Jak komunikovat s mentálně postiženými uživateli v knihovnách?

„Jak komunikovat s mentálně postiženými uživateli v knihovnách?“ Jednodenní seminář z cyklu Bezbariérová knihovna – Morava, který pořádá Sekce služeb osobám se specifickými potřebami SKIP společně s Knihovnou Jiřího Mahena (KJM). Cílem semináře bylo navést pracovníky knihoven na vhodnou spolupráci a komunikaci s mentálně postiženými uživateli.

Dne 26. 9. 2012 se v Knihovně Jiřího Mahena v Brně uskutečnil v pořadí již několikátý seminář z cyklu Bezbariérová knihovna - Morava (http://bezbarierova.knihovna.cz/), Jak komunikovat s mentálně postiženými uživateli v knihovnách? Cyklus pořádá Sekce služeb osobám se specifickými potřebami SKIP (Svaz knihovníků a informačních pracovníků) ve spolupráci s KJM v Brně. Akce je podpořena dotací Ministerstva kultury ČR. Seminář obsahoval devět vybraných příspěvků týkajících se komunikace a práce s lidmi s mentálním, tělesným, nebo kombinovaným postižením. Semináře se zúčastnilo kolem pětatřiceti osob, většinou ženy - knihovnice. Zastoupeny zde byly knihovny z různých měst - Brno, Hradec Králové, Vyškov, Český Těšín a Boskovice.


Účastníci semináře v prostorách KJM

Seminář zahájila Barbora Uhlířová (Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR, http://www.spmpcr.cz/), která se již přes dvacet let setkává s lidmi s mentálním postižením. V příspěvku se zabývala tím, kdo je to člověk s mentálním postižením. Protože semináře se zúčastnily převážně osoby, které se pravidelně setkávají či pracují s mentálně postiženými lidmi, bylo publikum aktivně zapojeno do přednášky a pomáhalo ji tvořit.

V České Republice je registrováno 107 000 lidí s mentálním postižením. V minulosti se pro ně používala označení, jako jsou idiot, imbecil, debil a oligofrenik. V současné době se dává přednost termínům člověk s mentálním postižením a člověk mentálně retardovaný. Člověk s mentálním postižením je ten, jehož IQ dosahuje hodnoty 69 a níž. Zajímavé je, když se zamyslíme nad tím, jak jeden stupeň této hodnoty může konkrétnímu člověku změnit celý život (IQ 69 - lehké mentální postižení, IQ 70 - člověk bez mentálního postižení). Lidé s mentálním postižením mají potíže s komunikací, učením, mívají menší míru pozornosti, horší orientaci v čase a prostoru a nižší úroveň sociálních dovedností. Tito lidé, stejně jako každý jiný, mají právo na rodinu, vzdělání, zaměstnání, sociální služby, občanská práva, lidská práva, samostatný život a sebeobhajování. S pomocí publika byl vytvořen přehled vlastností a projevů lidí s mentálním postižením. Jsou to nepředvídatelnost, šťastný výraz, bezprostřednost, rychlá změna nálad, až přílišná kontaktnost, hlučnost, radost ze života, vděk za pozornost, absence pocitu méněcennosti a energie.


Barbora Uhlířová - jak se projevuje člověk s mentálním postižením

Druhý příspěvek si připravily Jana Kučerová a Martina Jandová (MŠ a ZŠ pro tělesně postižené, Kociánka). Škola, na které působí, vznikla v roce 1921 a jedná se o druhé nejstarší zařízení pro mentálně postižené osoby v ČR (nejstarší je Jedličkův ústav). V současnosti navštěvuje tuto základní školu 118 dětí a mateřskou školu 39 dětí. V rámci prezentace byly představeny projekty, které tato škola pořádá pro tělesně postižené. Jsou to: Barevné dny, Den země, Multikulti - aneb máte rádi kakao?, Brněnské historické hrátky, Jihomoravský kraj, Rok stromu, Jak se žilo dříve a jak se žije dnes a Cestovatel.

Následoval příspěvek Radky Rojíčkové (Domov pro osoby se zdravotním postižením Tereza) o specifikách komunikace s lidmi se středně těžkým a těžkým mentálním postižením. Zabývala se dvěma typy komunikace s mentálně postiženými osobami. Augmentativní komunikací (rozšiřující, podpůrná) a alternativní komunikací (používá se místo orální řeči, když ta není možná). Protože pro mentálně postižené lidi může být často velmi těžké vyjádřit své pocity, používají při komunikaci různé pomůcky. Mezi tyto pomůcky patří sešity, knihy, komunikační karty a tabulky, procesní schémata, orientační fotografie a různé referenční předměty. Existují i různé elektronické pomůcky, jako je počítač s upravenou klávesnicí (velká písmena), komunikační pomůcky s hlasovým výstupem nebo tabulkový komunikátor s interpretovatelnými klávesami. Při komunikaci s mentálně postiženým člověkem se nesmíme bát komunikovat, ale na druhou stranu mu musíme ponechat možnost komunikaci odmítnout.

V domově Tereza mají lidé s postižením možnost navštěvovat speciální místnost zvanou snoezelen. Je to multimediální místnost, která slouží pro relaxaci, uvolnění a navození pozitivní energie. Cílem je působení na všechny smysly - barevné efekty, aromaterapie. Vhodná je například i vodní postel.

Jako další vystoupila Zuzana Bradová (Domov pro osoby se zdravotním postižením Nojmánek), která se ve svém příspěvku zaměřila na rozdíly mezi právem a právním úkonem u lidí s mentálním postižením. Mentálně postižený člověk má stejná základní práva a svobody jako ostatní a jeho práva nemohou být nijak omezena. Co se však týče právních úkonů, zde dochází podle stupně postižení k různým omezením. Právní úkony tak za mentálně postiženou osobu vykonává její opatrovník (smlouvy, peníze, knihovna - legitimace, vracení knížek, placení poplatků). Opatrovník bývá stanoven většinou někdo z rodiny nebo blízkého okolí.

Jediným mužským zástupcem byl Petr Škranc (Sdružení Veleta), který sám je tělesně postižený. Jeho příspěvek pojednával o umělecké tvorbě a uměleckém cítění osob s mentální retardací a kombinovaným postižením. Hovořil o uměleckém souboru Kolovrátek (*2006), který působí při sdružení Veleta, a zabývá se divadelní, filmovou, hudební a taneční tvorbou. Soubor spolupracuje s bezbariérovým divadlem BARKAS, kde postižení hrají různá představení. Protože je pro ně obtížné naučit se dlouhý text, využívají spíše pantomimu. Jejich první představení (Chléb dar života) sklidilo velký úspěch. Soubor také každý rok soutěží na festivalu pro lidi s mentálním postižením Mental Power (mezi porotci např. i Jan Hřebejk) a získali zde spoustu ocenění za své filmy. Po přednášce byla puštěna ukázka filmu o chlapci, který si nemyje ruce, a na závěr příspěvku byla předvedena ukázka hudebního nadání, kdy pan Škranc spolu s jednou slečnou zahráli tři skladby na flétnu.

Další příspěvek si nachystala Lenka Linhartová (Mateřská škola speciální, Základní škola speciální a Praktická škola Brno) a přivedla s sebou dvě děti s autismem. Zabývá se prací s dětmi se středně těžkým a těžkým mentálním postižením a s autismem. Ve výuce je preferován individuální přístup podle potřeb každého dítěte. Dbá se na rozvoj sebeobsluhy, samostatnosti, komunikačních schopností a vzdělání (čtení, psaní, zeměpis, rostliny). Čtenářské dovednosti těchto dětí jsou různé. Autistické centrum zahrnuje tzv. velké čtenáře, nečtenáře („To jsou ti, co s knihami hází." Lenka Linhartová) a ty, co mají oblíbenou jen jednu knihu, na kterou nedají dopustit. Oblíbenými knihami jsou leporela, pohádky, říkanky a také různé encyklopedie. Škola využívá také biblioterapii, důraz je dán na relaxaci, rozvoj a pocit sounáležitosti (pro mnohé je obohacující už jen ten proces chození do knihovny).

Druhá část příspěvku byla praktická. Jednalo se o názornou ukázku práce s postiženými dětmi, konkrétně ukázka četby. Jako první své dovednosti předvedl Michal (17 let, středně těžké mentální postižení), který zvládá čtení dvojslabičných slov a má velmi rád malované čtení (některá slova nahrazena obrázky). Druhá se představila Nikolka (14 let, středně těžké mentální postižení), která tři roky čte druhý slabikář, zvládá víceslabičná slova a v současnosti nacvičuje čtení slova jako celek.


Lenka Linhartová - absolventka KISK

Protože semináře se zúčastnili veskrze lidé se zkušenostmi s komunikací a prací s mentálně postiženými osobami, uskutečnila se v průběhu dne i moderovaná diskuze, která sloužila pro vzájemné sdílení těchto zkušeností. Diskuzi moderovala Zlata Houšková (KJM), která pokládala otázky do publika a držela tematickou linii. Z toho, že nebyl problém diskuzi vyvolat a stále se nacházel někdo, kdo měl chuť se podělit o svůj příběh, bylo patrné, že tito lidé mají práci s mentálně postiženými osobami rádi a že je setkávání s nimi obohacuje.

Prostor byl věnován otázkám typu, jak často danou knihovnu lidé s mentálním postižením navštěvují, zda ji navštěvují sami nebo s doprovodem a jaké mají knihovníci zkušenosti s komunikací s těmito lidmi. Řešila se také možnost pracovního uplatnění v knihovnách pro osoby s mentálním postižením a uváděly se příklady takto pracujících osob (balení knih, zametání).

Na závěr semináře byly představeny dva projekty. Prvním byl projekt Ruku v ruce (KJM, http://www.kjm.cz/projekt-ruku-v-ruce) a představila jej Eva Vojtíšková. Hlavním cílem tohoto projektu je spolupráce dětí s různými handicapy a i těch bez nich. Jedná se o integrační programy, kdy spolu děti během několika setkání mají možnost komunikovat, spolupracovat a navazovat přátelství. V průběhu příspěvku byly také prezentovány různé pomůcky pro nevidomé. Druhým projektem byl projekt Pathways a představila jej Barbora Uhlířová. Český název tohoto projektu je Cesty k celoživotnímu vzdělávání lidí s mentálním postižením. Pathways je mezinárodní projekt financovaný z evropských zdrojů (Agentura pro celoživotní vzdělávání) a snaží se šířit koncept snadno srozumitelných informací (Easy-to-read) pro lidi s mentálním postižením a ostatní, kdo mají problém s porozuměním informací (senioři, azylanti, lidé z menšin).


Eva Vojtíšková - pomůcky pro nevidomé

Seminář jako celek byl dynamický a poutavý, příspěvky byly zajímavé a perfektně se doplňovaly. Líbila se mi snaha zapojit publikum a velice kladně hodnotím zájem o diskuzi a sdělování vlastních zkušeností. Velkým přínosem pro mne bylo setkání se s dětmi trpícími autismem, které se projevovaly velmi přátelsky (při svém odchodu úplně každému podaly ruku a rozloučily se).

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback