Jak (ne)mluvit o designovém myšlení

Design thinking nebo-li designové myšlení je trend. Svědčí o tom třeba aktivita Kabinetu informačních studií a knihovnictví (KISK) a jeho projektu Libdesign nebo působení agentur Pábení nebo 2FRESH, které si na designovém myšlení a Human-Centred Design (HCD) zakládají. Design už tedy není jen doménou absolventů výtvarných vysokých škol, ale stále více proniká i do jiných oblastí - od byznysovém, přes lékařství až k neziskovým projektům. Snahou postihnout tento posun a vývoj je také konference DESIGN THINKING FESTIVAL, která se konala 26. 9. 2017 v plzeňském kreativním komplexu DEPO2015.          

První vyhrání z kapsy vyhání...

První Design Thinking Festival (dále jen DTF) se konal před dvěma lety na stejném místě jako letošní ročník. DEPO2015 se proměnilo v centrum designu a designového myšlení. Cílem bylo prakticky ukázat, že design není jen estetika a vzhled, ale už v úvodu zmiňovaný přesah. Program se skládal z přednášek, panelových diskuzí a workshopů. Mezi účastníky konference se objevili přední čeští designéři a mezi hosty nechyběli také zahraniční osobnosti.         
První ročník se podle dohledatelných ohlasů[1] povedl a očekávání v případě toho druhého tak byla značná. Jenže v mém případě byl výsledný dojem a zážitek na míle vzdálený prvotnímu očekávání. Přesto si netroufám tvrdit, že by cesta vlakem přes celou republiku byla zbytečná. Vezmu to ale popořadě.     

Když vypadá program lépe na papíře než v realitě

Na DTF jsem narazil vlastně docela náhodou a mé překvapení bylo o to větší, že konference s takovým line-upem je zdarma. To už pak člověk moc dlouho nad přihláškou neuvažuje, protože designové myšlení není jen trendem v byznysovém prostředí, ale také v knihovnách (především těch zahraničních).        
Oproti prvnímu ročníku se program vměstnal do jednoho dne a tentokrát byl bez zahraničních jmen. Mohl bych spekulovat, proč to tak v letošním případě bylo, ale je potřeba říct, že to vlastně nevadilo, protože program vypadal opravdu našlapaně.
V první části konference se po úvodním slovu organizátorů a hlavních partnerů měli představit Lenka Novotná z
Plastie, Pavel Janda z Direct People a Tomáš Grünwald z T-Mobile a právě jejich Key Note Speeches měly být plné wow momentů a překvapivých závěrů. Zdůrazňuji, měly být.      
Lenka Novotná z Plastie se na úvod svěřila se svým traumatizujícím zážitkem, kdy musela část noci strávit v porouchaném výtahu, což ji nakonec poznamenalo více než asi sama očekávala. A po pár úvodních slidech zřejmě vlivem únavy v kombinaci se stresem úplně vypadla z tempa a ztratila nit, kterou už bohužel po zbytek prezentace nenašla. Zachránit ji nedokázal ani pohotový moderátor Ondřej Rudolf.        
Vnímám to jako velkou škodu, protože Plastia je známá svou spoluprací s designery, jejímž výsledkem je např. prestižní
ocenění Red Dot Award. Plastia také vydává časopis MADE IN CZ, který se věnuje designovému myšlení, řízení a procesu a je jedinečným inspiračním zdrojem v českém prostředí.      
Úvodní prezentace se nepovedla ani Pavlu Jandovi z Direct People, který pojal celou svou prezentaci jako mix motivačního coachingu doplněného o designové myšlení v praxi. Možná by to zafungovalo, kdyby nebyla celá prezentace čtená z papíru, což celé Jandovo povídání, jak se trefně říká “zabilo”. 
Trio úvodních řečníků částečně zachránil Tomáš Grünwald, který mluvil o své zkušenosti s designovým myšlením. Prezentace to byla zajímavá a přínosná ze dvou důvodů. Tím prvním bylo zjištění, že v korporaci, která má jen v České republice kolem 2 tisíc zaměstnanců, má na starosti design thinking a HCD metody tým jen o TŘECH lidech a na jejich bedrech leží nejen osvěta, ale tak využívání metod v praxi při navrhování služeb a produktů.       
Druhý důvod s tím prvním úzce souvisí. T-mobile se nebál jít cestou něčeho, co je vlastně nové a nebál se udělat úkrok stranou. Jako telekomunikační společnost má k dispozici o svých uživatelích obrovské množství dat, která analyzují obří oddělení. Na základě jejich analýz jsou schopni předvídat chování zákazníků a celého trhu. I přesto jdou zákazníkům vstříc tím, že nesledují jen čísla, ale do návrhu služeb a produktů zapojují reálné, živé lidi.V tomto kontextu se to může jevit jako zastaralé. Grünwald však poznamenal, že je to velmi přínosné.
Následovala panelová diskuze s Pavlem Friedrichem z
ONE PUB, Jiřím Hanekem z Parteo a Jiří Štruncem z LC Tools. Všichni tři hosté byli zajímaví stejně jako jejich projekty a firmy, jenže kolem hlavního tématu panelu “Jak využíváme Design Thinking ve své firmě” jen spíše kroužili a naťukávali ho jen po částech. Nakonec člověk odcházel ze sálu obohacen “pouze” úspěšnými a inovativními podnikatelskými nápady.  

Dojmy z “workshopu”    

Pak přišla na řadu část s workshopy, které slibovaly prohloubení znalostí designového myšlení a především praktické ukázky. Mě osobně nejvíce zaujaly workshopy od lidí z agentur 2FRESH (Petr Štědrý a Pavlína Louženská) nebo
Q Designers (Jindřich Fialka), ty byly bohužel v době mé registrace už plné, takže jsem se přihlásil na workshop Tomáše Sýkory z Innovative Business.        
Název “Diagnóza: DesignThinking (aneb veřejná pitva)” a také
anotace slibovaly kritické zhodnocení designového myšlení a detailního prozkoumání metod, což vypadalo lákavě, protože o kritickou reflexi se u nás pokouší málokdo.[2] Jenže realita byla nakonec jiná než ta slibovaná, papírová.      
Tomáš Sýkora se svými kolegy mluvil a mluvil z vlastní zkušenosti, mluvil zasvěceně, jenže po celých 90 minut mluvil v podstatě jen on. Takže se nejednalo o workshop, ale prodloužený Key Note Speech, který ještě vyzníval dost neurčitě. V úvodu přednášky totiž zaznělo, že popisovat design thinking není třeba, protože ho všichni účastníci znají, ale nakonec šlo jen o to představit metody designového myšlení, byť v upravené podobě se kterou pracuje Sýkorův
Design Thinking Team. Pozitiva se hledají těžko, především, když přednášející zmíní společnost IDEO, ale pak v reakci na to, že jsem z oboru knihovnictví reaguje, že neví, k čemu by se knihovnám hodilo designové myšlení.[3] Nicméně nebyl to ztracený čas. Ukázal totiž, jak moc jsou metody a procesy spjaté s Design Thinking pružné a ohebné. Zároveň jsou možná pružné až moc a při tom všem ohýbání se dají proměnit do zvláštního patvaru, kdy se nabízí otázka, jestli jde stále ještě o designové myšlení jako celek nebo jde jen o jeho části různě poslepované k sobě...

Opravdu to bylo takové zklamání?     

DTF je těžké objektivně zhodnotit. Věřím, že ti, kteří začínají s designem služeb nebo o designovém myšlení nic neví, tak museli být spokojeni, protože se přiblížili fascinujícímu světu, plnému inovací a nových možností.
Ti, co se přijeli dále rozvíjet a hledat nové cesty, kterými by se mohli dát, museli být mírně (nebo úplně) zklamáni, protože jim toho konference příliš nenabídla. Bohužel nebylo možné zvolit si více než jeden workshop, protože se vzájemně překrývaly. Není proto možné odpolední program konference komplexněji zhodnotit. Na druhou stranu musím dodat, že ohlasy týkající se jiných workshopů, byly vesměs pozitivní.         
Co jsem si tedy nakonec z Plzně odvezl? Dvě věci. Příjemné dojmy ze setkání s lidmi, kteří byli mezi návštěvníky konference a některé z nich by rozhodně stálo za to pozvat na další ročník. Druhá věc je zjištění, že využívat metody designového myšlení je někdy možná jednodušší než o nich mluvit a učit je používat ostatní. Účast na dalším ročníku DTF proto budu mnohem důkladněji zvažovat a promýšlet.         


[2] A kritické hlasy zaznívají, např. od Tomáše Hrivnáka v rozhovoru pro Kreativní Česko: https://www.kreativnicesko.cz/clanky/i-kultura-soutezi-o-pozornost

[3] Jeden příklad za všechny - projekt Libdesign.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback