Jak jsme se nedali aneb KAPITOLY Z DĚJIN NÁRODNÍHO ÚPĚNÍ

8. 7. 2008

Autor titulu: Zdeněk Šmíd

Žánr: historie, humor

Přebal knihy:

Popis knihy:

Pokud si chcete osvěžit dějepravu naší země a upřímně se nad tím tragikomickým příběhem zasmát, vřele knížku dopručuji. Dost možná se dozvíte i věci, které Vám ve škole neřekli. (Já jsme se ve škole, mimojiné, nikdy nedozvěděla, jak byl nakonec zavražděn čtyřnásobný český král Jaromír. Oslepený a vykleštěný na rozkaz svých bratrů Boleslava Ryšavého a Oldřicha, několikrát dosazený na trůn a opět z něj sesazený - pokud Vás zajímají poslední okamžiky tohoto smolaře, nalistujte si kapitolu "O nešťastnách bratřích" ;) ).

Zdeněk Šmíd ukazuje naše národní hrdiny i nepřátelé v neobvyklém světle a totiž jako obyčejné lidi, ovládané tužbami, ctižádostí i šlechetnějšími pohnutkami. Postupuje chronologicky od nejstarších legend po události Třicetileté války. Historické události jsou podány jako vtipné příběhy z hlavní postavou, zápletkou i vyvrcholením, avšak příběhy založené na historických pramenech a faktech. Na konci některých kapitol, pak autor (v rámci poznámek pod čarou uvozených nadpisem "Mimochodem") uvádí na pravou míru běžně zažité a často milné představy o průběhu mnohých státotvorných událostí.

Jako každý výklad historie, je samozřejmě i ten Šmídův subjektivní, nicméně Vám určitě dokáže, že dějepis nahlížený v souvislostech je velmi fascinující. Věřím, že při četbě se dozvíte něco nového a nepochybuji, že se dobře zasmějete.

 

 

Úryvek z knihy:

Předmluva (str. 5-6)

...To Vácalv Hájek byl jiný kos: Libuše vládla od roku 713, je někdo proti? Jak na to ten člověk přišel, to zatím nikdo neví. Věnoval národu Bivoje s kancem a Šemíka s Horymírem. Jan tak, dílem tuším od Keltů, dílem z hlavy. Vymýšlení si zaslouží úctu, vždyť spousta lidí za celý svůj život nevymyslí nic. Génius Hájek tím vytýčil směr. Ty historické postavy, jejichž jsoucnost a činy jsou pevně ukotveny v realitě a doloženy prameny, počali pak zhrzení literáti aspoň kádrovat, což mělo úspěch tak nesmírný, že s tím Češi nepřestali dodnes. Ludmila byla hodná, Drahomíra zlá, Václav byl hodný a o Boleslava I. by si žádná česká gramotná děva neopřela ani trakař. Bojovní národní ateisté sice pak prohlásili, že Boleslav byl správný a Válcav posera, ale na tvůrčí podstatě českého lidového dějepisu to nezměnilo nic. Oldřich byl hodný, protože si vzal plebejku Boženu za ženu. Břetislav byl správný chlap, vždyť ukradl zlodějským Němcům Němku Jitku přímo z jejich kláštera, cheche! Přemysl Otakar II. byl hodný, ale moc si o sobě myslel. Jan Lucemburský se toulal. Karel IV. byl hodný, Václav IV. byl měkkota a flamendr. Husiti byli hodní, Zikmund byl zlý, Bílá hora byla tragédie, Rudolf II. byl cvok. Židi jsou lstiví, Psohlavci byli pokrokoví, Lomikar byl zlý, Habsburkové byli zlí, jezuiti strašně zlí, obrozenci byli hodní, tři sta let jsme trpěli, za Rakouska bylo líp, za první republiky bylo taky líp, Masaryk byl tatíček, Masaryk dal střílet do dělníků, všichni nás zradili, jen Rusové byli hodní, co Čech, to partyzná, se Sověstkým svazem na věčné časy, Rusové jsou zlí, komunisti jsou zlí, disidenti hodní, Havel je hodný, Havlová je zlá, za bolševika bylo líp...

Pokus o sturčný kádrový profil Václava II. (str. 115)

Podle jedněch byl Václav II. psychopat: nečesky zbožný, v žíněném rouchu po Hradčanech brouzdající, své už tak chatrné tělo důtkami bičující, Pánubohu pořád něco sliboval a zakládající kláštery. Jiní vidí Václava naopak jako psychopata, který své už tak chatrné tělo dorážel erotickými výstřednostmi, jehož hříšné eskapády měla za následek řadu levobočků a jehož největší vášní se stala jeho druhá choť, krásná dvanáctiletá polsko-švédská míšenka Eliška Rejčka.

Fotogalerie

Štítky: Read or Die
Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback