Já a můj vztah ke knihovně

Jak vidí studenti prvního ročníku bakalářského studia ISK knihovnu? Jaký k ní mají vztah? Co si o této instituci myslí? Zažili tam někdy něco zajímavého? Změnil se jejich vztah po necelém roce studia? V rámci předmětu Psaní odborných textů měli studenti za úkol napsat krátký text, vystihující jejich vztah ke knihovnám. Přečtěte si pět nejzajímavějších „miniesejí“ – třeba získáte nový pohled na knihovny i vy.

Lukáš Eliáš

Víte, musím se vám k něčemu přiznat. Do knihovny jsem začal chodit až na vysoké škole. Předtím jsem o této instituci nic nevěděl. Vlastně něco málo ano. Je to dům plný knih a nepříjemných starých knihovnic, které vám neochotně nepomůžou. Příchodem na vysokou školu a mimochodem oboru, který se knihovnictví věnuje, jsem zjistil, že realita je opravdu úplně jiná. 

Nebyl jsem ten člověk, který si v mládí řekl: „Když jsem se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, knihovnictví pro mě byla jasná volba”.  Spíše naopak. Knihovnám jsem se vyhýbal všemi směry.

A jaký je můj vztah ke knihovně nyní? Jsem zde skoro každý den. Tento text píši v knihovně a trávím zde každý den aspoň hodinu. Zjistil jsem, že je to místo, které je klidné a příjemné. Je zde ticho a klid. A spousta prostoru pro práci a učení.

I když s tichem a klidem můžu začít polemizovat. Zrovna onehdy jsem šel k nám do knihovny na své oblíbené místo v prvním patře, usadil jsem se a začal jsem pracovat na projektu. To jsem ale netušil, jaké mě potká neštěstí. Přede mnou seděla dívka, která se netvářila jako typická čtenářka nebo návštěvnice knihovny. Svým chováním spíše připomínala nějakého lidoopa ze Zoo. Tento fakt pojednává můj status, který bych zde rád zveřejnil.

 „Co je v knihovně nejlepší? Když před Tebou sedí holka, která srká čaj jak cisterna, pojídá bagetku pečlivě zabalenou v alobalu, mlaská jako opice a na uších má sluchátka, takže vůbec nic nevnímá...”

 A víte co je na tom nejhorší? Když ji další den potkáte v knihovně, ale ne jako čtenářku, ale jako knihovnici, která sedí v mém oblíbeném patře za pultem.

Ano, jsem na to háklivý.

Lucie Hrbáčková

Předtím, než jsem začala studovat na KISK, pro mě slovo „knihovna“ znamenalo jen zaprášené knihy v poličkách a starou paní sedící za výpůjčním pultem. Od té doby co studuji na KISK má toto slovo pro mě úplně jiný význam. Kniha je pro mě instituce, která je zde především proto, aby nám efektivně zpřístupňovala všechny možné informace a služby, které provozuje. Je to vzdělávací centrum, které používá ty nejmodernější ICT. Nepracují zde již žádné staré paní, které neví nic o své knihovně, ale mladí lidé plní znalostí a ochoty pomáhat a radit čtenářům.

Můj největší zážitek s knihovnou jsem zažila ve svých šestnácti letech, kdy jsem ještě neměla takové informace, jako mám nyní. Jednoho dne jsem ze zvědavosti najela na stránky naší knihovny a byla jsem velice překvapená, že je zde systém rezervace a seznam knih. Chtěla jsem se podívat, jestli má naše knihovna nějakou knihu (jsou to čtyři roky zpět, takže si už bohužel nepamatuji, co za knihu to bylo). Vyhledávač knihu nenašel, a tak jsem si čirou náhodou vytvořila dotazník, kam jsem vložila veškeré bibliografické informace o dílu a dál jsem to neřešila, nevěděla jsem ale, co jsem ve skutečnosti vyplnila. Za pár dní mi přišla zpráva z knihovny: „Vyzvedněte si prosím knihu …, za MVS zaplatíte 60 korun.“ Toto byla tedy druhá služba (po půjčování knih), kterou jsem v naší knihovně vyzkoušela.

Na knihovnách se mi nejvíce líbí, že se zde mohou lidé scházet a řešit určité problémy či úkoly. Co se mi naopak nelíbí, je někdy až příliš neosobní přístup knihovníků. Když jsou méně vzdělání, tak bývají i příjemnější než ti více vzdělaní. Nemůžu ale házet všechny knihovníky do jednoho pytle. Můj celkový vztah ke knihovnám je výborný, knihovny mám moc ráda a ještě raději je navštěvuji.

Martin Kravec

Knihovna, kdysi třetiřadá záležitost mého každodenního života se po příchodu na KISK stala záležitostí, bez které si neumím představit nejenom studium. Už to není jenom budova s nezáživnou paní, která utírá prach ze starých knih. Dnes je to Instituce! Centrum vzdělávání a informační dostupnosti potřebné jak pro studium, tak pro celoživotní vzdělávání a osobní uspokojení. V této instituci vidím budoucí místo pro setkávání komunit za účelem studia, hledání informací a také zábavy. Knihovna je místo veřejně dostupné, levné, tiché a příjemné. Internetová dostupnost ji činí téměř bezbariérovou.

Je to instituce, která pomáhá lidem bez ohledu na jejich rasu, kulturu či vyznání.

V orientaci v těchto informačních centrech pomáhá dostatečná ICT struktura, internet a katalogy. Pro méně počítačově gramotné je tu stále milá a vzdělaná osoba plnící funkci sémantického vyhledávání. O knihovně mluvím jako o informačním centru, protože už to dávno není jenom místo pro půjčování knih. Je to místo pro studium, oddech a absenční či prezenční přístup nejen ke knihám, ale i periodikům, elektronickým informačním zdrojům, hudbě, videím, mapám, internetu a dalším informačním artefaktům.

Jana Chlubnová

Knihovna mě provází už od dětských let. Byla a stále je pro mě důležitou součástí života i dnes. Nevadí, že jsem moji malou knihovničku rodného města vyměnila za velké městské knihovny. Stále ji vnímám stejně - je pro mě nenahraditelným zdrojem informací při studiu, pomocníkem v životě i kamarádem pro zábavu. Nejvíce vrytou v paměti mám právě moji rodnou knihovnu. Dnes s úsměvem vzpomínám na paní knihovnici chřoupající sušenky za výpůjčním pultem a na její výhružné mumlání: "Srovnej si ty knížky hřbetem k sobě!" Tu naši malou knihovničku mám přesto ráda. Znám ji, její aktivity, fungování i paní knihovnice.

Naopak velkou záhadou pro mě zůstávají velké brněnské knihovny. Obrovské a velkolepě tyčící se budovy pro mě stále ukrývají mnoho tajemství. Kromě paní u výpůjčních a informačních pultů se s jinou osobou nepotkáte. Dokonce ani knihovní fond nepotkáte. (Jak mi chybí bloudění mezi regály a vybírání knih podle obálky!) Přesto probíhá velkolepý ruch způsobený dalšími knihovníky kdesi uvnitř, v srdci knihovny. Jak to ale všechno funguje? Co dělají jednotliví knihovníci? Kdo a jak zpracovává požadavky čtenářů? Kdo vyhledává knihy v regálech? Kdo je kam dopravuje? A co je to ta často knihovníky zmiňovaná katalogizace? Světe div se, ač na "knihovnické škole", stále pro mě zůstává knihovna tajemná. Změní se to?

Hana Nosková

Abych se přiznala, na knihovně mám nejraději kavárnu, která se nachází v jejím přízemí. Pokud tedy mluvíme o Moravské zemské knihovně. Ostatní brněnské knihovny, pokud je mi známo, kavárenským zázemím nedisponují, takže je ani zmiňovat nebudu.

Ráda do knihovny zaskočím a půjčím si předem vybranou knihu. S touto kořistí se pak uchýlím do klidu svého domova a ponořím se do četby. Na nějaké zdlouhavé bloumání mezi regály mě neužije.

A pokaždé, když v katalogu vidím záznam „dostupnost prezenční“, propadám malomyslnosti.

A co hůř. Nejsem a nikdy jsem nebyla schopná v knihovně studovat či psát (a to už na svém kontě nějaké ty akademické kvalifikační práce mám). Opouští mne tu kreativita a přepadá nervozita. Ticho je spíš tísnivé než plodné a inspirující. Přichází tvůrčí paralýza.

Přestože mám ráda volný prostor, velkoprostorovost knihovny mi víc než co jiného, připomíná „open space“ nadnárodních korporací. Vadí mi jakýsi pospolitý pracovní duch a kolektivní dohled. Nechci sedět v  „obýváku města“, ale ve svém vlastním.

Moje tvůrčí myšlenky jsou totiž individualistické. Potřebují svůj vlastní prostor a své vlastní ticho. K tomu šálek kávy. A hlavně… samozřejmě, ty knížky z knihovny.

Takže, milá knihovno, více absenčních výpůjček, prosím!

 

(příspěvky byly redakčně upraveny)

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

16 komentářů

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
25. 3. 2014

Lidičky, kam jste chodili do knihoven? 

 

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
25. 3. 2014

Fascinuje (no, možná spíš děsí) mě, že si tento obor na VŠ vybrali lidé, kteří knihovnu doposud nenavštěvovali...

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
26. 3. 2014

Nejsi sám.

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
26. 3. 2014

Proč vás to děsí?

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
26. 3. 2014

Předpokládám, že to bude proto, že tito lidé, kteří šli studovat obor, ke kterému nemají žádný vztah, ho pravděpodobně studují protože:

  • slyšeli, že je to jednoduché vystudovat
  • chtějí nebo potřebují titul a je jim jedno odkud
  • byly jednoduché přijímačky
  • ...?
Obrázek uživatele Anonym
Anonym
26. 3. 2014

Vlastní zkušenost? A budu hádat. Nepovedlo se? 

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
27. 3. 2014

... a nejlíp, když se někdo na KISK přihlásí, "protože rád čte", že?

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
28. 3. 2014

Jojo anonymům se kecá , já do knihovny chodím od mala a taky to tady nevytahuji a mít odvahu přiznat se je lepší než tisíc slov kritiky.

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
2. 4. 2014

Napsal anonym. :D

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
25. 3. 2014

"Knihovnám jsem se vyhýbal všemi směry." A proč sis Lukáši podal přihlášku na knihovnictví?

Obrázek uživatele Lukáš Eliáš

Čti dál anonyme.

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
26. 3. 2014

Kde dál? Žádné vysvětlení v tom textu není.

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
26. 3. 2014

To je zvláštní, já ho tam taky nikde nevidím. A ani v textu nenacházít nějaké bližší info o vztahu ke knihovně.

Obrázek uživatele tomek
26. 3. 2014

Jen bokem... Knihovnám jsem se taky vyhýbal, neměly mi co nabídnout (před 15 až 20 lety). I když jedna hezká knihovnice tam byla. Řada náhod včetně genderové diskriminace (v mým případě pozitivní) vedla k práci v knihovně. Nemožnost studovat při téhle práci cokoli jinýho vedla ke studiu knihovnictví. Studium vedlo k prozření, odbornosti a ke kontaktům, kontakty vedly k inspiraci a radosti, a to všechno k úspěchům a vášni. Ty cesty můžou být různý.

Obrázek uživatele Anonym
Anonym
26. 3. 2014

Speciálně jsem si to přečetl 2x a nikde se mi nedostává odpověď. Možná je vysvětlení ukryto ve statusu o bagetce a sedící holce :D

Obrázek uživatele Lukáš Eliáš

Byl to úkol do předmětu Psaní odborných textů. Nečekal jsem, že bude zveřejněn, ikdyž jsme na to byli upozorněni. To že jsem si vybral obor informační studia a knihovnictví je podle mě čistě má věc. Přihlášku jsem si podal, protože mě oslovil motivační dopis a studium mě nyní baví a naplňuje. Děkuju všem, že si ale přečetli můj text a moc si toho vážím. 

(čti dál směřovalo k této reakci, která se bohužel nezobrazila)

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback