Inkanceron

18. 4. 2011

Autor titulu: Catherine Fisherová

Žánr: sci-fi, fantasy

Přebal knihy:

Popis knihy:

o rukou se mi dostala další reading copies. Inkarceron. Obálka knihy tajuplná, záhadná. Jaký skrývá obsah?

Když jsem se pustila do čtení, zdálo se mi, že kniha je nudná, nezajímavá, prostě nic pro mě. Postupem času mě však něčím zaujala. Snad to bylo těmi významy, skrytými mezi řádky. Snad tím popisem míst, kde se hlavní hrdinové nacházeli a nebo neuvěřitelnými dějovými zvraty. Vážně nevím. Možná všechno dohromady. 

Finn žije v Inkarceronu, ve Vězení zhruba tři roky. Se Sapientem Gildasem a se svým přísežným bratrem Keirem a s otrokem Attií musí Uniknout. Jak se ale dostat z Vězení, z něhož zatím nikdo neunikl? Jak se dostat z Vězení, které je velký jako celý svět? Pomůže jim Klíč?

Claudia, žije v Době na Panství Správce Inkarceronu. Musí si vzít hloupého a nabubřelého prince Caspara. Ještě že má oporu ve svém učiteli, Sapientovi Jaredovi. V Době je vše předem promyšlené a uměle naaranžované. A jak tu má Claudia najít vchod do Vězení, aby pomohla Uniknout Finnovi?

 

Doufám, že Vás kniha zaujme, jako nakonec zaujala mě  Určitě v ní najdete něco k zamyšlení. Jsme svobodní, nebo žijeme v jakémsi "vězení" ?

 

Nakonec ještě trailer: 

 

Kniha vychází 3. 5. 2011 

Úryvek z knihy:

