řady oborů, humanitních, ale často i přírodovědných. Paradoxem moderní zprostředkovatelské funkce je, že zatímco je potřeba sjednotit přístupnost znalostí produkovaných ve stále specializovanějších disciplínách a různorodých praktických aktivitách komukoli, kdo pociťuje aktuálně informační potřebu, musí k tomuto účelu vzniknout nová specializovaná disciplína.[4] I uvnitř této disciplíny vládne spíše než homogenita různorodost. Podle Wersiga a Nevelinga lze systematicky shrnout pohledy na informační vědu do čtyř názorových pozic:

  • Pro první, nejpočetnější skupinu je předmětem zájmu informační vědy zkoumání fenoménu informace. Informační věda je zaměřená na studium fenoménu, studuje tedy odpovídající část reality.
  • Druhá skupina chápe informační vědu prakticky jako pomocníka při vykonávání informační práce, např. při katalogizaci či při navrhování informačních systémů. Informační věda je zaměřená na prostředky, které usnadňují praktickou činnost.
  • V třetí skupině převládají technicky vzdělaní odborníci, pro něž je informační věda součástí vědy o počítačích. Informační věda je v tomto pojetí zaměřená na technologie či aplikace, které umožňují zpracování, uchovávání a vyhledávání informací.
  • Poslední, čtvrtá skupina rozumí informační vědě jako oboru připravujícímu pomáhající profesi v oblasti praktické informační práce. Informační věda je zaměřena účelově na uspokojování sociálních potřeb.[5]   

V následující části se budu věnovat přístupu nejpočetnější skupiny odborníků, která rozumí informační vědě jako oboru zaměřujícímu své snahy na zkoumání fenoménu vyskytujícímu se v realitě. Ačkoli je nejčastějším přístupem analýza fenoménu informace, nejde o jediný fenomén, který se ke zkoumání v informační vědě nabízí.

Různé předměty zájmu informační vědy

Ačkoli zpočátku je za hlavní fenomén zkoumaný informační vědou považována informace, postupně se objevují další návrhy. V přijetí pojmu informace jako hlavního výzkumného objektu informační vědy lze spatřovat vliv kybernetiky a matematické teorie komunikace označované jako Teorie informace. První souvisí s potřebou řídit vědeckou a technickou komunikaci, druhá souvisí s rozšiřováním nových komunikačních technologií, konkrétně telekomunikací. Pojem informace, zavedený v obou těchto oblastech, se pak logicky jevil jako praktický koncept vhodný pro zkoumání možností uplatnění nových metod zprostředkování zaznamenaného diskurzu. V posledních letech se však lze setkat s alternativními návrhy předmětu informační vědy. Jak již bylo řečeno výše, vedle fenoménu informace bývá jako předmět zájmu informační vědy uváděna komunikace. Někdy je myšlena pouze komunikace vědecká či technická, případně komunikace masová. Podle B. Vickeryho informační věda „studuje komunikaci informací ve společnosti."[6]

Pro koncept informace, jak již bylo zmíněno, je typická mnohoznačnost. Od počátku svého užívání v prvním století před Kristem do konce středověku získal koncept informace několik odlišných významů. Používán byl ve vědeckém, stejně jako běžném jazyce. Koncept byl používán v kontextu hmatatelném a nehmatatelném. Používal se ve významu ontologickém (dávati tvar) i epistemologickém (sdělovat), psychologickém (vzpomínat), pedagogickém (instruovat) a právním (obžalovat). V novověku se během sporu mezi racionalisty a empiristy o povahu idejí ze vzdělaneckého diskurzu pomalu vytrácí ontologický význam informace, v běžné řeči přežívá pouze význam epistemologický. Informace již není chápána jako vnitřní struktura (in-formatio) ve smyslu jednoty duchovního a materiálního, jednota individuálního bytí (Akvinského informatio materiae). Informace je vyložena jako měřitelný senzorický podnět. Jednota je nahrazena jednotkami.[7]

Dodnes však nevládne shoda nad tím, co je jednotkou informace. Nejčastějším názorem je, že jednotkou informace je bit, který vyjadřuje snížení nejistoty příjemce zprávy. Z pohledu zdroje informace vyjadřuje bit volbu znaku ze sady znaků společných s příjemcem (syntaktická rovina). Z pohledu příjemce je však jednotkou informace znak, který musí být nejdříve jako znak rozeznán, dekódován a význam sdělení pochopen (sémantická rovina).[8] Spíše než o redukci nejistoty můžeme hovořit o pertinenci (kognitivní relevanci) informace pro příjemce. Existují však situace, v nichž je subjekt informován, není to však binární volbou, ani znakem. Informování je pouze situační. Může se jednat například o situaci, kdy někomu padá nečekaně na hlavu neznámý předmět. V takovém případě mluvíme o neadresné informaci, která však bývá v konceptech informace často opomíjena.[9] Stejná situace vládne i v přírodních vědách. Za jednotku informace je považována genetická informace kódovaná DNA, ačkoli neexistuje shoda v tom, jaká část molekuly podléhající neustále novým rekombinacím nese nejmenší část informace. Neadresné biologické informaci, která se projevuje jako viditelný estetický rys složitě strukturovaného těla bez jasného určení komu je adresována a tedy bez jasně vymezitelné funkce, je věnována pozornost minimální.[10]

Pro dnešní použití konceptu informace je typický ještě širší rozsah kontextů než v historii. Šíře kontextů souvisí s používáním konceptu v různých, často velmi vzdálených oborech. J. Cejpek vymezuje pouze čtyři základní kontexty informace: informace jako psychofyziologický jev a proces, jako výraz různorodosti v objektech a procesech živé i neživé přírody, jako potenciální informace a data kolující v technických zařízeních a jako matematicko-statistickou veličinu vyjadřující opak neuspořádanosti a nejistoty.[11] G. Wersig a U. Neveling jich vymezují šest: informace jako struktura světa, informace jako znalost reflektující vnímání struktury světa, informace jako zpráva, informace jako předávaný význam, informace jako specifický efekt na recipienta a informace jako proces.[12] R. J. Bogdan vymezuje sedm dalších kontextů: pravděpodobnost přenosu zprávy komunikačním kanálem, měření fyzické organizace, tj. snížení entropie, vzor komunikace mezi zdrojem a recipientem, forma kontroly a zpětné vazby, obsah kognitivního stavu, význam lingvistických forem, redukce nejistoty.[13] Tato různorodost v pohledu na centrální fenomén oboru zamlžuje horizont a snižuje jeho exaktnost. Nepřekvapí proto, že se objevují hlasy, které koncept informace a jeho odvozeniny odmítají používat.[14] Umírněnější přístup představuje L. Floridi, který se snaží zmírnit mnohoznačnost pojmu informace. Protože je informace natolik významově všezahrnující pojem, můžeme většinu problémů popsat jako problémy informační povahy. Důsledek je pro informační vědu destruktivní: obor ztrácí své zaměření a své hranice. Informační věda by se stala vědou o všem. Proto je třeba posoudit každý problém X dle kritéria sémantické informační analýzy: "informační analýza X nezkoumá, zda X může být formulováno v informačních termínech, ale ptá se, co by to pro X znamenalo nebýt vůbec informační povahy."[15] Jonathan Furner na základě analýzy taxonomie informace nakonec dospěl k závěru, že koncept informace je v informačních studiích nepotřebný, protože ve všech oblastech zájmu lze použít jiná, konvenční označení. Důsledek pro informační vědu je negativní: "obor IS je sám špatně pojmenovaný, jeho předmět zájmu by měl být vhodněji upravený jako obor komunikačních studií, sémiotiky nebo knihovnictví."[16] G. Wersig a U. Neveling však doporučují, aby byl již ustálený název oboru zachován.[17]

 

Fenomén komunikace nemusí být tedy spojován přímo s informací, ale může se týkat znaků. Informace vzniká ve vědomí interpretačním výkonem. Bez vědomí je informace pouze potenciální informací. Objektivním nosičem potenciální informace jsou znaky. Právě jejich interpretací dochází k uvolnění informace ve vědomí. Znaky tedy informují vědomí, komunikují význam a předcházejí tak informaci jako psychofyziologickému fenoménu. Použijeme-li slavnou definici informace britského antropologa G. Batesona - "informace sestávají z rozdílů, které činí rozdíl"[18], můžeme se Sørenem Brier dodat: "Aby se stal informací, musí být rozdíl považován pozorovatelem za znak."[19] Vnímání rozdílu (znaku) pak činí rozdíl významným (informací). Informační věda, jejímž předmětem studia jsou znaky, využívá poznatky kybernetiky druhého řádu[20] a pragmatické sémiotiky k pochopení toho, jak v orální i psané komunikaci získávají slova a symboly svůj význam a umožňují poznání.   

Pokud interpretujeme McLuhanův výrok 'médium je poselství', lze říci, že média nemusí být jen kanály, kterými jsou informace přenášeny, ale samo médium je informací. Je naší extenzí, mění naše vnímání, přináší nové formy vědomí. Fenomén kyberprostoru a Nových médií vytvořil nové komunikační prostředí, v němž se zásadně mění naše modely komunikace. Podle S. Skanderiji toto prostředí charakterizují pojmy jako konfigurovatelnost, interaktivita a transferabilita komunikačních procesů, dynamická, decentralizovaná či síťová komunikace, digitální tělesnost a kyberprostor představuje nový "model analýzy v informační vědě."[21] D. Kera rozumí pojmu informace "v kontextu konceptů médií a komunikace."[22] Východiskem zkoumání se tak stává sám fenomén médií přinášející prismatem nových technologií nové otázky, nové slovníky a diskurzy a nové kompetence při řešení praktických problémů komunikace v prostředí decentralizovaných digitálních sítí.

Ch. Zins[23] považuje za fenomén zkoumaný informační vědou objektivní znalosti, konkrétně jejich technologické a mediátorské aspekty zvyšující jejich přístupnost. Současně se Zins domnívá, že informační věda se zabývá fenoménem informace jen částečně. Informace je pouze jedním z typů znalosti. Zins ji definuje jako "empirickou znalost, která přidává k jednincovu předchozímu stavu poznání znalost novou."[24] O subjektivní doménu jedince se však informační věda nezajímá, tu studují kognitivní vědy a neurovědy. Mimo oblast zájmu informační vědy je také použití informací. Zins uvádí příklad medicínských informací, které nejsou využívány informačními vědci, ale lékaři. Informace je pro informační vědu důležitá, pokud jí rozumíme jako empirické znalosti, která je externalizována. Informační věda studuje objektivní a veřejné znalosti, a podle Ch. Zinse by se mělo její jméno změnit na vědu o znalostech (knowledge science).   

Podle M. Bucklanda[25] však při informování, tedy v procesu předávání znalostí, nedochází k jednoduchému přidávání poznatků k našim dosavadním znalostem. To by odpovídalo jen procesu memorování. Pochopení poznatku však spíše mění samotný stav poznání, tedy to, co víme. Celý proces je inkrementální a vysoce dynamický. Termín stav poznání implikující ustrnulý stav znalostí může být proto zavádějící. Při vykonávání zprostředkovatelské funkce je třeba vycházet z toho, co již obsluhovaný jedinec ví a porozumět procesu transformace jeho poznání v interakci s poznatky. Fenomén transformace poznání označujeme jako učení se.

"Umožnit lidem být lépe informovaní (učením, získáváním erudice) je, nebo by mělo být, hlavním zájmem informačních studií."[26]  

Za další důležitý fenomén studovaný informační vědou pokládá M. Buckland fenomén dokumentů. Dokumenty jsou v naší společnosti všudypřítomné. Koncept dokumentu zahrnuje informační objekty (všechny objekty, které jsou nosiči informace a znaků a které mohou informovat), dokumenty ve formě nosiče přenáší objektivní znalosti, různé typy dokumentů charakterizují média i informační zdroje v kyberprostoru. Dokumenty jsou komunikovány a zprostředkovávány (např. mezi vědci), studovány a interpretovány (např. filosofická pojednání), jsou používány ke kontrole a regulaci (např. víza), umožňují poznání (např. školní učebnice), nebo jsou používány obchodníky (reklamní materiály). Současně je koncept dokumentu definován mnohem precizněji, než koncept informace. Madam dokumentace, jak bývá přezdíváno Susane Briet, definuje dokument jako "jakýkoli hmatatelný či symbolický znak, uchovávaný či zaznamenaný za účelem reprezentace, rekonstituce nebo ověření materiálního nebo intelektuálního fenoménu."[27] Buckland shrnuje hlavní charakteristiky dokumentu podle S. Briet: Aby mohl být objekt pokládán za dokument, musí být materiální povahy, musí být zpracován do formy dokumentu, a to se záměrem, aby sloužil jako evidence, a jako dokument (tj. evidence) je také vnímán. Dokument je tedy "materiální evidencí"[28] neboli nosičem fakt. Kromě mnohem větší jednoznačnosti poskytuje koncept ještě jednu výhodu - sjednocuje řadu institucí označovaných jako paměťové instituce. V knihovnách, muzeích, archivech i galeriích jsou totiž shromažďovány a zpřístupňovány právě dokumenty, a to jak textové dokumenty (záznamy na dvojrozměrné ploše), tak třírozměrné dokumenty (objekty). Za instituce shromažďující a uchovávající dokumenty lze považovat dokonce i zoologické zahrady v intencích slavného příkladu S. Briet vysvětlující podmínky, za nichž lze považovat živou antilopu za dokument. Ve Francii je dodnes dokumentalistika, obor studující dokumenty, provozována jako ekvivalent informační vědy.[29]

Různé perspektivy ústředního fenoménu

Fenomén informace, který je stavěn do centra informační vědy, staví obor před složité dilema: v jaké šíři zkoumá informační věda koncept informace? Koncept informace se v informační vědě prosadil díky potenciálu integrovat různé oborové teorie. Teorie integrující všechny aspekty informace zkoumané v různých vědách je dnes souhrnně nazývána Jednotná teorie informace (UTI - Unified Theory of Information).[30] Tato vznešená aspirace informační vědy si vynucuje rozlišit mezi informační vědou v užším a v širším významu. J. Cejpek vymezuje informační vědu v ohledu k oběma těmto významům: V užším pojetí definuje Cejpek informační vědu jako vědu "o rozmanitých jevových formách informace, o informačních tocích, procesech a systémech, jako vědu o zprostředkování informace ve společnosti a o psychických a společenských účincích těchto jevů a procesů."[31] Užší pojetí informační vědy věnuje pozornost sociokulturním a technickým informacím. V širším významu pak definuje Cejpek informační vědu jako vědu „o reprezentaci, prezentaci a recepci informace."[32] Širší význam zahrnuje všechny hlavní typy informace - mimo sociokulturních informací i informace fyzikální a biologické.

R. Capurro však upozorňuje, že pojetí informace, na němž staví široké pojetí informační vědy, představuje logické trilema. Dnes toto trilema pojmenováváme Capurrovým trilematem. Capurro vedle sebe staví základní typy informace a ptá se, zda je jejich povaha stejná, tedy zda existuje základ, na němž lze postavit sjednocení informačních teorií generovaných vzájemně vzdálenými obory. Je působení informace na kvantové úrovni hmoty srovnatelné s přenosem genetické informace během pohlavního styku a s přenosem informací během telefonního hovoru? Existují tři varianty odpovědí, každá z nich má však svá negativa a má odlišné důsledky pro informační vědu.[33] Pokud je informace v anorganické, v biologické i v sociální sféře stejné povahy, mluvíme o univocitě (jednotě) jevu. Problém je, že v této perspektivě jsou zredukovány všechny kvalitativní rozdíly mezi jednotlivými úrovněmi, což se zdá v rozporu s naší zkušeností. Je však možné, že informace v jednotlivých sférách nejsou stejným jevem, nýbrž jevem analogickým. Důsledkem této pozice je, že musíme určit, která úroveň jevu je původní. Tím současně stanovíme podobnosti a odlišnosti ostatních úrovní. Pokud použijeme jako výchozí sféru sociální, můžeme se dopouštět nepřijatelného antropomorfismu, když pojem informace aplikujeme na sféry, v nichž se člověk nevyskytuje. Třetí možností je, že fenomén informace je v každé sféře jevem zcela odlišným. Ekvivocita (nesouměřitelnost) informace v různých sférách znamená, že vytvoření Sjednocené teorie informace je nemožné.[34]

Capurro ke svému trilematu volí přístup skeptický. Volba jedné z variant není dle Capurra vědecká, nýbrž metafyzická. Podporuje spíše pozici ekvivocity, případně analogie, které nejsou redukcionistické. Capurro rozumí informaci jako součásti lidského porozumění a orientaci ve světě, tedy jako jevu společenskému a kulturnímu. Připojuje se tak k hlasům řady informačních vědců, kteří sice do definice informační vědy zahrnují různé formy informace, ale preferují informační vědu v užším smyslu, jejíž hlavní zájem se upírá ke společenským informacím. Pro analogické pojetí informace argumentuje např. J. Stodola[35]; J. Činčera ve svém pojednání na volbu preferovaného stanoviska programově rezignuje.[36] Podle P. Fleissnera a W. Hofkirchnera se však dá vyřešit Capurrovo trilema i jinak, než zaujetím jedné ze tří nabízených pozic. Informace je dle nich jev emergentní, charakteristický pro všechny evoluční systémy, které jsou autopoietické.[37] Informace se projevuje ve všech sférách reality. Při vývoji nové sféry reality dochází ke vzniku organizovanějších struktur a kvalitativní změně informace. Nová sféra vychází sice ze sféry předchozí, která je její nezbytnou podmínkou, není jí však determinovaná. Od fyzikální přes biologickou až k sociální sféře můžeme vidět nárůst komplexity. Informace má na všech úrovních některé rysy společné, jiné rysy jedinečné. Na tomto základě oba autoři postulují možnost vytvořit Jednotnou teorii informace.    

Nárok informační vědy na vytvoření všeobecné teorie informace je zavádějící. Informační vědci neprovádějí výzkumy fyzikální či biologické informace. Naopak velmi často deklarují zájem o informace sociální, kulturní a technické. Zájem informačních vědců je zaměřen na informačně-zprostředkovatelské procesy, o které se zajímají ze své perspektivy i další disciplíny. Tyto disciplíny - knihovní vědu a knihovnictví, archivnictví, muzeologii, dokumentalistiku a informační vědu označujeme souhrnně jako informační vědy. Protože tyto obory studují primárně informační a komunikační procesy ve sféře společenské, podílejí se na budování horizontálního pojetí informační vědy. Zatímco informační věda si vyhrazuje svůj specifický horizont zájmu v úrovni společenských informací, z dalších oborů zabývajících se fenoménem informace (např. kybernetika, informační fyzika) zaznívají hlasy, které volají po tvorbě skutečné Jednotné teorie informace. Výsledkem těchto snah byly konference konané v letech 1994 a 1996. Obou konferencí se účastnili odborníci na počítačovou vědu, kvantovou fyziku, biofyziku, matematickou biologii, neurovědu či vědy sociální.[38] Takto orientovaní odborníci mluví i o neuronech či buňkách jako o společenstvech, jejichž fungování je založeno na komunikaci informací.[39] Prosazují tak vertikální pojetí informační vědy, které pro odlišení od tradiční informační vědy označují jako Vědu o informaci.[40] Tato multioborová disciplína usiluje o integraci konceptu informace jak na úrovni sociální, tak na úrovni biologické a fyzikální.

LITERATURA:

  • BATESON, Gregory. Mysl a příroda: nezbytná jednota. 1. vyd. Praha: Malvern, 2006, 197. ISBN 80-86702-19-7.
  • BELKIN, Nicholas J. - ROBERTSON, Stephen E. Information Science and the Phenomenon of Information. Journal of the American Society for Information Science. 1976, 27(4), 197-204. ISSN 1532-2890.
  • BERARD, Raymond. Documentation. In FEATHER, John - STURGES, Paul. International Encyclopedia of Information and Library Science. 2nd. ed. London: Routledge, 2003, s.147-149. ISBN 0-203-40330-4.
  • BRIET, Suzanne. What is Documentation? Lanham: The Scarecrow Press, 2006, 72. ISBN 0-8108-5109-1.
  • BRIER, Søren. Cybersemiotics and the Problems of the Information-Processing Paradigm as a Candidate for a Unified Science of Information Behind Library Information Science. Library Trends. 2004, 52(3), 629 - 657. ISSN 0024-2594.
  • BUCKLAND, Michael. "What is a 'document'?" Journal of the American Society for Information Science. 1997, 48(9), 804-809. ISSN 1532-2890.
  • BUCKLAND, Michael. What Kind of Science Can Information Science Be? Journal of the American Society for Information Science. 2012, 63(1), 1 - 7. ISSN 1532-2890.
  • CAPURRO, Rafael - FLEISSNER, Peter - HOFKIRCHNER, Wolfgang. Is a Unified Theory of Information Feasible? A Trialogue. In The quest for a unified theory of information: proceedings of the Second International Conference on the Foundations of Information Science. Amsterdam: Gordon and Breach Publishers, 1999, 9 - 30. ISBN 905700531X.
  • CAPURRO, Raffael - HJØRLAND, Birger. The Concept of Information. In CRONIN, Blaise (ed.). Annual Review of Information Science and Technology. 2003, 37 (1), 343-411. ISSN 1550-8382.
  • CEJPEK, Jiří. Co je to informační věda: Stručný nástin. I´93. 1993, 35(3), 61 - 63. ISSN 0862-9382.
  • CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005, 233. ISBN 80-246-1037-X.
  • CEJPEK, Jiří. Vymezení oboru knihovnictví a informační věda pro potřeby dalšího rozvoje TDKIV. Národní knihovna. 2003, 14(4), 229 - 233. ISSN 1214-0678.
  • ČINČERA, Jan. Informace, komunikace a společnost:Kapitoly z informační vědy. 1. pracovní vyd.Praha:Vyšší odborná škola informačních služeb,2002,39.
  • DOUCETTE, D. - BICHLER, R. - HOFKIRCHNER, W. - RAFFL, C. Toward a new science of information. Data Science Journal. 2007, 6(7), 198 - 205. ISSN: 1683-1470.
  • FLEISSNER, Peter - HOFKIRCHNER, Wolfgang. Emergent information. Toward a unified information theory. BioSystems. 1996, 38(2-3), 243 - 248. ISSN 0303-2647.
  • FLORIDI, Luciano. What is the Philosophy of Information? In MOOR, James H. - BYNUM, Terrell Ward (eds.). CyberPhilosophy. The Intersection of Philosophy and Computing. Malden: Blackwell, 2002, 117 - 138. ISBN 1-405-10073-7.
  • FLÜCKIGER, Daniel Federico. Contributions Towards a Unified Concepts of Information. Berne, 1995, 88. Disertační práce. University of Berne, Faculty of Science, Institute for Computing and Applied Mathematics. Vedoucí práce Prof. Dr. H. Mey.
  • FURNER, Jonathan. Information Studies Without Information. Library Trends. 2004, 52(3), 427 - 446. ISSN 0024-2594.
  • HEYLINGEN, Francis - JOSLYN, Cliff. Kybernetika a kybernetika druhého řádu. Institut systemického koučování [online]. 2004, 30. [cit. 2012-07-03]. Dostupný z: http://www.systemic.cz/document/cybernetics.pdf.
  • HOFKIRCHNER, Wolfgang - HAEFNER, Klaus.The quest for a unified theory of information: proceedings of the Second International Conference on the Foundations of Information Science. Amsterdam: Gordon and Breach Publishers, 1999, 590. ISBN 905700531X.
  • KERA, Denisa. Informace, komunikace, média a postavení nových humanitních oborů. Studia nových médií při UISK FF UK [online]. 2000. Interní publikace UISK [cit. 2012-07-03]. Dostupný z: http://www1.cuni.cz/~rihad/med/Informace.htm.
  • MARIJUÁN, Pedro C. First conference on foundations of information science: From computers and quantum physics to cells, nervous systems, and societies. BioSystems. 1996, 38(2/3), 87 - 96. ISSN 0303-2647.
  • PORTMANN, Adolf. Nové cesty biologie I, II.. In Scientia&Philosophia 7, 8. Praha: Hrnčířství a nakladatelství Michal Juza & Eva Juzová, 1997, 49 - 161 (I), 3 - 112 (II). ISBN 80-7111-023-X (I), 80-7111-025-6 (II).
  • SARACEVIC, Tefko. Information Science. Journal of the American Society for Information Science. 1999, 50(12), 1051 - 1063. ISSN 1532-2890.
  • SKENDERIJA, Sasha. The Media Paradigm for Information Science. In: Information Science: Where Has It Been, Where Is It Going?, Proceedings of the 27th Annual Conference of Canadian Association for Information Science (CAIS 1999)[online]. Sherbrooke, June 9-11, 1999, 332 - 341 [cit. 2012-07-03]. Dostupný z: http://www.cais-acsi.ca/proceedings/1999/Skenderija_1999.pdf.
  • STODOLA, Jiří.Informace, komunikace a bytí: fragment realistické informační vědy. 1. vyd. Brno: Jiří Stodola, 2010. ISBN 978-80-254-7996-4.
  • ŠKRDLANT, Tomáš. Demokracie přírody: Ekologická hra systémových podobností. Praha: Originální Videojournal, 1996.
  • Unified Theory of Information website [online]. [cit. 2006-08-15]. Dostupný z: http://www.uti.at.
  • VICKERY, Brian C. - ROBERTSON, Stephen E. - BELKIN, Nicholas J. Final Report on International Research Forum in Information Science: The Theoretical Basis of Information Science, 29 July-2 August 1975. School of Library, Archive & Information Studies, University College London, 1975, 93. Report No. 5262.
  • VICKERY, Brian C. - VICKERY, Alina. Information Science in Theory and Practice. 3rd ed. München: K. G. Saur, 2004. ISBN 3-598-11658-6.
  • WERSIG, Gernot - NEVELING, Ulrich. The phenomena of interest to Information Science. The information sciencist. 1975, 9(4), 127 - 140. ISSN 0020-0263.
  • ZINS, Chaim. Redefining information science: from "information science" to "knowledge science." Journal of Documentation. 2006, 62(4), 447 - 461. ISSN 0022-0418.


[1] K tomuto zcestnému závěru však spíše než název informační věda, respektive informační studia vede suplement knihovnictví v názvu oboru.

[2]

viz VICKERY, Brian C. - ROBERTSON, Stephen E. - BELKIN, Nicholas J. Final Report on International Research Forum in Information Science: The Theoretical Basis of Information Science, 29 July-2 August 1975. School of Library, Archive & Information Studies, University College London, 1975, 93. Report No. 5262.

[3] „[...] obliba a hojné užívání mnohdy přinášejí změnu smyslu: většinou rozšíření, často zamlžení a znejasnění, někdy i vymizení významu. Zůstává slovo hodící se do kterékoliv módní fráze. Zapadne na své místo, nepřečnívá a nepřekáží, protože nenutí k přemýšlení [...]." (str. 9). „Často užívané (inflační) slovo zaujímá vetší prostor za cenu vnitrního zředění a vytvoření tenké, opravdu povrchové (povrchní) vrstvy, která ho drží pohromadě. Stačí málo, aby splasklo do téměř beztvarého zbytku." ŠKRDLANT, Tomáš. Demokracie přírody:Ekologická hra systémových podobností. Praha: Originální Videojournal, 1996. S. 10.

[4] WERSIG, Gernot - NEVELING, Ulrich. The phenomena of interest to Information Science. The information sciencist. 1975, 9(4), 127 - 140. ISSN 0020-0263.

[5] WERSIG, Gernot - NEVELING, Ulrich. The phenomena of interest to Information Science. The information sciencist. 1975, 9(4). ISSN 0020-0263. S. 129.

[6] VICKERY, Brian C. - VICKERY, Alina. Information Science in Theory and Practice. 3rd ed. München: K. G. Saur, 2004. ISBN 3-598-11658-6. S. 11.

[7]Podle CAPURRO, Raffael - HJØRLAND, Birger. The Concept of Information. In CRONIN, Blaise (ed.). Annual Review of Information Science and Technology. 2003, 37 (1), 343-411. ISSN 1550-8382.

[8] Toto dělení odpovídá třem úrovním informace dle D. F. Hofstadtera - rámcovému sdělení, vnějšímu sdělení ay vnitřnímu sdělení. Dle CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 21.

[9] Podle FLÜCKIGER, Daniel Federico. Contributions Towards a Unified Concepts of Information. Berne, 1995, 88. Disertační práce. University of Berne, Faculty of Science, Institute for Computing and Applied Mathematics. Vedoucí práce Prof. Dr. H. Mey.

[10] Adolf Portman mluví o neadresných jevech. Více viz PORTMANN, Adolf. Nové cesty biologie I, II.. In Scientia&Philosophia 7, 8. Praha: Hrnčířství a nakladatelství Michal Juza & Eva Juzová, 1997, 49 - 161 (I), 3 - 112 (II). ISBN 80-7111-023-X (I), 80-7111-025-6 (II).

[11] CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vydání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. S. 13 - 45.

[12] WERSIG, Gernot - NEVELING, Ulrich. The phenomena of interest to Information Science. The information sciencist. 1975, 9(4), 127 - 140. ISSN 0020-0263.

[13] Podle CAPURRO, Raffael - HJØRLAND, Birger. The Concept of Information. In CRONIN, Blaise (ed.). Annual Review of Information Science and Technology. 2003, 37(1). ISSN 1550-8382. S. 356 - 357.

[14] R. A. Fairthorne ve svém článku "Use" and "mention" in the information sciences. Podle WERSIG, Gernot - NEVELING, Ulrich. The phenomena of interest to Information Science. The information sciencist. 1975, 9(4). ISSN 0020-0263. S. 132.

[15] FLORIDI, Luciano. What is the Philosophy of Information? In MOOR, James H. - BYNUM, Terrell Ward (eds.). CyberPhilosophy. The Intersection of Philosophy and Computing. Malden: Blackwell, 2002. ISBN 1-405-10073-7. S. 133.

[16] FURNER, Jonathan. Information Studies Without Information. Library Trends. 2004, 52(3), 427 - 446. ISSN 0024-2594.

[17] WERSIG, Gernot - NEVELING, Ulrich. The phenomena of interest to Information Science. The information sciencist. 1975, 9(4). ISSN 0020-0263. S. 138.

[18] BATESON, Gregory. Mysl a příroda: nezbytná jednota. 1. vyd. Praha: Malvern, 2006. ISBN 80-86702-19-7. S. 90.

[19] BRIER, Søren. Cybersemiotics and the Problems of the Information-Processing Paradigm as a Candidate for a Unified Science of Information Behind Library Information Science. Library Trends. 2004, 52(3). ISSN 0024-2594. S. 644.

[20] Více viz HEYLINGEN, Francis - JOSLYN, Cliff. Kybernetika a kybernetika druhého řádu. Institut systemického koučování [online]. 2004, 30. [cit. 2012-07-03]. Dostupný z: http://www.systemic.cz/document/cybernetics.pdf.

[21] SKENDERIJA, Sasha. The Media Paradigm for Information Science. In: Information Science: Where Has It Been, Where Is It Going?, Proceedings of the 27th Annual Conference of Canadian Association for Information Science (CAIS 1999)[online]. Sherbrooke, June 9-11, 1999. [cit. 2012-07-03]. Dostupný z: http://www.cais-acsi.ca/proceedings/1999/Skenderija_1999.pdf. S. 334. 

[22] KERA, Denisa. Informace, komunikace, média a postavení nových humanitních oborů. Studia nových médií při UISK FF UK [online]. 2000. Interní publikace UISK [cit. 2012-07-03]. Dostupný z: http://www1.cuni.cz/~rihad/med/Informace.htm.

[23] Podle ZINS, Chaim. Redefining information science: from "information science" to "knowledge science." Journal of Documentation. 2006, 62(4), 447 - 461. ISSN 0022-0418.

[24] ZINS, Chaim. Redefining information science: from "information science" to "knowledge science." Journal of Documentation. 2006, 62(4). ISSN 0022-0418. S. 453.

[25] 
BUCKLAND, Michael. What Kind of Science Can Information Science Be? Journal of the American Society for Information Science. 2012, 63(1). ISSN 1532-2890. S. 3.
[26] 

BUCKLAND, Michael. What Kind of Science Can Information Science Be? Journal of the American Society for Information Science. 2012, 63(1). ISSN 1532-2890. S. 5.

[27] BRIET, Suzanne.  What is Documentation? Lanham: The Scarecrow Press, 2006. ISBN 0-8108-5109-1. S. 10.

[28] BUCKLAND, Michael. "What is a 'document'?" Journal of the American Society for Information Science. 1997, 48(9), 804-809. ISSN 1532-2890.

[29] BERARD, Raymond. Documentation. In FEATHER, John - STURGES, Paul. International Encyclopedia of Information and Library Science. 2nd. ed. London: Routledge, 2003, 147-149. ISBN 0-203-40330-4.

[30] Dříve se používalo označení Všeobecná teorie informace. Viz WERSIG, Gernot - NEVELING, Ulrich. The phenomena of interest to Information Science. The information sciencist. 1975, 9(4). ISSN 0020-0263. S. 139.

[31] CEJPEK, Jiří. Co je to informační věda: Stručný nástin. I´93. 1993, 35(3). ISSN 0862-9382. S. 61.

[32] CEJPEK, Jiří. Vymezení oboru knihovnictví a informační věda pro potřeby dalšího rozvoje TDKIV. Národní knihovna. 2003, 14(4), 229 - 233. ISSN 1214-0678.

[33] CAPURRO, Rafael - FLEISSNER, Peter - HOFKIRCHNER, Wolfgang. Is a Unified Theory of Information Feasible? A Trialogue. In The quest for a unified theory of information: proceedings of the Second International Conference on the Foundations of Information Science. Amsterdam: Gordon and Breach Publishers, 1999. ISBN 905700531X. S. 9 - 30.

[34] CAPURRO, Rafael - FLEISSNER, Peter - HOFKIRCHNER, Wolfgang. Is a Unified Theory of Information Feasible? A Trialogue. In The quest for a unified theory of information: proceedings of the Second International Conference on the Foundations of Information Science. Amsterdam: Gordon and Breach Publishers, 1999. ISBN 905700531X. S. 9 - 30.

[35] STODOLA, Jiří. Informace, komunikace a bytí: fragment realistické informační vědy. 1. vyd. Brno: Jiří Stodola, 2010. ISBN 978-80-254-7996-4. S. 31 - 49.

[36] ČINČERA, Jan. Informace, komunikace a společnost: Kapitoly z informační vědy. 1. pracovní vyd. Praha: Vyšší odborná škola informačních služeb, 2002, 39.

[37] FLEISSNER, Peter - HOFKIRCHNER, Wolfgang. Emergent information. Toward a unified information theory. BioSystems. 1996, 38(2-3), 243 - 248. ISSN 0303-2647.

[38] 
Podle MARIJUÁN, Pedro C. First conference on foundations of information science: From computers and quantum physics to cells, nervous systems, and societies. BioSystems. 1996, 38(2/3), 87 - 96. ISSN 0303-2647. Viz i HOFKIRCHNER, Wolfgang - HAEFNER, Klaus. The quest for a unified theory of information: proceedings of the Second International Conference on the Foundations of Information Science. Amsterdam: Gordon and Breach Publishers, 1999, 590. ISBN 905700531X. 
[39] 

Podle Unified Theory of Information website [online]. [cit. 2006-08-15]. Dostupný z: http://www.uti.at.

[40] DOUCETTE, D. - BICHLER, R. - HOFKIRCHNER, W. - RAFFL, C. Toward a new science of information. Data Science Journal. 2007, 6(7), 198 - 205. ISSN: 1683-1470.

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

4 komentáře

Obrázek uživatele admin
Anonym
17. 7. 2012

Pěkný den,

článek je psán srozumitelnou a poměrně čtivou formou a obsahuje řadu zajímavých informací. Jako čistého laika mne ale napadlo následující:

1. Celý středověk i raný novověk je provázen spory o povahu informace - jde o známý spor o univerzálie, které jsou ontologicky spojené s informací jako takovou.

2. Říci, že přírodní vědy chápou jako jednotku informace DNA je chybné, protože pro fyzika nejde o nic jiného než o kvantově mechanický systém mnoha částic. Není tedy ničím preferovaným.

3. V jakém slova smyslu je QM stav jednotkou informace? To jistě může být pravda, ale také nemusí. Vaše tvrzení platí jen pokud jde o měření QM systémů ve vlastních stavech. Nepočítá s redukcí vlnové funkce a principem superpozice.

4. V teorii informace v informatice jde o mnohem více než jen o přenos dat. Dokonce si dovolím tvrdit (ač to neumím teď nijak prokázat), že primárním zájmem této části informatiky je studium kryptografie a komprese dat.

5. Snad by se slušelo připomenout ještě jednu významnou jednotku přenosu informace - totiž baund, který nejen že více odpovídá realitě, ale má snad i jakési lepší a praktičtější využití v této teoretické oblasti.

Obrázek uživatele Jiří Stodola

Původně jsem chtěl na účast v diskuzích rezignovat, jednak proto, že tu trvale narušuji neexistující komunitu, a jednak proto, že na blbosti nemám čas.

To první risknu, to druhé snad v tomto případě nenastane.

Ohledně těch universálií, jde o spor především ontologický, i když zasahuje i logiku a různé vědy o jazyce. Jednoduše jde o to, kde všude najdeme formy věcí, zejména takové, které jsou zároveň jedno i mnohé, jsou tedy obecné - univerzální (stejná struktura se několikrát v realitě věcně opakuje). 1. Jsou mimo věci jako vzory? 2. Jsou ve věcech? 3. Jsou vytvořené po věcech (jako produkt poznání)?

Různé školy odpovídají různě. Můžeme rozeznat platonismus, ultrarealismus, umírněný realismus, konceptualismus, nominalismus. Všechna východiska kromě umírněného realismu jsou podle mého názoru dosti bizarní, ale i dnes se najdou obhájci platonismu, konceptualismu a nominalismu.

Ad charakter pojmu informace. Spor o povahu pojmu informace je každopádně metafyzický, ale to neznamená že není vědecký. Fakt se má tak, že pokud není vědecká metafyzika, není vědecká ani věda. Věda si nedává svůj předmět, musí o úroveň výše, aby nešla do nekonečna musí skončit u nejvyšího předmětu "jsoucna" - a to je předmět metafyziky. Tedy každá vědě v posledku závisí na tom, jestli je metafyzika věda. Není-li ztrácí i speciální věda svou oporu.

Pokud jde o názor dr. Činčery, to je právě názor člověka odmítajícího metafyziku. Pak ale ztrácí pevnou půdu pod nohama.

Pokud jde o řešení pánů FLEISSNERa a HOFKIRCHNERa, pak se nedomnívám, že objevili nějakou třetí cestu, ale jejich pojetí má nejblíže k analogickému chápání pojmu informace. Jedna vrstva vyrůstá z druhé, ale nejsou na sebe vzájemně redukovatelné. To nesvědčí ani o univocitě - jsou vrstvy nelze redukovat, ale ani o ekvivocitě - nižší vrstva je základem vyšší.

Obrázek uživatele Jiří Stodola

Pokud jde o svatého Tomáše. Jde v podstatě o klasický aristotelský hylemorfismus. Forma je princip, který dělá druh druhem. Všichni jedinci stejného druhu mají stejnou formu. Co je však činí individuálními? Látka označená kvantitou (materia quantitate signata). Jednoduše: individuálními je činí to, že druhová forma in-formuje jiný kus (akcident kvantity!) látky.

Ale jak Aristoteles, tak svatý Tomáš znal in-formování v epistemologickém slova smyslu. Podle Aristotela je poznání přijímání forem věcí bez jejich látky, jde o duchovní ztotožnění poznávajícího s poznávaným. Sv. Tomáš rozlišuje reálnou a duchovní změnu.

Est autem duplex immutatio, una naturalis, et alia spiritualis. Naturalis quidem, secundum quod forma immutantis recipitur in immutato secundum esse naturale, sicut calor in calefacto. Spiritualis autem, secundum quod forma immutantis recipitur in immutato secundum esse spirituale; ut forma coloris in pupilla, quae non fit per hoc colorata. Ad operationem autem sensus requiritur immutatio spiritualis, per quam intentio formae sensibilis fiat in organo sensus.  (St. Thomas Aquinatis, Summa theol. 1, 75, 2co) Je pak dvojí změna: jedna je přirozená a druhá je duchovní. Přirozená změna spočívá v tom, že forma měnicího je přijímána měněným podle jejího přirozeného bytí, jako je teplo přijímáno tím, co je otepleno. Duchovní změna pak spočívá v tom, že forma měnícího je přijímána měněným podle duchovního bytí; jako formu barvy přijímá zřítelnice, která se tím nestane zbarvenou. Avšak k činnosti smyslu se vyžaduje změna duchovní, kterou se intence smysly postižitelné formy ocitne v orgánu smyslu. Jinak kdyby pouhá přirozená změna postačovala ke smyslovému vnímání, všechna přírodní tělesa by vnímala tehdy, když podstupují změnu. (Sv. Tomáš Akvinský, Summa theol. 1, 75, 2co)

 

 

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
4. 6. 2016

Vesmír, včetně nás všech byl naprogramován Matkou Přírodou jako filosofkou a techničkou s IQ kvadrilion umocněný na třetí.

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback