Jak přiblížit Máchu mladým a fenomén rozhlasu menšinových žánrů

Jednodenní seminář, pořádaný v brněnské Knihově Jiřího Mahena (KJM) pro knihovníky o poezii a podpoře povědomí o ní mezi mladými lidmi, zejména žáky základních škol a studentů středních škol. Seminář se skládal ze dvou odlišných částí. Zatímco docentka Blažejovská hovořila spíše o dramaturgické činnosti v rozhlase, který ovšem není nepodobná dramaturgii vzdělávacích a osvětových akcí v knihovnách, ostatní přednášejí, všechny zaměstnankyně knihoven, hovořili o svých konkrétních, autorských pásmech a besedách, jejichž tvorba skýtá nejen pocity úspěchu z realizace, ale také odborně tematická a realizační úskalí.

Alena Blažejovská:

Poezie v rozhlase - zdroj inspirace a ozvláštnění

Docentka Blažejovská, redaktorka literární a dramatické redakce brněnského rozhlasu hovořila o úloze rozhlasu v menšinových žánrech, kde vyjádřila politování nad nízkou sledovaností. Přes ukázku rozhlasového rozhovoru s Václavem Havlem se dostala k Ivanu Divišovi  (český básník a esejista, 1924 - 1999) který v ukázce hovoří o „pseudocivilizaci šuntu". Dramaturgyně zdůraznila důležitou úlohu rozhlasu archivovat takováhle svědectví. Dále poukázala na výjimečnost rozhlasu, který má - od roku 1920 - letitý audio archiv a nastínila možnou spolupráci s knihovnami.

A. Blažejovská pokračovala ukázkou Oldřicha Mikuláška (moravský básník a novinář, 1910 - 1985)  a jeho recitace. Podotkla, že se v dnešní době vrací do módy autorské čtení, zejména kvůli pochopení, jak to autor vlastně myslel. Zdůraznila, že při autorských čteních se často mladí lidé smějí, přestože zkušenějším lidem běhá mráz po zádech. Což vyvolává možnost mladému člověku vysvětlit situaci, reagovat pedagogicky. Zmínila, že například J. H.  Krchovský (český samizdatový básník, 1960 - ), když autorsky čte svoji práci, dobře vyjadřuje momenty emocí, napětí. Ukázkou rozhovoru s Krchovským přednášející ukázala, jak bývá dobré doplnit autorský přednes rozhovorem.


Ukázka, která následovala, byla z práce již zesnulého autora Bořivoje Kopice (český básník, 1931 - 1982) Bakelitový svět. Přednášející popisovala, že ve své dramatizaci zvolila až bulvární začátek o Kopicově tragické smrti. Tím se otevřela posluchačova mysl a ten již zůstal naladěn pro zbytek pořadu. Redaktorka dále krátce shrnula pořady na stanici Vltava, která je, jak zdůraznila, vyhrazena právě pro náročnější program i posluchačstvo.

Následovaly další ukázky, na kterých přednášející kupříkladu poukázala na jistou niternost a větší civilnost při recitacích v rozhlase, než například „přes rampu" v divadle.

 

Přednášku zakončila docentka Blažejovská ukázkou z tvorby kapely Hmmm. Skladba, kterou pustila, byla moderním zpracováním básně Antonína Sovy (český básník a prozaik, 1864 -1928). Na zčásti téměř rapované skladbě zdůraznila dramaturgyně široký rozptyl mezi staletími a podotkla, že právě zrovna podobná, populární forma, může být přijatelná pro mladé lidi. Doporučila, že v práci dramaturga, a to nejen v rozhlase, je třeba občas uplatnit odvahu a klidně lehce přestřelit, než nudit.




Jitka Málková:

Jan Skácel, aneb Básník ticha, jež inspirovalo mnohé hudebníky

Jitka Málková představila besedu pro střední školy. Vysvětlila, že Jan Skácel (český básník, prozaik a autor poezie pro děti, 1922 - 1989) je velmi často využíván hudebníky jako základu pro jejich texty. Středoškoláky nejdříve, podle svých slov, J. Málková uvádí do besedy úvodní ukázkou Jan Skácela, kde hovoří o sobě, o svém denním životním režimu. Přednášející zdůraznila, že využívá metodu volného psaní, nebo tzv. myšlenkové mapy. Volné psaní, jak pokračovala J. Málková, použije jen na tři minuty a posléze nechá žáky navzájem konfrontovat své práce. Ve své besedě dále přednášející používá Skácelovu báseň Smuténka, po které pustí, jak se na ni dívá sám Skácel. Vzniká tak jakási dvojitá konfrontace. Následně přednášející nechává číst žáky text Ludvíka Kundery (český básník, dramatik, prozaik, překladatel, editor, literární historik, 1920 - 2010) o Janu Skácelovi, ve dvojicích potom vyzívá účastníky, ať konfrontují své názory na čtený text..  Text je obsáhlý na informace a souvislosti, a jak Málková zdůraznila, s textem se dá krásně pracovat,  je však vhodné použít jej, díky náročnosti, minimálně pro střední školy.

Přednášející dále přešla k hudebním nahrávkám, které využívá ve své besedě dále. Je jich pět. První ukázka je od skladatele Miloše Štědroně (muzikolog, skladatel, hudební editor, kritik a popularizátor, 1942 - ), u které přednášející zdůraznila, že vždy rozdává i texty papírovou formou, aby mohli studenti text sledovat. Na základě těchto papírových forem pak dochází i k rozboru díla a autorka pořadu zkoumá, která verze zhudebnění připadá účastníkům besedy nejpřiléhavější.

K závěru besedy pak obvykle využívá metodu „Životabáseň". Vždy je ale pro její použití rozhodující průběh a samotné besedy a způsob práce studentů. Metoda spočívá v tom, že se zvolí jméno, třeba Honza Skácel. Nejdříve se jednoslovně studenti vyjadřují k osobě, jejíž jméno je napsáno. Například jaký je - poetický, romantik. Pak použije metodu nedokončených vět, které studenti spontánně dokončují. Jsou to věty typu: „Který si přeje být..", „Který sní o životě..", či „Který chce.." nebo „Který miluje..".

Na úplný závěr besedy využívá magistra Málková opět myšlenkovou mapu, do které studenti doplňují, co z besedy pochytili a co si odnášejí.

V závěrečné krátké diskusi zazněl zajímavý dotaz z pléna na podmínku probrání  Jana Skácela v hodinách českého jazyka před návštěvou besedy. Přednášející má dle svých slov raději, když jsou žáci s tématem obeznámeni spíše jen rámcově či vůbec, lépe pak udrží pozornost a snáze se zapojují do diskuse.

 

Veronika Vardasová:

Pořad Karel Hynek (ne)známý

Veronika Vardasová je zaměstnancem Městské knihovny v Třinci, kde se stará o  M klub pro mládež, tedy sci-fi, fantasy a komiksovou literaturu. Představila projekt, jehož cílem bylo, jak přednášející zdůraznila na úvod, seznámit mládež s dílem a osobností Karla Hynka Máchy (český básník a prozaik, představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie, 1810 -1836). Cílová skupina byla 13-26 let a byl to souhrn besed, poznávacích a inspiračních bloků.

Veronika Vardasová poté popsala moduly, ze kterých byl cyklus sestaven. Například výjezdního modulu na cestách, který obsahoval návštěvy hradů Starý Jičín a Bouzov, se zúčastnilo 22 lidí. V modulech besedy a semináře šlo o poznání a získání informací o básníkovi. Tvůrčí beseda s Janem Horgošem pak byla o japonském manga stylu a další beseda byla přednáška s Jitkou Dudysovou na téma partnerské vztahy a soužití. Výtvarný workshop s MgA. Lucií Návratovou byl nejúspěšnější, měl návštěvnost čtyřiceti lidí a má být nadále opakován. Úspěchem byl výstup v podobě výstavy prací některých studentů. Výstupy  projektu představila přednášející také jako připravovaný sborník „Můj Mácha" a také jako kalendář z děl účastníků.

Konec vstupu Veroniky Vardasové byl krátkou diskuzí s účastníky semináře. Padl například dotaz na financování a realizační tým, který se sestává ze tří lidí. Financováno pak vše bylo z peněz ministerstva kultury.


Jana Dvořáková:

AG čte Máchu a AG čte, zpívá a hraje Erbena

Jan Dvořáková, knihovnice z Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, přestavila hudebně literární pásmo o K. H. Máchovi a o  K. J. Erbenovi (český historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek, 1811 - 1870), jak ho zpracovali a nacvičili na jejich škole a jak je ho možné použít pro starší děti ve školních či veřejných knihovnách.

Jana Dvořáková v úvodu stručně představila své pracoviště, školní knihovnu. Poté pohovořila o inspiracích, což byl rok K. H. Máchy a týden čtení v březnu 2010.

Cílem akce bylo lidsky přiblížit umělce jak účinkujícím studentům a žákům, tak ostatním spolužákům a další veřejnosti. Popisovala, že příprava nebyla náročná, verše se četly, studenti nebyli nuceni se cokoliv učit nazpaměť. Přednášející následně popisovala strukturu samotného pásma. To začíná úvahami nad Máchovým vzezřením, které není známé a pokračuje faktickými informacemi z umělcova života, volně pak přechází v rozbor poezie. Na konci přechází autorka k samotnému vrcholu básnického díla Máj, kdy rozebírá okolnosti a přípravy vydání. Používá i Máchovy prozaická díla. „Jak komu co sedělo", zdůraznila přednášející

Dalším představeným projektem gymnaziální knihovny byl K. J. Erben, pásmo českých lidových říkanek a písniček. K. J. Erben jich nasbíral velké množství. Tento program byl převážně pěvecký a hudební, uplatnila se i recitace. Přenášející uvedla, že protagonisty získávala nejvíce osobně v knihovně a formou plakátu.

Program byl podle jeho autorky Jany Dvořákové velmi úspěšný, uplatnil se na několika školách a dalších institucích.




Stanislava Kavanová:

Básník z báglu

Stanislava Kavanová z městské knihovny v Jevíčku představila známé pásmo pro studenty na podporu čtenářství, které vhodně doplňuje školní výuku. Pásmo je zaměřené na život a dílo K. H. Máchy zábavnou formou.

Jak řekla přednášející, do roku 2010 vstoupil středočeský Klub dětských knihoven zorganizováním řady besed spisovatelky Ivony Březinové (česká spisovatelka, 1964). Pořad s názvem „Básník v báglu" byl připraven ke 200. výročí narození K. H. Máchy. Jak přednášející zdůraznila, z klubka se zapojilo celkem 8 knihoven, tudíž se jednalo o značně logisticky náročnou akci. Turné proběhlo po celém středočeském kraji od 3. do 11. 5. 2010. Poutavá akce byla zaměřena na starší žáky základních škol se setkala s velkým zájmem a ohlasem nejen posluchačů, ale i jejich pedagogů a samotných knihovnic.

Na závěr zmínila přednášející ještě hru „Obchodník s příběhy", a stručně popsala pravidla a aplikaci této hry.

 


Helena Selucká:

Cizí slovo poezie

Helena Selucká z dětská knihovny KJM, představila besedu o poezii, ve   které se snaží zaujmout starší děti, žáky 6. -9. třídy. Zdůraznila několik úrovní náročnosti textu. Beseda začíná  asociativní hrou, kdy kolektiv asociuje nejdříve slovo ke slovu a pak celé, obracené věty. Zajímavé bylo především využití imaginace. Přednášející popisovala, že rozdává papír se dvěma básněmi Františka Halase (český básník, 1901 - 1949) -  K pólu a Kohout plaší smrt. Poté se ptá například na některé věty: „kdyby se maloval obraz, jaké barvy by převládaly?", nebo „jakou by měl kompozici?", či „Kdybyste stáli v obraze, jaké byste slyšeli zvuky?". Ten, kdo potom chce, ten svoji vizi pře ostatními popíše. Tímto se podle přednášející uzavírá celá aktivita, otevřený konec koreluje s koncem Amundsenova (Roald Amundsen, polární badatel, 1872 - 1928) života.

Následně přednášející rozdává ve svém pořadu texty písní Zdeňka Svěráka a k nim nechává děti přiřazovat názvy pohádek. Nakonec, aby vše nekončilo trudomyslně, rozdává autorka verše Pavla Šruta (český básník, překladatel, fejetonista, autor knih pro děti a písňových textů , 1940 - ), kde vždy chybí druhá půlka řádku a je na dětech ji doplnit. Touto aktivitou lze vlastně nenásilně předložit dětem ke čtení poezii, která by je mohla oslovit. Celý program s účastníky semináře Stanislava Málková vyzkoušela a přesto, že je program pro děti, se i u dospělých setkal se zájmem.





Eva Žaludová:

Beseda o Máchovi

Eva Žaludová z pobočky KJM Vinohrady představila literární besedu věnovanou slavnému autorovi a jeho dílu. Součástí prezentace byly ukázky besedy, soutěže, kvizy. Beseda, která je určena pro 2. stupeň ZŠ, je dle autorky klasická knihovnická beseda. Nejdříve přednášející rozdá dětem podklady - „vím, chci vědět a dozvěděl jsem se", kde si účastnící ujasní a posléze ověří žádané, či získané znalosti. Důležitou a podstatnou součástí je pak kvíz. Přednášející kladla důraz na to, že nelze všechno nechávat pouze na elektronických médiích, aby děti dokázali pracovat také s knihami a klasickými materiály. Na kvízu lze, dle E. Žaludové, děti nenásilně seznámit s Máchovým světem, jak žil a to vše s tím, že jsou děti do celé výuky zapojeny. Přednášející vysvětlila, že plno reálií z Máchova života je dnešním mladým lidem cizí. Například, že Mácha - turista, dokázal chodit na šedesát kilometrů denně pěšky, což se dnes téměř nezdá možné. Nebo zmínila jazyky, které se tehdy vyučovaly. Pro děti je to dle přednášející překvapivé, většinou totiž čekají dnes klasickou angličtinu. Témata kvízových otázek dává autorka například tyto: „najde se v Máchově díle nějaká veselohra?", nebo „je básníkova podobizna dobře známá?" či „v jakém jazyce psal svá první díla?"

Zajímavou částí je, dle autorky, poslední fáze kvízu, která zní: „Co by bylo kdyby, Mácha neležel na kopci, nespatřil požár a neumřel tak rychle?" Pokud by se nastěhoval do Litoměřic do pro něj zamilovaného bytu, zdali by se například uklidnil, převzal advokátní praxi. Přednášející však zdůraznila, že sekci „Co by bylo, kdyby", je radno zařazovat pouze je-li patrný zájem u posluchačů a také již určitá myšlenková úroveň. Podotkla, že na besedách nabádá posluchače, aby si Máj přečetli, a to nahlas, neboť čeština v něm obsažená je velmi krásná a libozvučná. Tímto doporučením následně skončil celý seminář, věnovaný poezii zejména Karla Hynka Máchy.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?
Stáhnout článek v PDF

0 komentářů

Přidat komentář

(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.
(If you're a human, don't change the following field)
Your first name.

Přečtěte si také

Přihlášení Registrace
RSS Facebook Twitter YouTube
Zobrazit standardní verzi webu

Taky děláme

Feedback