Z opatrnosti sfoukla svíčky a zavřela okno. Stáhla z postele těžký přehoz, zachumlala se do něj a Klíč si položila na kolena. Pak se ho dotkla a zamnula ho v dlaních, dýchala na něj. "Mluv se mnou," řekla. Finn byl tak promrzlý, že už neměl asi sílu se třást. Kovový les byl černočerný; lucerna vrhala jen malý kroužek světla - Finn viděl Keirovu bezvládnou ruku, hromádku dek, v níž se choulil Gildas. Z dívky zbyl jen nezřetelný stín pod stromem; nevydala ani hlásku a on si nebyl jistý, zda vůbec spí. Opatrně sáhl po Keirově vaku. Přehodí si přes vlastní kazajku jeden z těch Keirových nóbl kabátců. Nebo možná dva, a jestli se natrhnou, je mu úplně fuk, jak bude Keiro vyvádět. Přitáhl si vak blíž, strčil do něj ruku a nahmátl Klíč. Byl teplý. Velmi opatrně ho vytáhl a sevřel ho v dlani, aby mu teplo, které z něj sálalo, zahřálo zledovatělé prsty. Klíč tiše řekl: "Mluv se mnou." Finn se vykulenýma očima rozhlédl po ostatních. Nikdo se nepohnul. Co nejtišeji se zvedl, ačkoliv kožený opasek přesto při pohybu zavrzal, a obrátil se. Podařilo se mu udělat tři kroky, než šustění a praskání kovových listů pod jeho nohama napůl probralo Keira, takže ze spánku něco zamumlal a překulil se na bok. Finn vklouzl za strom a znehybněl. Zvedl si Klíč k uchu. Nic neslyšel. Přejel po něm dlaní, po celé délce, zatřásl s ním. Pak do něj zašeptal: "Sapphiquu? Lorde Sapphiquu? Jsi to ty?" Claudia zalapala po dechu. Odpověď slyšela naprosto jasně. Zběsile se kolem rozhlédla po něčem, na co by to mohla nahrát, nic nenašla a zaklela. Pak vyhrkla: "Ne! Ne. Jmenuji se Claudia. Kdo jsi ty?" "Tiše! Ať se neprobudí." "Kdo?" Chvilku bylo ticho. Potom ten druhý člověk odpověděl: "Moji přátelé." Mluvil zadýchaně, podivně vystrašeně. "Kdo jsi?" zeptala se znovu. "Kde jsi? Jsi Vězeň? Jsi v Inkarceronu?" Ucukl hlavou a nevěřícně se na Klíč zadíval. Z jeho středu se linulo modré světélko a on se naklonil tak blízko, že mu ozářilo obličej. "Samozřejmě že ano. Chceš říct, že... ty jsi... Venku?" Ticho. Trvalo tak dlouho, až si myslel, že se spojení přerušilo, a tak se chvatně zeptal: "Slyšelas mě?" a ve stejný okamžik dívka vyhrkla: "Jsi tam ještě?" Jejich slova do sebe neobratně narazila. Pak dívka dodala: "Moc se omlouvám. Neměla bych s tebou mluvit. Jared mě varoval." "Kdo je Jared?" "Můj učitel." Nevěřícně zavrtěl hlavou a křišťál se ojínil pod jeho dechem. "Ale stejně," pokračovala dívka, "už je pozdě a myslím, že pár slov nemůže staletí starému experimentu nějak zvlášť uškodit, ne?" Neměl tušení o čem mluví. "Ty jsi opravdu Venku? Venek existuje? Jsou tam vážně hvězdy?" Měl strach, že mu neodpoví, ale ona po chvilce řekla: "Ano. Právě se na ně dívám." Ohromeně vydechl a křišťál se okamžitě zamžil jinovatkou. "Neprozradil jsi mi svoje jméno," pobídla ho dívka. "Finn. Prostě Finn." Další ticho. Finn rozpačitě mlčel, Klíč neohrabaně sevřený v dlaních. Chtěl by jí položit tolik otázek, zjistit tolik věcí, že netušil kde začít. Ale místo toho se zeptala ona: "Jak se mnou mluvíš, Finne? Ty máš křišťálový klíč s hologramem orla uprostřed?" Polkl. "Ano. Klíč." Za ním cosi zašustilo. Vykoukl zpoza stromu a uviděl, že Gildas ze spaní chrápe a odfrkuje. "Tak to máme repliky stejného přístroje." Mluvila bystře, přemýšlivě, jako by byla zvyklá řešit problémy a hledat vysvětlení. Její jasný hlas mu náhle připomněl, s nepatrným bodnutím bolesti, svíčky. Těch sedm svíček na dortu. V tu chvíli, nečekaně a náhle jako vždycky, naskočila světla Inkarceronu. Leknutím se zajíkl, když zjistil, že stojí v měděně, zlatě a matně rudě zbarveném prostoru. Les se táhl na míle daleko a svažoval se dolů, hluboko dolů do zvlněné krajiny. Užasle se rozhlížel kolem. "Co to bylo? Co se stalo? Finne?" "Naskočila světla. Já... Jsem na novém místě, v jiném Křídle. V kovovém lese." Její další slova ho trochu zarazila. "Závidím ti. Musí to být fascinující." "Finne?" Gildas už vstal a hledal ho. Chlapec ho už už málem přivolal, ale pak se rozhodl pro opatrnost. Tohle je jeho tajemství. Musí si ho udržet. "Už musím jít," zašeptal chvatně. "Pokusím se s tebou znovu promluvit... Když teď víme... teda, jestli chceš. Ale musíš," dodal naléhavě. "Musíš mi pomoct." Dívčina odpověď ho překvapila. "Jak ti můžu pomoct? Co může být v dokonalém světě špatného?" Finn sevřel Klíč v pěsti, když v něm modré světélko začalo blednout. Zoufale zašeptal: "Prosím. Musíš mi pomoct Uniknout."

Fotogalerie

Štítky: Read or Die
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

1 komentář

Přidat komentář

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback